Jak jsem se stal homofobem.

Featured Image

Ledvaže jsem napsal shora uvedený titulek, došel jsem na základě sebezpytu k závěru, že je naprosto chybný.

Ti, na které jsem vlastně alergický, patří do kategorie píčusů, mezi které se naši termální spoluobčané stačili bohužel bryskně zařadit.

Můj  postoj k tomuto třetímu pohlaví byl po drtivou většinu mého dosavadního života naprosto neutrální. Tito lidé mi byli trochu směšní, trochu jsem je litoval, ale nikdy by mne nenapadlo je jakýmkoliv způsobem šikanovat, což byl ostatně postoj drtivého procenta této společnosti. Konec konců jsou jiná, mnohem důležitější kriteria, kterými jedince hodnotit (Leonardo byl homosexuál, Michelangelo byl homosexuál a Čajkovskij jakbysmet).

 Na základě jejich vlastních aktivit jsem však byl nucen svoje postoje poněkud přehodnotit.

Po jistou dobu jsem dokonce zastával názor, že dotyčný zákon o registrovaném partnerství by měl být přijat. Přijat  měl být ovšem zákon vztahující se  všeobecně na jedince různého i stejného pohlaví. Shlédl jsem totiž v televizi rozhovor s velice starou paní, žijící v domově  důchodců (seniorů, jak se dnes říká, jakoby na výrazu „důchodce“ bylo něco pejorativního) která vyslovila názor, že by takový zákon uvítala, protože by partnerství okamžitě uzavřela s panem XY, ale svatba v jejím věku by byla záležitostí směšnou.

A jsme u prvního totálního kiksu. Zákon o rodině §3, odstavec 2 stanoví postup uzavření manželství jednoznačně: Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.

Pro jistotu, aby si snad vážení snoubenci nemysleli, že se vyhnou těm kecům na radnici, pronášeným mnohde za nemalý poplatek, stanoví již §1, že manželství: „….. musí být založeno zákonem stanoveným způsobem.“  Tedy včetně oněch slavnostních, všude stejných prefabrikovaných žvástů.

Naproti tomu §2, odstavec 2 dotyčného Zákona o registrovaném partnerství říká:  „Osoby vstupující do partnerství činí prohlášení osobně před matričním úřadem……“  Punktum, tečka, full stop.

Žádní svědkové, žádný „slavnostní způsob“, žádné kecy o společnosti a podobné fráze. Takže ta stará paní má, na rozdíl od  Ríši s Pavlíkem, smůlu. Naskýtá se tedy otázka, kdo je tady vlastně úředním šimlem diskriminován.

§11 Zákona o rodině stanoví: „……(manželé) jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.“

Myslíte, že obdobné povinnosti jsou stanoveny pro homosexuální dvojici? Ani náhodou! Žádnou povinnost žít spolu, být si věrní a vzájemně se respektovat jim zákon neukládá a pokud se domníváte, že společná péče o děti a vytváření zdravého prostředí (pokud se o tom dá v tomto případě mluvit) nepřichází v úvahu, tak nemáte tak úplně pravdu.  §13, odstavec 2 sice vylučuje osvojení dítěte, ale předchozí odstavec nevylučuje svěření potomka do péče rozvedené homosexuální matky, potažmo do péče rozvedeného homosexuálního otce, žijícího v registrovaném partnerství s jedním, nebo více partnery.

Zarazil vás obrat „..s jedním nebo více partnery“?  Četli jste správně. Zlatým hřebem zákona o globálním oteplování je s největší pravděpodobností  §4, odstavec 4c, který velemoudře stanoví: „Do partnerství nemůže vstoupit osoba, která již dříve uzavřela manželství nebo která již dříve vstoupila do partnerství nebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí a její manželství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá.“

Žádná jiná omezení, co do počtu partnerů a existence, či neexistence manželství zákon neobsahuje. Z toho vyplývá. Pan X ženatý s paní Y může zcela legálně  vstoupit v partnerský vztah s pány Teplým, Teplejším a Nejteplejším, protože co není zákonem zakázáno, je povoleno. Jediným omezením je, že  nesmí existovat již uzavřený partnerský vztah mezi panem X a panem Těplučkým na Slovensku.

Totéž platí i pro paní Y. Zcela legálně  může existovat partnerský vztah mezi paní Y a paní Lízalovou, jejíž manžel Lízal může pro změnu uzavřít partnerský vztah s panem X aniž by bylo kterékoliv manželství rozvedeno.  Jedinou podmínkou je, aby se v celém propletenci nebyly zapleteny osoby ze  zahraničí a vše se odehrávalo výhradně v tom našem českém chlívku.

To ovšem bystrým lidem otvírá obrovské možnosti. Manželé XY, Lízal s Lízalkou, ba ani pan Teplý homosexuální vůbec nejsou. Rozhodnou se však vybrat banku, kterou shodou okolností hlídají pan Teplejší s Nejteplejším. Protože jsou to lidé bystří, zasvětí do plánu pány Teplejšího a Nejteplejšího, legalizují shora uvedené partnerské vztahy a jdou na věc. Kdyby se to snad nepovedlo a někoho z nich chytili, legálně odepřou výpověď proti svým partnerům na základě příslušného paragrafu dotyčného zákona o globálním oteplování.

Tohle ovšem nejsou argumenty, které by měly kohokoliv popuzovat proti homosexuální komunitě (odmítám používat výrazy jako „gay“ a podobné eufemismy). Tyto skutečnosti by nás měly spíš popuzovat vůči pánům sedícím za naše peníze v parlamentu a odvádějícím takto kvalitní práci.

To, co mne ve skutečnosti popuzuje, je ona píčusovská arogance a exhibicionismus, kterou se dotyčná komunita vyznačuje a která je vlastní i všem ostatním komunitám píčusů, bez ohledu na jejich sexuální orientaci.

Respektuji, že pan Hromada cítí sexuální vzrušení při pohledu na úhledné pánské pozadí, protože je tak založen a prostě si nemůže pomoci.  Požaduji ale , aby byly respektovány pocity devadesáti šesti procent mužské populace, kterým se  při pohledu na velkoplošné billboardy zpodobňující dva cicmající se pány,  zvedá žaludek. Rovněž si nemohou pomoci, protože tak jsou založeni. Když vidím níže zobrazený billboard na cestě do zaměstnání na čtrnácti kilometrech třikrát, je moje tolerance ta tam.
 

Pan Hromada promine, ale to, že zvládám problém jeho komunity intelektuálně, ještě naprosto neznamená, že ho zvládám také biologicky. Za čistě biologickou reakci svého organismu nemůžu právě tak, jako on nemůže za to, že se mu topoří úd při pohledu na shora zmíněné pánské pozadí. Rozhodně nehodlám kvůli panu Hromadovi na své  podstatě nic měnit, nebo něco předstírat. Urážet beztrestně základní biologické instinkty drtivé většiny populace nelze do nekonečna, zejména v situaci, kdy společnost je vůči homosexualitě značně tolerantní.

Na této adrese naleznete výsledky průzkumu na téma diskriminace homosexuálů, provedené jimi samými.  Samozřejmě nenajdete ani jediné slůvko o tom, v čem dotyčná diskriminace spočívala. Jsou to výsledky průzkumu o tom, kdo se diskriminován cítil, nikoliv o tom, kdo diskriminován skutečně byl. Učiníte-li podobný průzkum, kdo se v zaměstnání cítí finančně nedoceněn, získáte dost obdobné výsledky.

Ve škole, na vojně i na pracovišti jsem se setkal s několika mužskými homosexuály a naprosto odpovědně tvrdím, že nikdo z nich se nesetkal s žádnými ústrky ani profesními, ani osobními a to ani v takovém prostředí, jako byla Československá lidová armáda, kde si tedy každý bažant užil své. Možná, že právě podobné situace  považují za onu diskriminaci na základě své homosexuality.

Cítil  snad někdy kterýkoliv redaktor, nebo kterákoliv redaktorka, kterékoliv televize potřebu sdělit široké divácké obci, že je heterosexuální ? No vidíte,  redaktor Musil tuto potřebu oznámit  svoji homosexualitu třetině národa pociťoval. Proč, proboha? Myslíte, že mne to zajímá? Jsem ochoten tolerovat páně Musilově homosexualitu, ale nejsem ochoten tolerovat její provokativní proklamace. Nevím, jak staré má pan Musil děti, ale jak známo, děti umějí být neuvěřitelně zlé a o tom, do jaké situace své děti dostal, o tom pan Musil zřejmě nepřemýšlel. Proklamace jeho homosexuality pro něj byla zřejmě důležitější.

V jakési televizní debatě na dané téma argumentoval přítomný kněz tím, že homosexualita je proti Bohu. Namísto velice logické repliky ze strany přítomných zástupců homosexuální obce, proč je tedy všemohoucí Bůh takové stvořil, když se Ho o to neprosili, následovala přednáška na obvyklé téma, že se nejedná ani o úchylku, ani o chorobu, ale o jednu z vývojových alternativ vývoje hypothalamu, atd.

Tak to už je ale vrchol, protože jak známo není homosexualita dědičná a především, pokud  bude ono třetí a čtvrté pohlaví žít podle své „přirozenosti“ (což jim bylo zákonem o globálním oteplování zaručeno), jakým způsobem (bez další reprodukce) bude dotyčný vývoj probíhat? Předpokládají snad naše termální iniciativy další reprodukci lidstva prostřednictvím klonování homosexuální šlechty?

Velice pikantní byl pokřik, který vypukl ještě před přijetím zákona a který zase rychle utichl, kdy naši homosexuální spoluobčané protestovali proti tomu, aby jejich partnerství bylo uvedeno v občanském průkazu. Jó holenkové, když něco chcete, tak to musíte brát se vším všudy. Já mám taky v občance napsáno „ženatý“ a nevidím ani ten nejmenší důvod, proč bych proti tomu měl protestovat.

 A mimochodem, jak byste asi prokazovali třeba v nemocnici,  v jakém vztahu k nemocnému jste, kdybyste na to neměli štempl? Vždyť to byla právě tahle situace, která byla jedním z vašich hlavních argumentů a poslouchali jsme to až do omrzení.

Takže když to shrnu, běhat s holými zadky po (pro mne) naprosto nechutných festivalech, to našim „utlačeným“ homosexuálním spoluobčanům nevadí. Zato jim ovšem vadí údaj „Partner“ v občanském průkazu. Zvláštní. Zejména s přihlédnutím  k tomu, že se nejedná ani o úchylku, ani o nemoc, ale o jednu z alternativ vývoje.

Nicméně akceptujme reálně existující existenci třetího a čtvrtého pohlaví a respektujme i to, že tuto skutečnost tatíček stát posvětil de iure. Žádejme však, aby byl tatíček stát alespoň důsledný a vyvodil i všechny další logické důsledky z tohoto stavu vyplývající. Co navrhuji?

1. Každý občan by ke dni plnoletosti proklamoval svou sexuální orientaci, kterou by měl uvedenou v osobních dokladech. Vzhledem k tomu, že už dnes uvádíme v leckterém dotazníku údaje „muž“ , nebo  „žena“ a dále vzhledem k tomu, že homosexualita není ani úchylka, ani onemocnění nevidím nic ponižujícího na tom, mít v občanském průkazu uvedeno: „Pohlaví: Třetí  (mužští homosexuálové), nebo „čtvrté“ (ženští homosexuálové).
2. Uvedení nepravdivých údajů by bylo trestné, protože:
3. Homosexuální styky někoho, kdo svou homosexualitu neproklamoval svědčí o zvrácenosti a homosexuální styky takovýchto osob by pro ně (a pouze pro ně) byly rovněž trestným činem.
4. Na druhé straně by bylo trestným činem sexuální obtěžování ze strany třetího a čtvrtého pohlaví vůči mužům a ženám.
5. Uvedení sexuální orientace v dokladech by zabránilo  účelovým sňatkům příslušníků třetího a čtvrtého pohlaví s muži , nebo ženami pouze za účelem plození potomků s následným odchodem z manželství do homosexuálního svazku (viz případ výše uvedeného televizního redaktora)
6. Při uzavírání sňatku by snoubenci prohlašovali, že znají nejen svůj zdravotní stav, ale i sexuální orientaci, aniž by takový sňatek byl vyloučen. Opatření by zabránilo vědomému klamání partnerů, potažmo následné výchově dětí homosexuální matkou žijící v partnerském svazku s pěti dalšími dámami stejného založení, protože:
7. Jak bylo uvedeno výše, nesprávné uvedení sexuální orientace by bylo trestné samo o sobě a automaticky by vylučovalo svěření dítěte do péče osoby, která tak učinila.
8. Naproti tomu by byl homosexuální partnerský svazek legální výhradně v případě osob, které svou homosexualitu legalizovali příslušným prohlášením ke dni plnoletosti. Toto opatření by naopak zabránilo účelovým homosexuálním svazkům heterosexuálních osob s homosexuálními, třeba ze zištných důvodů (mužští prostituti).
9. Automaticky by toto opatření usnadnilo potírání právě mužské prostituce heterosexuálních jedinců.
10. Nikdo neshledává nic zvláštního na tom, že dámské a pánské toalety (veřejné, v kulturních a sportovních zařízeních, atd.) jsou oddělené. Státu ovšem naprosto nevadí, že na týchž místech se moje dospívající děti, jako i kdokoliv jiný mohou stát sexuálním objektem očumování ze strany příslušníků třetího a čtvrtého pohlaví. Proto požaduji:
11. Důsledné rozdělení shora uvedených sociálních zařízení pro výhradní použití muži, ženami, třetím a čtvrtým pohlavím.
12. V zájmu odstranění státem legalizovaného voyuerství   dále požaduji důsledné rozdělení hygienických zařízení jako jsou sprchy, sauny, atd. na sportovištích a v rekreačních zařízeních pro výhradní použití muži, ženami, třetím a čtvrtým pohlavím.
13. V zájmu všeobecné mravnosti dále požaduji důslednou kontrolu v dokladech uvedené sexuální orientace před vstupem do kteréhokoliv shora uvedeného zařízení.

Nevidím žádný problém s realizací shora uvedených opatření. Vzhledem k tomu, že by se týkala všech občanů nelze je v žádném případě označit za „diskriminační“ a shrneme-li to, tak :
 
Většině pomůže, nikomu neublíží!


28.4.2006 Katoda
D-FENSovo P.S.

Mezi autorem a mnou se odehrála následující mailová korespondence. Uvádím ji bez dalšího komentáře jako námět k čtenářovu zamyšlení nad jednoznačností zákonů a formulací uvedených v nich. Mělo by snad být pravidlem, že zákony jsou formulovány tak, aby připoustěly jen jediný možný výklad. Jak ukazuje můj malý spor s autorem, není tomu tak.
 

From: D-FENS prispevky [mailto:dfens.prispevky@seznam.cz]
Sent: Sunday, April 23, 2006 8:27 PM
To: Katoda
Subject: RE:

Já myslím, že je tam jedna nepřesnost.

“Četli jste správně. Zlatým hřebem zákona o globálním oteplování je s největší pravděpodobností  §4,
odstavec 4c, který velemoudře stanoví: „Do partnerství nemůže vstoupit osoba, která již dříve uzavřela manželství nebo která již dříve vstoupila do
partnerství nebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí a její manželství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá.“

Registrovat do teplosvazku se tedy nemohou tři kategorie osob: 1. ti, kteří na území ČR nebo jinde uzavřeli předtím fuj hetero manželství  2. již registrovaní partneři  3. ti partneři, kteří uzavřeli teplosňatek v cizině. Slovo “nebo” tyto skupiny vymezuje.

Mám článek odpovídajícím způsobem zkrátit, nebo to opravíte?

DF
 

From: Katoda [mailto: df.katoda@seznam.cz ]
Sent: Monday, April 24, 2006 11:38 AM
To: dfens.prispevky@seznam.cz
Subject:

Milý D-FENSi, omylem jsem vymazal Tvoji námitku proti mému článku  „Jak jsem se stal homofobem“, neb jsem netušil , že se dostaneme do právních debat. Nemohu totiž s Tvojí námitkou plně souhlasit. Dotyčný §4, odstavec 4,  definuje okruh osob, které partnerství uzavřít nemohou.  Tedy:
a)       osoby které ještě nedosáhly věku 18 let
b)       osoby nesvéprávné
Všimni si! Každá jedna skupina je definována samostatnou odrážkou.  Logicky lze předpokládat, že i další odrážka definuje jedinou skupinu osob, která svazek uzavřít nemůže. Pod písmenem „c“ je pak uveden text citovaný v mém příspěvku. Tedy:
(4) Do partnerství nemůže vstoupit osoba, která
 c) již dříve uzavřela manželství nebo která již dříve vstoupila do partnerství nebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí,  a její manželství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá.
      Vše shrnuto do jedné odrážky aniž je jasné, zda se obrat „v zahraničí“  vztahuje k předchozímu, nebo stojí samostatně. Podle toho, jak to chápu já, je definována opět jediná skupina osob a to ta, která uzavřela manželství, nebo partnerství  v zahraničí. Ono by třeba pomohlo, kdyby se dámy a páni poslanci obtěžovali třeba interpunkcí. Text zákona je opsán přesně, včetně oněch interpunkčních nehorázností. Už samotný fakt, že by  výraz „v zahraničí“ byl uveden mezi čárkami, by  hovořilo ve prospěch Tvého výkladu. Ale on není.

Podle Tvého výkladu  odrážka c) nedefinuje jednu, ale hned čtyři skupiny osob, které partnerství uzavřít nemohou. Tedy, manželé „tuzemští“, manželé „zahraniční“ a totéž se týká partnerů.

Podle Tvého pojetí se ono „v zahraničí“  nevztahuje k před tím zmiňovanému manželství nebo partnerství, ale tvoří samostatnou kategorii. Jinými slovy, také vztah uzavřený v zahraničí, vedle svazku uzavřeného v tuzemsku  je limitujícím faktorem pro uzavření dalšího svazku. Uznávám, že  to je velice, převelice logické, ale formulace zákona alespoň mně vyznívá úplně jinak a důležité je to, co zákon skutečně říká a ne to, co si kdo myslí, že říká. Nebyl by to ostatně první nelogický zákon, který náš přeslavný parlament odmával.

Podle toho, jak jeho dikci rozumím já,  pouze vztah uzavřený v zahraničí je limitujícím faktorem pro uzavření dalšího svazku v tuzemsku,což by ovšem přímo znamenalo, že tuzemských svazků může být neomezený počet. Při tom ovšem naprosto nevylučuju, že pravdu máš Ty, popřípadě, že co právník, to jiný výklad, podle toho, co se právě hodí do krámu.  Nesvědčí tohle samo o sobě  o šlendriánu při tvorbě zákonů panujícím? Co ostatně očekávat, když autorem je soudruh Jičínský?

Svůj výklad zakládám na výše uvedeném a dále na tom, že v opačném případě by formulace odstavce 4, paragrafu 4,  uváděla patrně  další dvě, nebo tři odrážky a v zájmu jednoznačnosti by celý odstavec 4 zněl zhruba následovně:

(4) Do partnerství nemůže vstoupit osoba, která:

a)       nedosáhla věku 18 let,
b)       nemá právní způsobilost
c)       již dříve uzavřela manželství a toto manželství trvá,
d)       již dříve vstoupila do partnerství nebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví a tento svazek trvá,
e)       již dříve uzavřela  manželství v zahraničí a toto manželství trvá,
f)         již dříve vstoupila do partnerství nebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí a tento svazek trvá

Při takovéto formulaci bych Ti nemohl, než dát za pravdu. Navrhuji (pokud Ti nevadí jiné věci) můj vstup odpublikovat  tak, jak je a tuto naší debatu připojit přímo jako součást  textu, popřípadě s Tvým uvedením nějakého komentáře na téma proč je tak činěno.  Prostě jsme se neshodli na významu paragrafu.  Uvidíme jak bude čtenářská obec reagovat a jak bude formulaci zákona rozumět. Mohla by z toho být docela zajímavá debata.

Tvůj Katoda
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
171x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2016