Jelikož nám nejprve v parlamentních a pak v komunálních volbách propadly ty nejnadějnější subjekty, které jako jediné chtějí zrušit nesmyslná omezení týkající se rychlosti na dálnicích a držení střelných zbraní, dovolím si poskytnout gratis několik rad, aby se tato situace již neopakovala.
Nuže tedy, vezměme to krok za krokem. Neúspěšní politici přitom mohou odškrtávat body, které vynechali.
Jste naštvaný občan a vadí vám politika a politici. Chcete to změnit. Už nechcete nadávat v hospodě, respektive na webu, ale toužíte s tím NĚCO UDĚLAT.
Hurá. Nejprve však musíte vědět, ČEHO CHCETE DOSÁHNOUT a jakou funkci byste v tomto státě rád zastával. Na její získání se pak musíte systematicky připravovat, protože získat funkci (a následný vliv), to je boj. Řekněme, že nebudete troškařit s nějakým trapným starostováním nebo hejtmanováním a chcete být ministerským předsedou, a to výrazně dříve, než Vašim dětem začnou šedivět vousy. Je-li tomu tak, mám pro Vás potěšující zprávu – už teď máte přibližně stejný rozhled jako například Jyrka Paroubek. Bohužel, tato potěšující zpráva je svého druhu poslední.
Další otázka, kterou si musíte položit, totiž zní MÁM NA TO? Nemůžete se utěšovat, jaká bohapustá hovada už premiéry této země byla, a musíte si nemilosrdně vytyčit jasná kritéria. Těžší to máte o to, že chcete oslovit vzdělané a inteligentní lidi a ne nějaký white trash, popřípadě trash. Kritéria jsou plus mínus tato: Vysokoškolské vzdělání nikoliv PF ZČU nebo Akademie Komenského, jeden světový jazyk na slušné úrovni, charisma, vůdcovské schopnosti (vzpomeňte si, jakou roli jste hráli na ZŠ), manažerskou zkušenost (nejlépe odněkud, kde to nefunguje úplně racionálně, například fabrika prolezlá odbory), velice obstojné vystupování a žádní (alespoň žádní větší) kostlivci ve skříni. Dále musíte mít buď fungující firmu, která se obejde bez Vás, nebo jiný zdroj bezpracné obživy, protože politika je práce na plný úvazek. Proto také potřebujete funkční rodinné zázemí, neboť klasická poučka praví, že za 50 % mužova úspěchu stojí žena (feministky klid, platí to i obráceně). Bonusem pak je, když o Vás už kdysi kdosi cosi zaslechl (publikujete v odborném tisku, máte na kontě první lékařskou operaci svého druhu v ČR, zachránil jste na dovolené kotě a vyfotil Vás Blesk atd.).
Cože? Ten popis neodpovídá? Zaberte, aby odpovídal, nebo se na to vykašlete. Lepší být například uznávaným leteckým modelářem nebo hráčem na láhev než politickým turistou, kterému se všichni akorát smějí.
Řady potenciálních premiérů nám prořídly a můžeme pokračovat. Pokud si myslíte, že jsem Vás před chvílí dokonale popsal, můžeme přejít k dalšímu kroku, totiž CO CHCI? Pokud si například stejně jako já myslíte, že ideálem je anarchokapitalistický kantonální stát s plně ozbrojeným obyvatelstvem, reprezentovaný navenek monarchou, hoďte své myšlenky na papír. Pamatujte přitom na moudrou poučku, podle které nápad, jenž se nevejde na zadní stranu vizitky, je automaticky nápadem špatným.
V tomto okamžiku se musíte rozhodnout, zda si chcete založit stranu novou, nebo Vám stačí vstoupit do některé stávající. Obě metody jsou účinné a obě mají své výhody i nevýhody. Lepší je podle mého názoru vstoupit do některé ze stávajících mimoparlamentních stran – jednak už mají vybudovanou značku, jednak se už teď setkáte s problémy, které by Vás jinak deptaly až později. Vstoupíte-li do nějaké funkční strany, musí Vás tato nejprve potvrdit za lídra. V mimoparlamentní straně se to dělá tak, že oslovíte členy a funkcionáře svými idejemi a počkáte si na sjezd. Postup v parlamentní straně je zcela separátní téma, kterým se dnes zabývat nebudu, neb nechci v čtenáři vyvolat reflux. Dilema „old party“ vs. „new party“ nicméně nechám na rozhodování každého soudruha. Daleko důležitější je totiž následující krok.
To je TÝM. Strana nemůže dlouhodobě fungovat jako one man show a abyste stáli v čele respektované politické síly, potřebujete tak 10–15 spolehlivých parťáků (+- by se mělo krýt s počtem silových ministerstev, dále předseda parlamentu, předseda poslaneckého klubu atd.) a takových alespoň 40 nosičů vody. Na těch prvních přitom doslova stojí a padá Váš úspěch a tudíž i Vaše premiérské ambice. Ideální přitom je, když se každý člen týmu profiluje v jiné oblasti (doprava, průmysl atd.). Stejně tak ideální je, když budou zmíněné osobnosti alespoň trochu regionálně rozmístěny.
Rukou společnou a nerozdílnou pak musíte napsat PROGRAM – platí přitom, že jej tvoří členové Vašeho týmu a Vy máte funkci supervizora. Program by měl mít alespoň 6 stránek A4 a měl by být rozdělený do kapitol „doprava“, „bezpečnost“, „zahraniční politika“ atd. Z toho se pak dělá výtah na jednu A4 max. Když je dílo na světě, následuje další fáze, a tou je PRÁCE.
Musíte publikovat, blogovat, organizovat demonstrace, mítinky, je-li někdo z pánů advokát, měl by například bezplatně zastupovat někoho, kdo je podle názoru Vaší strany nespravedlivě stíhán systémem (nutná obrana, držitel konopí atd.). V této fázi počítejte, že dáte ze svého tak milion a ani nebudete vědět za co. Zároveň musíte (nejste-li přirozený talent) vzít za vděk mediálním školením – ze začátku Vás pustí před kameru tak na 3 minuty, a ty musíte dokonale využít. Navíc není vyloučeno, že si Vás média příliš neoblíbí a budou se Vám snažit házet klacky pod nohy. Služby tohoto druhu poskytuje PR agentura a rozhodně se vyplatí. Není to zároveň nic, za co by se měl člověk stydět.
Že jste to Vy, tak jeden příklad z praxe, názorně ukazující proč. Pamatujete si, jak se Miloš Zeman kýval ve studiu ze strany na stranu? Příčinou bylo nikoliv nemírné požívání Becherovky, ale snaha zabránit kolegům novinářům jeho vystoupení kreativně upravit ve střižně.
V této fázi musíte začít počítat s tím, že se Vám začnou věci poněkud VYMYKAT Z RUKOU. Impulsy mohou být dva – úspěch ve volbách nebo dobrý výsledek volebního průzkumu. Jako první to zaznamená kolega (ové), který má na starosti členskou základnu. Zatímco dříve musel obíhat lidi a přesvědčovat je, aby do toho šli s Vámi, nyní naopak lidé vyhledávají Vás. Jedná se obvykle buď o tyto, nebo o tyto typy. Kromě nich lze narazit ještě na někoho, jako byl p. Topolánek, tedy zlodějského zmrda s vůdčími ambicemi. Na toho obzvlášť pozor. Znovu se vrátíte ke stranickým stanovám, kapitola Členové, hledáte řešení, ale je to marné, marné, marné. (Pokud Vás napadlo, že by příspěvky činily min. 50 tisíc Kč ročně, klidně na to zase zapomeňte – neměl byste tam ani nohu). Namísto stanov budete ovšem upravovat program. Setkáte se totiž s klasickým problémem tzv. nepravých liberálů. Co to je?
Většina lidí, kteří se označují za liberály, by zároveň minimálně jednu věc ráda zakázala. Například já bych nejraději zákonem zakázal českým děvčatům mezi 20 a 30 lety jezdit do Bostonu. Jiný by zase nejraději zakázal kouření, jiný jízdu na motocyklu, jiný dětem do 15 let surfovat bez dozoru na internetu atd. Já vím, že takové zákazy jsou blbost – většina lidí, jak v této fázi uvidíte, si to ovšem nemyslí. Pokud zapracujete všechny připomínky, změní se původně anarchokapitalistický program v jakýsi hybrid mezi DSSS, Zelenými a neexistující stranou ortodoxních katolíků. Nezbývá Vám tedy, než přijít s dalším krokem, kterým je REALIZAČNÍ VYSTŘÍZLIVĚNÍ.
Původně slibný program se v tomto momentě změní +- v program ODS s několika takzvanými vlajkovými loděmi. Bude to například zvýšení rychlosti na dálnicích na 160 km/h (původně měla být neomezená, ale místopředsedovi se zabila první holka na dálnici s nějakým frajírkem ve 180), zjednodušení legislativy pro získání ZP (původně zrušení ZP a prodej zbraní na výpis z trestního rejstříku, ale ústřednímu tajemníkovi se zastřelil táta) a referendum pro vystoupení z EU (původně vystoupení z EU, ale nejsme tamti extrémisti). Neradujte se, stále není vyhráno!
Klíčová krize totiž vypukne ve chvíli, kdy na účet Vaší strany doputují peníze za kampaň, nebo někdo z vašich členů získá placenou volenou funkci. Vy v tom máte jasno – politiku neděláte pro prachy, takže funkce zůstane neuvolněná a peníze půjdou na charitu. Jste ovšem uřván a přehlasován, a to i kolegy, se kterými jste stranu zakládal. Musíte počítat s tím, že se setkáte s naprosto zásadními a nevyvratitelnými argumenty. Pár příkladů:
„Uvědom si, že mám hypotéku.“ „Ale já už s těmi 8 tácy fakt počítal.“ „Mám od manželky ultimátum – buďto ten volební příspěvek vezmeš a my zase budeme žít jako lidi, nebo se ti na to vys…“ atd.
Skončí to tak, že uhrajete kompromis a na charitu půjde tak 1/5 volebního příspěvku.
Pokud jste to všechno ustáli, další fáze začne, když se dostanete DO PARLAMENTU. Budete překvapeni, kolik máte přátel. Kamarádi z vojny, s kursu toho či onoho, lidé, které jste 10 let neviděli – ti všichni si u Vás budou podávat kliku a budou něco chtít. Vám je ovšem jasné, že pokud někomu vyhovíte, máte obrazně řečeno ve dveřích natrvalo zaražené páčidlo a v první fázi posíláte prosebníky k šípku. Zbytečně, nakonec Vás jeden z nich udolá.
Že jste to Vy, tak jeden způsob, jak se takové páčidlo zaráží. Řekněme, že máte stranický časopis. Firma XY Vám tam za rok proinvestuje 3 miliony a nic za to nechce. Jejich jednatel Vám ještě na mítinku poblahopřeje, jak jako jediný máte na srdci zájem poctivých podnikatelů a v jeho očích jste Ronaldem Reaganem. Příští rok pak začne inzerovat ve stejném objemu a tak okolo května pan jednatel přijde se zcela konkrétním požadavkem. Vy ho vyhodíte, on stáhne inzerci a jste spokojen. Přesně do okamžiku, než vám vykopne dveře deset spolustraníků a začnou na Vás řvát, že jim ty prachy budou chybět. V tu chvíli si uvědomíte, že návrh pana podnikatele vlastně není úplně proti zásadám Vaší strany, vyndáte z koše vizitku, dáte si panáka, a zavoláte.
V ten okamžik si připadáte jako Neo, když si vzal červenou pilulku. Není žádné před tím, už je jenom potom. Špatně spíte, nervózně otevíráte ranní monitoring a doufáte, že s tou historkou žádný další z prosebníků nevyrukuje. Buďte klidný, vyrukuje, a ne jeden – jediné, co můžete, je snažit se udržet stav na úrovni, kdy nejste namočený v totálních sračkách (Gripeny, Pandury, biolíh apod.). A to ještě buďte rádi, že jsme v Čechách, kde jsou milostné avantury politiků každému u prdele…
Ani teď ještě nemáte hotovo – právě naopak. Zatím pro všechny „reformní“ a „nezkažené“ strany bylo kritické právě první volební období (tímto zdravím politickou divizi společnosti ABL). Měl byste se totiž rozhodnout, zda budete SYSTÉMOVOU, nebo NESYSTÉMOVOU stranou. Obojí je špatně a vede to k hořkým koncům. Vy jste však daleko kvalitnější než třeba Martin Bursík a takhle se rozhodovat jako první v historii samostatné České republiky nemusíte. Potenciální koaliční partneři jdou za Vámi sami od sebe, protože cítí, že ve Vás vyrůstá nový Churchill, který se časem stane hegemonem politické scény.
Vy se tudíž stanete vůdcem opozice, akorát musíte – hádejte co? Správně, přepracovat program, z něhož musí zmizet některé vlajkové lodi. Rozžehnáte se tak s body, které jsou pro zbytek opozice nepřijatelné. Z Vašeho programu se vytratí zvýšení rychlosti a liberalizace držení střelných zbraní, z Vaší strany pak dosavadní první místopředseda, kterému dojde, že se chová jako kokot.
Ale to Vám nevadí, protože příští volby jsou Vaše bez ohledu na to, zda jsou řádné, nebo mimořádné. Gratuluji, pane premiére!
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)