V lincích zdejšího webu se objevil článek neznámého autora, který údajně trpěl na černý kašel a dochtoři, ty svině intelektuálský to zase nepoznali. Nepochybuji o tom, že článek má velký potenciál vybudit vohnouty k prožívání svých 2 minut nenávisti, protože dochtoři se maj přece klanět, kušovat a léčit a hlavně za to nemaj chtít žádný peníze, když jsme teď jako v tý krizi.
Root vznesl dotaz, co proti tomu výplodu mám, když přece prožitky autora se plně shodují s prožitky většiny populace a že se mu to zdá logické, že se dochtoři nevěnovali léčbě a trvali na nějakých obskurních diagnózách, když medička s autorem pamfletu vlastně stanovili diagnózu správně, což dovozují z pozitivního „vyšetření na pertusi“, kterou údajně autor měl odebranou v Nemocnici na Homolce.
Sice mě za to Root neplatí, takže moje počínání je poněkud nelogické, ale zas na druhou stranu cítím jedinečnou možnost uplatnit své abundantní ego bělopláště a vyvýšit na nad všechny slušné lidi.
Co tedy mám proti popisu inkriminované události? Rozdělme si příběh do několika fází:
Fáze 1 (Intro: Day 1 – Day 14):
Autor článku, říkejme mu třeba pan vohnout, jel do zahraničí, odkud si údajně přinesl infekci pertuse. Asi týden u něj probíhal obraz klasického virového infektu s rýmečkou a bolestí v krku, kterou se nijak extra nezaobíral a ta postupně, přesně podle chytrých knih, přešla do syndromu dráždivého kašle, při kterých pan vohnout podle svých slov „kokrhal jak kohout“ a „dusil se“. Když lidové recepty ve formě medu a zázvoru nezabraly, šel zavolat svojí expřítulkyni, toho času studentku pražské lékařské fuckulty, která mu okamžitě od dveří vystavila diagnózu černého kašle. Asi byla v pátém ročníku a zrovna se to učili na infekčním.
Může být tato část příběhu pravda pravdoucí? Čistě teoreticky může. Prakticky je sice zarážející, co dělá jeho expřítulkyně v bytě, kde žije se svojí milovanou spolubydlící, která expřítulkyni nahradila v sexu a dalších úkonech pro pana vohnouta nezbytných a proč volil raději konzultaci své bývalé sexuální partnerky, než nějakého vystudovaného lékaře, ale asi má obecně ke zdravotnictví jistý odpor a lidi jsou holt různí. Nicméně pokud se někdo dusí, jak tvrdí pan vohnout, většinou jdou veškeré animozity stranou a začíná boj o holý život. Dušnost je symptomem, který je obecně vnímaný s daleko větším stresem, než kupříkladu intenzivní bolest a musíte být skutečně dost velký tvrďák, abyste si v takovém případě nezavolal RZP. Proto vidím popsaný průběh událostí jako poněkud zavádějící. Role medičky může být rovněž zcela smyšlená. Kdyby totiž napsal, že si černý kašel nastudoval na anglické Wykypédyji (některé použité fráze a slovní obraty jsou totiž v obou článcích nápadně podobné) a že si ho jakože diagnostikoval sám, tak by ta dehonestace lékařů neměla takové grády a kdekdo by ho mohl považovat za vola. A tak se radši vymyslí pohádka o medičce, protože pak už autor s diagnózou pertuse nevypadá jako idiot. Dále je zajímavý popis symptomů nemoci, který rovněž svědčí o tom, že pan vohnout o pertussi pouze četl, než aby ji zažil na vlastní kůži: ono „kokrhavé“ kašlání je ve skutečnosti laryngospasmus a inspirační stridor, který vzniká jako důsledek nadměrné iritace v oblasti hlasivek po opakovaném kašli. Ve skutečnosti příliš kokrhání nepřipomíná (anglické „whooping cough“ volně přeložitelné jako „křiklavý“ kašel je poněkud přiléhavější), ale kvůli nedostatku jiných vhodnějších přirovnání se v knihách i lidové slovesnosti traduje právě toto. Dělal tedy vohnout po každém zakašlání kykyryký anebo si to jen přečetl ve Wykypédyji? Kdoví.
Fáze 2 (Pan vohnout trpící: Day 16- Day 75)
Ačkoli pertuse, která kdyby probíhala pod svým typickým obrazem u dětí a nevakcinovaných, je potenciálně smrtelné onemocnění, které pacienta normálně značně invalidizuje, trpící pan vohnout se poprvé k lékaři odhodlal až teprve 16. den (sic!), kdy ovšem sjednanou schůzku zaspal. Následovala celá plejáda vyšetření, především na ORL ambulancích, vohnout běhal od čerta k ďáblu, všude jej posílali do prdele. Zdravotníci, především zdravotní sestry, narozdíl od konformního chudáka sami vyvolávali konflikty a komunikovali způsobem, který se bez nadsázky dá nazvat profesně sebevražedným. Sestry dokonce samy aktivně odháněly chudáka pacienta z lékařské ordinace a místo svého vlastního zájmu chrání klídeček lékaře – ačkoli svůj problém by elegantně vyřešily přehozením na lékaře, protože v die Tschechische Schweinerei platí zásada, že „doktor musí všechno, sestra nesmí nic“ (u nás jsou třeba sestry zcela nekompetentní vytisknout na tiskárně formulář z informačního systému), tak se samy s pacientem, dohadují na co má nárok a vydávají tak šanc svoji kariéru. V prasečáku věc nevídaná – ale dobře. Panu vohnoutovi se mezitím, aspoň podle jeho tvrzení, celkový stav nadále zhoršoval až do 68. dne (sic!), od 32. dne se přidal sugestivně líčený gastroezofageální reflux a zvracení.
Jaké rozpory jsou v této fázi příběhu? Již mnohem výraznější. Všimněme si, že pan vohnout pobíhal hlavně po ORL specialistech, zřejmě bez doporučení a dost dobře nevím, odkud dovodil, že ORL je ta pravá odbornost, která mu má provést diagnózu a léčbu jeho údajné pertuse. To však není podstatné, podstatnější je vohnoutem popisovaná dynamika symptomů. Pertuse u dětí a nevakcinovaných se po 7.-14. dni katarálního stadia dostane do stadia konvulzivního, které trvá od 2 do 6 týdnů. Pokud se stav neovlivní cílenou léčbou, což v tomto případě nebylo, tak krom záchvatů kašle, které popisuje pan vohnout, má pertuse i četné další příznaky – především nepřehlédnutelnou horečku až do 40 stupňů, sufuze pod spojivkou a typicky v podjazykové oblasti. Zvracení by se v tomto případě rozhodně nevyskytlo až 32. den, kdy už pertuse většinou pomalu přechází do stadia rekonvalescence, ale mnohem dříve, prakticky na začátku konvulzívního stadia. Faktem je, že u dospělých vakcinovaných lidí pertuse pod výše popisovaným obrazem většinou neprobíhá a to proto, že proti původci je zachována nějaká imunita z očkování a ta z nějakého důvodu selže, takže se setkáváme se syndromem suchého dráždivého kašle, který trvá pár týdnů a jak se objeví, tak většinou – nerozpoznán – zase zmizí. Přitom platí, že čím méně jsou symptomy rozvinuty, tím kratší dobu také trvají. Proto je vysoce pravděpodobné, že příběh je v této fázi víceméně z větší části smyšlen a sestaven na základě informací, které si dotyčný vohnout našel na internetu o osobní prožitek se podle mého názoru nejedná v žádném případě – symptomy totiž trvají velmi dlouho na to, jak mírné je vohnout popisuje, rozvíjejí se mnohem pomaleji, než by se rozvíjely při skutečné antibiotiky neléčené infekci.
Fáze 3 (Rozuzlení: Day 75- Day 89)
Konečně se našla v tom prohnilém zdravotnictví nějaká spřízněná duše, která panu vohnoutovi udělá jeho vysněný test! Je jí paní doktorka Černá, jediná reálie v celém příběhu (MUDr. Černá skutečně na ORL v NnH pracuje). Do té doby to všechno bylo tak nějak píčou ke zdi ale sotva mu vzali krev a výtěry, ihned se vše v dobré obrátilo! Vohnoutovi byla „k jeho překvapení“ potvrzena pertuse a cca v 90. den po začátku symptomů (sic!) zahájena léčba „širokospektrými antibiotiky“.
Zde už příběh ač sice nepravděpodobný ale do té doby ještě možný, dostává nádech jisté grotesknosti. Tak nejdřív – co vlastně bylo vohnoutovi diagnostikováno!? Čistě teoreticky má lékař při „testech na černý kašel“ na výběr 3 možné metody. První metodou je nasofaryngeální výtěr a jeho kultivace na tzv. Bordet-Gengou médiu nebo něčem podobném.
Pro klinického lékaře je podstatné vědět, že kultivace původce pertuse má význam prakticky jen v prvních 2 týdnech od začátku konvulzivního stadia, čili v tomto případě cca do „day 24“, pak již nemá cenu, anžto vyjde negativní. Druhou možností je PCR swab assay, kdy – lidově řečeno – nedetekujeme přímo baktérie Bordetelly ale pouze detekujeme stopy její DNA, která by se jinak v lidských sekretech horních a dolních dýchacích cest neměla vyskytovat. Toto vyšetření má poměrně vysokou specifiku a senzitivitu, ale pouze 4 týdny po začátku konvulzivního stadia, pak jeho pozitivita – ač by pacient byl býval postižen pertusí – značně klesá, protože i bakteriální DNA se činností lidských leukocytů rozpadne. Pokud by výtěr s PCR byl odebrán v „day 75“, tedy téměř 10 týdnů po začátku konvulzivního stadia, můžeme s jistotou říci, že vyjde negativní. Třetí možností je sérologie prováděná nejčastěji metodou ELISA – čili odebere se krev a testují se protilátky proti původci pertuse. Ach ano – tady ten test vyjde 100% pozitivní, pokud někdo pertusi prodělal. Můžeme s jistotou říci, že vyjdou pozitivní protilátky třídy IgG. Vtip je v tom, že tyto protilátky vyjdou pozitivní i u člověka, který pertusi neprodělal, ale byl proti pertusi očkován, což je u nás 99,9% populace. Dá se říct, že (opakovaná) negativita takového vyšetření by pertusi s vysokou mírou pravděpodobnosti vyloučila, a byla by velkým překvapením. Jaká je tedy diagnostická hodnota takového jednotlivého testu vzhledem k průkazu pertuse? Prakticky nulová.
Nezanedbatelným rozměrem příběhu by taky byla cena požadovaného vyšetření. Jeden kit na stanovení PCR swab stojí asi kolem 350 EUR, přičemž z něj lze teoreticky provést 150 vyšetření. Problém je, že u raritních testů, jakým B. pertussis nepochybně bude, neseženete naráz 150 vzorků na testování v jeden den, dokonce ani z celé ČR a tak často 1 kit = 1 test, což výrazným způsobem ovlivňuje náklady – jenom přímé variabilní náklady jen za materiál celou srandu s kultivací, se stanovením PCR a ELISA můžeme střízlivě odhadnout na nějakých 10 000-13 000 Kč.
Dá se pomocí prosté serologie pertuse diagnostikovat? Ano, šance tu je, dokonce drtivá většina asi 650 případů za rok 2010 z ČR byla podobným způsobem diagnostikována (pouze 70 jich bylo starších 20 let). Ale musíte test odebrat co nejdřív a opakovat za 3 týdny, tj. v v případě pana vohnouta v den 96., protože v krvi a tkáních jsou po infektu masivně přítomné plasmatické buňky, které produkují zmíněné protilátky, takže titr těchto protilátek za 3 týdny stoupne, dle kritérií Národní referenční laboratoře by musel stoupnout dokonce čtyřnásobně. To však rovněž platí pouze po omezenou dobu od konce infektu a nevím, jestli to v den 75 má ještě smysl – možná ano, možná ne. Tak daleko však vohnoutovo studování na internetu zřejmě nedosáhlo, a proto tuto záležitost jaksi opomenul komentovat.
Vzhledem k tomu, že podle vohnouta se příběh odehrál na podzim a byl publikován 7. listopadu, máme zde zásadní problém s timingem příběhu. Příběh údajně začíná se sezónou podzimních viróz. Odečteme si tedy 98 dnů od 7/11 2012 (protože na Wykypédyji píšou přece 100-denní kašlíček, že a příběh je v souladu s tím popisován do 98. dne) a vychází nám, že srdceryvné potíže pana vohnouta začaly někdy na přelomu července a srpna, což bylo skutečně velmi sychravé počasí. Je také možné, že údajný příběh se neměl odehrát tento rok, ale třeba rok minulý, předminulý anebo možná před 20 lety, ale pak opravdu nevím, proč vohnout sedmilhář celou tu dobu čekal a neoblažil nás svým názorem na chod českého zdravotnictví dříve – byla k tomu řada důvodů. Rozhodně nelze očekávat, že motivace na sepsání pamfletu o funkčnosti českého zdravotnictví budou s odstupem od události stoupat, spíše naopak.
Další „rozpory ve vohnoutově výpovědi“ jsou již úsměvnější – například zmínka o tom, jak si dr. Černá splnila povinnost hlášení infekční choroby. Pan vohnout si zřejmě nenašel příslušné ustanovení vyhlášek 195/2005 Sb. a 473/2008 Sb., protože jinak by z toho dovodil, že si dr. Černá svoji zákonnou povinnost nesplnila – tedy pokud by ji plnila způsobem, který vohnout popisuje, přišla by ji zbuzerovat hygiena.
Komická je taky zmínka o nasazení „širokospektrých antibiotik“, která implikuje vlastní prožitek jak noha. Představte si, že Vám lékař na infekt dolních dýchacích cest napíše například Klarithromycin 500 mg 1-0-1 x10 dní – napsali byste „lékař mi aplikoval širokospektrá antibiotika“? Tady to spíš vypadá, že vohnout neví, co přesně znamená definice širokospektrých ATB, kterou se dočetl na Wykypédyji a kdyby napsal třeba Penicilín, že by se ztrapnil, protože penoš je přece starej, dávaj ho vobvoďáci na angínu, a tak není dostatečně kchůl ani in…tedy dostatečně širokospektrý. Ovšem co je širokospektřejší, vohnout neví, a tak zůstane údajná vohnoutova širokospektrá ATB léčba čtenářům utajena.
Epilog
Milý Roote, ďábel spočívá v detailu. A je to právě detail, který odliší pravdivý příběh od smyšlenky nenávistné novinářské svině. Tento příběh – ostatně jako většina podobných – postrádá relevantní časový rámec, neodpovídá základním klinicko-biologickým faktům ani reáliím fungování českého zdravotnictví. Mohlo jít o reálného člověka, který trpěl syndromem dráždivého kašle z nějaké příčiny a vsugeroval si, že trpí pertusí, přičemž systém jeho abundantním požadavkům na vícepráce nevyhověl a tak si milý vohnout vymyslel srdceryvný příběh na internetu ale taky mohlo jít o zcela profesionálně a účelově sepsanou lež – dle mých informací by to nebylo poprvé a jistě ani naposledy. Lze souhlasit s faktem, že české zdravotnictví nefunguje a že kvůli této nefunkčnosti umírá mnoho českých pacientů docela zbytečně. Tento trend se podle mého názoru bude jen prohlubovat a důvody tohoto zhoršování spočívají v nastavení systému více než v individuálních lidských selháních, respektive je to systém, který tyto selhání umožňuje a vytváří. Jedna věc je ale adresná kritika a druhá je nenávistné lhaní frustráta či negativní virální reklama ksindla nasazeného PR agenturou.
Nutno podotknout, že k obrázku vzájemného svinění přispívají i mnozí lékaři, pro něž je to součást každodenního konkurenčního boje o zdroje, které prakticky 100% ovládá hnědobolševická věrchuška – a ta si systém „zreformuje“ a nastaví tak, aby to vyhovovalo především jí samotné. A aby to mohla udělat, potřebuje společenskou objednávku. O tu se jí starají jak užiteční idioti tak ksindlové produkující podobné dehonestující sračky, kterým vohnouti tak věří a rádi zatleskají.
(7x známkováno, průměr: 2,14 z 5)