Jak se jezdí v Německu (Bericht von Insider)

Bydlím v Bavorsku, v malém okresním městě (ca. 50.000 obyvatel). Přistěhoval jsem se sem před sedmi lety. Jo a jezdím docela rád na kole a mám rád Angelu Merkel a než začal blbnout s uprchlíky a jezdit do Ruska, tak jsem měl rád i Horsta Seehofera.

Ale o politice psát nebudu. Rád bych lehce ze svého pohledu doplnil článek D-FENSe o ježdění v Německu a taky rozšířil o porovnání, jak jezdí (někteří) Češi (a jiné národy a pronárody).

Pracuju v „automotive“, přes dvacet let. V Česku se mi zdálo, že mám blbce šéfa, tak jsem dal v afektu výpověď a myslel, jak se o mě vzhledem k věku a zkušenostem jiní zaměstnavatele poperou. Tehdy mi bylo 49. A nikdo mě nechtěl, že prý jsem už neperspektivní. Byl jsem skoro rok bez práce. Tak jsem se poohlídnul v Německu a za 2 měsíce měl pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Že prý jsem naopak perspektivní. Začínal jsem u jednoho Tier 1, pak mě přetáhli k jinému Tier 1 a nakonec jsem dostal lano od nejmenovaného OEM, co má ve znaku modrobílou vrtulí a tady mám v úmyslu vydržet až do důchodu.

Nejsem sice žádný „cestující obchodní zástupce“, ale vzhledem k povaze práce jsem docela často na cestách po našich výrobních závodech v SRN a UK a taky působím jako „eskalační stupeň“, takže když dodavatel dělá/má (už velké) problémy, následuje „trestná výprava“.

Pro účely článku zmíním jen cesty po ČR.

A ještě předesílám, že od jara do podzimu jezdím do práce na kole, i když mám „Firmenwagen“. Mám totiž úctu k mašinám. Takže vlézt do auta, nastartovat a jet ca. 15 minut a vypnout pak motor v Parkhausu před kanceláří přesně v době, kdy se dostal na provozní teplotu mám za vrchol technického barbarství. Ale protože už jsem starej a línej, tak když z nebe padá opravdu hustý, dělám taky výjimku. Jinak ale kolo a přes zimu MHD.

Jo a jsem taky pendler, ale jiný, než jak je popsal D-FENS. V Mnichově je totiž nepředstavitelné draho, co se nemovitostí týče, takže jako spoustu mých kolegů bydlím na venkově a v pondělí ráno vyrazím na ca. 200 km cestu (což znamená 1,5 – 1,75 hod od baráku k baráku), v týdnu v Mnichově v hotelu s přispěním zaměstnavatele a v pátek odpoledne zase domů na víkend.

Čili bych D-FENSovo rozdělení řidičů osobáku na 3 skupiny rozšířil ještě o čtvrtou: Služebně cestující a soukromé pospíchající, připraveni snést náklady na vyšší spotřebu, pohybující se – pokud to okolností umožňují – rychlosti 200 – 220 km/h. Proč ne třeba 250? Jo, i tací se najdou a já taky tak občas jedu, když opravdu pospíchám, nebo chci uhnout někomu ještě rychlejšímu, ale u našeho OEM, co máme služební auto, podepisujeme, že nebudeme jezdit rychleji než 220 km/h.

Já sám se sice pohybuju po celé SRN, ovšem vzhledem k tomu, kde bydlím pak nejvíce po A3, 6, 7, 9, 92 a 93. Například závody kamiónů jsou podle mého pozorování nejhorší a nejčastější tak od vzdálenosti 50 km na české hranice. Ono totiž v Německu platí pravidlo, že předjíždění nesmí trvat déle než 45 sekund, jenže šoféři náklaďáku už asi mají vypozorováno, že cajti jsou u hranic zaměření spíš na směr „dovnitř“ než „ven“.

Pro mě jsou speciální kapitolou čeští turisti na cestách za nákupy a vánočními trhy a co já vím za čím ještě. Když se za takovou Oktávkou či Fábií táhnu v pátek cestou domů v levém pruhu, protože on jede svých 120-130 a přeci osobáky jezdí po dálnici v Česku vlevo, tak si říkám, už aby se v Německu zavedly ty dálniční známky pro cizince, když už kurví, tak aspoň zaplať, vole.

Další speciální kapitola jsou mlhovky. Spadnou tři kapky, udělá se lehký opar, nebo je prostě tma a tak hurá přední mlhovky a když už to mačkám, tak radši i zadní, ať to do mě někdo nenapálí přeci ne?

Když vezu v autě některého že svých kolegů, je komentář na podobnou situaci jasný a stručný: „Na ja, Tscheche“. (V práci se národnost neřeší, přízvuk mám spíš severský, zvídavější kolegové hádají mezi Švédem a Dánem, takže se občas o Češích dozvídám věci…) Opravdu, tohle nedělá v takovém měřítku žádný jiný národ. Nevím co je to za úchylku, ale je to tak.

A teď cyklisti: U nás v městečku (ale platí to pro celé Bavorsko a „staré“ spolkové země) je prostě většina chodníku zároveň stezka pro cyklisty. Čili se jako cyklista nepletu na silnici autům, jako chodec holt když slyším cinknutí zvonku tak uhnu a jde to! Nikdo se s nikým nepere, nikdo nikoho neutiskuje. Přiznám se, že moc nerozumím těm českým vyhraněným hádkám, jakože z pohledu cyklisty jsou všichni ostatní zmrdi a z pohledu řidiče jsou všichni cyklisti zmrdi pumpičky.

Cajti: V Německu městapo neexistuje. Jsou jen zaměstnanci „Ordnungsamtu“, který mají všechna města od okresního výše a ti, co se automobilů týče, dohlížejí výhradně na parkování (Zaplatils? Stojíš jen tam kde se to smí?)

Kontroly: Podle zákona smějí cajti stavět řidiče, jen když existuje zákonný důvod či podezření, ale při přejezdu hranic občas kontrolují i mě, před koncem roku se pravidelně kontroluje pašování nelegální české/vietnamské pyrotechniky, během roku pak pašování cigaret. To jsou ale vlastně celníci, ovšem ti mají v oblasti hranic pravomoci spolkové policie. Ale vždy je to korektní. Jeden postřeh: Když jedou němečtí cajti po dálnici bez majáku, tak většinou tak stovkou, aby stihli všímat si věcí okolo sebe a mohli pomáhat a chránit. Když jedou ve městě, tak krokem, důvod je stejný. Čeští cajti na nějaké rychlostní limity serou (příklad Plzeň před čtrnácti dny, obec, bez majáku. Limit 50, cajti si to srali osmdesátkou, co stíhali vidět a komu chtějí pomáhat a koho chránit jsem nestihl vypozorovat.)

K parkování ve městě: stalo se teď tady módou, že města zavádějí pro své občany „krátkodobé parkování zdarma“. Jsi občan města, Ordnungsamt ti pošle malé přesýpací hodiny s městským znakem, ty si je pricucneš na přední sklo, přijedeš ve svém městě na placené parkoviště, otočíš hodiny a jdeš si vyřídit co potřebuješ. Cizák ať platí, ty to máš na 20 – 30 minut (podle toho, jak je které město velkorysé) zadarmo.

Cajti v Češku: nevím čím to je, ale co jezdím služebním autem, tak zas tak často si na mě netroufají, jo to když jsem ještě jezdil s českou SPZ, tak to byl vlastně důvod, proč jsem začal sledovat tyhle stránky.

Nicméně humorná příhoda z podzimu z dálnice (vlastně rychlostní silnice) Karlovy Vary – Cheb: Byl jsem na pár dní v Češku, měl sebou na nosiči za autem
kolo, takže jsem na té dálnici nastavil tempomat na 140 a jel. Po chvíli mě dojel Superb s tmavými skly a jel vedle mě. Pak předjel, pak zase zpomalil a zařadil se za mě. Říkal jsem si asi nějaká ruská mafie, aby mě tak ještě přepadli. Pak pustil modrou diskotéku a v zatáčce chtěl, abych zastavil.

Dojel jsem pomalu aspoň na trochu bezpečně místo a spustil okýnko jen škvíru, pořád jsem si totiž nebyl jistý, jestli jsou to pravé české švestky. Vystoupili dva, kluk a holka (vzhledem k jejich věku je to přesnější než muž a žena) a kluk spustil německy (kvůli jeho výslovnosti použiju foneticky překlad):

– „Zý fáren hundrtsekcig, hýr núr hundrtdrajzig, zý´cálen cvajtauzend“.

Už před časem jsem se rozhodl, že se raději budu podrobovat buzeraci německé než české a vyměnil český řidičák za německý. A přestože mám furt ještě český pas, když narazím v Česku na podobného blba, jediné doklady, které ukazuju jsou německý řidičák a německá kartička zdravotní pojišťovny, neb je na ní moje fotka a má číslo, takže je to taky doklad totožnosti. Moje jméno taky zrovna není česky znějící. Takže když chtěl doklady, podal jsem mu výše uvedené a spustil pohrdavou císařsko-pruskou němčinou, že se mýlí a že jedu podle předpisů.

Cajtska holka se do toho vmísila s radou:

– „Dej mu test na drogy, skopčák je drzej!“

Cajtskej kluk:

– „Na drogy seru, von zaplatí uvidíš!“

A ke mě:

– „Zý fáren snel, zý cálen!“

Metodou „když budeš mluvit s cizincem hlasitě a v jednoduchých větách, jistě porozumí i tvé mateřštině“ jsem přešel v pruské němčině do tónu, o kterém jsem se domníval, že se jim mohli Němci dorozumívat v bývalé německé východní Africe s místními Křováky a vysvětlil klukovi, že já vzadu mít kolo, když já jet rychle tak kolo ulítne a já mít tempomat a já mít nastavenou rychlost a kde on mít výsledek nějakého měření?

Odpověď Křováka byla:

– „Zý fáren hundrtsekcig ódr ich magor und zý cálen ject!“

Nezaplatil jsem, následovala otázka/prosba:

– „Etva fýr fárcojk?“

což jsem pochopil jakože chce papíry od auta, tak jsem mu je dál a zamotal mu hlavu ještě víc, neboť v papírech se majitel vozů jmenuje stejně jako auto… Bylo to opravdu vesele čtvrthodinka, která skončila tak, že švestky (doteď nejsem úplně přesvědčen, že byly pravé) odjely směr Loket za protočení předních kol, za které by se nemusel stydět žádný vesnický puberťák.

A nakonec: Musím s D-FENSem souhlasit i s tímhle: když jedu z Mnichova do Oldenburgu, je to lehce přes 800 km. O něco min, ale taky okolo 800 to mám do Bielsko-Biale v Polsku. Obojí jezdím autem, neb letecké spojení je tak blbé, že se mi nevyplatí. V prvním případě ale, jak já říkám, zůstávám v civilizaci, takže vystupuju z auta celkem normálně a schopen práce. Ve druhém případě musím projet celým Českém od Rozvadova až do Těšína. A vorvanej jsem vždycky jak angrešt!

O zážitcích z Česka a jak já vidím ježdění v Polsku, Maďarsku či UK ale zase někdy příště.

30.3.2016 Alligator

Související články: