D-fensův web je otevřený v tom smyslu, že nikomu nebrání, aby napsal svůj článek a uveřejnil ho zde. Všechny své dekadentní bláboly, které byly uveřejněny na starém webu jsem posílal mailem D-fensovi, a ten je bez jakékoliv textové úpravy věšel na svoje stránky.
S novým redakčním systémem se situace změnila. Dostal jsem přístup na web jako admin a tudíž si zde můžu řádit dle libosti. Dokonce se ani nemusím bít o přízeň čtenářů v D-F aréně :-).
Z vlastní nevelké zkušenosti vím, že napsat dobrý článek je těžké, pročež má D-fens, ale i jiní škrabálci moji úctu. Nejdřív si musíte vymyslet téma, které by lidi zajímalo, pak posoudit, jestli o tom zvládnete něco napsat a nakonec si na to najít čas. V zásadě byste měli mít vymyšlenou pointu už před tím, než pustíte počítač. V průběhu psaní pak třeba zjistíte, že téma není zas až tak dobré, že vám to nejde a nejradši byste se na to vyprdli. V tom případě se musíte rozhodnout, zda to v křečích dopíšete nebo si dáte voraz a zkusíte to třeba následující den anebo budete psát o něčem úplně jiném. Řešením je též nenapsat vůbec nic, ale to vám váš grafomanský exhibicionismus nedovolí, čili tahle alternativa nepřipadá v úvahu.
Odhodlali jste se tedy napsat článek a nevíte jak na to? Nedejte se zastrašit následujícími předsudky:
Neumím psát – nejste-li zrovna Dežo, cikán černý, určitě jste všichni absolvovali základní školu a sem tam napsali nějakou tu slohovku. Pokud dáte dohromady smysluplnou větu, jste kompetentní něco napsat.
Nemám co říci – téma nemusí být světoborné, napište třeba o tom, co byste probírali s kamarády v hospodě, je-li to podle vás publikovatelné. Nemusíte být inženýr, abyste mohli psát o ekonomii.
Nikdy nebudu tak dobrý jako ten a ten – na to serte. Jak víte, že jste horší než někdo jiný, dokud jste ještě nic nenapsali? Není třeba být dobrý, je třeba mít co říci. Kromě toho je jisté, že se časem, až získáte rutinu, zlepšíte.
Proč bych měl někam psát, když už to dělá někdo jiný a dělá to dobře – protože ostatní by třeba mohl zajímat váš pohled na věc.
Stydím se své výplody zveřejnit – to je blbina, pokud píšete pod pseudonymem, nikdo nemá šanci spojit vaše skutečné jméno s článkem, pokud mu k tomu nedáte příležitost.
Neovládám pořádně českou gramatiku – vypadá sice hloupě, když si pletete i a y, ale není podstatou článku, aby byl napsán gramaticky správně.
Bojíte se, že vám to zkritizují – inu to se stává. Nikdy se nezavděčíte všem a musíte s tím počítat. Ale jestli kritiku nesnesete, zkuste vyslechnout mé rady. Budete-li se jimi řídit, minimalizujete riziko, že vám někdo vynadá.
Nejtěžší je napsat začátek. Sedíte před počítačem, zíráte na blikající kurzor na prázdné stránce a nevíte jak na to. Navoďte si správnou atmosféru. Pusťte si svíčku, obložte se mrtvými šváby nebo si zaplaťte šlapku. Napište co vás zrovna napadne, i kdyby to byl blábol. Uplácáte pár vět, které smažete a po několika větách už myšlenky začnou navazovat na sebe a začnete tvořit souvislý text. Nezdržujte se s opravováním chyb a překlepů a čárek ve větách, to pak zkorigujete. Hlavní je, aby vám neutekla nit.
Stejně jako při řečnění, je vhodné na úvod hodit do placu nějaký vtip či historku. Na závěr zase patří nějaká zásadní informace, např. včera jsem se vožral.
Článek musí být dostatečně vtipný a správně úchylný. Ano, pokud článek není zvrhlý, připadá čtenářů příliš mdlý. Nebojte se občas použít nějaký vulgarismus, aby to mělo říz, i když jste slušňáci od kosti a nevynadali byste ani Špidlovi. Dobře poslouží i různé dvojsmysly či srandovní přirovnání. Nesnažte se psát příliš umělecky nebo moc odborně, nikdo by vám nerozuměl. Nepište zbytečně dlouhá souvětí, protože pak hrozí nezanedbatelné riziko, že se ctěný čtenář ve vaší sice ohromně úžasné, perfektně vymyšlené a vypulírované větě kdesi na třetím řádku ztratí, takže bude nucen začít číst celé to skvělé souvětí znovu a bude zbytečně nasraný a kromě toho to prostě vypadá blbě. Vyvarujte se použití cizích slov, jejichž smysl dobře neznáte. Pište jak vám pazoury narostly.
Je dobré někoho tepat a být správně úderný, ale v tom případě si vyberte něco nebo někoho, s čím by se žádný čtenář nemohl ztotožnit, třeba Křováky v Africe. Ale i tak hrozí, že si článek náhodou přečte nějaký zarytý křovákofil, tak pozor! Z tohoto hlediska je nejlepší psát o sobě, protože vy jste každému ukradení. Velmi důležitý je nadpis, který musí čtenáře svádět a volat na něj: „Přečti si mě!“ Ale zároveň mu obsah musí odpovídat. Ne např. „Skandální odhalení“ a pak psát přírodovědnou stať o tom, jak se hadi svlíkají z kůže.
Pokud nevíte jak dál, klidně si něco vymyslete, ale co čtenáři nemůžou odhalit. Třeba jestli v DVD půjčovně mají opravdu do deseti… Pokud nemůžete najít správný výraz pro danou věc, vynechte si místo a později koumejte, co tam doplníte.
Ideální délka článku jsou dvě až tři stránky ve wordu timesem dvanáctkou. Nejkratší článek by měl zaplnit aspoň 1 stránku, aby to o něčem bylo. Příliš dlouhý článek může být nevyrovnaný a čtenáře místy nudit. To by mu pak uškodilo jako celku. Pokud by z článku měla být dobrá či vtipná jenom jedna část, měl by to být závěr. Ten totiž zůstane čtenářům v hlavě nejdéle.
Po dopsání si po sobě článek přečtěte a zhodnoťte, jak se vám váš záměr povedl. Pokud to není úplně ono, nechte text na pár dní odležet, třeba mezitím na něco ještě přijdete. Když už máte pocit, že je to dokonalé, rychle článek pošlete na internet, abyste si jeho publikaci třeba ještě nerozmysleli. No a pak už zbývá jenom čekat, jak vám to všichni pochválí a následně se hřát v paprscích zasloužené slávy. Hlavně nezapomeňte sledovat hodnocení článku, je to takové malinké čísílko někde dole.
Jenže fór je v tom, že přes všechny rady a snahu vám to vždycky někdo zkritizuje. I kdybyste psali jako Shakespeare, určitě bude někdo nespokojený. Například k tomuto článku si dokážu představit následující komentáře:
„Slušňáku, nedělej tady ze sebe machra jako bys napsal stovky článků.“
„Slušňáku, musím nesouhlasit s výrokem, že jste-li kompetentní napsat smysluplnou větu, jste kompetentní napsat celý článek.“
„Slušňáku, mluvíš tady o pointě, ale tvoje článku žádnou pointu nemají.“
„Slušňáku, klidně bych něco napsal, ale ….. blablabla.“
Atd., atd. …
Co z toho vyplývá? Kašlete na to, co si lidi myslí o vašem článku. Jestli na to nemáte nervy, komentáře k němu nečtěte. Nesnažte se lidem zavděčit, stejně se vám to nepovede. Prostě pište, co vás napadne a nenechte se znechutit.
Tak co troufáte si?
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)