Všude píšou, jak se v Brně stojí fronty na biky ze sharingu, tak jsme se také do jedné postavili. Stalo se tak 13. 6. t.r. u Právnické fakulty v Brně.
Celou událost jsem absolvoval s Honzou, který spoluautorem tohoto webu. Jdeme ráno na fakultu. Jako slušní lidé jsme přijeli autem. Parkoviště u školy bylo plné, najít volné místo nás stálo trochu invence. V kolostavu se krčila dvě kola, jedno v soukromém držení (ale s tím se brzo skoncuje, nebojte) a jedno růžové sdílené z Rekoly. Zaplněnost parkoviště a kolostavu dávala vytušit, jaký druh dopravy trh žádá a jakou naopak trh nechce, což se projevovalo také tím, že se na sdílené kolo netvořila dostatečně dlouhá fronta. Vlastně se na něj netvořila vůbec žádná fronta. Vlastně nikoho nezajímalo. Vlastně mě to nepřekvapovalo.
Toto kolo mělo jako bonus prázdnou gumu.
Jinak bylo kolo celkem k světu. Narozdíl od obvyklého standardu Rekoly, jejíž bicykly připomínaly železnou neděli v teplé čtvrti, kolo nebylo ani staré, ani rezaté, ani mu nechyběly součásti, mělo dokonce brzdy a světla pro cyklisty s IFR doložkou. Dovedl bych si představit, že v normálním světě takové kolo použije nějaký normální člověk za účelem normální sebedopravy a ne smradlavý hipster v hadrech po dědečkovi, co potřebuje stylově dopravit kombuchu do čajovny. Jenže mělo prázdnou pneumatiku, která jeho sdílení zásadně ztěžovala.
Nedokázali jsme si vůbec představit, že by tam kolo vydrželo do odpoledne v tomto stavu. Krásné počasí, exponované místo u velké vysoké školy, bikesharing je přece tak skvělý a oblíbený. Cyklistika je v Brně populární pro jednotlivce i rodiny. Někdo kolo přece musí potřebovat. Ne někdo, zástupy sdíleníchtových jedinců! Aby se ulehčilo automobilové dopravě. Je jedno, že má prázdnou gumu, protože cyklisté jsou tak úžasně veřejně činní, komunitně aktivní a mají zájem o veřejný prostor, určitě nemocnému kolu rychle pomohou a zacelí defekt v jeho nemocné duši.
Nicméně odpoledne jsme šli z fakulty k autu a kolo tam bylo zase. Ve stejném stavu, na jen na něj svítilo slunce z druhé strany.
Opět jsme zaznamenali skoro prázdný kolostav a přeplněné parkoviště, abychom si připomněli, o jakou dopravu na trhu je a není zájem.
Samozřejmě je možné a já to nevylučuji, že jej během dopoledne jej radostně a udržitelně sdílely desítky studentů, kteří jej napřed opravili, používali a pak ho znova píchli, vrátili na stejné místo a dokonce natočili šlapačky do stejné pozice, takže se to z našeho pohledu jevilo, že o sdílení tohoto kola neměl nikdo zájem a celý den se ani nehlo. Z nějakých důvodů, patrně zcela subjektivních, musím konstatovat, že sdílení tohoto kola měl toho dne každý u prdele a tak se celý den ani nepohlo. Nicméně události měly nabrat brzy spád.
Honza když vidí problém, tak ho musí řešit. Já když vidím kolo od Rekoly, jak má prázdné kolo, řidítka posraná od ptáka a kolem štangle se vine zmije, vnímám to jako dobrou zprávu. Rekola podporuje městskou cyklistiku, protože tím expanduje svůj trh, já nepodporuji městskou cyklistiku, protože mi její propagátoři kradou možnost se dopravovat svobodně a dělají ze mě otroka svých pošahaných cykloutopických představ. Znáte to. Problém mého nepřítele je moje malá radost. Honza to vidí stejně, ale stejně mu to nedalo. Uchopil telefon a jal se komunikovat s Rekolou, že si chce pronajmout kolo a to má prázdnou pneumatiku. Hovor jsem neslyšel, ale nevypadalo to, že by si s operátorkou rozuměl. Slyšel jsem následující věty:
„Ne, nemám spuštěnou aplikaci.“
„Ještě před použitím aplikace jsem zkontroloval stav kola a zjistil jsem, že má prázdné kolo.“
„A vy myslíte, že mi s tím ta aplikace pomůže?“
„Já nechci aplikovat, já vám říkám, že to jízdní kolo má prázdné kolo.“
„No, chtěl jsem si od vás půjčit kolo, ale teď vidím, že raději pojedu autem.“
Evidentně k dohodě nedošlo. Čekal bych třeba, že Honzovi řeknou, kde najde jiné kolo poblíž, které je v pořádku nebo že tam posílají někoho, kdo kolo opraví, aby tedy chvíli posečkal, pokud chce právě tohle.
Halt asi taky nechtěli řídit Rekolu jako firmu (v článku se taky mimojiné dočtete, jak Rekola prodala veřejné správě data o pohybu svých zákazníků).
Jestli ono to není tím, že jim je nějakej zákazník u zadele. Jestli oni spíš nechtějí Žít Brno, v tomto případě tedy hlavně Žít z Brna, a shrábnout dotace. Vlastně je někdy lepší, když je kolo nepojízdné, protože dotace tečou, i když kolo nejezdí, a když kolo nejezdí, tak s ním nejsou problémy.
Tak mě napadá, že největší nepřátelé cyklistiky ve skutečnosti nejsou jaro, podzim, zima a D-FENS. Největším nepřítelem cyklistiky jsou její uzurpátoři a propagátoři v jednom a celý bikesharing je jen Potěmkinova vesnice a další dotační tunel, do kterého se sypou vaše prachy.
Zvykáme si. Zvykáme si na to, že z důvodu politické korektnosti se prostě o některých věcech reportuje výhradně v pozitivním duchu. Trochu mi to připomíná totáč a neustálé reportování o úspěších socialistické ekonomiky a společnosti, nadšené ódy na zastaralé socialistické automobily, zaostalé technologie a „vzkvétající“ socialistickou společnost vystavenou na úplatkářství a zlodějně. A proto o bikesharingu jen optimisticky. Je to skvělé, všichni to chtějí a má to ohromnou budoucnost.
02.07.2017 D-FENS
Související články:
(343x známkováno, průměr: 1,21 z 5)