Jeden skoro běžný páteční den, ovšem okořeněný bouračkou na R4.
Text je napsán trochu netradičně, alespoň jsem se snažil. Je možná trochu komplexní (tedy takové to „rozvláááčnééé“) a pro mne i testovací (abych věděl, zda jsem schopen něco vůbec rozumně napsat). Prostě moje „webová prvotina“. Jste-li nedočkaví, tak přeskočte při čtení až na třetí odstavec za třetí „odpočívku“ (tedy kurzívou psané odstavce).
Upoutávka
Zdálo se to jako normální den, ale to se nečekaně dalo změnit …
TAM TÁ DA DÁÁÁÁ … „ODPOČÍVADLO“
Ono se ne neprávem říká: „Nikdy neříkej nikdy!“
TAM TA DA DA … „KONEC ODPOČÍVADLA“
Byl to takový ten normální páteční den, „normálního data“ 2.10.2009, nepršelo, nebyl vyloženě slunečný den, ale málokdo vidí do budoucnosti a dokáže něco bezpečně předpovědět (meteorology nevyjímaje, byť se poslední dobou (cca 5-10 let?) podle mě řádově zlepšili) a tak se i stalo.
Vrátil jsem se z jedné „tematické“ exkurze zpět do Prahy, vyložil exkolegu, zkouknul stav ve firmě, kterou „hlídám“ a to s „pozitivním“ výsledkem. Dokonce oslazeným radostí jedné milé paní. Protože již ručička hodinek přelezla druhou odpolední, tak jsem usoudil, že je již dávno nastal nejvyšší čas se vydat směrem daleko domů. Byť již zřejmě s velkou pravděpodobností uvíznutí v koloně na jižní spojce, kterou běžně pro tento typ přepravy používám. Ale snad by to ještě nemuselo být tak hrozné. Ovšem blesknutí v mozečku mi připomnělo možnost si omrknout stav dopravy na webu. A hle: Dva dopravní problémy v místech mého plánovaného průjezdu. První u sjezdu ke Krči a to prý odstavené vozidlo ve prostředním pruhu, kouknutí do mapky mi napovědělo teoretickou možnost kolon až k oběma průsečíkům sjezdů z D1 a jižní spojky. Sice by to již za touto kolonou bylo určitě již krásně volné, ale poposkakování v kolonách není můj oblíbený sport.
TAM TÁ DA DÁÁÁÁ … „ODPOČÍVADLO“
Pozn. autora: normálně se snažím v koloně daleko před např. semafory nepoposkakovat, ale spíše „žehlit“ pohyb kolony tak, abych nezatavil a tím pádem se ani opětovně nerozjížděl, mám pocit, že tím něco uspořím na PéHáeM, min. spojce se také uleví a jsem si jist, že tímto neztrácím žádný drahocenný čas – časově to vyjde obvykle podle mých zkušeností „šulnul“, protože přede mne se do pruhu obvykle moc okolo jedoucích nepřemisťuje. A zdá se mi, že to již začínají stejně chápat i ostatní účastníci silničního provozu. Samozřejmě podmínkou nutnou pro správné pojetí tohoto manévru je těsné dojetí přede mnou jedoucího na konci omezení – kolony.
TAM TA DA DA … „KONEC ODPOČÍVADLA“
Další potenciální problém měl číhat již na Strakonické, kde se myslím, ale měla jen občas nakládat asi posekaná tráva. ÓKá. Volím průjezd městem. Vršky, Nuslík, Podolek, Bráník pro mne až nečekaně volné a v pohodě. Většina semaforů projeta bez zastavení na zelenou, jeden teda asi tesně před naskočením červené, už jsem se raději úplně nahoru nedíval (Brrrrr). Kolonu jsem si vystál jen pod „baranďákem“, dvě červené, zažil jsem tam ale mnohem horší. Další cestování již bylo v „poho“.
Pohled na budovanou megaestakádu spojky D5 a D1, průjezd po budoucí, myslím, že třípatrové dálniční(?) křižovatce a poté již spokojeně stoupám cca tacho 90 na šestku k Cukráku, v půlce raději podřazuji za pět, řadím se do pravého pruhu, nechám se předjet o něco maličko více rozjetým červeným (asi) puntíkem, koukám na řidiče, áááha, blondýnka, tak schválně blíží se přechod a s ním „legendárně“ spjaté snížení rychlosti na pade. Dojíždím a rychlost snižuji „výběhem“, červený puntík projíždí dál min. šedesát, kouknu ke konci úseku snížené rychlosti. Vpravo totiž běžně vídám aktivní „četníky“ – nic nevidím, tak asi bude mít štěstí. Postupně řadím za tři, připraven k rozjezdu. Ke konci úseku ohraničeném na jeho konci značkou konce Prahy jedu bok po boku s modrým autem, před námi relativně volněji (zbytek již poodjel) a tak následuje společný razantnější rozjezd do stoupání …
TAM TÁ DA DÁÁÁÁ … „ODPOČÍVADLO“
Obvykle se bavím hloupostí „rádobyzávodníků“, kteří se různě (asi především na webu) chlubí jak to někde někomu cizímu(!) v běžném provozu na rozjezdu „nandali“, přičemž už vůbec netuší, zda ten druhý s nimi vůbec závodil. Jo, to jsou mi ale machři. Machři pro smích. Komici na entou. Škoda dalších slov.
TAM TA DA DA … „KONEC ODPOČÍVADLA“
Míjíme „ceduli“, přidávám a nejen já :o) plyn, ale ne až úplně „na podlahu“, to mi přijde zbytečné (jako ve smyslu, že to nemá oproti částečnému sešlápnutí pedálu při ještě nevytočeném motoru efekt). Ten vedle zrychluje prakticky navlas stejně, řadím čtyři, asi ne dost rychle, modré teď již Volvo mi ujíždí, jako kdyby neřadil. Nevadí, nezbrzdil mne, není problém to „ryzdýchat“, přejíždím do levého a předjíždím pomalejší (ani teď nevím jestli tam byl i ten „červenoblonďatý“ puntík. :o) A dyť je to přece úplně jedno.
Blížím se rychlostí tacho sto až stopět k horizontu, na kterém nebo blízko nějž je výjezd z odpočívky (tuším) bez připojovacího pruhu na jehož skoro konci stojí stojí kamión, modrá plachta, vidím levý blinkr, jedu naštěstí v levém, předjíždějíc ostatní o něco pomalejší v pravém pruhu, takže kamion mi moc nevadí, ale bystřím, protože jen by tam teda jako nemusel „hópnout“. Po chvilce si všimnu i společně blikajícího pravého blinkru na kamiónu a jsem v klidu.
Z kopce sjíždím bez plynu, za šest v levém, pomalu předjíždějíc osobáky, za mne se nalepila dodávka, nebliká na mne, ale zjevně je pro ni tacho stopět málo, ale vyprovokovat se nenechám, nacházím vpravo první rozumnou mezeru a hned se do ní klidím. Dodávka mne předjíždí. Jeho boj. Tímto projíždím(e) Jíloviště a jistojistě se blížíme k začátku rychlostní silnice. Mé možná i trochu oblíbené místo, kde se dá rozumně bezpracně (rozumněj bez podřazení) zrychlovat na dálniční rychlost i na té šestce. Činím tak a protože kousek před sebou (150m?) vidím vpravo velká pomalejší auta, za nimi něco malého a v levém nebude za chvíli úplně volno, tak se přemisťuji do levého.
V levém mám před sebou asi ty pověstné dvě sekundy a určitě ne o moc více, možná o něco méně, jiný osobák, za mnou také něco. Na tacho min. stotřicet, minimálně. V pravo vidím jak se osobák, toho času pickup rychlostí o něco nižší než my v pravém (cca stodvacet?) blíží nezadržitelně k té skrumáži velkých a pomalých aut. Koukám, že mu to zrovna akorát tak „blbě“ (ne)vychází, aby se přede mne hezky (ne)vešel a za mne už asi také ne, protože (jak jsem tioval) po přibrždění by to už určitě nebylo min. rozumné, spíše bezpečné (vzhledem k zezadu se blížícímu provozu). Váhám. Ten pickup resp. jeho řidič(ka) nehodil(a) blinkr, ani zatím nezačal(a) brzdit a to už podle mě dávno měl(a). Něco tu nehrálo.
Instinktivně jsem raději trochu uvolnil sešlápnutí plynového pedálu. Nepatrné snížení mé rychlosti. Určitě nee pod stodvacet, spíše tak stopětadvacet. Neustále jsem jel o něco rychleji než ten pickup. Bylo mi v ten okamžik jasné, že buď mi ten pickup musí hodit myšku a nebo velmi, ale velmi intenzivně začít brzdit. Jestli by to v ten okamžik vůbec ubrzdit stihl. A to jsem ještě netušil co na mě, resp. nás všechny vzápětí čeká.
TAM TÁ DA DÁÁÁÁ … „ODPOČÍVADLO“
Stává se Vám také, že někdy litujete toho, že jste někde raději trochu agresivně nepředjeli, protože poté následuje zbytečné „ploužení“ se za někým nebo brždění apod.? Mě se to stává, ale obvykle si z variant a) trošku nebezpečně předjet nebo b) bezpečněji nepředjet vyberu to druhé a potom si v duchu nadávám, že … (už bych byl jinde). Jasně jde taky o to kde. (Políbení protijedoucího na zdraví nepřidává) :o)
A ještě něco jiného jsem vypozoroval: Podle mne nemá absolutní smysl pouštět někoho, kdo to nedá jasným způsobem najevo. Jinými slovy podobně a všeobecně: „Když někdo něco nechce, tak to prostě nedělat.“
TAM TA DA DA … „KONEC ODPOČÍVADLA“
Situace: jedu v levém, něco asi pod tacho stotřicet, ten přede mnou už tedy o něco málo poodjel. V pravém se blížím k menší koloně na jejímž konci (vzadu) byl malý skříňový náklaďáček, něco jako přerostlá resp. „krabicoidní“ dodávka, před ní „velký“ kamion a za tím vším se (podle mne již nebezpečně rychle) přibližující se pickup, neblikající, nebrzdící. A přišla nečekaná změna situace!
Následující dva odstvec se udál v určitě ani ne deseti sekundách. Na „plusmínus“ změně nivelety, tedy při přechodu v té době již R4 z mírného klesání v mírné stoupání za Jílovištěm se kamión z minikolony vydal do levého pruhu. Pamatuji si jak se ta relativně mohutná v novém stavu určitě světlá ne-li bílá skříňová nástavba s vzadu dvěma křídlovýma dveřma bez viditelné reklamy začala přesouvat do levého pruhu. V ten okamžik byl přede mnou asi padesát metrů. Ani již nevím, kde v ten okamžik byl ten osobák v levém pruhu přede mnou. Pro mne byl bodem zájmu číslo jedna a největší překážka a problém v jedné osobě právě ten kamión. Bylo jasné, že tady se bude brzdit. Jak tak zpětně přemýšlím ono to asi nebylo více jak padesát metrů, neboť ten pickup to měl k té „krabicoidě“ možná dvacet, třicet metrů a již těsně před ní byl ten aktuálně předjíždějící kamión. Brzdím, ale ne úplně krizově, ale řádně, takto prudce běžně rozhodně nebrzdím. Nesedím přece v tanku, abych se mu laufem podíval na náklad a poté jej laškovně odstrčil, musím brzdit. V pravém pruhu je již jasné, že bude vymalováno. „Pickup“ „pochopil“ bezvýchodnost situace a začal kriticky brzdit. ABS se u něj zjevně nekonalo a tak kvílení pneumatik doprovázel řádný dým. Pickup nezadržitelně „sáňkoval“ směrem ke „krabicoidě“. Protože jsem neměl kola zablokovaná a ABS se ještě „neprobudilo“ a ani zatím nemuselo neb již řádně ošoupané šest let staré mišlény v ten okamžik odváděly pro mne dobrou práci. A ne jen ony. Trochu jsem korigoval směr, tak abych se co nejvíce přiblížil středovému pruhu, ale ne levou stranou mimo asfalt, což by pro mne asi již mohlo býti fatální. Vpravo vidím v „přímém přenosu z první řady“ náraz všemožně brzdícího pickupu do zadku „krabicoidy“ svojí pravou polovinou. Další proběhlo asi takto: Protože již mi přišlo, že přede mnou je největší nebezpečí (tedy střet s kamiónem) zažehnáno, tak mne napadlo méně brzdit a dojet k „problému“, tak aby za mnou bylo taky místo. Zmírním brzdění a kouknu zpátky a safra, problém zezadu se blíží a to že jako relativně rychle. Vidím jen následující: ze zadu se blíží osobák, opět již zablokovaná brzící (přední) kola. Auto a jeho řidič za mnou, nevím jak se mu to povedlo, ale naštěstí mne velmi, ale velmi těsně míjí a míří si to přes pravý pruh do pruhu odstavného. A není sám. Dva osobáky „podjíždějí“ v tu dobu již pomalu jedoucí nebo možná stojící (to asi nee) „krabicoidu“. Náraz jsem necítil, ale zdá se mi nemožné, že by mne alespoň neodřel. Sleduji o min. 45° směrem k zadnímu kolu ohnutou rádoby spíše jakoby traverzu držící levé zadní světlo na „krabicoidě“. Takhle zpětně se mi zdá, že vzdálenost mezi mnou a kamiónem v době střetu pickapu a „krabicoidu“ byla právě tak o dvě délky té „krabice“. Prekérní situace.
Nabořený pickup přede mnou již pomalu předjede „krabicoidu“ a staví v odstavném pruhu. Chystám se zastavit za ním, tedy mezi ním a „krabicoidou“. Ale nee, rozmýšlím si to, a zdá se mi, že bezpečněji bude až před ním. Objíždím jej zleva a zastavuji v odstavném pruhu asi 5 metrů před ním. „Krabicoida“ zůstává stát v pravém pruhu. Vypínám světla (denní „LEDsvícení“ jsem se ještě namontovat neoddal), vypínám motor, nechávám zařazenou rychlost (používat ruční brzdu mimo prudké kopce nemám ve zvyku), zapínám „varovačky“, vylézám z auta a zamykám jej. Pickup zacouval trochu blíže „krabicoidě“. Koukám na tu obrovskou přes polovinu skla velkou pavučinu, rozbité pravé přední světo, možná resp. určitě prohnutý pravý A sloupek. Chtělo se mi hned začít „stíhat“ ten kamión, ale ten nezastavil. Byl dávno pryč jako vše ostatní kolem něj a před ním. Koukám na zadek své „Plechovky“ (nevím o tom, že by na mém autě bylo použito nějakých ušlechtilých materiálů a tak mu tak „familiérně“ říkám). Poškození na své straně nevidím. Z pickupu vylézá řidič, pán v montérkách. Koukám, že na místě spolujezdce nikdo nebyl, byť by tam asi řádně připoutaný mohl přežít. Ale zažít bych to tam rozhodně nechtěl. Pán je zjevně naštvaný, ale jakoby na sebe. Ptám se jej, zda je v pohodě. Odpovídá, že ano. Vystoupil i pán z „krabicoidy“. Byl informován od pána z pickupu, že mu ohnul tu „traverzku“. Říkám, že za to může ten kamión, že začal předjíždět. Vše probíhá bez emocí, v klidu. Pán z „krabicouidy“ říká něco o smártu (jako jo ten smárt). Nevylézám z pravého pruhu, koukám na to jak v levém pruhu, v ten okamžik jediném průjezdném zastavuje pán s bílým kombíkem, stahuje okénko a říká k našemu „minidavu“, abychom si to dali pryč, aby do nás někdo další nenabořil. Vcelku pravda, zranění se naštěstí a zjevně nekonalo, pozice vozidel je snadné dodatečně dokreslit. A policii na takovou nehodu zjevně potřeba nebude. I když míru zavinění jsem si v ten okamžik definitivně přiřknout neodhadl a k tomu by se možná hodila. Ptám se pánů, zda mne budou potřebovat. Prý ne. Kontakt jsem jim tedy nezanechal a jal jsem se odejít. Ještě přede mne zastavila do odstavného pruhu další podobná dodávka. Po cestě ke své „Plechovce“ jsem ještě ve zkratce a možná ne příliš srozumitelně vysvětlil, co se událo, pánům vystoupivším z dodávky. Odjel jsem rozdýchat nepříjemný zážitek.
Pozn. Autora: Rychlostí, která by podle mne měla odpovídat reálných +/- stotřicet (se snahou o plynulou jízdu – na dálnicích a rychlostních silnicích se vždy snažím jet tak, abych na brzdy nemusel „sáhnout“, koukat, předvídat a to ne jen před sebou ale i za sebou a i mám pocit, že při tacho stodvacet moc PéHáeM neušetřím, spíše mám problémy předjíždět ty ještě pomalejší – tedy vlejzat do levého pruhu, na nikoho neblikám, nevyžaduji si uvolnění levého pruhu, houkačka je na mé Plechovce prakticky nová, nepoužitá :o) ).
Podle mne, je použití mechanických provozních brzd zbytečnou ztrátou resp. změnou cenné kinetické energie v teplo, které se v ten okamžik již nedá zužitkovat. :o) Jo a ještě třeba o několik miliardtin promile ohřeju naši kouli. Tfuj. :o) Vše je samozřejmě nutné zlo k řešení kritických situací a nebo nezbytných neplynulostí provozu.
Mj. někde u Mníšku pod Brdy jsem pustil zezadu se nejdříve se relativně rychle blížící, jakoby široce oLEDkovaný auto, které se později proměnilo díky zahnutí denních světel dolů „jen“ na podle mě novou C klasu (snad se nepletu). Ale píšu to proto, že potom jak když jej další již nepustili a on musel zrychlovat, tak mu to tak strašně čoudilo (bílo modro šedým kouřem?) a skoro furt, že jakožto nové auto teda nic moc. Spíš nic. Nic pro „zelený“.
Někde kolem tohoto úseku jsem předjížděl kamión, zezadu sice světlý – bílý, chvíli jsem zaváhal nad tím, zda je to ten „problémový“, ale nakonec typ návěsu (jakoby krabicoidnější cisterna) neodpovídala mé vizuální paměti. Jistý jsem si ale v ten okamžik nejdříve úplně na „stopro“ nebyl.
Přišel sjezd po 2,5 km přímém úseku R4 ke sjezdu a mostu přes Voznici (koukám do mapy, jinak bych to nikdy „nedal“) – mj. na vejšce nám říkal jeden „rozumnej“ fyzikář něco v to smyslu, že prý „protože rychlostní silnice (či dálnice) nemají rády neplynulosti, tak schodový terén zde (soudruzi) srovnali návozem hlušiny z asi příbramských dolů a prý tento úsek při výškovém snímkování myslím, že radioaktivního pozadí, vytváří přerušovanou čáru.“ :o)
Most, Levá zatáčka, předjíždí mne dvojková oktávka, safra, kde se tam vzala? Zjevně jsem při delším předjíždění z kopce spíše koukal dopředu, mno a kdo by se mi v ten okamžik divil? Řídí blondýna, nevadí mi to, že. :o) Není to dnes zrovna poprvé. A hle, hned do kopečka před sjezdem na Dobříš dojíždím jeden smártík. Černý. Koukám na řidiče, pán zabírající minimálně polovinu volného prostoru mezi opěradlem a volantem, myslím, že vlasů neměl nazbyt. A byl zjevně úúúplně v pohodě. Denní LEDky. Nu což, zastavit jej je asi nesmysl, neboť od doby resp. místa nehody již byly 4 sjezdy / nájezdy. Zkusil jsem si zapamatovat RZ – ale tak na 80% si pamatuji jen 81-13 (mohlo to být třeba 1A3 81-13). Přiznejte se Vy, kdož víte o koho se jedná. :o)
Pravá kolem šelky, levá k odpočívce se snížením rychlosti na kilo. A hele povědomý kamión. A hele těsně před ním nějaký osobák s vozejkem. Držím se na pozoru. A to jsem netušil, že se situace bude ten den skoro, skoro opakovat.
TAM TÁ DA DÁÁÁÁ … „ODPOČÍVADLO“
Normálně proti kamioňákům nic nemám, oni mají svojí práci a tím je vozit něco od někad někam. Kdyby to nedělali, tak my asi nejsme tam kde jsme. Osobně si za svých již několik nemálo let využívání výhod daných vlastněním řidičského oprávnění a najetí už určitě přes 150k km nepamatuji „kamiónového idiota“, o kterých jsem běžně v televizi a možná podobných médiích slýchával. (Toto již tedy neplatí.)
Osobně si jen pamatuji pro mne legendární předjíždění dvou kamiónů, které jsem zažil z asi druhé či třetí řady levého pruhu na D5 mezi nájezdem u Zdic a sjezdem u Králova Dvora, teď jsem na mapě naměřil délku tohoto manévru, který mohl dosahovat až 4 km. Situace nebyla kritická, dojel jsem ralativně v klidu dva předjíždějící kamióny, žádné prudké brzdy. Viděl jsem to včas a zdáli. Po chvíli, co se začali chlapci předjíždět, to nevydržel jeden v asi červený kombajnový feldě a neuvěřitelným manévrem, který ze začátku připomínal slalom předjel oba „bratry“ odstavným pruhem. Kamiónoví hoši byli tehdá fakt kliďasové. Předjížděcí manévr jim tehdá trval myslím, že kolem 3 (slovy třech) minut a dodatečně jsem jim dopočítal průměrnou rozdílovou rychlost jejich předjíždějících se strojů na úctyhodných 0,5 km/h. :o) No co, mě to bylo jedno, já jsem měl naštěstí času dost, já jsem do práce nechvátal a naopak pohled zpět na toho nekonečnýho hada osobáků v levým pruhu ve mně vyvolal místo amoku řádný úsměv.
Mj. je to super někam jet a nechvátat, vřele doporučuji. Řízení se v ten okamžik může změnit v relax a o zábavu se můžou postarat chvátající idioti.
TAM TA DA DA … „KONEC ODPOČÍVADLA“
A hele teď sice asi 100 (max. 150) metrů přede mnou se opět kamión vydal předjížděti do levého. Noha z plynu a trochu brzdím (jak nerad, ale musím). Dojíždím jej. Koukám toho času v klidu na RZ návěsu: něco jako 83-37 si pamatuji, teď již jen tak na 80% (Celá možná 1S3 83-37). Uspokojen zjištěním a myšlenkou, že si vše budu pamatovat, předjíždím v klidu a relativně pomalu rozdílem o 5 max. 10 km/h. Je to již na úseku snížené rychlosti. Zvažuji výhrůžné gestou pravačkou za mým pravým okýnkem namířené na vyvýšeném místě posazeného řidiče teď již modrého tahače. Nevím, ale tipoval bych Volvo. Nevím přesně neboť do mého větrného pytle se velmi těsně chytil jiný motorista, který na horizontu pokračoval rychleji než já. Nic, opět to nemusel být on (ten správný řidič kamionu), počet sjezdů a nájezdů se totiž zase jeden zvýšil. No jo, jenže RZ návěsu je naprd, zjištění tahače a poté řidiče dokáže bezpečně zpětně snad jen speditér, řidiče majitel firmy. A k tomu by mu dopomohl čas, který v době mého míjení smartu nebo kamiónu byl kolem 15:00.
Mno nic jedu dál. Konec R4. Průjezd Dubencem. Kopec nad Dubencem. Málokdy se mi tu takhle v pátek poštěstí jej vyjet „plnou“ rychlostí bez snížení kvůli něčemu pomalému. Dále cesta probíhá nečekaně v uspávajícím tempu. Nepředjíždí se(!). Jedeme devadesát až kilo. Plynule. Je klid. Žádná harmonika +/- 90 – 60 – 90 jako za nějakým kamiónem. To mi stačí. Jsem spokojen. A skoro celou dobu jsem jen pár aut za blondýnou ve světle modrý oktávce, co mě předjela na R4.
Já jsa poučen, že nemá smysl dělat, co někdo nechce, za sebou pozoruji, jak můj „pronásledovatel“ musel jednou skoro zabrzdit a podruhé přibrzdit a vyjet přes dvojitou čáru kvůli snaze být slušným řidičem a pustit pomalejší, neblikající, připojující se z pravých pruhů na místech, kde právě ten levý byl průběžný. Není možné, aby jej taková slušnost a pokora ten den pro tyto případy neopustila, mne už opustila dávno a tyto dva případy mi zřetelně dávaly za pravdu.
Blondýna uhýbá těsně přede mnou kousek před Strakonicemi. Možná kdyby chvátala ještě o cca 10 km/h na R4 více, tak by stihla projet světla na opravovaném mostě v údolíčku u kafilérky o interval dříve. Takhle jsme čekali společně pěkně za sebou. :o)
Zajímavé, že v ten den a tu dobu jsem nepotkal moc „chvátevejch magorů“, prakticky žádného (snad s výjimkou těch ČS a.s. bikerů v (MB?) dodávce před ST, kterým možná i kilodeset na jedničce bylo málo), že by se morálka a uvědomění českých řidičů přece jen (pomalu) zlepšovalo? Nebo už se Ti rychlí a neklidní, konečně, pozabíjeli? Hurááá.
Vcelku se dá říci, že je to vlastně celé o „houně“, ale byť to nebyl žádný krvák, materiální škoda nebude vysoká (což je samozřejmě relativní, nevím jak to vidí ten chlápek z pickapu), všeobecně prospěšné zařízení nedoznalo úhony (pominuli pogumování pár štráfů asfaltu), tak „vo co tady de?“ Myslím, že je z výše uvedeného jasně vidět, že problémy a zvláště ty větší jsou důsledkem více nepříznivých okolností. Zažitý „přímý přenos“ bouračky mě ještě trochu hlodá, jak moc jsem se na vině podílel? Pickup neblikal (jakoby nechtěl vlevo), včas nebrzdil. Nevím, možná by mu to vyšlo se vejít za mne a počítal s tím. Vlítnul by mi tam ten kamión, kdybych byl o něco rychlejší? Přiznám se, že bych docela rád slyšel nebo lépe viděl napsaný názor jiného ÚČASTNÍKA oné nemilé „akce“. „Virtuálně nasimulovaný“ šalamounský rozum mi „napovídá“, že vina byla na více lidech, mě asi nevyjímaje, ale nad rozložením poměru viny si nedovolím spekulovat.
UPOZORNĚNÍ: Výše uvedený text nemusí přesně odpovídat skutečnosti. Vnímání vzdálenosti z jedoucího auta nemám kalibrované, takže berte s rezervou (byť jsem se snažil uvedené vzdálenosti a časy několikráte korigovat – zpřesnit). Vlastně něco v tom smyslu jako, že výše uvedené skutečnosti nemusí být pravdivé a jejich podoba se skutečností může být nepřesná až náhodná. Výše uvedený text aktuálně není vhodný jako cokoli pro PČR podobné „orgány“.
Přeji hezký den a klid i na těch vyasfaltovaných štrekách.
P.S.: Kvíz do diskuze: Schválně, co jsem po zastavení v odstavném pruhu neudělal a udělat zjevně mohl a v zahraničí bych musel?
P.S.2: V diskuzi, bude-li nějaká, uvítám pouze názory, které budou zřetelně zdůvodněné. Budu asi odpovídat pouze na otázky, kde bude možné použít odpovědi typu: Ano. nebo Ne. Nebo Nevím. Případně bude k dispozici volba z možností. :o)
P.S.3: Rád si na DýFenzu čtu vaše zkušenosti s (Vašimi) auty. Obvykle to není vůbec špatně napsané a pro mne velmi zajímavé. Pokud se tímto ukáže, že mám v sobě alespoň trošku toho „talentového střívka“, tak asi také přidám svoji trošku do mlýna.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)