Ačkoliv jsem prohlásil, že nebudu rozebírat žádný konkrétní článek uveřejněný ve zmrdím časopisu, o tohle se s vámi podělit musím. Narazil jsem totiž na skutečnou perlu. Pochází z internetové verze zmrdoplátku Esquire. Mám dojem, že autorovi spadl na hlavu meteorit, jinak by nikdy nemohl zplodit takovou zmakotinu. Zmrdský text je psán modře, můj černě.
Zůstali jste sami uprostřed hor a začíná se smrákat. Teplý obývák a televizní ovladač v nedohlednu. Co máte dělat? Jezdíte se pravidelně v zimě rekreovat do Alp, případně Špindlerova Mlýna? Máte pocit, že patříte mezi kované horaly? Dávejte teď dobrý pozor. Představte si, že stojíte na vrcholku kopce a sledujete prázdné ocelové lano, kterak se líně pohupuje ve větru. Všechny kabinky už jsou pěkně naskládané v depu a vlekař se chystá otočit červeným knoflíkem a zapíchnout šichtu. Horská bouda s teplou bramboračkou nikde a slunce pomalu zapadá. Teď musíte začít rychle jednat a pokusit se přežít v horách, kde je kolem vás pouze bílá pláň a jinak nic. Naštěstí máte v batohu Esquire.
Autor se zřejmě ve své bujné fantazii přenesl z konečné lanovky na Medvědíně rovnou doprostřed Himálájí. V našich podmínkách by stačilo si sednout na zadek a sjet po sjezdovce dolů. Jelikož jsou české sjezdovky většinou poměrně krátké a hory hustě obydlené, nemohlo by trvat déle než půl hodiny než by se zmrd dostal k nějaké chatě. To samé platí pro Alpy, jenom by to zabralo víc času. Pokud by se zmrd vydal na horskou túru a byl by takový kokot, že by šel sám, nikomu nenahlásil kam a neměl mapu ani kompas, mohl by to být pro něj trochu problém. Jelikož každý správný zmrd má u sebe vždy mobil, stačilo by zavolat Horskou službu. Ale i kdyby to se zmrdem špatně dopadlo, věřím, že by to nikomu nevadilo.
PŘÍSTŘEŠÍ
Základem pro přežití na zasněženém kopci je v první řadě bytelné přístřeší. Samozřejmě byste si mohli spíchnout jednoduchý příbytek s dřevěnou konstrukcí obložený větvemi, který nezabere moc času ani energie, ale jako člověk, jenž má rád svoje pohodlí, potřebujete minimálně poctivé iglú. Nehledě na to, že k dřevěné konstrukci je nutný vhodný strom — nejlépe hustý smrk či jedle — a ten nemusí být zrovna po ruce. Pokud ve vás dříme správná dávka odhodlání a infantility, bude vás výroba sněhového domku dokonce i bavit. Nebojte se být kreativní a doplnit stavbu třeba vkusným oplocením nebo sněhovou poštovní schránkou.
Postavení příbytku s dřevěnou konstrukcí předpokládá, že mám u sebe minimálně sekyrku. U nevybaveného zmrda se to však předvídat nedá, a tak je pro něj postavit iglú naopak jednodušší. Pochybuji však, že by v něm nalezl větší komfort než v přístřešku z větví. Zde se také projevuje zmrdské myšlení autora, které spočívá v tom, že by se nechtěl vzdát pohodlí ani ve ztížených podmínkách. Pro přežití na jednu noc stačí i díra vyhloubená ve sněhu a iglú s oplocením a poštovní schránkou by v mínus 15 za tmy a větru stavěl leda zmrd spadlý z balkónu. Nehledě na to, že zmrd nikdy nevydá více energie než je nezbytně nutné, a tak by pro něj stavění serepetiček kolem iglú vůbec nepřipadalo v úvahu.
OHEŇ
U tohoto bodu se předpokládá, že jste buď kuřák nebo anglický džentlmen kdykoli připraven připálit dámě cigárko. Pokud u sebe totiž nemáte zapalovač nebo alespoň zápalky, máte smůlu a naše další rady pro vás ztrácejí smysl. V opačném případě sežeňte trochu dřeva a ve své nové sněhové nemovitosti rozdělejte skromný(!) ohníček. U ohně v iglú se plápolající vatra skutečně nevyplácí. Zřejmě si teď nespokojeně mumláte pod vousy, že jsme zapomněli na těch pět způsobů, jak rozdělat oheň bez sirek, ale mezi námi, komu se to kdy povedlo? Pokud vám to ale nedá, případně vám nic jiného nezbývá, můžete jemnou práci s křemenem, lukem a lupou (s tou toho stejně v noci moc nepořídíte) klidně zkusit, minimálně se při ní alespoň na chvíli zahřejete.
Chtěl bych vidět zmrda, kterak rozdělává v zimě v horách oheň. Pro tento účel by se mohl hodit zmíněný časopis v batohu, ale křídový papír špatně hoří a barevné obrázky produkují jedovaté zplodiny. Takže nezbývá než nalámat suché větvičky ze spodních pater jehličnanů. Je vidět, že autor v iglú u plápolajícího ohníčku nikdy neseděl, jinak by věděl, že bez díry ve stropě by ho štiplavý čmoud za chvíli vyhnal ven. Mimochodem – nosíte s sebou v zimě na hory lupu?
VODA
Teď, když máte kde bydlet, chtělo by to něco k pití. Lidské tělo potřebuje přijímat tekutiny a vám bude muset pro tentokrát postačit voda. Možná jste to nikdy nezkoušeli, ale k ukojení žízně skutečně docela dobře poslouží. Jsou na to důkazy. Přijít na to, jak vodu získat, by pro vás nemělo být tak těžké, i když jste zrovna nevystudovali chemicko-technologickou fakultu. Všude kolem vás je sníh a z něho se dá voda velice jednoduchým chemicko-fyzikálním procesem vyrobit. Základní pomůcky: Sníh a oheň. Obojí máte a dál už je to na vás.
Zde autor tuší, že pravověrný zmrd by nikdy nic tak obyčejného jako voda nepil, leda by byla z andského ledovce, 0,2 l za 80 Kč. Získání vody ze sněhu pomocí ohně autor hrubě nedomyslel, protože zmrd potřebuje nádobu, ve které by sníh rozpustil. Ale poradím zmrdům i jednodušší způsob – nasypte si sníh do chřtánu a chvíli počkejte. Sice vás to bude trochu studit, ale pro drsného zmrda v těch nejextrémnějších podmínkách by to měla být hračka.
POTRAVA
Pokud jste si nedali do kapsy prozřetelně tabulku čokolády a kus lovečáku, máte na výběr v podstatě tři hlavní menu: rostliny, ryby a takzvanou lovnou zvěř. Jelikož u rostlin (v zimě si navíc budete moc vybrat maximálně tak z lišejníků a jehličí) nikdy nevíte, jestli je jedlá, a lovení ryb na zamrzlém jezírku je poměrně složitá záležitost, bude pro vás nejlepší ulovit si nějakého toho losa nebo antilopu. Lovit můžete pomocí ok nebo padacích pastí systémem čím větší zvíře, tím větší past. Pokud by vysoká dlouho nepřicházela, nezoufejte a buďte si jisti, že po několika hodinách čekání nepohrdnete ani takovým bobrem či lasičkou. Když máte zvíře ulovené a zabité, nemůžete ho jen tak nabodnout na klacek a upéct. Nejdříve je potřeba ho vyvrhnout. Řez provádíme zásadně od řitního otvoru směrem k průdušnici. Nejdříve však nařízněte bránici u hrudního koše, pronikněte řezem k pánevní kosti a vyjměte konečník. Rozevřete hrudník a teprve potom se pokuste vyříznout co největší část průdušnice. Potom zvíře otočte a vyjměte vnitřnosti. Návaly nevolnosti si nechte až na doma, tady jste uprostřed drsné přírody, kde přežijí jen ti nejsilnější. Maso si opečte na ohni, kožešiny použijte k zabydlení iglú.
Zajímavé je, že autor předpokládá, že zmrd je takový blb, že si s sebou na túru nevezme žádné jídlo, nicméně kus drátu do oka a nůž u sebe mít bude. Znáte nějaké rybami se hemžící jezírko na kopci? Leda snad ve vyhaslém vulkánu. Autor zjevně chrápal ve škole zeměpise, protože jinak by věděl, že antilopy žijí v pásmu savan, takže ji v České republice, stejně jako losa potkáme leda v ZOO. Malí savci se pak povalují ve své noře a spí zimním spánkem. Zaujal mě geniální úsudek „čím větší zvíře, tím větší past“, na což by hravě přišel i průměrně retardovaný počítač 286. Ovšem jak zhotovit oko či past nám autor neprozradil. Vyvrhnutí zvířete si přečetl v příručce pro hochy od bobří řeky a pochybuji, že by dokázal identifikovat bránici. Kromě všeho mám dojem, že stejně jako ostatní lidi, ani zmrd by do rána hlady neumřel.
SPÁNEK
Pokud máte možnost, vystelte si na noc přístřeší jehličnatými větvičkami nebo čímkoli, co najdete v okolí a na čem se vám bude chtít alespoň trochu ležet. Kožešinu z vaší večeře můžete použít jako přikrývku. Přidejte decentně na ohýnek, pořádně se zachumlejte do kožešiny a pokuste se usnout. Určitě budete ze všech těch úkolů, které jste splnili, tak unavení, že usnete jako zabití. Nebude to ale dlouho trvat a vzbudí vás zima, na kterou jste při vší té činnosti zapomněli. Tady vám můžeme poradit jen jediné: Cvičte! Stačí se v kožešině trochu hýbat, kroutit zápěstím a jemně pohybovat prsty u nohou. Jestli si říkáte, že je pod vaší úroveň dělat zbytečné pohyby, vězte, že ležet dva týdny s omrzlinami v nemocnici je hrozná otrava.
Obávám se, že pořádně se zachumlat do kožešiny z malého zvířete jako je třeba lasička asi moc nepůjde. Ale zmrd má na sobě určitě navlíknutou ultramoderní bundu z kosmických vláken, takže udržet se v teple by to pro něj neměl být problém. Nehledě na to, že mu za zadkem plápolá ohníček. Opět se zde projevuje zmrdí myšlení. Autor předpokládá, že tolik úkolů zmrd v životě najednou neplnil, proto ho postavení iglú, rozdělání ohně, rozpuštění vody, zhotovení pasti a snězení kořisti totálně vyčerpá. Zmrd by nikdy necvičil jen tak, protože jinde než ve fitcentru to není „in“ a v iglú by ho nikdo neobdivoval, takže by z toho neměl žádný prospěch. Proto je třeba mu dodat motivaci špitálem. Ale zmrd je zároveň natolik sebevědomě omezený, že si nedokáže uvědomit, že by mu mohlo hrozit něco víc než nuda v nemocničním pokoji, např. ušmiknutí prstů.
DRUHÁ ETAPA
Ráno se vzbudíte a vyrazíte směrem k lanovce. Po cestě si říkáte, že už to máte za sebou a že jste nakonec docela rádi za takovýhle zážitek. Lehce podchlazen kráčíte po sněhu a u srdce vás hřejí fascinované pohledy vašich kolegyň, které ještě nikdy neslyšeli o setkání s yettim a neviděli na vlastní oči člověka, který pěstí ubil medvěda.
Je zajímavé, že autor předpokládá, že zmrd nebude kvůli zimě spát, ale ráno se probudí jako by hajal jako mimino. Samozřejmě, že zmrd už se celý třese, aby mohl svůj ojedinělý zážitek vytroubit do světa a stát se hrdinou. Autor správně předpokládá, že zmrd svoje zážitky patřičně nafoukne. My mu to ale nežereme, protože víme, že v Evropě žijí medvědi snad už jen v Rusku.
Jenže lanovka nejede. Technická závada ve vás probudí lehkou paniku a vy se roztřesete při představě další noci ve vašem ledovém paláci. Nemějte strach, v iglú už nocovat nebudete. Technické závady bývají i dlouhodobějšího charakteru a vy se zkrátka jen musíte přichystat k přechodu hor. Snažte se zachovat chladnou hlavu (v té zimě by to neměl být problém) a hlavně nepropadejte panice.
Zmrd zřejmě není takový drsňák, protože jinak by dokázal v horách přežít nikoliv jednu noc, ale třeba celou zimu, aniž by si vyměnil slipy. Proto bych mu doporučil stejné řešení jako na začátku – seběhnout dolů z kopce. Namísto toho mu úchylný autor radí putovat dvacet kilometrů skrz hory a doly.
ZNAČENÍ
Ještě než opustíte stanoviště u lanovky, zanechte po sobě značku. Postačí vám k tomu několik sněhových kvádrů (z podobných už jste postavili iglú), ze kterých sestavíte šipku, a jak už správně tušíte, její směr bude ukazovat tam, kam se vydáte. Proto si rozmyslete, kam vlastně chcete jít a až potom udělejte šipku, abyste ji potom nemuseli zpětně rekonstruovat.
Autor nezapomněl, že zmrd je totální amatér a nemá s sebou žádné prostředky, podle kterých by se mohl orientovat. Doufejme, že k mezitím zprovozněné lanovce podle svých stop po svém malém výletu trefí.
ORIENTACE
Všichni víme, že slunce vychází na východě a zapadá na západě. A všichni také žijeme v omylu. Na severní polokouli je totiž slunce, v momentě kdy je v nejvyšším bodě oblohy, přesně na jihu. Na jižní polokouli naopak tento polední bod označuje sever. Rozhodnutí tedy závisí na vaší polokouli. Jestli netušíte ani tohle, musíte riskovat a pro příště alespoň začnete číst v informačních brožurách sekci „Obecné informace“ a ne jenom vaši oblíbenou „Kam po setmění“. Ale protože už je vám opravdu zima, máte rozšířenou schopnost intuice a podvědomě vás to potáhne na jih, za teplem. Jestli máte radši noční cestování, můžete počkat na hvězdy a určit směr podle nich.
Nedejte se zmást tím, že žijete v omylu. Článek je určen pro zmrdy. Debilní autor předpokládá, že zmrd neví, kde je sever a jih, ale podle hvězd bude postupovat jako zkušený námořník. Zmrd přece neví, kde je Polárka a Velkým vozem je pro něj Audi A8.
PŘECHOD HOR
Pro lepší a efektivnější chůzi doporučujeme vyrobit si improvizované sněžnice. Tedy je-li nablízku nějaké proutí, pokud možno vrbové. Nejpružnější ohněte, na opačných koncích spojte uzlíkem a zbytek větviček použijte jako výplet. Nejlepší větvičku si ovšem nechte nakonec. Vyrobíte z ní úchyt pro nárt a patu. Pořádně se do sněžnic nazujte a můžete vyrazit. Běžte s rozvahou. Kolem vás je všude bílo, sníh zdánlivě splývá s oblohou, intenzita světla odraženého od sněhu je skoro stejná jako světlo z oblohy. Snadno se vám může stát, že přehlédnete trhlinu. Proto se dobře dívejte kolem sebe a až na nějakou narazíte, zachovejte se takto: Rozhodněte se, zda skočíte z místa nebo s rozeběhem, udusejte před sebou sníh, svlékněte vše zbytečné, co by vás mohlo zatěžovat, odraz, skok… …letíte a padáte, vaše vlasy vlají, nevíte, co se děje, ale cítíte, že to bude krásné a osvobuzující, víte, že bude lépe, tepleji… za chvíli už sedíte v pohodlí své kanceláře a vyprávíte kolegyním, že přečkat noc v horách není pro pořádnýho chlapa žádnej problém.
Autor nechrápal nejen v zeměpise, ale i v botanice, jinak by věděl, že vrby rostou v nižších polohách u vody. Nebo je někde v Krkonoších či Alpách vrbový prales? Zmrd cestou bude přecházet desítky trhlin v ledovci, pod nimiž se nacházejí stovky metrů hluboké propasti. Co nám článek vyjevil dál? Aha, trhlina se má přeskočit. Má si zmrd nechat na nohou sněžnice? Nikdo mu neporadil, aby si je sundal. Zmrd běží jako potápěč, odraz, skok…. pád na držku. Zmrd spadnul rovnou do své kanceláře, kde mu uvaří kafe a zmrd může prokrafat celou pracovní dobu o tom, jaký je hrdina.
Zde je názorná ukázka toho, co píšou a čtou zmrdi. Praktické využití informací načerpaných z tohoto textu je nulová. Jaký je tedy smysl zmrdího článku? Je to pouhá zábava? Nevím jak vy, ale pro mě je lepší peníze na časopis obsahující podobné pitomosti ušetřit a koupit si za ně něco pořádného. Třeba skautskou příručku.
(6x známkováno, průměr: 2,17 z 5)