Jak to vidím já – reloaded

Featured Image

Tento můj příspěvek by také mohl nést podtitulek „Slovo k čtenářům“. Reakce alespoň některých z nich (zdaleka ne všech) jsou mi zcela nepochopitelné. Původní článek začíná odkazem na přednášku o historických kořenech islámu a o principech, na kterých je založen a kterými se do dneška řídí. Byl to ale jen úvod a doufal jsem, že si je čtenáři uvedou do souvislostí s tím, co se dnes děje a o čemž vlastně můj příspěvek byl. Bohužel se tak (alespoň v některých případech) nestalo.

Doufal jsem totiž, že si čtenáři otevřou články, na které jsem v příspěvku upozorňoval a že nebudu nucen vypisovat nechutnosti, ze kterých se mi obrací žaludek, a současně budu obviňován z toho, že se v nich záměrně babrám a demagogicky je zneužívám. To se ale stejně s naprostou určitostí stane.

Nicméně mi ještě jeden historický exkurs dovolte a dovolte mi také trochu polemiky s přispěvateli do diskuse.

Shrnu-li názory jednoho z diskutujících, byla agrese, násilí a války mezi muslimy a křesťany vzájemné.
Tak několik historických skutečností .

Roku 732 porazilo vojsko Karla Martela arabské vojsko. K bitvě došlo kde? U Bagdádu, Istanbulu, či snad u Káhiry? Kdekoliv na Středním východě, nebo snad v severní Africe? Nikoliv, stalo se tak v jihozápadní Francii u Tours, po tom co Arabové vyplenili Bordeaux.

Nebyli by to ale ti pravicoví extrémisté, aby do Wikipedie neutrousili jedovatou poznámku o tom, že bitva je považována za konec arabské expanze v Evropě, když se vlastně jednalo o kulturně obohacovací misi.

Patnácté století – husitské války. Uherský král Zikmund Lucemburský se nemůže plně věnovat záležitostem  v Čechách, jichž byl podle ustanovení Karla IV. právoplatným králem, protože Uhersko je na jihovýchodě ohrožováno osmanskou, tedy muslimskou expanzí.

Sedmnácté století. Okřídlení jezdci polského krále Jana III. Sobieského poráží osmanské, tedy muslimské vojsko v bitvě kde? V bitvě  u Vídně, kterou muslimové již dlouho obléhali. Tedy hluboko v Evropě. Ovšem zlovolný a netolerantní pravicový extrémista opět trousí poznámky o tom, že bitva znamenala konec turecké, tedy muslimské expanze v Evropě.

Takže shrnuta a podtrženo. Od raného středověku do současnosti je Evropa pod trvalým muslimským tlakem.

Již populární  “staří Římané” drahně let před začátkem našeho letopočtu věděli, že “historia magistra” a chcete-li modernější vyjádření téže myšlenky, mohu posloužit bonmotem, jehož autorem je jistý George Santayana. Zde je: “Kdo si nepamatuje minulost, bude si ji muset zopakovat”.

Jak reaguje čtenář těchto stránek v jednadvacátém století? Podle svého vlastního, poněkud prostomyslného přiznání prostě příslušné video “znechuceně vypne”. Nebude přece poslouchat názor někoho jiného, který nesouhlasí s jeho vlastním.

Ano, mohl bych si o něm pomyslet své a přejít to. Čertovo kopýtko tkví ale v něčem jiném. V této první fázi vývoje takového jedince názory nesouhlasící s jeho vlastními prostě neposlouchá a video vypíná.

Ve druhé fázi vývoje a má-li k tomu dostatek moci, snaží se vypínat názory samé.

Ve třetí fázi vypíná odlišné názory včetně jejich hlasatelů. Pan profesor Konvička, o kterém bude ještě řeč, by o tom mohl vyprávět.

Jakže to říkal jeden francouzský filosof?  Nesouhlasím s vámi, ale budu do posledního dechu hájit vaše právo na vlastní názor. Nevím, zda to cituji přesně ale význam tohoto výroku je reprodukován správně.

“Setnutí muže a znásilnění jeho ženy v písku na jeho krvi je bezesporu odporné. Na druhou stranu opět: po dobytí města bylo v té době celkem normální (pro všechny strany) pobít muže, znásilnit jejich ženy (a nikdo si moc nelámal hlavu s tím, aby to bylo prováděno odděleně), zotročit děti (i ty ženy). Zrovna v té antické civilizaci, kterou tak vychvaluje, existoval zvyk, že velitel vítězné armády znásilnil přímo velitele poražené armády (a jeho ženu asi pak taky) před zraky všech.”

To míní čtenář a diskutér.

Ano, tyhle věci se ve válkách dějí a pokud budou války, budou se dít i nadále. Vojáci Rudé armády by  mohli vyprávět o tom, co se dělo v dobytém Berlíně. Ale nikdy, podtrhuji nikdy, nebyly tyhle věci zcela oficiální a plánovitou politikou a taktikou na dobytém území. Tedy s výjimkou muslimských vojsk. Viz dále. V dobytém Berlíně bylo tohle chování trpěno. Nic jiného totiž velení Rudé armády ani nezbývalo. Ono trestat vojáka, kterého nejdříve napojíte vodkou a nadopujete koňskou dávkou testosteronu je poněkud obtížné. Na to nemělo žaludek ani nelidské velení Rudé armády.

Vraťme se ale do patnáctého století a k husitským válkám. Málo idylická a humánní doba. Na tom se snad shodneme. Vzájemné upalování, shazování do kutnohorských šachet a podobné radovánky byly oblíbenou kratochvílí. Ví-li však dotyčný čtenář, jak bylo v Žižkově vojsku trestáno “nasilie na pannách ve vojště”?  Ano, tušíte správně. Oním populárním trestem upálení. A aby nedošlo k omylu, jednalo se trest pro vlastní bojovníky, nikoliv pro nepřítele.

Čtenář a diskutér dále míní:

„…Mluví o tom, jak zlí muslimové zotročovali nepřátele. A ano, má pravdu. Na druhou stranu už jaksi zamlčuje, že v uplynulých několika tisících letech, kam až historie sahá, s výjimkou několika posledních staletí, bylo zotročování nepřátel naprosto běžné; dělali to prostě všichni…“.

 Zvláštní.

Absolutně poslední zmínka o obchodování s otroky (nikoliv zotročování) na našem území pochází z konce desátého století, kdy s tímto jevem měl zásadní problém kdo, milý diskutére?  Při Vašem historickém rozhledu jistě víte, že to byl druhý český biskup Vojtěch Slavníkovec. Byl to on, kdo proti tomuto jevu zarputile bojoval a na konec byl jedním z důvodů jeho odchodu ze země. Od té doby zmínky o jakékoliv formě otroctví z historických pramenů mizí.

Takže nikoliv „posledních několik staletí“, ale více než tisíciletí. Kontrolní otázka. Kdy zmizelo otroctví z islámského světa? No kdy? Odpověď je snadná. NIKDY! Kdybyste si pane, otevřel můj odkaz na jistý článek, což jste zcela zjevně neučinil právě tak, jako jste „znechuceně vypnul“ to povídání o kořenech islámu, dověděl byste se to z úst nejpovolanějších, tedy od muslimů samých.

Nezbývá mi tedy, než to, čeho jsem se obával. Tedy citovat z tohoto článku:

Otázka číslo tři:   Je možné ze všech nevěřících žen udělat otrokyně?
Ano, ze všech, včetně křesťanek a židovek. Jedinou výjimku tvoří odpadlice od muslimské víry – ty by se otrokyněmi stát neměly, ale tato problematika ještě není zcela jasná.

Otázka číslo čtyři: Je možné souložit s otrokyní?
Ano, je to možné, píše se o tom i v Koránu: “Sláva mužům, kteří jsou věrní svým manželkám. Souložit však můžou i s otrokyněmi a ženskými zajatci.“

Otázka číslo pět: Je dovolené souložit s otrokyní ihned poté, co ji bojovník zajme?
Pokud je otrokyně panna, může s ní bojovník souložit okamžitě. Pokud není, musí se nejdříve vyčistit děloha otrokyně.

Tak co, milý diskutére, ještě se Vám nedělá špatně? Jestli ne, obdivuji sílu Vašeho žaludku a můžu směle pokračovat.

Otázka číslo šest:  Je možné prodat ženskou zajatkyni?
Je možné ji koupit, prodat, nebo ji dát někomu jako dárek, protože otrokyně je pouze majetkem svého vlastníka.

Otázka číslo osm: Pokud dva a více mužů zajmou stejnou otrokyni, můžou s ní souložit všichni?
Je zakázáno souložit s otrokyní, která má více vlastníků. Pokud s ní chce bojovník souložit, musí nejdřív koupit podíl ostatních vlastníků.

Otázka číslo třináct: Může mít bojovník sex s otrokyní, která ještě nedosáhla puberty?
Pokud je otrokyně připravena mít sex před pubertou, je to možné. Pokud však ne, musí pánovi poskytnout potěšení jinými cestami.

Skutečně nemám ani nejmenší chuť pokračovat. Zkopírovat by se to dalo v podstatě všechno! Ale všimněte si prosím! O „otrokyních“ se mluví s naprostou samozřejmostí jako o něčem naprosto běžném. V polovině druhého desetiletí jednadvacátého století! No, buďme trochu tolerantní, ne?

U otázky číslo třináct bych se ale chtěl zastavit. V naší společnosti, založené na židovsko-křesťanské tradici a morálce je napříč všemi společenskými vrstvami zakořeněn minimálně jeden morální zákon. Naprosto nepřijatelné je jakékoliv násilí vůči dětem, především to sexuální. Toto přímo diktum je v naší civilizaci zakořeněno tak hluboko, že je respektováno i takovou společností, jako jsou vězňové v kriminálech. Je všeobecně známo, že trestaným za násilí na dětech se často stává, že „uklouznou na umývárce“. V hierarchii hodnot i těchto lidí reprezentuje násilník na dětech úplné dno společnosti.

Islám ovšem otevřeně vyznává jiné morální zásady. Víte, kdo byla Áiša?  Byla to jedna z žen Mohamedových. A víte-li pak, kdy ji Prorok pojal za manželku, což je ostatně jen o něco málo více než otrokyně? V jejích šesti letech(!). Zajímavé na tom ovšem je, že tento fakt se z české verze Wikipedie nedozvíte. To se dozvíte pouze z její verze anglické. Že by to bylo na základě onoho “průběžného monitoringu veřejnoprávní mediální scény a analýzy nevyvážených či diskriminujících mediálních produktů“, jak požaduje Akční plán Aliance civilizací, na který jsem Vás upozorňoval v minulém příspěvku? Že by i tahle skutečnost byla považována za „nevyváženou a diskriminující“, popřípadě za nepřátelství a intoleranci budící informaci?

Jestliže nebyla Áiša ve svých šesti letech připravena mít sex (což lze jen stěží předpokládat), zajímal by mne ten způsob, jakým „pánovi“ (všimněte si toho výrazu!) „poskytovala potěšení jinými cestami“. Zkrátka a dobře, v naší společnosti by byl tento „pán“ za tyto „jiné cesty“ zavřený až by byl černý a v kriminále by od spoluvězňů dostával pravidelnou nakládačku.

Abych předešel demagogickým námitkám. Jsem si vědom jevu nazývaného pedofilie. To je ale kriminální čin páchaný úchylnými jedinci, kteří by měli být nejen trestáni a léčeni i proti své vůli, ale kteří by měli být od společnosti důsledně izolováni.

Myslíte si, že shora uvedená zrůdná „pravidla“ jsou jen produktem nějaké zdivočelé zločinecké soldatesky?  I kdepak! Oni to mají požehnané od svých „duchovních autorit“. Cituji z článku, na který jsem Vás upozorňoval již minule.

V Jordánsku byla vydána fatva (kanonický judikát) šejcha Abu Humáma Al Atárího povolující unášení a znásilňování nemuslimských žen. Al Atárí v této genocidní fatvě nicméně nabádá k obezřetnosti a doporučuje znásilňovat nemuslimky teprve až je dané území podrobeno vládě islámu Dar-al-islám či jsou-li muslimové na daném území v převaze.

Pravidla pro znásilňování:

Rovněž při samotném znásilňování shledává duchovní učenec Atárí některá specifická pravidla. Pokud má žena menstruaci, mělo by se vyčkat až pomine, pokud je těhotná, ke znásilňování by se mělo přikročit spíše až po porodu, a pokud je tak mladá, že menstruaci ještě neměla, mělo by se počkat 1 měsíc a znásilňovat až pak.

Duchovní Al Atárí ve své fatvě dále dovodil, že upadne-li vdaná nemuslimka do rukou muslima, její manželství s jinověrným mužem pozbývá význam, a taková žena je muslimovi pak plně k dispozici.

Konec citátu

O tom, co v souladu s Koránem považují za přesilu, o tom se dočtete o kousek dál. Nicméně se zdá, že ve skandinávských zemích již bylo kýženého cíle dosaženo a nastal čas „na nevěřící udeřit“ (rovněž viz dále).

Stačí Vám titulky? Já už totiž skutečně nemám chuť se v tom svinstvu dál hrabat.

Dánsko se brání vlně znásilňování ze strany “občanů nedánského původu”
Epidemie imigrantského znásilňování v Oslu narůstá
Itálie: 75 % odsouzených – imigranti
Anglie: Muslimský gang znásilnil stovky dívek

Zejména si ale přečtěte tohle.  Až tam se tedy v žádném případě nehodlám dostat.

„Bojovníky“ islámského státu jsem výše zcela vědomě označil za zločince. Na otázku televizního redaktora, kdeže islámský stát bere prostředky na válku, odpověděl tázaný, že dílem ilegálním prodejem ropy z obsazených (tedy ukradených) vrtů, dílem vymáháním výkupného za unesené (často humanitární pracovníky) a dílem z obchodu se ženami.

Mimochodem, neměl by být dotyčný, za tento projev nesnášenlivosti, xenofobie a rasismu rozněcujícího nenávist nějak potrestán? Divím se, že to televize nevystřihla.

Vše výše uvedené by bylo ve všech civilizovaných státech světa považováno za kriminální delikt, tedy za zločin. Zlodějna, únosy, obchod bílým masem, znásilňování, vraždy. Jak jinak mám tedy tyto lidi označit?

A na tom všem se často podílejí muslimové, kteří jsou právně občany Francie, Německa, Belgie a s největší pravděpodobností i dalších států, kteří mnohdy v těchto státech narodili, někdy zde dokonce žijí několik generací.  Když si užijí boje za islám, klidně se do výše uvedených států vrátí a..a..a nic!

Kde jste Willi Brandte, sociální demokrate a byvší německý kancléři, který jste svého času tvrdil, že příští generace v Německu usazených Turků bude němečtější, než Němci sami?

Myslíte, že výše uvedené je ode mne demagogie? A jestlipak jste viděli nedávnou televizní debatu Paní Wolfové a paní Táni Fischerové? Víte snad kdo je Táňa Fischerová. To je ta intelektuálka s věčně trpitelským výrazem ve tváři, který jako by říkal: „Na svých slabých ženských ramenou nesu veškerou tíhu hříchů tohoto světa”.  Je rovněž zakladatelkou jakési iniciativy, kterou ve své intelektuálské skromnosti nazvala „Klíčovým hnutím“. V čem má být tato iniciativa, o které nikdo neví „klíčová“, to jsem dost dobře nepochopil.

No a v této debatě začala paní Fischerová blábolit jakési nesmysly, že oni mají Korán, kdežto my máme Bibli a bla…bla..bla. K mému svrchovanému úžasu jí paní Wolfová, o které jsem dosud neměl (zcela neprávem) žádné valné mínění, sjela kožich takovým způsobem, že jsem nestačil vyvalovat oči. Ona totiž Bible na rozdíl od Koránu není o tom, jakým způsobem se musí věřící každý den chovat. Neobsahuje taková pravidla jako výše uvedené: „…. píše se o tom i v Koránu: Sláva mužům, kteří jsou věrní svým manželkám. Souložit však můžou i s otrokyněmi a ženskými zajatci“, a tím méně taková „náboženská“ pravidla, jaká byla citována v jiné televizní „debatě“ s panem Konvičkou. Ten na otázku dotyčné rektáldorky jakou koncentraci muslimů v našem prostředí považuje za nebezpečnou, citoval z Koránu: „Na nevěřící udeřte, až poměr věřících k nevěřícím bude dvacet ku dvěma stům“. Jistě, jen a pouze náboženská kniha. Paní rektáldorce poněkud spadla brada, protože její snaha o diskreditaci pana Konvičky byla více, než zřejmá. Velice půvabná byla její zdvořilost. Opakovaně nenechala dotyčného domluvit snad ani jedinou větu a dokončit jedinou myšlenku. A to stále opakovanou frází: „Já vás nechci přerušovat, ale….“.

Na tomto místě si dovoluji přičinit dodatečnou poznámku. Měl jsem tento text už hotový, když jsem narazil na tento článek
Vyplývá z něj, že dotyčný pan Konvička bude pravděpodobně z Jihočeské univerzity vyhozen, protože na názory odlišné od názorů establishmentu nemá nárok. To jsme to s tou demokracií dopracovali daleko, co? Že by opět bdělé oko pravdy, lásky a tolerance? Zdá se, že vůči svým vlastním občanům a jejich názorům náš politický systém ani zdaleka tak tolerantní není.
Namísto rozsáhlého popisu toho, co si o tom myslím, přidávám několik příspěvků do diskuse k dotyčnému článku.

Viděl jsem pana Konvičku včera na 24tv. Uváděl jasné a neagresivní názory na omezení šíření militantního islámu ze Středního Východu do Evropy a do Česka. Zato paní redaktorka neuváděla žádné argumenty, jenom ho napadala a osočovala, přirovnávala jeho vyjádření k nacismu. Pan Konvička je dle mého názoru slušný a vzdělaný člověk. Tak zvaná Korektní politika rozpracovaná některými medii se snaží pana Konvičku a jeho názory prezentovat negativně, to je obecný trend v EU.  Jakoukoliv šikanu pana Konvičky ze strany zaměstnavatele považuji za omezování svobody slova a omezování práva na víru a svobodu vyznání.

Takže za názory se již bude vyhazovat z práce? Vracíme se do totality?

Včerejší Hyde park na čt24 byl ukázkou toho, jak křečovitě a naprosto hloupě se v naší zemi snaží pana Konvičku umlčet. Moderátorka Barbora Kroužková ve studiu vyváděla jako šílená kráva. Odrovnala se ale sama svou hloupou argumentací a naprostou nepřipraveností na téma. Vždycky jsem byl k ČT shovívavý a po včerejšku se mi už nechce ji platit. Byla to ukázka podjatosti a naprosté neprofesionality.

To ma jako co spolecneho s jeho zamestnanim? Ovlivnuje to nejak jeho pracovni vykon? Za chvili se opet bude vyhazovat nebo nezamestnavat za to, ze onen clovek neni v te jedine spravne strane?

Lepší “amatérský deislamizátor” než profesionální islamizátoři placení z našich daní.

To by tak hrálo aby si dneska někdo dovolil nazývat věci pravými jmény a aby měl přes sto tisíc příznivců a aby si tu organizoval petice a demonstrace. Takových víc a mutikulturalismu a definitivního rozvrácení evropské společnosti nedosáhneme.

Tyto příspěvky se naprosto  shodují s tím, co si sám myslím, takže je zbytečné, abych k tomu něco dodával. Snad jen tohle. “Etická komise pod vedením Hany Šantůrkové, to je něco jako inkvizice?”  ptá se kdosi v diskusi. Ne není, odpovídám já. Je to něco jako komunistické prověrkové komise, působící v sedmdesátých letech v tehdejším Československu. Vlastizrádné vedení komunistické strany a státu nechalo každého jednoho občana prověřovat, zda-li je dostatečně nadšen “dočasným” pobytem okupačních armád  na území své vlasti. Nebyl-li, přišel okamžitě o jakékoliv lukrativnější zaměstnání, zbyly na něj kotelny, mytí výloh nebo úklid veřejných záchodků, jeho děti přišly o možnost jakéhokoliv vyššího vzdělání, atd. Povoleno bylo pouze oficiální nadšení z pobytu cizojazyčných hord plundrujících značně rozlehlé oblasti země a držící nad vodou její loutkovou vládu. Netřeba dodávat, že každý slušný národ by okamžitě po převratu takovou vládu oběsil pro velezradu. My ovšem těm z nich, kteří jsou ještě naživu, do dneška přispíváme svými daněmi na jejich tučné penzičky, jsa naplněni pravdou láskou a bezmeznou tolerancí.

Dnes ovšem  žijeme v demokracii. Povoleno je pouze oficiální nadšení nad pravdou, láskou, tolerancí a multi-kulti. Neprojevíš-li dostatek nadšení nad čímkoliv z toho, projevíš-li pochybnosti, nebo snad, nedej bože, se ti přímo nelíbí myšlenka přísunu lidí zcela odlišné kultury, kultury která má dnes celosvětově na svědomí tisíce obětí, čeká tě komise soudružky Šantůrkové, přijdeš o své atraktivní zaměstnání, atd.

Několikrát jsem se v tomto článku  zmínil o “bdělém oku pravdy lásky a tolerance”. Berte to prosím jako nadsázku. To “bdělé oko” míním jako oko virtuální. Skutečně tím nemyslím, že by někde seděl někdo, kdo by takové akce organizoval a řídil. Na něco takového ostatně nemáme ani dost organizačních schopností. Realita je totiž ještě mnohem horší.

Na vině je totiž ta naše typicky česká ne snad posranost, ale přímo předesranost. Ježíšmarjá, co to ten chlap říká a dokonce dělá, pomyslí si takový předposraný činovník třeba na Jihočeské univerzitě. Vždyť Velký Havel říkal, že pravda, láska, tolerance a multi- kulti. A proboha, v novinách to píšou taky, co říkáte paní docentko? Máte pravdu soudru..pane rektore, Vaše Magnificence. Já  včera slyšela v televizi od sodru..paní redaktorky Kroužkové, že je to fašista. Víte co, paní docentko, pošleme ho před  vaší etickou komisi a vyhodíme ho. Aby nám se shora něco nevytýkali.

Opakuji, to jsme to s tou naší “demokracií” dopracovali daleko, co? Už nám tady zase začíná to, co si my starší ještě dobře pamatujeme. Prověrkové komise, ať už se budou skrývat pod eufemickým označení “etická komise”, nebo jim budeme říkat jakkoliv jinak.

Nejsem natolik zlomyslný, abych rektáldorce Kroužkové na tomto místě přál, aby si to užila, až jí budou podle výše uvedené otázky a pravidla číslo pět, před znásilněním čistit dělohu. Jistě jí to nemine. Je to docela fešná ženská a zájem o ní bude jistě veliký.

Víte proč Vám to tady tak „natvrdo“, naturalisticky a přímo vulgárně píšu? Píšu to proto, že je něco jiného, když si o nějaké, byť té největší hrůze odehrávající se někde v dáli přečtete s pocitem, že tohle se nám přece nemůže stát, že tohle se nás přece netýká, a je to něco úplně jiného, ale úplně jiného, když si to dokážeme představit v reálu, nebo když Vás někdo donutí, abyste si to dokázali v reálu představit. Oni to myslí vážně, a jestli se nezačneme včas bránit, tak se to skutečně může klidně stát i nám. Jinde se to už děje, jen naši páni intelektuálové to nevidí. Není to přece pravda! Pravda je přece to, co si oni sami myslí!

Západní demokratičtí naivkové si taky zcela mylně mysleli, že tohle přece ten Hitler nemůže mínit vážně. To od něj bude nejspíš jen nějaká politická hra! Myslel to vážně!

Osobně můžu potvrdit to, co paní Volfová v debatě uvedla o Koránu a Bibli. Bible je symbolickým, alegorickým a abstraktním vyjádřením určitých morálních a etických pravidel (Mojžíšova smlouva s Hospodinem na hoře Tabor, Desatero, atd.). Aniž si to sami uvědomujeme, těchto pravidel se v podstatě všichni držíme a žijeme podle nich. Věřící i nevěřící, někdo méně, někdo víc. Bible není návodem na každodenní chování a tím méně návodem k určitému druhu politického chování. Nikde se v ní nepíše, že má křesťan šířit víru ohněm a mečem. Nevěřící pobíjet, jejich ženy a dcery znásilňovat. Jediné, co by se snad dalo považovat za povinné pravidlo je to, že malomocný má být odnesen na vzdálenost padesáti kroků od tábora. Já Bibli, patrně na rozdíl od intelektuálky Fischerové, přečetl. Celou od A až do Zet a  upozorňuji, že jsem atheista.

K té druhé debatě s panem Konvičkou bych se ale chtěl ještě vrátit. Páni retardoři nás neopomněli ohromovat následující citací z Ústavy:

„Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání“

Čímž chtěli patrně naznačit, že je-li součástí onoho náboženského vyznání znásilňování, vraždění a život podle zcela jiných zákonů než těch v daném státě platných, nedá se holt nic dělat. Vloudila se ovšem drobná chybička. Ono totiž v Ústavě nic takového není. Ono je to uvedeno v Listině práv a svobod (Hlava II; Článek 15; odstavec (1)).  Ústava se na tuto listinu pouze odvolává ( Hlava I; Článek 3).

Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

Zdá se Vám, že je to malichernost? Já to spíš považuji za trapné faux pas. Páni retardoři nás omračují citacemi ze základních zákonů země, aniž vůbec tuší, z čeho citují. To výše uvedené je součástí ústavního pořádku, nikoliv Ústavy samé.

Nebo snad byl tento “omyl” záměrný, aby se na ten druhý dokument neupoutala pozornost zvídavého ovčana? Ona totiž ta Listina práv obsahuje také následující:

(4) Výkon těchto (náboženských, poznámka autora) práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Na tenhle odstavec páni retardoři jaksi pozapomněli a za porušení tohoto odstavce zřejmě není považován obsah kázání Lukáše Větrovce (v Brně) ve kterém bylo výslovně (mimo jiné) řečeno následující:

„….Pokud tento národ (míněn národ Alláhův – poznámka autora) dodrží a bude dodržovat tuto úmluvu  (s Alláhem – poznámka autora) potom se jedná o nejvznešenější, nejvyšší vůdčí a přední národ, kterému je dána moc nad všemi ostatními národy….“.

A dále:

„….Soudný den nenastoupí, dokud muslimové nepovedou válku proti Židům. Muslimové je budou zabíjet takže se zbývající Židé budou schovávat za balvany a stromy. A pak kámen, nebo strom promluví. Muslime, služebníče boží, tam za mnou je Žid, přijď a zabij ho! A to se vztahuje na ty, kteří bojují, nebo podporují agresi proti muslimům…“.

Cožpak naše zákony neříkají následující?

Trestní zákoník a  jeho §196, §197 a §198 zní následovně:

§ 196
(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
 § 197a
(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
§ 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě    nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Ono už to neplatí? Nebo to platí pouze někdy a pouze pro někoho? Typněte si, ve kterých případech, pro koho a kdy je zákon platný a kdy ne! Můžete třikrát, ale nebude to asi nutné!

Tak takovéto projevy se v České republice za porušení zákonů zcela zjevně nepovažují. Za to pan profesor bude za své názory ze svého místa patrně vyhozen.  Nezbývá mi než znovu konstatovat, že už nyní(!) platí v naší vlastní zemi jiná pravidla pro její občany a jiná pro imigranty a vyznavače různých zločinných “náboženství”.

Sakra, zrovna jsem si uvědomil, že jsem právě porušil shora uvedené zákony v rozsahu paragrafů 198 a 198a, a jestli budu dopaden, hrozí mi podle §198, odstavec (1) b) kriminál až na dvě léta nepodmíněně. Lukáši Větrovcovi ovšem nehrozilo a nehrozí nic.

Infiltrace a přímý vědomý import imigrantů, jakož i vlastní islám v České republice, za bezpečnostní riziko zřejmě považováno není. Že přeháním? Vzpomínáte na Bostonský maraton? Pro dva utečence z Čečenska, kde byli údajně nábožensky persekuováni a ke kterým se hostitelská země, tedy Spojené státy chovala podle všech dostupných informací velice hezky, bylo po dvou letech pobytu nejdůležitějším úkolem pozabíjet co možná nejvíc jejich občanů. Pro ty trpící alzheimerem bližší zde. Duševní pochody těchto lidí jsou pro nás nepochopitelné.

Kdo mi může zaručit, že totéž, tedy že někdo, kdo uprchne před terorem svých souvěrců, neprovede to samé u nás? Můj bože, a my jsme jim v tom  jejich odporu vůči Rusku téměř fandili. Rusové zřejmě dobře vědí, co dělají, když islamisty drží nemilosrdně pod krkem, stejně jako to dělal poslední íránský šach Muhammád Réza Páhlaví. Kde pobýval jistý náboženský fanatik ajatoláh Chomejní se smečkou svých spřeženců v době, kdy by si díky Páhlavího vládě v Íránu ani nevrznul? Ano, hádáte správně! Ve sladké Francii, která se také mylně domnívala, že to ten Chomejní s tím islámem nemyslí až tak vážně a doufala, že z toho bude jednou profitovat. Co po svržení Páhlavího v Íránu následovalo, to si snad ještě pamatujete a díky vládě islamistů tvoří tato země nebezpečí do dneška. Uvádím to jako bonus ke svému tvrzení, že sladká Francie si za své (a následně i za naše) potíže může ze značné části sama.

A bude hůř! Dovoluji si trochu zavěštit. Zločinecká organizace nazývaná „islámský stát“, bude nakonec  poražena. Vládnoucí vrstvy v okolních muslimských zemích si totiž dříve nebo později uvědomí, že jde také o jejich kejháky. Z tohoto úhlu pohledu lze souhlasit i s názorem soudruha Hollanda, že obětí islamismu jsou i muslimové. Jakmile budou poraženi, začnou ti druzí, dříve nesprávní, ale teď už správní muslimové mordovat ty dříve správné, ale nyní už nesprávné muslimy. Co teď? V okolních, islám vyznávajících státech nám okamžitě uříznou hlavu. V Saúdské Arábii nás popadnou za šosy, okamžitě nás deportují a budeme na tom stejně. Co nám tedy zbývá? Evropa! Země zaslíbená! Ti troubové nás na základě toho jejich přiblblého křesťanství, s tím jejich milosrdenstvím, lidskými právy a s tou jejich nekonečnou tolerancí bez problémů přijmou. Ještě dostaneme tučnou podporu a můžeme se nerušeně a na plný úvazek věnovat boji za ten pravý islám. Vraždit, vyhazovat do povětří, znásilňovat. Alláhu akbar!

Nezbývá mi, než opakovat otázku. Skutečně si přete být kulturně obohacováni někým vyznávajícím takovouto víru a pravidla z ní vyplývající?

Když vypuklo radostné jódlovaní a křepčení nad “arabským jarem”, mohl si můj syn hlavu ukroutit. Oni se snad všichni zbláznili, říkal. Copak si nikdo neuvědomuje, že těmhle lidem se jinak, než s bičem v jedné a s klackem v druhé ruce, vládnout nedá? Kohopak si v regulérních volbách asi navolí? Nějaké demokraty? Nenech se vysmát! Uvidíš ten bordel, který tam vypukne.  Tak si myslím, že ten mladíček byl prozíravější, než všichni západní i naši politikové dohromady.

A ještě jedna, téměř osobní zkušenost. Moje manželka měla na střední škole spolužačku, která se v komunistických dobách moudře (nebo snad ve světle posledního vývoje nemoudře) zdejchla do Švédska. Její dcera před nějakým časem maturovala. Obřad předání vysvědčení se tradičně konal v protestantském kostele. Tentokrát se nekonal. Maturoval totiž také jeden muslim. Výsledkem bylo, že několik ročníků mladých Švédů se muselo vzdát své tradice a celý obřad byl přesunut někam na radnici, nebo kam. Kvůli jednomu muslimovi!

Já samozřejmě nevím, možná, že to byl docela dobrý člověk, přesto mu ale mělo být naznačeno, že kvůli němu nebude celá řada jiných lidí měnit své zvyklosti a jestliže mu jeho víra (na kterou má samozřejmě právo) zakazuje vkročit do křesťanského kostela, má své vysvědčení k dispozici u ředitele dotyčného ústavu. Úřední hodiny od tehdy, do tehdy. Prostě, tobě se jiní přizpůsobovat nebudou. Vylučuješ se sám. Možná, že vytrvalé uplatňování takovýchto přístupů by je časem naučilo nepovažovat se za výlučné a na všechno mající právo a nárok, kterým se musí přizpůsobit ti ostatní.

Chtěl bych se ale vrátit ke své diskusi s čtenářstvem. V mnoha příspěvcích se opakovaně objevuje, že strkám všechny muslimy do jednoho pytle, což nelze, protože princip kolektivní viny je nepřijatelný. A kdepak jste to v mém článku četli, milánkové, ptám se? Jediné co jsem napsal, bylo následující:

“Ano, samozřejmě. Zcela určitě ne všichni muslimové jsou extrémisty, atentátníky a teroristy. Úplně stejně, jako jsme ani zdaleka ne všichni byli aktivními komunisty a zdaleka ne všichni Němci byli nacisty. Ale ptali se jich příslušníci Rudé armády na konci války na něco? Co se tehdy v Německu dělo, to začalo praskat až po více než půl století od konce války. Po tom, co ve vlastní napadené zemi viděli, se jim ani nelze divit, jakkoliv dnes shledáváme jejich chování jako neomluvitelné. Jenže my jsme nezažili to, co oni. Mohl by mi soudruh Služebnípívo vysvětlit, jak mám rozeznat toho hodného muslima od toho, který se právě chystá podříznout mi krk a následně znásilnit moji dceru? Alláhu akbar?”

Konec citátu ze mne samého.

To, co jsem chtěl říci je toto. Žijte si ve svých islámských státech podle svých vlastních zvyklostí. To je vaše svaté právo. Žijte si podle vašich náboženských zákonů pocházejících z nějakého osmého století a podle nichž je svým znásilněním vinna žena sama a klidně si ji ubičujte k smrti, nebo ukamenujte.

I to je bohužel vaše právo. Já k vám nikdy dobrovolně nepojedu a bude-li to nutné, třeba na základě služební povinnosti, budu důsledně dodržovat místní zvyklosti.

Na druhé straně ovšem požaduji, abyste při návštěvě mojí země přísně dodržovali naše zvyklosti a budu vždy důsledně proti tomu, abyste se v mojí zemi trvale usazovali. Představujete si totiž nejen to, že zákony mojí země pro vás nebudou platit, že se i nadále tady u nás  budete řídit těmi vašimi předpotopními zákony z osmého století, ale dokonce i to, že se jimi na konec budeme řídit i my. A i když uznávám, že zdaleka ne všichni muslimové jsou teroristy a násilníky, jejich procento je ve vaší populaci natolik vysoké, že pro mou zemi tvoří zjevné nebezpečí.  Takže, je mi líto!

Těm, co mi princip kolektivní viny vyčítali vzkazuji. Máte to odposlouchané a vsugerované od našich intelektuálů prostřednictví našich”sdělovacích” prostředků a snad až podvědomě to hledáte i tam, kde to vůbec není!

No, a abych po tohle smutné povídání trochu odlehčil  tak poslední věc. Kdosi my v diskusi vyčítal můj sloh, prý na úrovni základní školy. No já nevím. Bez mučení přiznávám, že na jazykovou vynalézavost vtip a fantazii provozovatele těchto stránek nemám, ale jinak…?

Já ale vím odkud vítr vane. Dotyčný, či dotyčná má na mysli věty jako třeba tato:

 “Kolik mrtvých ještě potřebují, než přestanou každý prd, který vypustí považovat za výron boží moudrosti?”

Čtenář, či čtenářka je mým způsobem vyjadřování pobouřena. Je to uplatnění pravidla o hledání klacku na psa, kterého chci bít. Mohl bych dotyčného, nebo dotyčnou odkázat na hlavní stránku tohoto webu a na upozornění číslo šest tamtéž umístěné, které zní: ” Pokud se Vám to nelíbí, nečtěte to”.

Nicméně tak neučiním a k něčemu se vám přiznám. Já se totiž osobně bavím tím, že v některých situacích propátrám svůj mentální hard disk, vyberu z literatury nějaký peprný citát, který se v originálu  nachází v situaci podobné té, o které píšu a umístím ho do svého textu. No, a pak už jen čekám na hejla, který sedne na vějičku. Vždycky se nějaký najde.
Konkrétně ta věta o prdu jako o výronu boží moudrosti je čerpána z románu Liona Feuchtwangera “Židovská válka”, konkrétně třetí díl. V románu je použit v situaci, kdy po zničení Jeruzaléma a centrálního židovského chrámu pozdějším císařem Titem, přišli Židé o své náboženské a politické centrum. Následně se sešla synoda rabínů v Jabné (v románu je nazývána universitou) a vedeni celkem racionální snahou o udržení Židů, kteří již začínali žít v diaspoře, jako národa, začali budovat “nebeský” či duchovní Jeruzalém. Začali Židy svazovat takovým  množstvím náboženských nařízení a předpisů, že to začínalo jít na nervy i Židům samým.

Tu větu o prdu jako o výronu boží moudrosti v románu vyřkl nějaký prostý židovský řemeslník či rybář na adresu rabínů, či profesorů v Jabné. Tedy na adresu intelektuálů té doby.  Hodil se mi tedy ten výrok dokonale a hejl se jako obvykle chytil.
Pro ty ostatní, kteří “nechápou o čem to vlastně píšu” mám jednu radu. Nečtěte to! Jděte a kupte si raději Blesk. Po zrušení poplatků u lékaře na něj snadno ušetříte!

S pozdravem, intelektuál do domu, klacek do ruky, Váš Katoda


01.02.2015 Katoda
 
 

.
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
337x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016