Reportáž na serveru lidovky.cz pojednává o tom, že si městská policie v Ústí nad Labem zjednala nezletilé agenty-provokatéry, kteří chodili do předem vybraných provozoven a pokoušely se nakoupit alkohol a zábavnou pyrotechniku.
Vyzkoušeli celkem 15 obchodů a v osmi uspěli. Mezi obchodníky, kteří patnáctiletým figurantům prodali víno nebo zábavní pyrotechniku, byli majitelé večerek i řetězce Billa a Penny market. Děti obcházely obchody vybavené policejní kamerkou i dalšími nahrávacími zařízeními. Skupinka, která dostala na starosti čtvrť Krásné Březno, byla tříčlenná, později přibyl ještě čtvrtý kluk. Věkové rozmezí se pochybovalo mezi 12-15 lety. Více na serveru lidovky.cz.
Podle fotografií na serveru Lidovky.cz, se podařilo tímto způsobem usvědčit z přestupku několik vietnamských prodejců a pokladní z provozoven Penny a Billa. Přestupková komise může dát právnické osobě za tento delikt až padesátitisícovou pokutu. Lidové noviny dále konstatují, že strážníci jsou z akce spíš zklamaní, přestože se jim dařilo odhalovat i prokazovat přestupky.
Strážníci i dětští aktéři této „razie“ (tak to na Lidovkách komentují) byli asi na svoji práci náležitě hrdí, protože neváhali zapózovat fotografovi. Fotografie naleznete zde.
Než se pozastavím nad morálním rozměrem takových metod opatřování důkazů, podíváme se krátce do zákona O Policii České republiky a do Zákona o obecních policiích. PČR je oprávněna při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti a v souvislosti s trestním řízením používat informátory (§ 73), krycí prostředky (§ 74), zabezpečovací techniku (§ 76), zvláštní finanční prostředky a operativně pátrací prostředky (§ 77). Podle Zákona o obecní polici strážník žádné takové oprávnění nemá. Používání takových prostředků se výrazně vymyká účelu, pro který byly obecní policie zřízeny, totiž zabezpečování veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Rozhodně ji zákon neopravňuje využívat agenty nebo dokonce provokatéry (toto oprávnění nemá ani PČR). Pokud strážníci v Ústí najali dětské informátory, vybavili je operativní technikou (odposlouchávacím zařízením a kamerami, které městská policie vůbec nemá důvod používat), instruovali je, aby prováděli záznam v rozporu se zákonem, a dali jim finanční prostředky na to, aby prováděli fingované nákupy, jednali v tu chvíli zcela mimo rámec vymezený jim zákonem. Překvapivý je i fakt, že strážníci použili nezletilé informátory a skutečně by mně zajímalo, jak se na to tvářili jejich zákonní zástupci. Vím jistě, že já bych se za takové situace jako rodič propadl hanbou.
V daném případě pravděpodobně strážníci postupovali tak, že nejdříve pořídíli pseudodůkazy (vzhledem k nezákonnému způsobu jejich získání) a pak se spolu s dětskými informátory vydali zpět do provozovny, kde pod „tíhou“ pseudodůkazního materiálu („máme to na kameře“, „máme to nahraný“, „máme účtenku“, „dítě bude svědčit“) přiměli prodejce, aby se sám přiznal. Městapo tak využilo nízkého právního povědomí prodavačů, protože kdyby byli při smyslech, v nejlepším případě by městapáky vyhodili a v tom horším na ně zavolali Policii ČR.
Je samozřejmě otázkou, co je společensky závadnější a koho je vlastně především třeba odsoudit a potrestat. Zda skutečnost, že dětem prodají alkohol a pyrotechniku nebo skutečnost, že městská policie verbuje nezletilé agenty, vybavuje je v rozporu se zákony finančními prostředky a operativní technikou a pak ještě jejich jména zveřejní na internetu. Kromě toho je otázka, kam až měly děti dovoleno zajít. Směly například vyvíjet nátlak a tvrdit „prodejte mi tu rachejtli, já ji moc chci?“ nebo „ta láhev je pro tatínka“? Podle mého názoru, který můžete a nemusíte sdílet, jednoznačně to druhé. V případě strážníka se předpokládá, že veškeré úkony činí v souladu se zákonem, je to nejen jeho povinnost, ale přímo podstata jeho existence. Pro najímání dětských informátorů nemám pochopení a nezbývá nežli se ptát, k jakému postupu městapo sáhne příště. Například si vyhlídnou nějakou vyvinutou lolitku ve věku čtnácti a půl roku, vybaví ji operativní technikou a kondomem a „nasadí“ ji v baru jako agentku-provokatérku na „zvrhlíky“? Nebo vybaví nějakého haranta drogami a budou sledovat, kdo to od něj koupí?
Na druhé straně si dovedu představit, že pokladní někde v Bille nebo Pennymarketu nemá čas kontrolovat, zda mezi zbožím je láhev alkoholu a zda dítě je zletilé nebo ne. Její jednání těžko mohlo odrážet nějaký úmysl. Poradil bych proto pokladním, prodejcům, jejich vedoucím a dalším zainteresovaným úplně jednoduchou věc. Pokud by na ně městapo zkoušelo podobné triky, nechť vůbec nereagují na předložený „důkazní“ materiál, protože jeho zákonnost je sporná a přezkoumatelnost rovněž, a trvají na tom, aby si strážníci, pokud mají dojem, že se stal přestupek, příslušného delikventa předvolali.
Dále se musím pozastavit nad nekritičností novinářů, kteří takové akci přihlíželi, aniž by u nich vyvolala jakýkoli stín pochybnosti. Kromě toho, strážník není policista. Hlídací pes demokracie má pořádně krátkej řetěz nebo dlouhý vedení. A v neposlední řadě, musím vyjádřit politování nad dětmi, které byly do celé věci involvovány. Rád bych věřil, že jsou z rodin prověřených úředníků, strážníků nebo podobně, kde se morální deformace pokládá nikoli za handicap, ale zdroj společenské prestiže. Nejen že teď na internetu visí jejich fotografie, ale také jejich identita. Možná z toho zatím nemají rozum nebo mají pocit, že udělaly něco ohromně správného, ale faktem je, že se podílely na nezákonném postupu obecní policie. Někdy za deset let pořád bude jejich identita na internetu zjistitelná, protože Pavku Morozova také máme dosud v paměti, a tak se možná stane, že se jednoho dne probudí, dojde jim, že kolaborovaly s městapem a ta deziluze pak může mít dost emo průběh.
(4x známkováno, průměr: 1,75 z 5)