Jak se prodávají dokonalá auta v zemi znalců

Featured Image

Před časem jsem zde napsal něco málo o Octavii RS III – napsal jsem to hodně provokativně a těšil jsem se na čistou pětičku a taky ony nádherné kecy znalců, jaký to je šrot, co si může koupit jenom člověk s natřikrát zatočeným hovnem mezi ušima. Nezklamal jsem se ani maličko.

A to mě vede k tomu, abych napsal něco o tom, jak se v této zemi prodávají auta, která jsou dokonalá. Budu mluvit o prodej Hondy S2000 Ultimate Edition, BMW M3 e46 a Boxster S – všechny v tip top stavu. Když si člověk přečte internetové diskuse, jako byla právě ta pod Oktou III, tak musí nabýt dojmu, že když se na zdejším trhu objeví dokonalé auto, tak odejde k novému majiteli nadsvětelnou rychlostí a tento majitel zlíbá bývalému ruce a očistí prach z jeho bot. Dost úvodu jdeme na to!

S2000 o které píši, byla moje druhá v pořadí. Jednoho dne jsem se dočetl, že Honda končí s výrobou S2000 a tak jsem sedl k netu, že si koupím jeden z posledních kousků na trhu. Měl jsem štěstí, že v Rakousku se právě prodávala ona závěrečná Ultimate Edition. Fungl nová, číslo 136. Sednu k telefonu a vyslechl jsem asi toto: „Joo, vždyť už jsme spolu mluvili, jasně, jste z Čech, to auto tu na vás čeká za tu dohodnutou cenu“. To bylo zajímavé, navíc ta cena byla nižší o 3 000 euro než v inzerátu. Maličko jsem ještě zasondoval. Pozadí bylo takové, že jistý člověk volal na tuto krásku, usmlouval prodejce (oficiální dealer Hondy) a pak se jal vyčkávat s tím, že zřejmě ještě srazí více. A mě se udělalo úžasně po těle, úplnej velkej orgasmus, mravenčení, motýlci v podbřišku a tak. Ten člověk, co v Rakousku usmlouval tuto výhodnou cenu, byl ten samý, který ode mě chtěl asi před dvěma lety koupit mojí první S2000. Ten pán mě tehdy donutil vytáhnout značky z depozitu, udělat s ním 3 zkušební jízdy a když poznal, že se mnou není možné smlouvat, tak řekl, že jeho manželka otěhotněla. Po týdnu na to zapomněl, a sdělil mi, že si koupil motorku Hondu Gold Wing. A nakonec řekl – pane, s váma se nedá obchodovat, vy nejste v nouzi, a já kupuju jenom od lidí v nouzi… – zkrátka mu vadilo, že nežeru písek, nejsem nahatej a nebydlím v Holešovicích pod mostem. Nuže, bylo věcí mé osobní cti, abych právě tuto již usmlouvanou S2000 zakoupil. A tak se i stalo. Pán, co rád kupuje výhodně usušil hubu, a já měl nádhernej den, jak jsem si udělal dobře tam, kde on zabojoval. S touto hondičkou jsem najel 8 000 km během 3 let, 2x vyměnil olej a předal ji při rozvodu manželce. Ta najela ten zbytek do 40 000 km a měnila olej 3x – vše zdokumentováno fakturami z Hondy. Žádná bouračka, žádné mučení na okruhu. Pak otěhotněla a potřebovala SUV. Hondu mi nabídla k nákupu, ale já měl Boxstera S a M3 cabrio, takže jsem byl nakonec pověřený prodejem. Auto jsem nechal umýt největším odborníkem, který v ČR je, nechal jsem ho profi nafotit frajerem, co fotí pro lesklé automobilové časopisy.

Do textu inzerátu jsem napsal, že je to auto po mé manželce, že je garážované, nikdy nebourané, myté ručně atd (něco jako když se prodává zdechlina v áčkách). Mrsknul jsem to na Tipcars, zapálil doutník a čekal jsem, že než dohoří, bude auto prodané. Protože odborníci, co jich je na každém patníku dvacet, právě S2000 nejvíce vychvalují (v diskusi padl termín „vycizelovaný motor“, nejlepší na tom autě je ovšem něco jiného – převodovka. Je to jako by vám vyprávěl o tom, že šukal Playmate a popisoval přitom, jak vaří a třídí odpad) a zbožšťují ji, tak jsem očekával, že uspořádám dražbu. Tu jsem skutečně jednou byl nucený uspořádat, když jsem prodával Oktu RS první generace, která byla zlomená vejpůl, když jsem se dostal do hromadné havárie. Doutník byl v čudu a nic.

Během čtyř týdnů byly reakce tyto – za kolik nejméně ji necháte? To auto tu hodnotu nemá, já se v Hondách vyznám, víte? Kolik dáte cenu, když přijedu teď s penězi v ruce? Kolik to má opravdu najeto?… a jedeme dál: Můžu se přijet podívat? ..pokud ji chcete koupit, tak ano…bílé ticho… A nakonec: Přijel frajer v bundičce Ferrari, v telefonu mi ukazoval, že má dvě Ferrari a tři Porsche, všechno koupil skvěle a do sbírky se mu bude hodit Honda – slevte mi 100 000 kč a přijedu s valníkem. Ne, neslevím a to auto vám bude malý, máte dva metry…já v něm jezdit nebudu, nechám ho zhodnotit. NE.

Moje vize byla taková, že si to koupí nadšenec, který ví, co kupuje a bude s tím jezdit. Možná jsem opomněl cenu, za kterou jsem to nabízel. Řekněme, že byla adekvátní tomu, že na celém světě byla v té době na prodej jenom jedna jediná Ultimate Edition za 40 000 Euro. No, kde prosím pěkně byli všichni ti chytrolíni, zdejší všeználci, petrolheadi a carfuckers? Zřejmě na prach shořeli, voda je vzala a tu voli vypili.

Inzerát jsem hodil na Mobile.de. Ozvala se dáma s tím, že je ze Sýrie a její syn si vždycky toto auto přál, ale že je tam teď válka a nemá moc peněz, takže kolik jí dám slevu? WTF?? Další zájemce byl majitel Honda Fugel – fundované otázky ohledně stavu vozu a několikeré ujištění, že není bouraný. Řekl, že pošle člověka, aby se na auto podíval. Přijel syn majitele v červené firemní bundě Honda Fugel. Hondičku si prohlédl a zesmutněl: Hele, my máme dvě Ultimate. Jedna je jenom jako – přestříkaná barva a tak, a ta druhá je po bouračce, to je ta za 40 000 euro. Já bych tu tvoji vzal na kšeft, táta mi dal limit, za kolik ji můžu vzít, ale na rovinu, to ti ani nenabídnu, protože ta tvoje je v super stavu a byl bys idiot, kdybys mi ji za to prodal…. Vzal jsem ho na oběd, pokecali jsme a zase odjel.

No, a pak se ozval frajer z Lucemburska. Řekl, že jeho přítelkyně měla S2000 v modré metalíze, najela na ní 180 000 km a teď ji prodala a chce novou. Týden jsme si psali a vztah začal být na osobní bázi. Hondičku přejmenoval na White Princess a po dalším týdnu přijel. S ním jeho přítelkyně, jeho švagr a jeho přítelkyně, plus valník – přece ten klenot nepovezou po ose. Projeli jsme se, on řekl, že auto je jak švýcarské hodinky a koupil ho. Bez blbejch keců a smlouvání. Zašli jsme na večeři, oni si během víkendu prohlídli Prahu a v neděli večer odjeli domů. Dodnes si píšeme a jeho nadšení nezná mezí.

BMW M3 e46 cabrio – tip top stav. Koupil jsem ho od prvního majitele v Německu, když mělo najeto 23 000 km. Auto v plné náloži, mimo DSG převodovky, takže manuál, co znalci olizují. K prodeji najeto 59 000 km, nebouraný, olej měněný po 5 000 km, garáž atd. Opět profi fotograf atd. Tip cars – první se ozval blázen. Že si pro auto jede hned. Pak týden nic. Zavolal jsem na jeho číslo, vzala to manželka s tím, že manžel je právě v práci, za kasou v Bille. Pak pár překupníků. Pak debil ze Slovenska, který se mnou po telefonu začal řešit, že lžu v tom, kolik to má najeto a že mi dá polovinu toho, co požaduji. Ano, napsal jsem sprosté slovo, ale na opice, co Maďaři naházeli přes Dunaj, se můj slib nevztahuje. Zkrátím to. Inzerát na Mobile.de. Přijel frajer, typický Němec – studené oči, 190 cm, 35 let, blond. Dal mi vizitku, kde byla obdoba české STK. Auto si obhlédl, opatrně projel, zajeli jsme zpátky do garáže a já mu nabídl, že pojedeme do Stratos dát auto na zvedák, že tam to auto znají. On řekl, že to není zapotřebí, že si projel historii auta v systému a že mi věří. Hotovo.

Boxster S – auto mělo originál zkrácenou dráhu převodovky, BBS 19tky, hard top, laděný Porsche výfuk a další opičárny, které prodejní cenu v Porsche Praha vyšroubovaly na 2 400 000 kč. Najeto 40 000 km, druhý majitel. Bodově – ČR – slevíte, za kolik nejmíň, určitě to má tolik najeto?… tři zkušební jízdy s lidmi, kteří nemohli uvěřit, v jakém je to auto stavu – jako by vyjelo z fabriky. Všichni ovšem nerespektovali moji cenu a raději skočili do levnějších aut. Dobře jim tak. Mobile.de – přijel Němec v audi kombi diesel. Měl zase 190 cm, věk okolo 50ti a pevnej stisk ruky. Inženýr, co vyvíjí převodovky pro ZF. Jak vám jde byznys? Terribly good. Jeli jsme se projet, oproti českým zájemcům řadil jako člověk, vytáčel jako znalec a brzdil jako řidič se zkušeností. Pojedeme do Porsche na zvedák? Ne, já vám věřím. Přivezte mi ho v sobotu na hranice, smlouvu vám pošlu mailem. OK, a já vám k tomu přihodím zdarma originál 19tky Porsche. To jste skvělý, to bych od Čecha nečekal. To vám věřím, mám německé předky, babička mluvila německy lépe, než česky. Aha, tak proto si tak rozumíme. Fertig.

Četl jsem, že průměrná doba prodeje ojetého automobilu je 6 týdnů. Myslím, že bych svá auta v ČR prodával dodnes. V zahraničí byl odpal v řádu jednoho týdne.

Proč to všechno píšu? Jaké jsou moje skromné závěry?

  1. Lidi, co si hrají na znalce jsou k smíchu. Například znalec ZRG1 psal, že S2000 zná, protože v ní jednou jel a měl dovoleno točit do 6 000 otáček. To je stejné, jako bych psal, že přesně a detailně vím, jak souloží Borhyová, protože ji znám z televize a jednou jsem ji viděl na rautu a podal ji ruku.
  2. Znalec je ten, kdo čte lesklé časopisy typu Speed, Faster a spol. Není to ten, co fyzicky s auty jezdí, nedejbože je vlastní a stará se o ně, ideálně je osobně servisuje. Za všechny tyto znalce jeden příklad – řešilo se u nějakého článku, zda mají lidi raději manuál, nebo automat. Jeden znalec fundovaně napsal, že nedá na manuály dopustit, a že automaty jsou pro nesvéprávné trotly. Najel jsem si na jeho profil, kde byl Znalec s horským kolem. Proto jsem dal komentář – ..napsal Znalec a přeřadil z velkého talíře na střední… odpověď byla – no, tak dobře, nemám auto, ani řidičák, ale mám svůj názor… – a v této větě je řečeno všechno. Moje německá babička o lidech, co mají na všechno názor říkala: V každým hovně za kvedlačku – byla to moudrá žena a škoda, že už nežije, pobavila by se náramně.
  3. Koncern stojí za pendrek a kdo na něj nefluše, není znalec. Naopak se sluší a patří psát – jooo, ty starý auta, to byla paráda, ty atmosféry, ty vysoký otáčky… ty nový, to je pro nálevníky s porouchanou mitochondrií, nebo pro chovance v klecových lůžkách. Zajímavé je, že mám spolužáky, co pro koncern pracují, Jsou to inženýři a dá se říct, že za fabriku dýchají. Je děsně nudné s nimi trávit čas, protože o ničem jiném, než o fabrice nemluví. Jsou to nadšenci. Vsadím se, že znalci chodí do fachy a už v neděli před obědem je jim blbě z toho, že v pondělí zase musí zvednout prdel a jít dělat to, co se jim z duše hnusí a pak si vylévají žlučník na netu.
  4. Znalci nemají prachy na auta pro znalce. Nebo mají, ale to auto si prostě z principu nepořídí, zřejmě ve smyslu: Splněný sen přestává být snem… je lepší onanovat, než šukat. Mám kamaráda, co žil motorkami. Měl o nich načtené naprosto všechno, miloval je a znal do detailů. Akorát si nikdy žádnou nekoupil a občas si půjčil některou z mých deseti. Já o nich nevěděl nic, ale kupoval jsem si je. A jezdil na nich. Pak přešel na auta, platil si testovací jízdy na okruzích atd. Jenže se raději oženil, hodil se do oprátky hypotéky a okotil se čtyřmi dětmi, takže musí mít auto se sedmi místy. Ale o autech ví úplně všechno. Je to na slovo vzatý znalec. Akorát v životě seděl pouze v půjčených autech pro znalce, ne ve vlastních. Nikdy.
  5. Když jsem jel v S2000 po Praze, tak na křižovatce u Národní zastavilo černé sedmičkové BMW s francouzskou SPZ, spustilo se okénko, objevil se obrovitý černoch, rozesmátý od ucha k uchu a řekl – I love your car, I really do!! Stalo se mi to někdy s Čechem? Hmmmm, neeeee…. Naopak je to o tom, co píše jistý britský novinář, myslím, že se jmenuje Clarkson. V USA, když jedete v super autě, tak vám všichni drží palce, i ti nejchudší, protože všichni žijí tím, že: JEDNOU SI TAKOVÉ AUTO TAKY KOUPÍM. Ve zdejších končinách je myšlenkové nastavení přibližně takovéto: JEDNOU TĚ Z TOHO AUTA VYKOPU, TY HAJZLE ZLODĚJSKÁ. A to je přesně ten důvod, proč jsou USA světovou velmocí, a tady se volí Babiš a komunisti a nikdo nesnese, když soused má v talíři o jednu bramboru navíc, pak dotyčný šedivý, zelená a umírá na rakovinu konečníku z toho, jak je nas.anej (v tomto onemocnění je ČR rekordmanem dlouhodobě) – a je to tu historicky, píše o tom už jistej Jaroslav Žák v dokonalém románu Ve stínu kaktusu, nebo ve dvojrománu Konec starých časů + Na úsvitě nové doby.
  6. Fandím době, kdy auta už budou jenom nudný a běžný prostředek dopravy z bodu A do bodu B – klidně, ať jsou sdílená, elektrická, samožiditelná a totálně bezemoční s ultrarychlým internetem. Protože pak bude na světě blaze. Nebude se závidět, nenávidět, strachovat se o miláššška, posílat kletby na ty, co mají novější, nebo dražší model. Líbí se mi to postesknutí šéfů, kdy si stěžují, že pro mladou generaci už není motivace mít dobrou káru, a že makají tak, aby se nevyždímali. Že mladí mají úplně jiné hodnoty. Fandím jim a mám před nimi úctu a věřím v to, že budoucí svět bude lepší než ten současný.

A šupity hopity do fundované diskuse, jaký jsem veskrze ošlivý, zlý, nepěkná věc, jak ničemu nerozumím a nezasloužím si ani tu Oktu a že jsem si všechno vymyslel a nikdy ta auta neměl. Také vás mám ze srdce rád. Všechny.

 


03.06.2018 PS


Související články:

12345 (1 640x hodnoceno, průměr: 4,02 z 5)
34 465x přečteno
Updatováno: 3.6.2018 — 18:18
D-FENS © 2017