Jak si stěžovat na příslušníky Policie ČR

Ačkoliv bych rád věřil, že většina policistů vykonává svou práci svědomitě a k všeobecnému prospěchu občanů, moje praktická zkušenost je přinejlepším půl na půl, a to už mi táhne na pátý křížek. Může se Vám tedy snadno stát, že narazíte na policistu, který se bude pohybovat na hraně zákona či rovnou za ní. V tomto článku popisuji, jak si na takového policistu stěžovat.

K práci Policie ČR obecně

Začnu trochu teoreticky a zeširoka. Pokud Vás zajímají praktické aspekty, skočte rovnou na další kapitolu.

Dle Ústavy je ČR právním státem. Článek 2 odst. 3 Ústavy pak stanoví:

Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Státní moc (tj. nejen policisté, ale i úřady či další složky státu, které jsou schopny občanům ukládat povinnosti) si tedy nemůže dělat, co se jí zachce. Měla by činit pouze to, co je ve prospěch občanů a může pak činit pouze to, co jí zákon umožňuje, a takovým způsobem, který zákon stanoví.

Praxe (nejen policistů, ale i dalších úřadů) je pak často s tímto základním ustanovením českého právního řádu v příkrém rozporu, policisté a úředníci považují občany za dotěrný hmyz, který je má akorát živit, vymýšlejí si postupy a nečiní, když by zrovna měli („my s tím nemůžeme nic dělat“).

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky („Zákon o PČR“) pak stanoví, co je úkolem PČR:

Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).

Za povšimnutí stojí drobný rozdíl v tom, že Ústava hovoří o „všech občanech“, zatímco Zákon o PČR o „veřejnosti“. Už tohle lze snadno zneužít proti jednotlivci, když je věc z pohledu PČR ve veřejném zájmu. K ostatním úkolům PČR doporučuji každému, aby se zamyslel a zkusil si vzpomenout, kolikrát mu či známým PČR konkrétně pomohla (a nemyslím tím sepsání protokolu pro pojišťovnu) a kolikrát jej nebo jeho známé zbytečně buzerovala.

Zákon o PČR pak stanoví policistům spoustu povinností, z těch podstatných pro občany bych upozornil zejména na následující:

§ 9: Policista a zaměstnanec policie jsou při plnění úkolů policie povinni dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.

Je tedy nepřípustné, aby policista dospělému tykal nebo jej nazýval jakkoliv pejorativně, případně mu nadával. Pokud něco zkusíte Vy, můžete čekat cokoliv, protože policista si pamatuje hlavně závěr a dbá zejména své vlastní cti, vážnosti a důstojnosti, jak je hezky vidět v jednou z videí níže.

§ 10 odst. 5: Pokud to okolnosti dovolují, je policista před provedením úkonu, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití (dále jen „zákrok“), povinen použít slov „Jménem zákona!“ a odpovídající výzvy.

Na tomhle pozor, pokud Vás policista k něčemu vyzve jménem zákona, zvláště opakovaně, může následovat dost ošklivé vynucení (bez ohledu na § 11 dále). Při silniční kontrole tomu můžete předcházet tak, že zamknete dveře a okýnko stáhnete jen na 2-3 cm škvírku pro komunikaci a prostrčení dokladů. Na veřejnosti můžete dopadnout mnohem hůře, jako odstrašující případ poslouží např. tato videa:

https://www.youtube.com/watch?v=-P8aB4IhphI – video je dlouhé, zákrok od cca 20:00

https://www.youtube.com/watch?v=HUrt_nRFwdg

https://www.youtube.com/watch?v=YZNO4YxjenM – zákrok a jeho okolnosti od 21:00

§ 11 Přiměřenost postupu

Policista a zaměstnanec policie jsou povinni

a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma,

b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma,

c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

S ohledem na předchozí videa je zřejmé, jak si policisté představují přiměřenost. Smutnou skutečností zůstává, že kontrolní orgány (odbor vnitřní kontroly i GIBS) v takové praxi policisty fakticky podporují tím, že stížnosti a trestní oznámení zametají pod koberec. Policisté často „umí“ i soudy a podle toho soudní řízení také dopadají.

§ 13 Poučování

Policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

A na tohle logicky policisté taky kašlou, protože by jim to kazilo čárkovací systém. Pořádně poučený člověk by jim většinu obvinění z přestupku jen těžko potvrdil a podepsal a prémie by pak byly jaký, Halík? Nižší, kua nižší! Na druhou stranu lze výše uvedené logicky využít ve stížnostech na policisty.

Zákon samozřejmě obsahuje spoustu dalších ustanovení, doporučuji si jej ve volném čase prostudovat, nejzajímavější vytisknout a vozit s sebou v autě.

Příprava

Pro rozumnou stížnost musíme mít materiál, nejlépe videozáznam, postačí však i audio záznam. Je třeba si uvědomit, že policisty kontrolují zase policisté (odbor vnitřní kontroly) a v praxi to vypadá asi tak, jako byste kontrolovali své bratrance. Pokud na někoho nemají vyloženě spadeno, hledají spíše okolnosti a důvody svědčící ve prospěch policisty. Bez záznamu pak jakákoliv Vaše argumentace skončí v rovině „tvrzení proti tvrzení“ a pokud nevyvrátíte policistovo tvrzení, bude kontrolní orgán stát na jeho straně, případně policistovi jeho kolega dosvědčí klidně naprostý opak toho, co se stalo. Jak zde opakovaně zdůrazňuje D-FENS, je nutné nahrávat, nahrávat, nahrávat.

V zásadě stejně pak postupuje i GIBS, tj. Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta je sice formálně mimo PČR (ředitel je odpovědný premiérovi), v praxi se však její příslušníci většinou rekrutují z policistů.

Dost filozofování a teorie, jdeme si stěžovat.

Jak napsat stížnost na policistu

Ve stížnosti je nutné uvést služební číslo policisty. Jméno Vám není povinen sdělit, služební číslo ano. Jeho číslo si tedy musíte při kontrole nějakým způsobem zaznamenat. Pokud se Vám to nepovedlo, není nutně vše ztraceno. Pokud po kontrole například následuje správní řízení, jsou ve spisu čísla či jména policistů, kteří domnělý přestupek zaznamenali. Dále je možno stěžovat si na „policejní hlídku, která dne 8.8.2018 v čase 8:18 vykonávala službu v Řitce“, tj. dostatečně určitě popsat, kdy a kde ke kontaktu došlo.

Stížnost se podává u útvaru Policie ČR, proti jehož příslušníkovi nebo zaměstnanci směřuje, konrétně u odboru vnitřní kontroly. Seznam a emailové adresy jsou zde. Datové schránky jednotlivých útvarů jsou dostupné zde. Datovou schránku doporučuji využít, stížnosti se pak hůře ztrácejí.

Ve stížnosti je pak potřeba popsat okolnosti případu a zejména to, v čem spatřujete porušení konkrétních ustanovení zákonů ze strany policisty. Osvědčilo se mi odkazovat přímo na paragrafy a odstavce jednotlivých předpisů.

Dále je vhodné uvést, zda něco požadujete, např.

Omluvu,
Náhradu škody či ušlého zisku
Proškolení policistů, aby se příště přestupků nedopouštěli
Kázeňský postih

Omluvu se mi párkrát podařilo získat – nic nestojí a v případě publikování tím PČR získává body.

Na závěr je vhodné dopsat, že žádáte, abyste byli informováni o způsobu vyřízení stížnosti. Můžete také dopsat, že po prošetření budete kauzu publikovat včetně reakce orgánu.

Co se bude dít potom

Na vyřešení stížnosti má kontrolní orgán 60 dnů (zatímco Vy musíte záležitosti pro úřady obvykle vyřešit za čtvrtinu času a mimo pracovní dobu, halt právo silnějšího, taky to jde říct jinak, se psem).

Nedělejte si moc velké iluze. Jak jsem již psal více, kontrolní orgán má tendence pomáhat policistům. Po zhruba dvou měsících Vám přijde oznámení obvykle v tom smyslu, že policista postupoval v zásadě správně a případné drobné prohřešky nejsou natolik závažné, aby to bylo potřeba dále řešit.

Tím však nikoho nechci od stížnosti odradit, jen případné stěžovatele připravuji na obvyklý výsledek (managing expectations se tomu hezky česky říká). Naopak, doporučuji každému stížnost podat, pokud se ze strany PČR cítí zkrácen na svých právech. Není nad osobní zkušenost.

Hezky to v jednom komentáři shrnul D-FENS:

Hlavní rozdíl je v tom, co je a není vidět.

Tak se stane, že podáte formálně i věcně správnou stížnost podle § 175 spr. ř. (policie v silničním provozu jedná jako správní orgán) a oni ji zamítnou z nějakého důvodu, který je občas velmi obskurní. Například že stížností napadený fízl je moc dobrý fízl, už dvacet let slouží sboru a obušek udržuje v dobrém stavu. To je to, co je vidět.

Pak je tady ta část, která není vidět. I tak to musí interně řešit a zůstane o tom záznam. Tzn. větší fízl si musí zavolat menšího fízla, vyslechnout si jeho stanovisko, a i když je stížnost zamítnuta, zůstane tam určité stigma na všech stranách. Malej fízl tak ví, že příliš mnoho takových záznamů mu bude komplikovat přístup k různým benefitům apod. a také že mu to všechno přičtou, až se to provalí. Je třeba vědět, že u toho sboru většina fízlů jede nějakou levou a jsou tam různé frakce, které se přetahují o moc, a tyhle stížnosti může protistrana zneužít k útoku na jejich pozice.

Zažil jsem situace, kdy fízlové sami nabídli nějaký vstřícný krok výměnou za stažení stížnosti.

Výsledek pak obvykle můžete s kontrolním orgánem probrat. To je také zajímavá zkušenost. Například na Zbraslavi mi jeden kapitán mazal med kolem huby v tom smyslu, že to řeší stylem padni komu padni, ale už po pěti minutách diskuse začal zpochybňovat mé záznamy, hledat podpůrné argumenty ve prospěch policistů a vůbec se chovat jako jejich advokát, nikoliv soudce nebo nedej bože někdo, kdo by je měl za porušení zákonů potrestat.

Dle mého názoru jsme si jako zákonadbalí občané nechali přerůst Policii ČR přes hlavu, ta neplní úkoly dané jí Zákonem o PČR a kontrolní orgány její pochybení kryjí. Pokud na to ale nebudeme tlačit ve velkém zdola, nic nezmění. Za všechny doporučuji tento dobře zdokumentovaný a relativně sledovaný případ.

Kdo by se tedy chtěl rozcvičit, může podat stížnost na chování policisty popisované v předchozím D-FENSově článku, může použít vzor uložený zde.

31.05.2020 Taxman

Krajské ředitelství policie kraje Vysočina

Odbor vnitřní kontroly

Vrchlického 2627

586 01 Jihlava

email: krpj.ovk@pcr.cz

ID datové schránky: x9nhptc

Věc: Stížnost na několikeré porušení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a dalších zákonů policisty sl.č. 331645 a 329690

Vážení,

Tímto podávám stížnost na policisty

sl.č. 331645 (dále jen „Policista 1“)
sl.č. 329690 (dále jen „Policista 2“),

kteří se opakovaně dopustili porušení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „ZoP“), a žádám jejich proškolení, jejich veřejnou omluvu, a odpovídající kázeňský postih Policisty 1 i 2.

Okolnosti případu

Policisté 1 a 2 (jiní policisté nebyli přítomni) provedli u zastaveného řidiče test na drogy pomocí kontrolního testeru DrugWipe. Průběh je částečně zdokumentován na videozáznamu pořízeném na místě a dostupném na adrese https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=281370122863671&id=181347455571419&refid=52&__ccr=ARb1rvymXCtBsPTEG-94AhsvSnto0fVdMRRbS68rZ9knWQ

Rezignace na plnění úkolů Policie stanovené v § 2 ZoP, možný TČ dle § 329 a § 345

V rozporu s interní směrnicí Policista 1 manipuloval s testovacím vzorkem a pravděpodobně jej vyměnil za jiný, který zobrazoval pozitivní výsledek (tj. přítomnost drog).

Domnívám se, že tím mohl Policista 1 naplnit také skutkovou podstatu trestných činu dle

§ 329 TZ – Zneužití pravomoci úřední osoby
§ 345 TZ – Křivé obvinění

Ze záznamu je dále zřejmé, že Policista 1 pozměňuje Záznam o přestupku, když jej řidič odmítl podepsat. Manipulace s důkazy a jejich pozměňování policistou je trestným činem dle § 329 TZ, jak je vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 4 Tdo 115/2018.

Policista 1 se dále táže řidiče: „Takže vy požadujete krev nebo nepožadujete?“ Policista není oprávněn se takto ptát. Dle § 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb.1 se odborné lékařské vyšetření provede vždy. Je zřejmé, že se Policista 1 snaží vmanipulovat řidiče do toho, aby odborné lékařské vyšetření odmítl, čímž by se řidič dopustil závažného přestupku. Vzhledem k tomu, že Policista 1 řidiče do této chvíle nepoučil o důsledcích takového odmítnutí (vizte bod 2) dále), lze v jeho činnosti spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 329 TZ, přičemž motivací bude pravděpodobně tzv. „čárkovací systém“ vedený útvarem obou Policistů (vizte bod 4) dále).

Žádost o nápravu: proškolení Policisty 1 a 2, předání případu Generální inspekci bezpečnostních sborů

Porušení § 13 ZoP, tzv. poučovací povinnosti

Po zastavení, tj. před prováděním dalších úkonů, měli Policista 1 a 2 povinnost řidiče ve smyslu § 13 ZoP2 poučit o právních důvodech provedení úkonu a o jeho právech a povinnostech.

Jak je z dikce § 13 ZoP zřejmé, postup Policisty byl ve flagrantním rozporu s uvedeným ustanovením. Vozidlo řidiče stálo s vypnutým motorem, řidič se nacházel mimo vozidlo, povaha ani okolnosti úkonu poučení nebránily.

Místo toho však Policista 1 opakovaně nutil řidiče, aby podepsal Oznámení o přestupku, aniž by mu dal dostatek času na seznámení s obsahem dokumentu či ho poučil o důsledcích podepsání či nepodepsání dokumentu.

K poučení a vysvětlení došlo až následně, když se na místo dostavil otec řidiče. Tento postup však nemůže obstát, protože v případě podpisu v okamžiku vyžadovaném Policistou 1 by řidič byl velmi pravděpodobně potrestán.

Policista 2 popsanému porušování zákona pouze nečinně přihlížel.

Žádost o nápravu: žádám proškolení Policisty 1 a 2 a písemnou omluvu (Policisty, případně jiného orgánu Policie ČR).

Ohrožení práv řidiče zakotvených v čl. 37 odst. 1 a v čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod

V jednání Policisty 1 popsaném v bodě 2) výše dále spatřuji prvky verbálního nucení k výpovědi proti vlastní osobě, čímž Policista 1 porušil práva řidiče zakotvená v čl. 37 odst. 13 a v čl. 40 odst. 44 Listiny základních práv a svobod („LZPS“).

Policista 2 popsanému porušování zákona pouze nečinně přihlížel.

Žádost o nápravu: žádám proškolení Policisty 1 a 2 a jejich písemnou omluvu.

Prověření „čárkovacího systému“

Dále žádám, aby kontrolní orgán prověřil, zda útvar, ke kterému Policista 1 a 2 spadají, vede tzv. čárkovací systém a v případě jeho existence (i neoficiální) takovou praxi okamžitě zastavil a osoby odpovědné za vytvoření a provozování tohoto systému předal Generální inspekci bezpečnostních sborů pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 329 TZ. V právním státě není možné takový systém provozovat, protože v zásadě nutí policisty „vyrábět“ přestupky a naopak ignorovat presumpci neviny.

Plýtvání svěřenými prostředky

Po celou dobu trvání úkonu Policisty, kdy vozidla stála odstavena u krajnice a řidič neměl šanci policistům rychle odjet, nechali policisté běžet motor svého vozidla, čímž zbytečně plýtvali svěřenými prostředky a motor opakovaně a zbytečně přehřívali.

Jak je uvedeno u jednotlivých bodů výše, důkazy o jednotlivých porušeních platných zákonů Policistou 1 a 2 je veřejně dostupný ve formě videozáznamu.

Závěrem žádám, abych byl vyrozuměn o provedených úkonech v této záležitosti. Výsledek prošetření bude vhodným způsobem publikován.

S pozdravem

Jméno

Adresa

1 Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.

2 §13

Poučování

3 Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

4 Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.

Související články: