V návaznosti na článek o stomatovohnoutovi popíšu i já své dvě zkušenosti s vohnoutolékaři. Poprvé jsem si nechal líbit hazardování se svým zdravím a podruhé již ne. Ukážeme si také analogii s korupčním prostředí při kupování lístků do vlaku na Ukrajině.
A závěrem doporučím dva základní postupy, jak se zachovat v případě neochoty či neschopnosti vohnoutolékařů řešit naše zdravotní problémy. Protože někdy je opravdu řešit nechtějí nebo neumí.
Zkušenost první – pozdní diagnóza mononukleózy
Jednou ve středu už před lety jsem začal mít vysoké horečky. Paralen nezabral, nezabral ani ve čtvrtek, kdy mě ještě navíc začalo bolet v krku. V pátek dopoledne jsem se tedy vydal ke svému obvoďákovi, který měl normálně v pátek ordinační hodiny 7.00-12.00, ale tento pátek měl dovolenou a sehnal za sebe záskok, který měl ale ordinační hodiny 13.00-17.30. Takže smůla, šel jsem s horečkou zpět domů a odpoledne jsem šel k záskoku. Ten mi řekl, že mám asi angínu, ale že je potřeba vyloučit mononukleózu, a to se dělá krevními testy. (Mononukleóza je v začátku velmi infekční, navíc je potřeba nasadit nízkotučnou dietu, protože jsou zasažena játra.) Bohužel krevní laborka, co sídlí ve stejné budově jako obvoďák i jeho záskok, má otevřeno jen do 12.00, takže už nebylo možné udělat krevní testy jen proto, že obvoďák nezařídil záskok se stejnými ordinačními hodinami. Záskok mi doporučil, že můžu zkusit jet do Motola, kde mi můžou pro jistotu udělat krevní testy. Jel jsem tedy MHD do Motola, kdy jsem měl bílé mandle, tj. v době, kdy mononukleóza je nejvíce infekční. Nikdy se již nedozvíme, kolik lidí v MHD i v nemocnici Motol tenkrát chytlo mononukleózu kvůli vohnoutismu mého obvoďáka. V Motole mi řekli, že v pátek odpoledne mi už krevní testy nikdo neudělá a že to je angína, mám jíst zmrzlinu na ty mandle (zmrzlina byla tučná v nesouladu s dietou při mononukleóze) a v příštím týdnu mám jít na kontrolu k obvoďákovi. V tuto chvíli jsem to vzdal a šel domů. Zpětně vidím, že to byla chyba. Nejpozději v Motole jsem měl zkusit buď nabídnout úplatek za krevní testy ihned, nebo si zavolat taxíka a ihned jet na soukromou kliniku. Jenže tenkrát jsem byl mladej blbej student… Další týden krevní potvrdily mononukleózu, která se pak standardně léčila a vyléčila. Ale kdybych nebyl mladej a zdravej, mohly tento vohnoutský přístup odesrat moje játra.
Zkušenost druhá – podceňování bolesti varlete
Jednou mě začalo píchat v pravém varleti. Večer koukám na net, čím to může být a málem jsem se posral strachy, protože to taky může být rakovina varlete. Sice to při píchání není časté, aby to byla rakovina, ale může to být rakovina a je potřeba to vyloučit co nejdřív ultrazvukem. Protože kdyby to byla rakovina, tak se to varle vyřezává okamžitě, protože tam jde o dny, každým dnem prodlení se zvyšuje pravděpodobnost, že rakovinné bujení postoupí dále do těla. Druhý den jsem šel pořádně připosranej k obvoďákovi. Ten mě nad koulema zmáčkl, řekl že to je kýla a poslal mě k chirurgovi. Ten mě prohlédl znova, řekl že to kýla není a poslal mě k urologovi. Ten mě zmrdal, že přijímá pacienty jen na objednání, já mu naštěstí vysvětlil, že potřebuju vyšetřit hned. Řekl že to bude asi varikokéla (něco jako křečová žíla na cévě vedoucí do varlete) a že mě pošle na ultrazvuk na nějakou kliniku v Butovicích. (Urolog neměl ve svý ordinaci ultrazvuk!!!??). Tam jsem si zavolal a objednali mě na termín za 14 dní (!!!). Toto jsem nebyl ochoten akceptovat, popravdě nebyl jsem to ani schopen psychicky vydržet čekat na vyloučení rakoviny 14 dní. Mohl jsem nabízet úplatek za ultrazvuk ihned, to ale neumím. Tak jsem si na netu našel soukromého urologa, který mě vzal hned druhý den (večer po ordinační době). V ordinaci měl ultrazvuk, kterým ihned vyloučil rakovinu. A udělal ještě jednu věc, na kterou se vohnoutourolog vysral. Přes konečník nahmatal mírně zvětšenou prostatu, která tlačila přes chámovod až na varle. Diagnostikován zánět prostaty, předepsán lék (k užívání orálně) asi na dva týdny. Takže nakonec happyend. Soukromý urolog říkal, že je dobře, že jsem přišel ihned, protože je pravděpodobné, že bolest by za pár dnů odezněla, za pár týdnů by se vrátila znovu a to by byl chronický zánět prostaty. (Chronický zánět prostaty zjednodušeně znamená, že vás koule píchají pořád.)Takže jsem si za pár tisíc koupil zdravou prostatu, to jen kdyby někdo měl pocit, že zdraví se nedá koupit. Dá, klidně i za pár tisíc, když včas zdrhnete vohnoutolékaři.
Ještě poznámka k varikokéle – co jsem bohužel nevěděl při návštěvě vohnoutourologa, ale zjistil jsem potom asi po hodině, co jsem si na netu zjišťoval, co to ta varikokéla je. Pravé varle je blíže k tělu než levé, a tak do levého varlete vede delší céva než do pravého. Proto se varikokéla (něco jako křečová žíla) dělá jen na levém varleti. Vohnoutourolog ale usoudil, že mám varikokélu na pravém varleti! Takže jsem po hodinovém studiu na netu věděl o varikokéle víc než vohnoutourolog po šestiletém studiu medicíny a mnohaleté praxi.
Zkušenost třetí – cesta vlakem z Kyjeva do Doněcku
Kdysi jsem s přítelkyní dojel busem z Prahy do Kyjeva a dále jsme chtěli pokračovat vlakem do Doněcku. U kasy nám pokladní řekla, že lístky už nejsou. Šli jsme vedle pokladny a dohadovali se, co dál. Vtom k nám přistoupil týpek, který nám lístky, co už nebyly, nabízel za dvojnásobnou cenu. Lístky jsme odmítli a radši si zaplatili bus společnosti Autolux, který byl cenově někde mezi oficiální cenou vlakového lístku a cenou vlakového lístku na černém trhu. Nevýhoda autobusu byla zejména to, že odjížděl o den později, než jsme chtěli jet. Výhoda naopak byla, že jsme měli větší jistotu, že lístek při nástupu do autobusu bude platný a že na našich sedačkách nikdo nebude sedět. To se totiž nemusí stát při zakoupení vlakového lístku od přeprodejce.
Doporučení
Pokud mám jakýkoli zdravotní problém, snažím se navštívit lékaře co nejdříve a na druhou stranu požaduji i od lékaře, aby problém řešil co nejdříve. V čase, který mám před návštěvou, pak nastuduji co nejvíce na internetu (mohu doporučit např. stránky MayoClinic. Jsem přesvědčen, že není tak složité nastudovat si o vašem konkrétním zdravotním problému více, než o něm ví průměrný český obvoďák. Průměrný český obvoďák je totiž vohnout, který medicínu studoval jen velmi obecně a zeširoka na vejšce a ve svém oboru se dále nevzdělává. Pokud jsem si o svém problému něco nastudoval, můžu dobrému doktorovi klást doplňující otázky a dobrat se tak lepšího a rychlejšího řešení a vše je v pohodě. Pokud se dostanu k vohnoutolékaři, tak to v pohodě není, ale díky předchozímu samostudiu mám celkem slušnou šanci poznat, že mu nemůžu věřit a že se musím dále snažit sám. A to i v případě, že mám zrovna horečky devětatřicítky nebo že mě strašně píchá v koulích. Pak mám na výběr buď ihned vyhledat soukromého lékaře, nebo zkusit nabídnout úplatek vohnoutolékaři, pakliže mi je schopen, ale není ochoten pomoci. Já zatím volil soukromou sféru – při návštěvě soukromého urologa a také na Ukrajině při zakoupení autobusového lístku u soukromé autobusové společnosti.
(Zatím nikdo nehlasoval)