Chile je jihoamerická republika, která je většině lidí známá především díky bývalému diktátorskému režimu Augusto Pinocheta, skvělému vínu a Velikonočnímu ostrovu.
Je to jedna z nejstabilnějších a nebohatších zemí regionu, především díky státní firmě CODELCO, mající největší světové zásoby mědi. Charakter mého studia/práce vyžaduje, abych v této krásné zemi strávil zhruba 3 měsíce ročně a najezdil několik tisíc kilometrů, takže bych se s vámi rád podělil o zkušenosti z místních silnic.
Chile má velmi nevšední nitkovitý tvar díky tomu, že je vmáčknutá mezi Pacifik a Andy. Od jihu na sever se tak táhne neskutečných 4.300km (téměř jako USA na šířku) zatímco průměrná šířka činí pouhých 175km. Je zde tedy jedna tranzitní dálnice táhnoucí se přes celou republiku od jihu na sever. Ta se jmenuje Ruta 5 a zdaleka na severu nekončí na hranicích s Peru. Ruta 5 je totiž součásti Panamerické dálnice, v Chile zvané Panamericana, která spojuje cíp jižní Ameriky s Aljaškou. Se svou sítí dálnic dlouhou 48.000km (více než rovníkový obvod Zeměkoule) je zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdelší sjízdná silnice světa.
Článek rozdělím na dvě části. Na to jak se jezdí v hlavním městě, Santiago de Chile, a jak se jezdí mimo něj, především po Rutě 5. V Chile je totiž propastný rozdíl mezi vrstvou bohatých, žijících zejména v Santiagu, a vrstvou chudých živořících někde uprostřed pouště. Podle toho vypadá kvalita vozovky i vozového parku.
Santiago de Chile
Hlavní město republiky má i s aglomeracemi zhruba 6 miliónů obyvatel, tedy skoro polovic z celkových 16 miliónů Chilanů. Většina silnic je nových, víceproudých a ve velmi dobrém stavu. Ve špičkách samozřejmě nastávají zácpy, jako v každém velkém městě. Těm výrazně ulehčila Costanera Norte, podzemní rychlostní silnice dlouhá 43km, spojující západní a východní konec Santiaga. Zprovozněna byla v roce 2005 a umožňuje projet skrz celé město za zhruba 25 minut. Je však soukromá, takže se na ní platí elektronické mýtné. Nemusíte se ale bát, půjčovny mají krabičky ve všech svých autech. Pokud si nejste jisti, kde se platí, navštivte stránky www.concesiones.cl.
Řidičský styl obyvatel Santiaga se dá srovnat s evropskými metropolemi. Asi nejvíce mi připomínalo Španělsko (přece jen je to jejich bývalá kolonie) a to zejména častou ignorací červené na semaforech. V tom si ale řidiči zdaleka nezadají s chodci. Santiago je v oblasti centra velmi rušné město a tak se u přechodů tvoří početné hloučky, které často překročí kapacitu chodníku a lidé se tak vrhnou do silnice na červenou, jakmile vidí větší rozestup mezi auty. Vzhledem k tomu, že řidiči se nikdy nesnažili chodce přejet ani vytroubit a stáli na zelenou, tak je zde tento jev asi zcela běžný. Vždy stačilo, aby jeden člověk vykročil a okamžitě se spustil dav z obou stran. Pokud tedy budete jezdit v blízkosti centra, je třeba s tím počítat a dávat na pěšáky pozor.
Jinak by zdatného řidiče nemělo v hlavním městě prakticky nic zaskočit. Rychlost je omezena na 60km/h, ve většině tunelů pod městem pak na 80. Ačkoliv je Chile značně ovlivněno USA, odbočení vpravo na červenou je zakázáno a všechny značky jsou v metrické soustavě. Velmi doporučuji se v autě zamykat, okrádání na křižovatkách není nic neobvyklého. Během červené se pořádají na většině křižovatek „představení“, během kterých omladina předvádí různá artistická čísla, za která pak vybírá almužnu. Nemusíte se bát nic nedat, nebudou vás přemlouvat, ani kopat do auta. Mimo artistů je na světlech možno vidět prodejce všeho možného, největší smysl dávají asi noviny.
V blízkosti Santiaga je Ruta 5 čtyřproudová a platí se na ní mýtné, na novějších úsecích elektronické, na těch starších je dobré vozit s sebou nějakou hotovost. Pokud zrovna nemáte chilské pesos, lze na mnoha místech v Chile platit americkým dolarem, s eurem už je to horší, ale třeba na letišti s ním platit lze bez problémů. Já cestuji na sever od Santiaga, tudy vede čtyřproudová dálnice až do La Serena, dále jen dvouproudovka. Na čtyřproudých úsecích je maximální povolená rychlost 120km/h, na těch dvouproudých (a ostatně všude mimo město) pak 100km/h. Na všech dálnicích je nutnost celoročního svícení! Vzhledem k tomu, že trasu Santiago – La Serena absolvuji letadlem, znám autem pouze oblast na sever od La Sereny.
Ruta 5
Ačkoliv je pětka dálnice, rozhodně nečekejte žádnou autobahn. Nejsou na ní sice žádné díry, ale za výbornou bych její kvalitu taky nehodnotil. Jelikož se jedná o hlavní (a vesměs jedinou) tranzitní silnici, vedou co do počtu jednoznačně kamiony a velmi oblíbené dálkové autobusy. Z charakteristiky značně hornatého terénu a pouze jednoho pruhu v každém směru pak vyplývá největší úskalí pro řidiče a tím je předjíždění. Chilani moc nedají na blinkry ani zrcátka, takže pokud chcete předjíždět, je nutné si dávat pozor, aby ten před vámi nezačal z ničeho nic předjíždět taky. Korunu tomu nasazují truckeři v polorozpadlých kamionech, kteří se na rovinkách z kopců vydávají daleko za povolený limit a jen tak se předjet nenechají, aby pak v serpentýnách o kilometr dál jeli krokem. Sebedůvěru v rizikových situacích vám nepřidají ani památníčky rozeseté všude u silnice. Jejich frekvence je zhruba jeden na každé dva kilometry a velikost se odvíjí od zámožnosti skonavšího řidiče.
Jinak je ale Ruta 5 překvapivě prázdná a není neobvyklé, že ujedu 300km do svého cíle předpisovou stovkou aniž by mě předjelo jediné auto. V městech vždy tankujte plnou, něco jako benzínky nebo odpočívadla na téhle části pětky neexistují a pokud vám dojde šťáva uprostřed pouště, přeji hodně zdaru. Restaurace se sem tam najde, ale jsou to spíše chatrče uprostřed ničeho s pochybnou frekvencí dovážky čerstvých surovin včetně vody. Zejména v noci je nutné dávat si pozor na volně se pasoucí zvířata jako jsou kozy, osli, lamy, koně atp. Dálnice je totiž neohrazena a výškově neoddělena od ostatního terénu.
Atmosféra Ruty 5 je jedinečná, od hustě zalesněných jižních částí, přes Santiago až po nejsušší místo na Zemi, poušť Atacama. Z jedné strany Pacifický oceán a z té druhé Andy, se svou pýchou, nejvyšší horou mimo Asii, Aconcagua (6.962 m). Pokud se po Panamericaně někdy projedete a jste technicky zaměření, rozhodně doporučuji návštěvu jedné ze tří facilit ESO (European Southern Observatory), ať víte, co ze svých daní také platíte. Severně od La Sereny je to observatoř La Silla, jižně od Antofagasty pak observatoř Paranal s čtveřicí osmimetrových teleskopů (mimochodem, natáčel se zde nový Bond) a východně od San Pedro de Atacama pak ALMA, síť rádiových teleskopů v nadmořské výšce 5.1km s průměrným úhrnem srážek 0.5mm za rok. Návštěvu je potřeba domluvit si předem v centrále ESO, Garching bei München. Jen pozor na falešné policisty.
Vozový park
Jak jsem zmínil, vozový park se liší podle toho, v které části Chile se nacházíte. V okolí Ruty 5 jezdí většina lidí terénními pick-upy neboť si musí vozit z měst zásoby jídla a vody a cesty v okolí této dálnice jsou z velké části pouze udusaný písek. Ve větších městech a zejména v Santiagu se to pak už hemží moderními auty z celého světa. Velkou část trhu si ukrojili Američani, druhou nejzastoupenější skupinou jsou podle mě Korejci. Snad každé druhé auto je Kia nebo Hyundai, včetně taxíků, policejních aut atd. Nevím jaký marketing tu tenhle koncern rozjel, ale zjevně se zadařilo. Na třetím místě tipuju Japonce, hlavně Nissany a Toyoty. Ty ostatně vedou i u zmiňovaných venkovských pick-upů. Evropských aut se tu moc nevidí, tedy pokud nepočítám Opely prodávané pod značkou Chevrolet. Sem tam VW nebo nějaký Francouz, ale jinak bída. Poštěstilo se mi narazit i na jednu Octavii, jejíž majitelka mi řekla, že v Santiagu je to velmi oblíbená značka. Inu rozhodně ne tolik, jako u nás absolutně neznámá korejská Renault Samsung Motors, vyrábějící auta jako SM3, SM5 nebo SM7, odvozené od různých modelů Nissanu. Tyto vozy jsou hojně oblíbené u taxislužeb, ale i mezi „prostým lidem“.
Ceny a předpisy
Pohonné hmoty jsou výrazně levnější než u nás, ale to je vzhledem ke kupní síle pochopitelné. Udávám 14 dní staré ceny za litr z La Sereny (100 pesos ~ 3 Kč):
Benzín 93 okt. – 711 pesos
Benzín 95 okt. – 738 pesos
Benzín 97 okt. – 765 pesos
Nafta – 685 pesos
Ceny pohonných hmot se zvyšují směrem od měst ven, což je způsobeno ztíženými podmínkami pro provoz i dovoz.
Co se týče dopravních předpisů, maximální rychlosti jsou 60/100/120 km/h, celoroční svícení na dálnicích jsem již také zmínil. Alkohol za volantem je zakázán, stejně tak používání mobilu. Na co by Češi mohli rozhodně doplatit, je zákaz kouření za volantem!!!
Chile je krásná země plná velmi přátelských lidí, pokud se rozhodnete tam zavítat, mohu jedině doporučit, minimálně jako základnu pro další prozkoumáni Jižní Ameriky.
(12x známkováno, průměr: 1,50 z 5)