Svazáci z Mladé Fronty publikovali dnes souhrn svých investigativních zjištění. Právní firmy pomáhají řidičům v přestupkových řízeních, nezřídka vyhrají, světe zboř se!
Došlo k poměrně zajímavému souběhu událostí. Posádce automobilu došlo na dálnici palivo, protože posádka byla dementní. Protože posádka byla dementní, nedokázala ve vypůjčeném automobilu nalézt trojúhelník, takže auto stálo na dálnici neoznačené a posádka vedle něj. V posádce byla přítomna reportérka MF DNES. Dostavili se dva policisté f prasátu, a sdělili posádce, že se dopustili přestupku, ale protože už mají jako policisté podané výpovědi, tak to nebudou řešit a protože se v budoucnu hodlají angažovat pro firmu Jaknapokuty.cz. Dokonce posvítili posádce na plnící hrdlo od nádrže baterkou. Člověk by si řekl, no a co má být?
Článek je manipulací už jen v tomto bodě. Z jeho obsahu totiž jednoznačně neplyne, zda policista sdělil řidiči, že je podezřelý z přestupku a pak mu řekl o existenci právní firmy, pro kterou dělá (což by jistě byl nepřípustný konflikt zájmů) anebo zda jen tak mimochodem, bez souvislosti s čímkoli, třeba v rámci běžné konverzace někomu z posádky, třeba vůbec ne řidiči, sdělil, že existuje firma Jaknapokuty.cz. Článek fíkaně uvádí, že policisté řekli „nebudeme to řešit“, z čehož není poznat, zda tím myslel „nebudu řešit váš přestupek na místě“ (a IMHO nemá policista, kromě zákonem stanovených případů, vůbec právo něco takového navrhnout) anebo „nebudu se vaším jednáním zabývat, protože pro přestupek chybí nějaký znak nebo zavinění“. Běžný čtenář si tento rozdíl skoro ani neuvědomí, ale přesto je podstatný, celkově mění vyznění článku.
Pak to ale začne. Noviny se zhusta opřou do firem, které přebírají za paušální platbu zastupování řidičů ve správním řízení. Padají názvy internetových stránek resenipokut.cz nebo neplattepokuty.cz. Radnice si prý zoufají, protože uvedené firmy zahltí v rámci správního řízení úředníky „námitkami“, vyžadují například doklad o kalibraci radaru či zprávu o počasí. Úředníci pak nemají chuť se případy zabývat a případ raději odloží. Je třeba prodloužit lhůtu na promlčení přestupků! Poslanec Chvojka, který spásný návrh tlačí parlamentem, to má těžké, poslanci pro to nechtějí zvedat ruku. Je třeba něco udělat, honem honem, pyráťy našli „díru v zákoně“!
Palebná příprava v praxi. Další článek bude o tom, že slušný člověk přece platí pokutu na místě a možnost projednávat přestupky ve správním řízení by měla být „odbourána“ podobně jako byl „odstraněn problém“ s osobou blízkou.
Co k tomu dodat? Je to další ukázka manipulace s veřejným míněním a zneužívání toho, že běžní čtenáři nemají tak docela přehled, a je nutno dodat, že k jejich vlastní škodě. Nezajímají se o svá práva a následkem toho je, že si pak stojí před policií nebo na úřadě jako nazí v trní, anebo platí pokutu za něco, co se vůbec nestalo.
Předně, v článku jsou evidentní nesmysly. Sdělení „Za to, že policisté provinilcům radí, aby přestupek neřešili na místě, ale až s úředníky ve správním řízení…“ je skutečně rada nad zlato. To je základní věc, kterou by měl každý vědět, podobně jako každý ví, jak se má vyčůrat. Věta „Například při porušení rychlosti napadneme kalibraci radaru nebo povětrnostní podmínky při měření,“ nepředstavuje ve většině případů východisko. Ověřovací list, tedy ona „kalibrace“ měřidla, je součástí spisu standardně. Kdyby policisté používali radary podle návodu a za provozních podmínek, kdy se používat smějí, nikdo by podmínky měření nenapadal. Také věta „pokud je úředník sveřepý, dostane na stůl druhé, případně třetí odvolání“ nemá s realitou mnoho společného, protože proti rozhodnutí první instance (obecní nebo městský úřad, magistrát) se lze odvolat pouze jednou ke krajskému úřadu nebo ministerstvu dopravy, a ty mohou rozhodnutí první instance potvrdit, nebo jí to vrátit, a nezažil jsem nikdy, že by to absolvovalo víc jak dvě kola. Spíš se stává, že oba úřady spolu kooperují a druhá instance rozhoduje čistě formálně, přičemž spoléhají na to, že to řidič nedá k soudu.
Dále nerozumím pojmu „zahltit námitkami“. Předně je povinností úředníků prokázat skutečný stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. To s sebou nese určité nároky na dokazování. Je jasné, že úředníkům nejlépe vyhovuje situace, kdy se do kanceláře dostaví vystresovaný občan a bez keců navalí prachy. Naopak se špatně vyrovnávají se situací, kdy kriticky myslící občan požaduje, aby úřad dostál tomu, co je jeho zákonnou povinností, a dokázal, že se skutečně stalo to, co policie tvrdí a pokud se to stalo, že to vůbec je přestupek. Jaké „zahlcení námitkami“ tady může nastat? Pokud jsou důkazy dostatečné, důvodné pochybnosti nevznikají a postup úřadu je v pořádku, vůbec nikde nevzniká prostor pro zahlcení kohokoli čímkoli. Nehledě na to, že správní orgán hodnotí důkazy na základě své vlastní úvahy, a v důsledku tohoto principu může některé důkazy neprovést, protože je pokládá za zbytečné.
Příčinou domnělého „zahlcení“ úřadů jsou policisté a strážníci, kteří mají od svých velitelů a vedoucích cíle vyjádřené počtem přestupků a vybraných pokut. To je samozřejmě nutí kvalitu zajištěných důkazů snížit, protože dělat to pořádně by jim to zabralo moc času a neplnili by plán. Dalším zdrojem zahlcení je snaha některých lokálních představitelů provozovat sporné represívní kampaně, které mají nejspíš korupční pozadí a kdy je například 70% výnosů z pokut vyváděno někam mimo obecní rozpočet, zatímco obec nese veškeré náklady a pak nemá ani na vyvážení popelnic. Je jasné, že takové postupy znamenají větší nápor na úředníky a ti se pak soustředí na ty řidiče, kteří bez námitek platí pokuty, protože je to pro jejich chlebodárce finančně výhodnější. Třetím všudypřítomným faktorem, který zahrnuje i předchozí dva, je český silniční fašismus, kdy za bagatelní přestupek zaplatít řidič pokutu představující desetinu průměrného měsíčního příjmu. Pak samozřejmě vzniká ekonomický prostor pro přestupkové podnikání.
Dobrou zprávou pro fanoušky represe je, že ani v jednom správním řízení, kterých jsem se účastnil za posledních pět let, jsem neviděl přepracovaného úředníka. Pokud chcete nahlédnout do spisu po patnácté hodině, většinou vám nevyhoví anebo se opatrně ptá, jak dlouho to bude trvat. Pokud chcete tamtéž nahlédnout před devátou ráno, úřadovnou se nese vůně kávy a všichni jsou takoví nějací laxní, na stole mají noviny a jsou zcela uvolnění. Rovněž mezi 11:30 a 13:00 je lepší s nimi nic neplánovat. Reálnou pracovní dobu odhaduji tak na čtyři hodiny denně, což mi nepřipadá jako zahlcení v jakékoli formě. Většina úředníků je navíc zcela deprivovaná z rostoucího rozporu mezi tím, jak si efektivní postup v přestupkovém řízení představují jejich nadřízení a jaké sračky jim na stůl chodí od Policie České republiky a obecních policií a v neformální konverzaci vám nejčastěji sdělí, že by se na to nejraději vykašlali a šli dělat něco jiného.
Pak když to máte za sebou, jedete se svědkem – policajtem ve výtahu a on vám na plná ústa řekne, že dostane zaplacený přesčas jen tehdy, když vybere pět pokut a je jedno jak vysokých a za co. To se pak člověk skoro ani nediví, že si sežene vedlejšák a je laxní při sepisování úředních hlášení, takže v nich udělá nějakou drobnou chybu, nebo do nich něco nezaznamená, a pohotový zmocněnec se od toho odpíchne a celou kauzu úředníkovi rozstřelí.
Já osobně razím přístup, že policista by neměl mít právo vybírat vůbec žádné pokuty v hotovosti, právě proto, že „řešení přestupku na místě“ představuje situaci, která je pro domnělého pachatele přestupku výrazně nerovná a praxe to potvrzuje. Policisté vykládají řidičům nesmysly, sahají k různým úskokům typu „body vám nedám“, citují neexistující zákony i s neexistujícími paragrafy a odmítají předložit důkazy, protože kolikrát žádné ani nemají.
Je zvláštní, že se naše investigativní elita nesoustředí na tyto záležitosti. Patrně by se musela dobrat k tomu, že celá tahle dopravní legislativa je jeden velký podvod, kdy se zjišťují domnělé přestupky a ty se pak používají k vytváření pracovních míst ve státní správě a výběru dodatečné daně. Celé je to neúnosně drahý šikanistický systém, který nepřináší ani minimální pozitiva a jeho zrušení by nikomu nechybělo, samozřejmě kromě těch několika málo jedinců, kteří z něj žijí.
Oslovil jsem pana Voženílka, který je v článku spojován se stránkami resenipokut.cz, zda by neposkytl našemu webu rozhovor, aby nám osvětlil princip fungování jeho záměru. Na závěr přináším seznam subjektů, které jsou také aktivní na poli pokut:
Neplaťte pokuty, www.neplattepokuty.cz/
Obrana řidiče, www.obranaridice.cz
Řešení pokut, www.resenipokut.cz/
Apropo, www.protipokutam.cz/
(Zatím nikdo nehlasoval)