Při sobotním brouzdání internetem jsem narazil na zajímavý článek pana Petříčka. Musím přiznat, že mě perex upoutal a už při pročtení autorova profilu jsem instinktivně tušil, kterým směrem se bude článek ubírat
. Je tím samozřejmě něco tak relativního a diskutabilního, jako je zdravá výživa. To chápu, někteří (včetně mě maličkosti) berou zdraví svých orgánů a tělesné schránku jako celku jako nejcennější statek. Jiní lidé ignorují signály těla, po pár letech se v nich něco ozve (např. rakovina atd.) a zjistí, že „by se s tím mělo něco dělat“.
Do druhé skupiny bych zařadil autora, protože věta „V prosinci 2013 jsem radikálně upravil stravovací návyky a změnil odpovídajícím způsobem tomu i životní styl. Zhubl jsem cca 30 kg a změnil velikost oblečení z velikosti XL na XS“, hovoří za vše. Asi ve stylu po 30ti letech jsem zjistil, že vypadám jak autodomíchávač a je čas změny. Ovšem když už, tak pořádně, hezky odezdi ke zdi. Ostatně kdybych nevěděl, o koho jde, soudil bych, že pán na profilové fotce asi právě absolvoval chemoterapii.
Osobně si totiž myslím, že některé změny v organismu jsou nevratné a je mnohem lepší a výhodnější se do některých stádií (např. xxl) vůbec nedostat. Tuším, že lidově se tomuto jevu říká prevence.
Drtivá většina z nás se rodí se 100% funkčními orgány a je na libovůli každého z nás, jak moc a rychle si bude jejich funkčnost omezovat do stavu game over. Proto i mě je buřt, co pán Petříček konzumuje či nekonzumuje, nemám mu to za zlé, jsou to jeho játra, ledviny apod.. Ovšem důvod, proč píšu tento článek, není o zdravé výživě (snad jindy), ale o jakési prefabrikované zkreslené představě o výrobě masa/mléka. Přemýšlel jsem, kam pána blogera zařadit a asi nepřesněji by ho popsal pojem nýmand – člověk s bezkritickým příjímáním názorů. Typicky věty „kuřata napíchané hormony či antibiotiky“ jsou vzornou ukázkou rozšířeného názoru. Zatím mi nikdo neřekl, o které se jedná. Bavím se o české produkci, ohledně produkce našich severních sousedů či jižní Ameriky ruku za to do ohně nedám. Celkově mi text přijde, jako nějaký obskurní manuál psaný ekologistisko-zeleno-ochranářským aktivistou. Vzhledem k autorově specializaci na služby pro automobilový průmysl bych mu podle přísloví o ševci a jeho kopytě doporučoval, psát o věcech, o kterých něco ví.
Nevím, jak často se výše jmenovaný pohybuje ve stájích, alias „výrobnách masa“, já to z pracovních důvodů dělám téměř každý den. Pokusím se uvézt některé instantní pravdy z článku na pravou míru.
Maso + krmiva = směs chemie a farmacie (byť s nadsázkou). Ano samozřejmě, na poli se stříká. Ráčíte tu mouku mít čistou (= stříkanou) nebo s mykotoxiny (bio)? Porovnání např. zde. Resp. budete ochotní zaplatit za kilo mouky 40 kč? Zatímco pesticidy jsou odzkoušeny a např. „poločas rozpadu“ (dá-li se to tak nazvat, včetně účinků reziduí) je znám (či ochranná lhůta u léků), takové mykotoxiny, to je pánové a dámy tabu. Dnes je známo přes 300 takových látek, bez exaktních znalostí o max.dávkách, negativních účincích samotných toxinů, či jejich kombinací! A pokud je mi známo, tak např. Státní veterinární ústav dokáže detekovat snad 10 z nich. Druhým aspektem je, že každý postřik představuje obrovský náklad, čili nikdo nemá snahu stříkat nad nutnou míru!
Ano, jde zde taky o náklady, jako ostatně v každém odvětví a i takoví zemědělci, byť pobírají dotace (ačkoliv kdo dnes nepobírá, jen se to jinak jmenuje – tuhle je to pobídka, támhle příspěvek na rekonstrukci), sledují zisk a pokud to není na úkor půdy, je to tak správně.
Na rozdíl od lidí, kteří kupují a jedí neuvěřitelné sračky, zvířatům není jedno, co žerou a každý chovatel ví, že když to kvalitně nenakrmí (tzn. Chutně a vydatně – neplést s „Levně a chutně“ s Láďou Hruškou), prostě z toho efekt ne-bu-de. Osobně se domnívám, že pokud někdo zkurví surovinu, je to zpracovatel na popud obchodníka (lidově se tomu říká tlak na náklady – tolik typický např. pro Albert a Tesco). Dovolím si zde malou odbočku. V poslední době mám pocit, že každý, kdo má do 2 oči a do pr.. díru, ví nejlépe, co jíst. Každý ví, co jsou „éčka“ a že jsou špatné a přitom si ve 30°C s klidem poručí svíčkovou s pěti.. s éčky nebo bez (letos viděno nesčetněkrát). Jelikož jsem hodně na cestách, mám bohaté zkušenosti se stravovacími návyky nejen dospělých, ale i jejich ratolestí a to, čeho jsem byl svědkem, by vydalo na další článek.
Velkochov zvířat = strádání – opět velice rozšířená „pravda“ vycházející z jakéhosi předsudku o vysoké koncentraci zvířat, předlohou byla asi odchovna telat v seriálu Druhý dech z 80tých let. Doporučoval bych panu Petříčkovi, navštívit moderní velkochovy (včetně spousty modernizovaných starých stájí). Existuje totiž vědní disciplína, které se zabývá tzv. welfare, neboli pohodou zvířat, která zkoumá, jak nejlépe postavit stáj, např. z pohledu kvality vzduchu, pohodlí loží, světla atd. Navštěvuji spoustu velkochovů, kde po vstupu do chlíva cítíte doslova pohodu a vidíte zvířata s jejich přirozenými projevy. I zde platí, lepší podmínky zvířat = vyšší produkce – a to prosím bez chemie a farmacie nebo hormonů… Troufám si tvrdit, že spousta těch kraviček a býků a prasat „bydlí“ mnohem kulturněji, než např. „rodina“ Věry Blehové. A surové zacházení, pokud vím, bývá na spoustě chovech tvrdě trestáno (doporučuji navštívit např. Bohdalov na Vysočině, či Ostřetín u Vysokého Mýta nebo Králíky u HK, kde se kolem krav musí chodit téměř po špičkách). A upřímně si myslím, že ve vztahu člověk—zvíře dneska víc lidskosti a porozumění, než ve vztahu člověk—člověk. Osobně znám několik takových vševědů-ochranářů, kteří zasvěceně mudrují o týrání zvířat a přitom s ledovým klidem jsou schopni o svých rodičích mluvit jako o koulích u nohy. Moje zkušenost je taková, že soucit a láska aktivistů a ochranářů ke zvířatům končí v momentě, kdy mají vzít do ruky např. vidle nebo kolečka a pošpinit si ruce prací.
Chov zvířat a životní prostředí – bašta všech ekologů a zelených pomatenců. Ano, dobytek skutečně produkuje methan (ne však z výkalů, ale z trávení rostlinné stravy v předžaludku), ale osobně si myslím, že světovými emisemi zahýbe výrazněji výbuch sopky kdesi na Islandu. Viděl jsem mapu zeměkoule se skutečnými ozónovými dírami (např. nad Milánem), toto je ovšem způsobeno spíše lokální vysokou koncentrací zvířat. Poznámku o produkci mrvy dobytkem (cca 8-9 tun ročně/ks) jako negativum nechápu, jelikož se jedná o nepostradatelné hnojivo (a už dnes jsou studie ukazující propad v úrodnosti půdy tam, kde se nepoužívá). Pokud se chcete bavit o životním prostředí, pojďme se bavit např. o zastavěných polích solárními panely, černých skládkách či logistických centrech/supermarketech na orných půdách, to jsou podle mě mnohem palčivější problémy.
Fazit: Těmito několika řádky jsem se pokusil vyvrátit zaběhlé „pravdy“ o tom, jak chodí v těch výrobnách. Před nějakou dobou jsem např. narazil na tento článek, kde se autoru – anonymnímu cyklistovi s foťákem, udělalo nevolno z toho, co viděl. Asi nemá cenu rozebírat rozpory z článku s přiloženou fotografií (např. špičaté železné lopaty – já tam prostě ty hrany nevidím), spíše by mě zajímalo, kolik z těchto rádoby ochránců něco doma vlastně chová a jestli tomu zabezpečuje vše podle fyziologických potřeb zvířat, přesně tak, jak to očekávají od druhých.
Na rozdíl od pana Petříčka jím maso i sádlo, protože mi chutná a protože mi dodávají energii (avšak tu skutečnou uloženou v chemických vazbách) a světe podiv se..cítím se výborně, vše je totiž o míře a zdravém rozumu.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)