Od roku 2015 začne v rámci EU platit legislativní změna v oblasti daně z přidané hodnoty, která u B2C transakcí zcela mění zavedenou logiku místa plnění (a tím příslušné daňové sazby). Současné pravidlo je, že prodávající účtuje konečnému spotřebiteli DPH v sazbě země, odkud prodává.
U fyzického zboží je nutné uvažovat náklady na dopravu, takže optimalizace přes půl kontinentu kvůli dvěma procentním bodům DPH se příliš nevyplatí. Nicméně stále větší část služeb je možno poskytovat elektronicky (stažení softwaru, přístup na placený webový obsah, stažení muziky, e-learningy, on-line publikace a služby, nebo třeba i nákup magického meče v online hře). Tytu služby lze poskytovat odkudkoliv, proto mnoho velkých firem využívalo destinace s nízkou sazbou DPH, jako Kypr, nebo Lucembursko. Pokud mezi vašimi zákazníky převažují koncoví spotřebitelé, pak je DPH pro ně součástí ceny, a tak její výše v podstatě ovlivňuje vaší marži.
Pokud je prodávající ze země mimo EU, pak je podle EU regulí jeho povinností se zaregistrovat v libovolném státě a platit vybrané DPH zde. Na firmy mimo EU však finanční úřady členských zemí snadno nedosáhnou, a tak platí je ni, kteří chtějí. Od roku 2015 bude každý prodávající muset účtovat kupujícímu DPH podle „jeho“ (rozuměj kupujícího) domovského státu. Ten určí podle „vodítek“, tedy například podle adresy, kterou kupující zadá (pokud někdo stahuje software a nechce nic poslat poštou, může zadat libovolnou adresu), IP adresy (pro zkušeného uživatele lze velmi snadno změnit na „požadovanou“), podle země, která vydala platební kartu (proč neplatit přes PayPal?) a například podle historie předchozích objednávek stejného klienta (to lze ovlivnit hůře, takže si to může vyžádat novou registraci).
Aby bylo nebohému prodávajícímu odlehčeno od reportingových povinností, vymyslely bruselské hlavičky takzvaný „mini one stop shop“, neboli jednotné „podací“ místo v domovské zemi, kam podáte nové speciální přiznání k DPH, ve kterém „pouze“ rozepíšete prodeje podle zemí a sazeb a vybranou DPH všech sazeb pošlete svému finančnímu úřadu. Samozřejmě již bařtipání odtržení od reálného byznysu neřeší takové „detaily“, jako výše popsané detektivní zjišťování „pravé“ adresy zákazníka, uchování získaných dat pro případ daňové kontroly, úpravu ekonomických softwarů, nutnost vyspekulovat, jak například v e-shopu zobrazit správnou cenu včetně DPH (další bruselská povinnost), když o zákazníkovi zatím nic nevíme (kromě IP adresy) a ve chvíli, kdy zadá platbu přes integrovaný vstup banky, už je pozdě měnit zaplacenou cenu. Následují „chuťovky“, jako je povinnost, aby faktura vystavená Italovi splňovala zákonné požadavky na Italské faktury a faktura vydaná Slovákovi zase ty slovenské (a nejde jen o obsah dokumentu, ale například o limit pro vystavení zjednodušeného daňového dokladu, který se liší zemi od země a ještě navíc u zemí nemajících Euro přepočtem podle kurzu) anebo stanovení reportovací povinnosti pro tyto typy prodejů na kalendářní kvartál (auditorův sen, mít část DPH již odvedenou a „vyčištěnou a část stále „visící“ na účtu.
Zkrátka obrovský zásah do normálního podnikání, který si vyžádá hodně práce a přemýšlení, a na kterém se pouze napakují okravatění konzultanti, kteří toho o normálním byznysu ví snad ještě méně, než bruselský úředník. A to jen proto, aby země jako Francie a Španělsko, ve kterých jsou lidé líní a hloupí nějaké e-služby vytvářet, ale jejichž obyvatelé utrácí své dotacemi a dávkami získané prostředky za využívání e-služeb z jiných států, vybrali více na DPH. A to se navíc stane jen, když stahující euroobčan nebude natolik kreativní, aby svoji DPH „upravil“ podle výše uvedených nápověd.
Nebo je skutečný důvod hlubší? Jde o vytvoření jednotného finančního úřadu s pravomocemi pro celou EU? Vypadá to tak. Jak totiž řešit situaci, kdy kyperský e-shop s muzikou nahlásí, že se za první kvartál stáhlo jeho písničky dvě stě Poláků, zatímco polský finanční úřad bude tvrdit, že jich byly dva tisíce? V takových případech nezbytně vyvstane potřeba „koordinace“ postupu. A tak se tímto trojským koněm úředníků, snících o EU berňáku, dostaneme nevyhnutelně do situace, že se bude „tak nějak z nutnosti“ harmonizovat i to, co se harmonizovat nesmělo. Není náhodou, že za tímto návrhem stojí tento pán, který je mimochodem velkým propagátorem jednotného evropského finančního úřadu. Máme se na co těšit…
(Zatím nikdo nehlasoval)