Jak se vyrábí „odmítačky“

Featured Image

Poslední Svět motorů přinesl informaci, že Policie ČR v minulém roce zaznamenala více než 4000 případů, kdy řidiči odmítli orientační test na alkohol nebo drogy, tedy foukat do detektoru Dräger nebo lízat papírky. Autor článku to přisuzuje tomu, že se tak řidiči chtějí vyhnout obvinění z trestného činu, což je podle mě značně povrchní závěr. Znáte ten pocit, kdy sice nemáte moc času a měl byste dělat jiné věci, ale něco vás tak nadzvihne ze židle, že všechno zahodíte? Tak přesně na mně zafungoval tento článek.

Nevím, jaký účel článek s titulkem „Odmítáním se maskují“ měl, mohu si myslet, že se jedná o výstřel v rámci dělostřelecké přípravy směřující k tomu, aby odmítnutí orientační zkoušky bylo trestným činem, jak navrhovala skupina poslanců v minulém volebním období za vydatné podpory Policie ČR. Jak jsme již konstatovali, taková změna zákona by umožňovala konečně „zakleknout“ na úplně každého.

Nepochybně část z těch 4000 řidičů odmítla orientační zkoušku z toho důvodu, že nechtěla poskytnout důkazy proti sobě a přivodit si tak ještě rozsáhlejší sankce, než jim hrozí za odmítnutí zkoušky. Například nechtěli, aby je vláčeli po soudech a vypodobňovali je v médiích jako potenciální vrahy. To se občas děje, vzpomeňme na expolicistu Kadlece, ale nemyslím si, že by se to dělo nějak extrémně často. Kromě toho na tom nevidím nic zásadně špatného. Každý má právo neposkytovat důkazy proti sobě stejně jako ho měl policista Kadlec a pokud uvědomělého občana nenechají spát obavy, že tak někdo unikne spravedlivému trestu, tak využití ústavních práv neposkytovat důkazy proti sobě a uchovat svoji tělesnou integritu je v tomto případě „zpoplatněno“ zákazem činnosti na 1-2 roky, 7 body v bodovém systému a pokutou 25 – 50 tisíc Kč.

Je ale otázka, jak velká část to byla. Těchto 4000 případů rozhodně nejsou pouze případy, kdy by podezřelý chtěl něco zamaskovat.

Například existuje celá řada osob, které mají dobrý důvod odmítnout zkoušku detektorem Dräger, ještě než začne, a požadovali krevní test. Tedy neodmítli zkoušku jako takovou, ale způsob jejího provedení, což je ze zákona možné. Například v minulosti zažili pozitivní detekci nevypočitatelným detektorem, který reaguje na ústní vodu, margotky, pralinky, ostřikování skla a asi tisíc dalších věcí, jejichž konečný výčet nikdo nezná a z nichž ani jedna není alkoholickým nápojem. Tato skutečnost v souvislosti s imbecilní tuzemskou doktrínou nulové tolerance představuje značnou míru právní nejistoty pro každého, kdo ten krám vezme do úst. Od 1.7.2017 je i toto právo zpoplatněno, kdo nechce riskovat, že snědl něco, na co bude Dräger reagovat, požaduje provést krevní test odborníkem místo chaotického měření nevyhovujícím detektorem v rukou neschopného příslušníka PČR, ten si ho musí zaplatit bez ohledu na výsledek.

Dále existují případy, kdy policie odmítnutí zkoušky zfalšuje, protože ona sama potřebovala zamaskovat nějaké vlastní pochybení. O jednom jsme psali loni touhle dobou. Novinář se měl zeptat plukovníka Lercha, ředitele dopravní policie, který se v tom článku také vyjadřuje, zda je i tento případ započten v těch 4000 případech nebo ne. Asi takových nebude moc, ale fakt je, že se to děje, svědčí o tom i rutinovanost, s jakou si přitom policisté v Plzni počínali. Často jim to projde, protože neexistuje žádný záznam komunikace mezi řidičem a policií a nečeho se dovolat ex post je prakticky nemožné.

Nakonec, a to je hlavní téma, ke kterému směřuji, v mnoha případech Policie ČR řidiče k odmítnutí zkoušky nějakým způsobem přiměje. Jen ke mně ročně doputuje ročně tak pět těchto případů, a to nejsem ani advokát ani žádný expert na tyto kauzy. Všem jsme zajistili právníka a  jen jednomu se podařilo pomoct. Proč? Protože jim policisté na místě lhali, že na žádnou krevní zkoušku nemusejí, že se to nějak udělá „na úřadě“, nebo jim výzvu k odborné zkoušce sdělili nějakým nejasným způsbem a podstatu celého úředního úkonu zamlžili, aby řidič vůbec vůbec nevěděl, co vlastně dělá. Policisty samotné totiž obtěžuje do nemocnice jezdit, je s tím spousta papírování a zabere to tři hodiny času, během kterých nemohou vybírat pokuty a honit čárky. Oni sice dobře ví, že při pozitivním výsledku testu na drogy musí následovat odborné vyšetření vždy a v případě alkoholu vždy, když o to řidič požádá, ale na druhé straně je snazší ho přesvědčit, že to tak není. Pak dojde na věty jako:

  • „správně byste měl jet do nemocnice na krev, ale my to můžeme udělat jinak a bude se to řešit na úřadě“ (skutečná věta, kterou řekl policista řidiči, který měl pozitivní trest Drugwipe a následně byl obviněn z odmítnutí odborné zkoušky)
  • „jestli si myslíte, že to v nemocnici pro vás vyjde příznivěji, tak se pletete, protože ty detektory jsou měkčí než krevní testy“ (opět skutečná věta řečená řidiči, který po pozitivní detekci detektorem pralinek chtěl po konzultaci s právníkem na krevní test)
  • „krevní test stojí 3000 korun“ (opět věta vyřčená policistou, ve skutečnosti stojí asi 600 Kč)
  • „je to jen minimální překročení, na krev určitě kvůli tomu určitě jet nechcete, taky by vám tam mohli naměřit víc a to byste nechtěl, tohle se nějak dořeší na úřadě“ (sděleno policií řidiči, kterému bylo detektorem margotek naměřeno 0,26 a 0,25 promile).

Pak existují případy, kdy policie přímo vedla celou komunikaci tak, aby na jejím konci bylo odmítnutí zkoušky. To zahrnovalo například zkoušky detektorem Dräger prováděné s půlhodinovým časovým odstupem nebo trvání na krevní zkoušce poté, co ta orientační byla negativní, protože se policistům „něco nezdálo“ a spekulovali na to, že řidiči rupnou nervy, bude toho mít dost a další zkoušky už nebude akceptovat. Také zkoušejí vytvořit situace, kdy řidič krevní zkoušku bude muset odmítnout, protože má v autě děti nebo nějaký náklad, který nemůže opustit. Policie také velmi ráda hledá projevy odmítnutí zkoušky v čemkoli, existuje například rozsudek, kde soud aproboval jako projev odmítnutí zkoušky, když řidič požadoval po policii, aby se nejdřív postarala o osoby, které převážel.

Stopy toho, jak si policie počíná při provádění orientačních zkoušek na alkohol a drogy, můžeme najít v rozsudcích různých soudů, kam doputuje jen opravdová špička ledovce. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2012 č. j. 7 As 151/2011-77 popisuje situaci, kdy policisté uváděli do úředního záznamu nepravdivé skutečnosti, které měly řidiči přitížit poté, co neexistoval důvod zkoušku provádět, ostatně policisté s sebou neměli ani Drugwipe. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015 č. j.: 10 As 65/2015-26 je popsána situace, kdy byl řidič vmanévrován do odmítnutí zkoušky dokonce v nemocnici, kdy mu policista i lékařka tvrdili, že „to nebudeme lámat přes koleno a že to jako na poště“ vyplní a podepíše. To, co pak vyplnil a podepsal „jak na poště“, bylo odmítnutí zkoušky. Třeba takový roszudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26.08.2011 č.j. 17 A 42/2010-102 popisuje, jak policisté manipulovali řidičkou k odmítnutí zkoušky a jak ta dostala možnost se obhájit jen díky tomu, že v posádce vozidla měla někoho, kdo v tom uměl chodit. Tohle je skutečná špička ledovce a ukázka toho, jak si policie počíná. Existují mnohé další takové postupy, celkově se tomu říká „udělat z toho odmítačku“ a děje se to dnes a denně, třeba právě teď, co čtete tento článek. Osobně si myslím, že dobrá polovina z těch 4000 případů, co tak tíží plk. Ing. Lercha, jsou právě tohle, a jsou uměle vyrobeny podřízenými plk. Ing. Lercha v neprospěch řidičů.

Příčinou toho je výrazná nerovnováha mezi právy policisty a právy řidiče, kdy policista může v podstatě cokoli a projde mu to, zatímco prostor řidiče je minimální. A občané a novináři, včetně toho ze Světa motorů, o tomhle většinou ani neví, dokud se jim to samotným nestane a neskončí s nějakým bizarním obviněním a bez řidičáku, ačkoli jsou zcela nevinní. Zrovna docela nedávno jsme updatovali manuál týkající se orientačních zkoušek na alkohol a drogy, a oba články mají k dnešnímu dni dohromady přes 30 tisíc přečtení. Jak je vidno, není to dost a bylo by třeba, aby to bylo 100x tolik, protože pak by policii tahle svinstva přestala procházet, vznikl tlak na zákonodárce uvedenou pokřivenou situaci v nerovnováze práv řidičů a policie narovnat a skoncovat jednou provždy se systémem, který kořistí na nevědomosti nejširších vrstev populace.

FSM 11.1: Orientační dechová zkouška

FSM 11.2 Orientační zkouška na drogy

 

Ještě štěstí, že nejsem novinář, jinak bych byl velmi opatrný s titulky „Odmítáním se maskují“, protože takové znění svědčí, při veškerém respektu k Světu Motorů, jakkoli dalece na straně řidičů stojí, o mírně řečeno určité neinformovanosti o tom, jak funguje ten svět tam venku. A pro nás ostatní platí: Neskočme policii na špek.

 


18. 02. 2018 D-FENS


Související články:


12345 (237x hodnoceno, průměr: 1,14 z 5)
23 779x přečteno
Updatováno: 18.2.2018 — 12:24
D-FENS © 2017