Jak jsem se vyléčil z Hjondé íTřicet

Featured Image

Článků o tom, jak někdo musel přejít ze škodovky do hjondé, je tu povícero. Ale všechny, co jsem prošel, zněly celkem pozitivně. Až by skoro měl člověk pocit, že je to fakt dobrá koupě. Ale podle mě není. Kdo si právě řekl „jasný, další škodovkofil, zavírám“, tak jste se právě připravili o dost nevšední pohled na tyhle „nejlepší vozítka“, který jen tak někde nenajdete a automobilové servery vám tohle určitě neřeknou.


V poslední době jsem došel do fóbie, že po internetu hledám, jestli jsem úchyl jenom já, nebo je nás víc. Zatím to vypadá, že jsem to jenom já, i když potajnu mezi čtyřma očimá vám to potvrdí skoro každej jinej úchyl, co měl s touhle jebkou osobní zkušenost. Moje nespokojenost s Hyundai i30 dospěla do fáze, že se do toho auta netěším – jak říká Zdeněk Svěřák „já už to nedělám rád“.

Čtvrt milionu kilometrů jsem přes celou Evropu křížem krážem projezdil se služební klasikou – Škoda Octavia II 2.0 TDI 103 kW. Od Nordkappu po Istrii, od Rotterdamu po Slovensko. Dny a týdny strávené v autě, vpodstatě druhý domov. Škoda, že byla trošku holobyt – nehřála do zadku, neuměla navigovat, neměla ani sexy kožený sedačky. Ale vpodstatě kromě vyhřívání v zimě mi v ní nikdy nic nechybělo. Vše fungovalo, co půl roku do servisu po 30 tisících kilometrů na běžnou prohlídku, za tu dobu na ní zůstala naprostá většina věcí původních včetně některých pneu, které se nestihly sjet. Prostě ideální dálkové auto. V provozu žádná brzda, vpodstatě vždy v 5 % nejrychlejších řidičů, na což jsem si velmi rád zvykl. Vždycky stačilo šlápnout na plyn a nic nebyl problém, vždycky mě vezla dnem i nocí, dálnicemi 200 km/h na tempomatu, i alpskými silničkami, za deště i chumelení, po sněhu v Aplách do kopce odkud nebylo návratu – a vždycky jela. Vždycky jsem se v ní cítil bezpečně a vždycky jsem se do ní těšil. V zatáčkách jsem si na ní zvykl tak, že i její relativní těžkopádnost jsem ovládal mistrně a přišla mi na pobavení celkem zábavná, hlavně díky zajímavému „táhnutí vodspodu“ v zatáčkových partiích. Prostě to auto vždycky jelo a vždycky mě podpořilo, nikdy mě nenechalo při jakékoliv situaci na holičkách i když muselo zasáhnout ABS nebo ESP. Těžko jsem se s ní loučil, ale najetých 250 tisíc km odpovídalo firemní strategii „pryč s tím, než to začne stát peníze“.

Jako plohodnotnou náhradu jsem, v rámci hesla „nejlepší český kombík“ vyfasoval i30 kombi 2016. Tedy výběhový model, zato v plné výbavě (vyhřívaný volant, automatická klimatizace, vyhřívané sedačky, elektricky sklopná zrcátka, design paket, černý interiér), motor 1.6 CRDi 81 kW. Měl jsem možnost si předem vyzkoušet jízdu se stejným exemplářem, a za dva dny a 1500 ujetých km mi přišlo auto „celkem super, kromě anonymního řízení, nulové ergonomie a špatných sedaček“. Ale to jsem si říkal, že si sedne, až si v novém autě zvyknu. Prodejce se mohl přetrhnout se slevou když zjistil, že chcem vyměnit hned několik oktávek za i30, a využil to asi jako výborné PR. Nabídl slevu víc než dvojnásobnou proti škodovce, díky čemuž se výsledná konfigurace dostala do cenové relace „slušně vybavená fábie v tříhrnuku“, což z ekonomického pohledu nejde nekoupit.

No, den předání byl tu, auto jsem si převzal nové, voňavé, plné čudlíků – prostě každý autofil má v tu chvíli v sobě trošku nadšení, i kdyby to byla Fabia HTP. Ale roky s různými škodovkami zanechají v člověku trochu nostalgie a zvyku v ovládání.

1. Auto má vyhřívaný volant. Půl hodiny jsem hledal nastavení někde u klimatizace, dokonce i v menu vozidla – nikde nic. Volant se zapíná tlačítkem vedle naklápění světel. Asi korejcům došlo místo, tak dali tlačítko tam, kde ještě volné místo zbylo. Při každém požadavku na zapnutí nebo kontrolu stavu musím dát oči na 3 vteřiny ze silnice a kontrolovat pod volantem čudlík, jestli svítí. Vyhřívání se po určitě době jízdy samo vypne, pokud ho chci znovu zapnout, musím vyhledat čudlík – debilita. Samotný vyhřívaný volant je perfektní věc, ale nové škodovky ukazují, že to jde opět i jinak.

2. Rádio z roku raz-dva. Displej o dvou řádcích na hnusném dipsleji s čínským podsvícením. To je skutečně rok 2016? Když dneska umí koncern barevný dotykový displej, se tohle někdo nestydí dát do auta? Auto vyrobené v Nošovicích a rádio neumí česky? Dobře, spárování s telefonem se povedlo a název písničky hraný přes bluetooth to zobrazuje (kromě českých znaků, což ale není výjimka ani u jiných aut). Nakonec funkčnost ok, ale vzhled tak 10 let zpátky, tlačítka nápadně podobně rozložená jako u koncernu. Za rádio palec dolů.

3. Telefonování v autě – na telefonu jsem půl dne, takže věc docela zásadní. Připojení funguje dobře, ale ten čudlík na volantu pro příjem a ukončení hovoru hledám pokaždé opět odhlédnutím od cesty a hledáním čudlíků na spodku volantu. Totální ergonomická sebevražda, stejně jako celý zbytek multifukčního volantu, který se za jízdy nedá intuitivně absolutně používat.

4. Vyhřívání zrcátek vymýšlel nějaký úsporný korejec. Aby se vyhřívala zrcátka, musí topit i zadní sklo. Ráno to pochopím, ale za deště, kdy potřebuju osušit zrcátka, to už nepochopím.

5. Středový displej mezi budíky je „jako multidot“ ale z roku 1992. Kvalita zobrazení tragická, množství informací na hovno. Ukazatel aktuální spotřeby je jakýsi „teploměr“ od 0 do 30 litrů. Takže jestli jedu aktuálně za 5 nebo 7 litrů nepoznám, je to někde mezi 0 a 10 – tedy k ničemu (ne, že bych to někdy používal, ale na dlouhé rovině za nudy by mě to zajímalo). Ostatní zobrazené informace úplně na hovno, protože počítač neresetuje údaje po ukončení jízdy. Takže se načítají údaje (ujeté km, spotřeba) do nekonečna, pokud to na začátku každé jízdy vše po jednom ručne neresetnete – tahle funkce je k něčemu dobrá, respektive komu to přišlo užitečné? V koncernu se počítač resetuje po 2 hodinách stání a dlouhodobou hodnotu uchovává jako „hodnotu 2“, což mi přijde logické a nemusím to pořád hlídat.

6. Aby to nevypadalo, že jsem si spletl auto s počítačem, tak taky něco k vlastnostem vozidla. Začnu kufrem. Parodie na prostor. Jak si může u H někdo dovolit to srovnávat s Oktávkou v té jejich dementní reklamě? Ten kufr je tragický. Na výšku se tam sotva vejde 1,5 litrová PETka, a to hlavně díky geniálně dementní dvojité podlaze (vozím v ní pár věci, takže vlastně vzduch). Na délku ujde, ale dokud jsem vozil přepravky s věcmi, tak do Oktávky se vešly 4, sem se vejdou 2 a trochu volného místa. Když byla nouze, tak jsem do Oktávky dal 2 patra. Sem ani náhodou. A zkosená záď vylučuje cokoliv slušně hranatého naložit i nad roletu. Pro ilustraci, do každé škodovky, se kterou jsem jezdil (Oktávka, Yeti, Karoq, Superb, Fabia combi) se vejdou „jejich 4 náhradní kola“. Do H se vejdou 2 a kufr skoro nejde zavřít). Prostě na hovno. Takovej dlouhej hatchback. Jednou jsem stěhoval rodinu, auto bylo plné po střechu. Vsadím se, že v oktávce bych normálně viděl zpětným zrcátkem zpět, což oktávka už několikrát předtím prokázala. Jestli je něco rodinné auto, kam se vejde všechno, tak nic od Hnůjdaje to není.

7. Ta roleta v kufru – když autu trošku naložím do zatáček, tak se sama sroluje a vzpříčí v kufru, takže už mám kufr poškrábanej z věčeného nasazování. To by jednoho rozesmutnělo. Projedu zatáčkou a už mě ten hluk zezadu ani neleká, prostě zase vypadla roleta.

8. Loketní opěrka je jen posouvatelná dopředu. To znemožňuje většině řidičů jí prakticky využít, protože je moc nízko. Musel bych mít sedačku nejníž, a to se v ní zase nedá sedět. Kterej 120 cm vysokej korejec usoudil, že do nižší střední třídy patří nepolohovatelná loketní opěrka a kolik centů by stálo jí mít polohovatelnou? Kdyby tam nebyla, tak se s ní aspoň nevztekám. Pobavila mě „recenze“ někde na internetu že „loketní opěrka je posuvná dopředu“. Super, informace na hovno. Normálně bych je nakopal za dezinformaci – přijde to někomu praktické, že je tak nízko a tedy nepoužitelná, že mu to ani nestojí za to, aby se o tom zmínil? Nebo jen vděk za zapůjčení na článek zdarma? Od té chvíle nevěřím recenzím na internetu, všechno je to stejnej shit, když to teď zpětně čtu.

9. Ergonomie v interiéru celkově je tragická. Čudlíky jak z Golfa 1985. Kvalita zpracování nula. V salónu to vypadá hezky, i to působí slušně, ale mačká se to fakt lacině, což zjistíte až po delší jízdě. Je to dost otravné. Řadící páka dost nízko, i když po prvním přesednutí z Oktávky jsem si pozici našel celkem rychle na první jízdu. Logika některých ovládání je na těžký zvyk – ani po 30 tisících km jsem si nezvykl na zapínání mlhovek, vždycky při rozsvěcení/zhasínáním blíkám jak stromeček na kolemjedoucí, než se mi podaří to nastavit. Některé čudlíky nejsou zrovna moc pěkné a ani dobře podsvícené (případně za některého režimu vůbec). Například čudlík sklápění zrcátek je totálně dementní jak z dětského autíčka. Zrcátka sama o sobě se nesklápní při zamknutí auta jak bych očekával, ale musím je předem tlačítkem sklopit, což je další „levná fíčura“. Už několikrát se mi ráno otevřelo jen 1 zráctko.

10. Funkčnost vnitřního vybavení je „tak nějak“ aneb jak řekl můj kamarád na vyhřívání volantu „tývole co zvládne jeden vodporovej drát“. Občas si přijdu jako rukojmí v tom, aby se dala funkce uvést do katalogu, a je už celkem jedno, jak to skutečně funguje. Nějaký komofort jsem v tom nenašel, všechno je většinou dementně jednoduché. Auto za mě nedokáže myslet ani v základních věcech, což už je dneska přeci jen trošku samozřejmmost i v nižší třídě. Co mě třeba irituje je stahování oken. Na jeden stisk umí stáhnout okno dolů jen u řidiče, ale nahoru už to neumí ani tam (musím držet tlačítko po celou dobu vytahování), což se hodí hlavně u benzínky, kde potřebuju rychle odjet. Oktávka tohle umí všude a vždy.

11. Tempomat relativně funguje, může být znát jemné cukání plynu, ale to zapínání – při každém nastartování musím zapnout tempomat a pak teprve aktivovat rychlost. Jiným tlačítkem se tempomat vypíná, přičemž stejným tlačítkem se vypíná i omezovač rychlosti, pokud je aktivní. Kterýmu korejcovi to ovládání tachometru na volantu přijde ergonomické a jednoduché? Tlačítko ani po 30t km nejsem schopem z paměti 100% nahmatat.

12. Co musím pochválit je senzor stěračů, s tím jsem velmi spokojený a funguje výborně i na mrholení i na silný déšť. Stejně tak senzor světel, i když občas by mohl delší podjezd ignorovat a nerozsvěcet hned, což se ale naopak v tunelu hodí.

13. Řízení, jedna ze zásadních změn pro ŘIDIČE. Jestli by se mi po něčem stýskalo, tak je to velmi komfortní jízda přes nerovnosti. Vpodstatě jsem zapomněl, že nějaké díry na silnicích existují. Kde se Superby vyhýbají kanálům, já je neřeším. Do zatáčky se vrhá neutrálně, vůbec se nenaklání. Na druhou stranu, je to pohodlný rodinný kombík. Nadšení to není, ale dá se s tím pokroutit celkem ostře a stabilně, když je nálada a soustředění. Ale kus před svým limitem auto povolí a začne plavat. Takže v půlce ostře projeté zatáčky najednou „zaklekne“ a to i dost znatelně na zadku, a zavlní celým autem, což je ze začátku dost nepříjemné. Odezva volantu je nulová, i když korejec usoudil, že 3 režimy posilovače od Komfort až po Sport zvýši jízdní prožitek. Až přijde zima, zřejmě vůbec nepoznám, že mi to uklouzlo na ledu. To mi dost vadí, musel jsem se naučit auto vnímat jen zadkem a to je v dodaných sedačkách dost nemožné, volant žádnou informaci o odporu předních pneumitik opravdu nedá. Což bych v této kategorii pochopil, ale řidičsky je to tragédie. Jízda prostě moc zábavná není, je to tak na přesun z bodu A do B.

14. Sedačky – jak tahle lavice může někomu připadat pohodlná s dobrým bočním vedením? I stará Felicie měla lepší boční vedení! Ergonomie sedačky je strašná, na dlouhou trasu se v tom nedá vůbec sedět. Bolí mě z toho záda, krk… Prostě se do toho auta netěším už předem a i po půl hodině jsem rád, že můžu vystoupit. To se mi v Oktávce nikdy nestalo. Po 10 hodinách cesty jsem vždycky vystoupil a šel jsem pracovat, jako bych v autě neseděl. Jestli mě něco skutečně vadí, tak ty sedačky. Pořád si přijdu, že tam sedím zkrouceně a pokouším se napasovat do trojúhelníku sedačka – levá opěrka – pravá opěrka. Pořád mi přijde, jak kdyby volant nebyl v ose se sedadlem, prože na každou stranu bočního vedení sedadla mám dobrých 10 cm, takže v bundě po sedadle kloužu ze strany na stranu (svetr tuhle situaci mírně vylepšuje svou hrubostí). Vůběc mě sedačky nepodpírají ani horizontálně ani vertikálně. Mám vždycky chuť si uřezat radši záda, než v tom jet 3 hodiny. Ani měkké nejsou. Prý se dneska dávají tvrdší sedáky, aby se to tolik nevracelo na reklamace s prosezeným sedákem. Fakt super. Já jsem muší váha, naopak kolegové kolem 100 kg si stěžují, že sedačku hned prosednou na nějakou výztuhu, která je celou jízdu tlačí. Schválně jsem zkoušel sedět i v nové generaci i30 a sedačky úplně stejně na hovno. To samé Tucson. Úplně beze změny. Trošku líp se mi sedí v i20 a ix20, sedačky jsou užší a trošku jistěji bočně vedou, což mě překvapilo.

15. Motor – 1.6 CRDi není výkonově žádná pecka, no zvyknout se na to horko-těžko dá. Jede to slušně cca od 3000 otáček, kde v zatáčkovitém terénu je lepší tam prostě nechat trojku a na tu jet od 40 do 90 km/h a nepřeřazovat dál. Což se samozřejmě projevuje na tom, že aby to trošku jelo, tak spotřeba není ani slibovaných 3.9, ani 4.9, ale spíš tak 5.9 l/100km. Oktávka psala 5.1 a jezdila za 5.1 bez omezování. Tohle jezdí bez hlídání (žádná tužka, ale zase žádná ralye) tak za 6. Tak je něco v těch ekonormách v nepořádku, nebo jak? Samozřejmě motor je euro-přiškrcený, takže strašně dlouho se nic neděje a až po dlouhém přesvědčování teda nakonec trošku zrychluje. Aby to jelo, musí se to držet v otáčkách o 2000 výš, než bylo před 5-10 roky zvykem. I když někde na papíře ten výkon má, tak se ho rozhodně nesnaží nabídnout. V tomto ohledu byl třeba špičkový motor 2.0 TDI 81 kw v koncernu, který v nižších rychlostech tahal jako ďábel za každých okolností a hned (i proti 103 kW). O tom si teď můžu nechat jen zdát. Až moc často musím sázet dvojku, protože motoru se kolem 30km/h na trojku vůbec nechce zrychlovat. Opět to považuju za ústupek eko-normám. Projedu zatáčku zhruba tou třicítkou, a kde mě oktávka bez problému vytáhla, tady to tahám autu z paty a je mi ho líto, tak podřazuju. Nejde o to, že by se muselo jezdit konkrétně 30km/h, ale ve spoustě situací ve měste se tohle využije a je to zrovna takový režim „průjezd kruháčem“. Do kopce to moc netáhne, rozjíždět se tomu taky moc nechce, pokud to nehoním do 5000 otáček, což mi přijde u nafty nesmysl. Prostě ten motor je takovej o ničem – pro šetřílky to není a pro závodníky taky ne, to už je lepší ušetřit za benzínovej. Z dravce provozu jsem si musel zvyknout na takový střed. Nikomu neujedu, náklaďák s úsilím předjedu, a silnější auta mi natrhnou řiť. Otravné je to hlavně na dálnici při zrychlování ze 100 na 130 km/h, kdy to prostě nemá vodpich a musím hodně přemýšlet, kam se ještě vejdu.

16. Převodovka je taky na hovno. Dráhy sice docela krátké a přesné, ale občas se mi stane, že tam rychlost nepadne a už koušu zuby. 10x tam padne rychlost v pohodě a po 11té tam prostě nejde. Takže pak vypadám jak z autoškoly. Hlavně trojka a čtyřka tím trpí nejvíc. Moc se to za 30 tisíc km nezajelo. Rychlosti dlouhé jak Lovosice, což ještě utlumuje projev motoru. Sice nemusím řadit o něco déle, ale zase to netáhne.

17. Světla nesvítí. NESVÍTÍ. Fakt ne. Jestli si někdo pochvaluje, že to pěkně svítí, tak máme asi jiná auta (takové recenze jsem skutečně četl!). Hranice svícení a nesvícení je naprosto zřetelná. Svítí, svítí – a 10 cm nad tím najednou totál tma. Auto přede mnou osvětluje částeně i korunu jabloní, a já vůbec nevidím, že nade mnou nějaké stromy jsou. Jedu tunelem vysokým pár desítek cm nad silnicí a okolí nevnímám. To je super na německou dálnici nebo rovnou českou silnici s patníky (které to trošku ozáří), ale vjeďte na okrsku a nevidíte NIC. Nikdy jsem se v žádném autě tak nebál jako tady. Kdybych nejel po paměti, tak už jsem dávno někde ve škarpě. Nejvíc se to projeví na protisvahu, kde si svítíte 10 metrů před sebe a ve svahu je totální tma. Nákup Nightbreakerů za 750 Kč vyřešil to, že teď vidím o něco líp těch 10 metrů nepotřebné silnice, ale na vzdálenost to skoro žádný vliv nemělo. Trošku pomohlo seřízení „mimo standardní hodnoty“ v autorizovaném servisu, kde mi i přijímací technik řekl „já to u svýho taky musel nastavit výš, kdyby na vás někdo blikal že ho oslňujete, tak to kolečkem snižte dolů“. Tak ve 21. století já budu nastavovat světla mimo povolenou hranici, abych něco viděl? To jako vážně? Pravda, konečně vidím trošku do dálky. Při přepnutí na dálková světla konečně trochu začínám vidět na cestu a hledám páčku na přepnutí na skutečná dálková světla, ta už ale není.

18. Přední sklo má skutečně ideální sklon (kecám, je to ironie). Ve spodní půlce se zrcadlí odraz palubní desky a mřížovaných výdechů větrání. Jak padne tma, protijedoucí auto vykreslí na nebi nové supernovy. Oslňuje mě to tak, že ve spojení se světly nevidím vůbec nic a jízda kolem krajnice je loterie. Jestli by tam někdo šel, tak je tutově po něm. Podvědomě mě to táhne pořád do středu silnice, protože vím, že na kraji nic nevidím a cokoliv mě oslňuje. Nevím, jestli koreánci ušetřili za antireflexní sklo, neumí ho vyrobit (na skle je napsáno Saint-Gobain) nebo je to jen sklonem, ale v noci se s tím fakt nedá jet jinak než po dálnici.

19. Přístup servisu „jo vole počkej, já to jenom dodělám a hned jdu na to, teď tady mám ňákýho zákazníka“ nebo „to přece nikdo nebude extra dělat kvůli vám“. Taky dobrá byla hláška „jo, my to s těmi světly víme, hodně lidí si stěžuje, ale nevíme jak vám pomoci“. Přijde mi to jako odpadliště vyhozených zaměstnanců škodovky. Občas u škodovky narazím taky na hovado, ale ti lidi jsou tam vesměs vyškolení se starat o zákazníka, i kdyby se z toho měli posrat. Že tam pracujou ve stresu a občas jsou to z povahy blbci, s tím se nic nenadělá. Ale snažej se. U H-čka se snad ani nesnažej. Věkový průměr tak +15 a koeficient zanedbanosti tak +10 proti škodovce. Přijde mi to rozdíl asi jako když přijdu z KB do Fio pobočky. Z naleštěný bídy do nevytřený bídy. Že za světlo chtějí 15 tisíc proti 3,5 tis u Oktávky je jiná kapitola, naštěstí jsem zatím nemusel moc nic řešit s ohledem na malý nájezd.

20. Auto z papíru. Přední nárazník mi prostřelil šutr velikosti štěrku (ani nevím kdy a kde přesně), je v tom čistý průstřel skrz nárazník dost velkej na prostrčení ruky, ale ani škrábanec kolem. Na víku kufru mám promáčklinu od 2cm silné větve od keře z couvání (u oktávky se větev aspoň snažila ohnout, tady se rovnou promáčknul plech a větev se nehnula). Když si dám na střechu lahev s vodou, tak se střecha prohne. To auto asi splňuje NCAP 5 hvězd, ale je z papíru. Plechy šitový. Lícování nulový, u přední kapoty na 20 cm délky je rozdíl asi 0.5 cm ve spáře. Bourat v tom neplánuju, a ani bych nechtěl. Stará oktávka se 4 hvězdama působí 3x bytelněji. Při testovací jízdě mi první kámen udělal pavouka na okně. U oktávky mi okno vydrželo celou dobu, a že jsem těch kamenů schytal. Běžně u H-ček měníme okna jak na běžícím pásu. Možná náhoda, možná ne.

No výsledek je pro mě dost zklamání. Za cenu dobrou, ale funkčně je to jebka na úrovni dobře vybavené Fábie, nebo možná bych to srovnal prostorově s Rapidem. Ale s Oktávkou teda ani náhodou. Poctivostí provedení je to horší než moje stará felda, kterou jsem měl docela rád. Zbytek je tak rok 2000. Je to jen nějaká debilní iluze H-čka, že se chtějí srovnávat s Oktávkou, na kterou tohle auto podle mě nemá v žádném ohledu – ani v pohodlí, ani v motorech, ani v pocitu z auta. Možná v komfortu jízdy, ale to je tak všechno. Budu rád, jakmile bude šance se tohohle „šitu na kolečkách“ zbavit a obstart něco jiného, ideálně opět z koncernové stáje, i když to bude třeba fábka (nevěřili byste, jak dobře se mi ve fábce sedí na první sednutí proti H-čku). Pár lidí v okolí začalo do firmy kupovat Hyundaie a už zase kupují Škodovky. Všichni mi řekli, že je to fakt rozdíl, že Hyundai se sice tváří jako slušný auto, ale je to plechovka. Nejde o to, jestli se to musí pořád servisovat, ale je to prostě rozdíl v kvalitě celkově. Ti lidi s tím v těch firmách taky nejezdí rádi. Tak nevim. Už bych to nikdy nechtěl, i když jsem si to původně chtěl koupit i domů. To auto mě nebaví a už se to nezmění. A když se do toho netěším, lezu z toho dřevěnej a v noci se v tom bojím, tak je asi něco špatně, ne?!

 


30.12.2017 leosvponozkach


Související články:


12345 (304x hodnoceno, průměr: 2,24 z 5)
25 857x přečteno
Updatováno: 30.12.2017 — 22:30
D-FENS © 2017