Jak se jezdí v Německu (Bericht von D-FENS)

Nedávno jsme to zaznamenali článek o tom, jak se jezdí v Německu. Myslím, že k tomu mám co říct. Za volantem osobního auta jsem toho v Německu už nalítal docela pytel. Zajímavé informace o ježdění v Německu přinášejí také domácí dopravní experti, přičemž mám někdy dojem, že maji na mysli nějaké úplně jiné Německo nebo spíš kalkulují s tím, že buřtžrout zná z Německa jen Netto ve Waidhausu, co tam nakupuje půl Plzně a jsou tam český prodavačky.

Pohybuji se nejčastěji v „dolní“ polovině Německa, dejme tomu od protažené spojnice Praha-Plzeň jižně.

První, co našince zjevně zaujme, je podstatně rychlejší provoz. Jezdí se rychleji, akceleruje se víc, do zatáček se nebrzdí na rychlost chůze jako v Bordelákově a po městě to je někdy docela akční. 50 km/h po městě je spíše doporučení, na vícepruhových páteřních komunikacích se jezdí běžně 60 – 70 km/h, i když to není povoleno. Je vidět, že jednotliví řidiči jsou vyježděnější a mají svoje auta lépe v ruce. Zaznamenal jsem jednu zajímavou věc. Když v Budějovicích padne zelená, rozjedu se a autu za sebou ujedu zpravila o nějakých 20 – 50 m, bez ohledu na to, jak výkonným autem ujedu. V Praze jsem rychlý jako všichni ostatní a Německu se musím soustředit, abych tempu provozu stačil. Český neohrabaný váhavý způsob jízdy je v Německu definitivně na překážku. Němci jsou rychlí, precizní a umí řídit potmě, v dešti a když to klouže, což je v ČR pro 80% řidičů problém. Němci taky pochopili, že nejlepší činnost vykonávaná během řízení auta je řízení auta, takže odpadají takové ty případy z ČR, kdy se musíte za někým vléct, protože si vohnout povídá, žere, něco si prohlíží, jen tak provokuje lidi kolem nebo telefonuje Máně, že v Kauflandu mají slevu na Babišovy párky z Kostelce.

Specifickým prostředím jsou nepochybně dálnice. Ty mají kvůli absenci generálního rychlostního limitu punc něčeho neobvyklého. Ve skutečnosti nemá absence rychlostního limitu na nic podstatného vliv. Mezi řidiči osobních aut existují v podstatě tři skupiny. Jedni jedou pomalu, protože mají takové auto, které rychleji nejede. Ačkoli se dopravní experti snaží vytvořit dojem, že v Německu má každý nový Mercedes, BMW nebo alespoň VolksWagen, které nejspíš rozdávají na Sozialamtu na vrátnici, faktem je, že německá populace jako celek chudne. Občas na dálnici potkáte něco, co v ČR na dálnicích neuvidíte, jak je rok dlouhý. Hodně Němců provozuje staré Konzern, Mercedesy, BMW nebo Opely z 90. let nebo začátku století, protože na lepší prostě nemají, navíc taková auta mají pořád solidní úroveň techniky a jsou přijatelnější než levné malé asijské káry za stejné peníze. Oblíbená je také praxe používání „Winterwagenu“. Loni jsem byl naprosto u vytržení, když jsem v Leonbergu parkoval vedle Škody Favorit. Další skupinu tvoří řidiči, kteří cestují za prací na vzdálenosti kolem 50 km, což je v Německu zcela obvyklé. Jezdí kolem 130 km/h, protože je to výhodný kompromis mezi spotřebou a jízdním časem. Taková rychlost jim zaručuje, že spotřeba neporoste do astronomických hodnot a přitom přijedou domů ještě v době, kdy děti ještě nespí a současně budou moci zůstat v práci tak dlouho, aby vydělali na uprchlíky, které přivítala komunistka Angela. Třetí skupinu tvoří řidiči, kteří cestují na podstatně delší vzdálenost a ti jezdí nějakých 160 – 180 km/h. Když se vám podaří takové tempo udržet, přijedete na trase dlouhé 550 km možná o hodinu dřív, než kdybyste splynuli s davem a to už stojí za trochu overkill účtenku od pumpy.

Mimo komunitu řidičů osobních aut a kromě známého problému šnečích dostihů kamiónů, které se předjíždějí klidně dva kilometry, existují ještě dvě skupiny účastníků silničního provozu, které dělají to samé. Polští piloti dodávek (typicky FIAT Ducato v provedení valník) dokážou dělat skutečně nečekané věci. Při předjíždění kolony kamionů preventivně skenuji prostor na výskyt polských dodávek a pokud je v dohledu, snažím se z různých signálů (kouř z výfuku, pohled řidiče do zrcátka apod.) odvodit, zda samochod hodlá zahájit předjížděcí manévr. Blinkr se na německých dálnicích totiž nedává, což je jinak poměrně osvobozující, a Polákům je to celkově u prdele, prostě se rozhodnou předjíždět a co se děje vedle nich mají v dupě. Druhý podobný fenomén je Wohnmobil německého pracujícího. Tato armáda se dá do pohybu zpravidla před nějakými svátky (ideální je, když je svátek ve čtvrtek, to se pak pátek prohlásí za tzv. Brückentag. To není den mostních konstrukcí, ale den, kdy si všichni vezmou dovolenou, aby měli déle volno, naloží své auto různým bordelem a vyrazí do nějaké šílené destinace. Ty jejich obytné vozy akcelerují asi jako sentinel, protože to zase není nic jiného než přeložená polská dodávka, ale navíc ještě s řidičem, který to monstrum řídí třikrát do roka. Když se dají wohn(outo)mobily do pohybu, trvá cesta mezi Stuttgartem a Norimberkem asi o dvacet minut déle.

Tradiční pohádkou českých dopravních expertů je, že Češi v cizině jezdí ukázněně, protože jim hrozí vvvvvyyyyysoké pokuty. Faktem ovšem je, že za běžné dopravní přestupky jsou pokuty v Německu nižší než v ČR a přepočtu na plat pak podstatně nižší, a to asi třikrát. Že by Češi jezdili v ČR nějak zvlášť ukázněně jsem si nevšiml. Sem tam někdo po přejetí hranice má nutkání vyzkoušet, jestli tédéíčko táhne nejen ocpoda, ale taky navrchu, což většinou rychle přejde. V souvislosti s přechodem hranice jsem si vyvinul úplně jiný rituál, a to sice vypnutí denního svícení. Ve svých autech na to mám udělaný takový hezký retro switch a u Škodáren ho tam montují přímo ve fabrice nebo je to v menu.

Spíše zaznamenávám, že našinci nestíhají tempo provozu, zejména když prší nebo potmě, případně jim neprochází obvyklý český způsob cestování na tříproudové dálnici. Osobně pociťuji pouze jeden rozdíl. Dopravní značení a vůbec způsob uspořádání provozu v Německu dává místy určitou logiku. Pokud nevjedete na nějaké extrémistické území, které ovládá vypatlaný starosta za Zelené, co likviduje dopravu ve svém okolí, i po městech v podstatně hustším provozu se dá jezdit celkem příjemně. Snižuje to i úroveň pasivní agresivity tolik obvyklé v ČR. To se samozřejmě pozitivně projevuje na mém celkovém rozpoložení, napětí, únavě a podobných věcech, takže cestuji v poněkud relaxovanějším módu a možná v důsledku toho pomaleji. Před nějakým časem jsem kvůli obstrukci Jižní spojky jel po trase D11-Úvaly-Říčany-D1, kde je mimořádná koncentrace radarů, městapa a opatření ke zklidňování dopravy, a těchto 30 km bylo zhruba stejně stresujících jako nízký průlet v noci z Heilbronnu až do Rozvadova.

Německé silnice už bohužel nejsou to, co bývaly, halt bylo třeba někde schrastit prachy na sociální politiku. Markantní rozdíl je dosud v rychlosti a kvalitě provádění oprav. I pověstná ohleduplnost německých řidičů vzala za své, zejména proto, že polovina řidičů, které na dálnici potkáte, Němci rozhodně nejsou.

Některé věci v Německou nejsou. Například úseková měření (letos se má snad zřídit jedno, ale je kolem toho taková diskuse, že si to asi nikdo nezopakuje), není povinnost denního svícení, celkově je podstatně méně kamer. Městské policie neexistují a pokud ano, pak zejména ve velkých městech a smějí se starat pouze o dopravu v klidu. I když německé úřady orálně podporují cyklistiku a městskou hromadnou dopravu, nezacházejí do takových extrémů jako v ČR, tedy kromě specifických multikulti-buzno-cyklo-zelených enkláv. Ono je nakonec těžko kázat občanskému ksindlu o tom, že mají jezdit na kole a sám se dopravovat do úřadu S-klasse s řidičem. Na dálnici vás nebudou pronásledovat nahoněná policejní individua v silných limuzínách s radary, ostatně, kdyby nějaký policejní ředitel začal kvákat něco o návratnosti investice a zaplacení luxusních kár z pokut, dostal by od médií a veřejnosti takovou sodu, že by do týdne počítal fusekle v uprchlickým lágru v Zirndorfu. V Německu se nepraktikuje nulová tolerance a řídít s jedním pivem se pokládá za zcela normální. Podíl nehod zaviněných alkoholismem je nižší než v ČR, což osvědčuje moji teorii, že čím dál víc na východ, tím nulovější tolerance a tím víc se chlastá a bourá.

Pozor, pokud jste německý cyklista, od 1,6 promile výše budete muset na Idiotentest neboli MPU, když ho nedáte, seberou vám řidičák na auto. Pokud budete na kole telefonovat, je to za 25 EUR. V Čechách se všeobecně neví, že když máte řidičák a budete prasit na kole, třeba pojedete na červenou nebo opilý, připíšou vám ve Flensburgu body jako byste jeli autem. Procyklit se k zákazu řízení není de iure problém a pár lidí se k tomu propracovalo i de facto.

Jiné věci v Německu jsou. Například nesmíte mít v navigaci databázi radarů, ale většina lidí ji i tak používá. Je to užitečné v dekonspirování skrytých buzerbudek, které jsou rozmisťovány zejména v obytných čtvrtích. Na Bundesstrasse a dálnicích bývá rychlostní měření označeno. V Německu sice existuje bodový systém, ale po veřejné diskusi byl omezen pouze na přestupky a trestné činy, kterými byl někdo ohrožen. Body připadají v úvahu od pokuty 60 EUR výše, která se pokládá na německé poměry za středně vysokou (opět se nabízí srování s pokutami v ČR). Body může dostat i cizinec. Něco z Hitlerova odkazu: V případě telefonování, trestné je vzetí mobilu do ruky při zapnutém motoru, pokuta je 60 EUR. Že auto stojí nepostačuje. Nejkomičtější skutková podstata: Uvnitř obce zbytečně jezdit sem a tam („Innerhalb einer Ortschaft unnütz hin- und hergefahren“) za 20 EUR, podmínkou je ovšem obtěžovat tím druhé. Parkování tak, aby to zabralo zbytečně moc místa – 10 EUR. Jak je v Německu zvykem, na všechno je předpis. Existuje proto také přehled sazeb pokut za urážky policistů.

Německá policie často a ráda měří rychlost stacionárními radary, ale díky existující solidaritě řidičů se většinou bliká. Občas potkáte policajta řídit provoz nebo postávat u škol. Tím interakce s policajty v Německu končí. Je jich tam také podstatně méně než v ČR, na 80 milionů Němců je jich asi 250 tisíc, tedy asi na 320 obyvatel jeden policajt (v ČR je to 240, čili asi o čtvrtinu výše). Ty orgie, co se někdy odehrávají tady, tam nepřicházejí vůbec v úvahu.

V Německu jsou také nízkoemisní zóny, ale kontroly samolepek nejsou nijak intenzivní, nehledě na to, že po výroku německého soudu nemohou policajti pokutovat vjetí do ekozóny bez samolepky na základě toho, že vozidlo v zóně parkuje. Od vozidla před sebou jste povinni dodržovat vzdálenost určenou jako polovina údaje na tachometru v metrech, jeden čas to usilovně vynucovali pomocí kamer na mostech, teď mají údajně nějaké kamery ve vozidlech, ale nesetkal jsem se s tím.

Během těch zhruba 70 tkm, co jsem ujel po Německu za posledních 5 let, jsem neměl žádný problém s policií a neplatil jsem žádnou pokutu. Neměl jsem s nimi totiž skoro žádný kontakt. V Norimberku došlo na to, že jsem v noci a za hustého sněžení hledal hotel. Vzhledem k několika uzavírkám mi nebyla k ničemu navigace. Když jsem asi potřetí projel kolem kolem zaparkovaného sněhem zapadávajícího bílozeleného mercedesu, jeho posádka došla k názoru, že český Seat jezdící furt kolem dokola o půlnoci za podmínek, kdy by psa nevyhnal, stojí za jejich pozornost. Popsal jsem jim svůj problém a policajt řekl jawohl, tak jeďte za náma. Navedli mě k cíli, před hotelem blikli majáky a zmizeli. Podruhé mě kontrolovali na hraničním přechodu. Jinak naprosto bez povšimnutí. S ČR a drakonickým vystupováním zdejších policajtů nelze porovnat, nejblíž k českým pakům v uniformách mají asi policisté v Sasku.

Zajímavé je i sledovat reakce německých řidičů na policajtování v ČR. Většinou z toho mají oči navrch hlavy. Jeden mi naprosto fascinovaně vykládal, že mu městapák sděloval něco jako „bezahlen, Geld geben“ aniž by mu byl s to vysvětlit, co udělal špatně. Vypadá to jako řádění gestapa naopak.

Je třeba počítat s tím, že v Německu nejsou pumpy za každým rohem a ty co jsou, nemají otevřeno non-stop. Mít bingo fuel pozdě v noci je docela na pytel, situaci poněkud vylepšují tankovací automaty ve větších městech. Přesto se do situace, kdy nemáte palivo, můžete dostat poměrně snadno. Doporučuji tankovat včas, kombinace zimy, zácpy na dálnici a německé sítě benzínových pump dovede připravit horké, nebo spíše extrémně studené chvilky. V případě, že máte bingo a jedete po dálnici, nemá smysl spoléhat na to, že se někde objeví pumpa, protože to může být klidně za 60 km. V tom případě doporučuji sáhnout po navigaci nebo sjet do nějakého města poblíž dálnice a nasosat se tam. Němci nemusejí platit v ceně benzínu vysoké marže plynoucí z předimenzované sítě pump jako my tady, ale zase musejí platit v ceně benzínu různé zelené přirážky. Před nějakou dobou toho měli dost a na stojany umisťovali v rámci protestu informaci, kolik z ceny benzínu si bere stát.

Auto se taky může rozbít. I s tím jsem učinil nějakou zkušenost. Do servisu jsem zavítal celkem třikrát, z toho dvakrát kvůli selhavší zapalovací cívce u motoru VW 1.4 TSI. První selhání jedné z cívek mělo za následek nejprve jízdu na tři válce a následně kompletní zastavení motoru, protože cívka shořela jako rachejtle a vyhodila pojistku svorky 15. V servisu cívku vyměnili a přidali k tomu doporučení, že cívky bývají vadné po sériích a pokud budu chtít, vymění mi všechny v záruce. Měli pravdu, po čase odešla další. Nabídky jsem proto využil. Dostal jsem náhradní vozidlo a oprava byla během jednoho dne provedena. Neplatil jsem nikomu nic a auto následně sloužilo bez závad až do toho pohnutého dne, kdy za Pískem dostalo v rychlosti 110 km/h chuť na srnčí. Česká záruka Seatu i Škody byla vždy naprosto bez potíží akceptována.

Významný rozdíl v postavení řidiče v Německu a v ČR pak zakládá skutečnost, že německé řidičské a profesní organizace překvapivě stojí na straně řidičů a nikoli na straně policie a úřadů. I když ADAC možná fejkoval statistiky, aby vyhrál Volkswagen, jeho postoje k dopravní buzeraci jsou poměrně konzistentní ve srovnání s takovým Autoklubem ČR nebo ÚAMK, ze kterých se řidiči chce jen blejt. Když někdy uvažuji nad rozdíly mezi fungováním právě jmenovaných (proti)řidičských organizací, zpravidla skončím u Hitlerova vyjádření, že Čech je jako cyklista – nahoře se hrbí a dole šlape.

Ráj pro řidiče to (už) určitě není. Země, která kdysi byla kolébkou motorismu, tak alespoň neaspiruje na to, být jeho hrob. Na druhé straně, takový level buzerace, šikany a státní arogance jako tady tam nepotkáte. Jezdím tam rád. Radši než na Slovensko.

21.03.2016 D-FENS

Související články: