Jak jsem použil autolékárničku

Featured Image

Tady v Budějovicích máme párkrát za rok svátek kanalizací. Chod kanalizace se obrátí a skrze kanály vám tečou sračky domů. Většinou u toho prší. Tento týden byl zase svátek kanálů a já šel do sklepa, abych na kanály ve sklepě nandal všelijaký špunty, který jsem za tímto účelem navyráběl. Nejsem zvědavý na to, aby mi do dílny připlaval něčí kabel.

Jak jsem šel po schodech, tak mi to nějak uklouzlo a letěl jsem tam dolů. Zastavil jsem se pod schody. Bolelo to, což nebyl jediný problém. Nemohl jsem se nadechnout a z rukávu bundy mi tekla krev. Na lokti jsem měl tržnou ránu tak na 8 stehů. Když jsem pokrčil ruku, koukala z toho nějaká věc. Zlomený to nevypadalo. Otravná věc. Odvezl jsem se do nemocnice.

Na ambulanci úrazovky to vypadalo jako v lazaretu u Stalingradu, nacházel se tam větší počet různě poškozených jedinců. Jak jsem vyrozuměl, většina z nich provozovala cyklistiku. Zejména mě zajala velkoplošně odřená paní, která asi spadla ve vysoké rychlosti a měla povrchové odřeniny snad všude, kde neměla ty cyklohadry, a chlapeček, který narazil zezadu do stojící Dacie. Ten vypadal obzvlášť mizerně. Pochopil jsem, že soutěž o Bouchalův pohár probíhala dnes mimořádně intenzivně a budu si se svým bagatelním zraněním muset počkat.

Nechápu, co mají všichni za problémy s doktorama, mě tam obslouží vždy zcela profi, stejně tak na jaře, když jsem si hrál na Terminátora, vždycky předvedou pro level šitíčko jak v Chicago hope i s umrtvením, řeknou co mám dělat, kdy se vyndavají stehy apod., ještě mě politovali, že tyhle zhmožděniny kolem žeber budou tři dny pořádně bolet, no prostě lepší parta. Asi byli rádi, že dorazil někdo, kdo se zřídil doma jako za starých časů a ne na kole. Zlomeného jsem nic neměl, na převaz za dva dny, dokonce mi poděkovali, nevím za co. Zaplatil jsem regulační poplatek 90 Kč, ale nevím přesně, k čemu tento poplatek slouží. Pokud se to vybírá proto, aby lidi nechodili do nemocnice a rentgenovali a šili si to nějak sami, tak je to prima nápad.

Převaz byl za dva dny, což bylo předevčírem. Podle instrukcí ze špitálu jsem měl vyhledat spádovou lékařku, tzn. obvoďačku. No, usoudil jsem, že to teda né. Musel bych tam půl dne sedět a sledovat důchodce, jak se tam chodí odreagovat a ani o odborných kvalitách paní doktorky nemám valného mínění. Hezky to vyjádřili jednou v nemocnici na ORL, kam jsem kdysi dorazil s peritonzilárním abscesem: „Když máte problém, musíte k doktorovi. K obvoďákovi se chodí pro neschopenku.“

Vrátil jsem se zrovna z cest a už byl večer, a já neměl doma vhodný obvaz. Zamířil jsem do garáže. Mám tam takovou krabici, kde stohuju expirovaný lékárničky a jednu jsem rozebral. Byly tam samý super užitečný věci jako tupý nůžky a izotermická fólie. Vzal jsem si obvazy. Hurá. Obvazy snad ošizený nebudou. Na obvazu se snad nedá nic ošidit. Nebo ano?

V koupelně jsem odmotal původní nemocniční obvaz a s uspokojením si prohlédl zelený nitky. Vypadalo to dobře.

První problém byl vůbec dostat obvaz z lékárničky z obalu. Naraženou pravou rukou jsem nemohl moc hýbat, sešitá kůže bolela, tak jsem si musel přinést nůžky a obal rozstřihnout. Představil jsem si sám sebe někde v troskách auta, jak se otřesený pokouším zakrvácenými prsty vybalit obvaz z toho kondomu.

obvaz1

Vybalil jsem konečně obvaz. To byl teda šmejd. Ačkoli na obalu bylo uvedeno, že se jedná o obvaz s polštářky, polštářek byl reprezentován čtvercem zhruba o velikosti vizitky, který byl zhotoven z podobného materiálu, jako se dělají filtry do vysavače. Co to kurva je?

obvaz2

Obvaz sám byl velmi řídký. Jednalo se zřejmě o výsledek nějakého týmového brainstormingu, jak vyrobit co nejdelší fáč se spotřebou co nejméně materiálu. Začal jsem si tím omotávat ruku. Šlo to jak to šlo. Když jsem jel asi po sedmý okolo, obvaz skončil. Délka obvazu byla zjevně dimenzovaná na nějakého hipstera namakaného z čajovny, ale normálnímu jedinci to nemohlo postačovat. Vzpomněl jsem si na kamaráda Krtka, kterému by to stačilo tak na dvojí omotání jeho pracky.

Nedovedu si představit, že bych tímhle účinně ošetřil někoho po dopravní nehodě. Když budu uvažovat typická zranění při autonehodě a ne nějaká bebí ožralých pumpičkářů, na které je stejně lepší vzít pytel než obvaz, musí takový matroš nutně pohořet. Většinou jde o tržné a řezné rány, a není mi jasné, kolik lékarniček bych musel mít, abych tím například zastavil krvácení z jedné z nich. Materiál obvazu se mi jevil jako naprosto nesavý, zejména to platilo pro ten filtr z vysavače. Pravděpodobně bych pak používal celé nerozmotané balíčky „obvazu“ a až bych jich na ránu naložil dost, omotal bych to jedním obvazem, aby to vydrželo pohromadě do příjezdu sanitky. Obsah lékárničky by tak postačil pouze na jeden takto vytvořený tlakový obvaz a to ještě kdoví jestli. V případě nějakých povrchových řezných ran bych zase narazil na to, že obvaz je krátký a řídký, na jednu 10 cm ránu bych spotřeboval určitě dva balíčky.

Pevně doufám, že po zbytek své řidičské kariéry už lékarničku potřebovat nebudu, ale pokud ano, přeju si, abych mohl obvázat nějakého úředníka z ministerstva dopravy.

Otázka: Proč mě ten jejich zkurvenej systém nutí vozit s sebou tyhle věci. Já předně nevidím důvod, proč bych tam měl mít takový sračky zbytečný jako náplasti, šátky a podobnej bordel. Vždyť je to úplně na vyliž prdel. Tim se daj tak nanejvýš ošetřovat bebí pumpičkářům, když vjedou nalitý do trní, a to nemám v plánu, to ať dělaj doma jejich registranti. To tam příště taky může být Bepanthen na ty jejich opruzený šourky. Já chci matroš, který bude fungovat, až přijde hardcore Bouchal doom.

Dál jsem taky nepochopil, proč má lékárnička expirační dobu. Když jsem viděl ten Stalingrad v nemocnici, tak mi bylo jasný, že na nějakou sterilní čistotu si tady nikdo nehraje. V podstatě to funguje tak, že ministerstvo dopravy nutí řidiče měnit lékárničky nepřiměřeně často (čemuž se občas napomůže formální změnou nějaké vyhlášky) a to celé vytváří tlak na to, aby jejich obsah byl nejlevnější shit, protože bez ohledu na výši příjmu, nikdo není tak bohatý, aby utrácel za něco, co použije průměrně jednou za život. Kdyby se někdo rozhodl vybavit si lékárničku v autě tak, jak on sám by chtěl, dá si do ní kvalitní matroš a současně vyháže ty sračky, systém ho potrestá hned dvakrát. Jednak zaplatí víc a policie ho bude trestat za to, že má v autě sice podstatně více funkční a lépe vybavenou lékárničku, ale je nepředpisová.

I méně vnímaví jedinci si jistě všimli, že nežijeme někde v divočině, dojezdová doba sanitky je 20 minut a nejúčinnější prostředek amatérského poskytovatele první pomoci je telefon a schopnost se do něj vyvětit. Zajímalo by mě, u jakého procenta nehod byla lékárnička skutečně použita a zda se vůbec našel někdo, kdo potřeboval třeba tu přiblblou dýchací masku, co vypadá jako čůrací kalíšek pro šílené ekoložky. Ačkoli komerční prezentace v Blesku říká něco jiného, myslím si, že většina lékárniček se jen vozí v autě, protože tam musí být, a jejich řidiči vůbec ani nemají povědomí o tom, co by s nimi měli dělat. Taky nemůžeme podceňovat destruktivní působení policie, úředníků a zmrdů z Besipů a Autoklubů, díky kterým čím dál víc lidí přistoupilo na to, že je třeba se chovat konformně, ale už ne slušně ani profesionálně, takže se na vás sice vyserou a nechají vás tam bez pomoci, ale od nehody budou ujíždět předpisově padesátkou. Situaci, kdy by někdo vytáhl svůj balíček šmejdů a šel s tím někoho kurýrovat, pokládám za nepravděpodobnou, tím méně že by s tím haraburdím uspěl.

Eperťy z Besipu vám asi neřeknou, že jsou země, kde lékárničky v autech nejsou, jako třeba Francie. V ČR je povinná od roku 2002. Zajímalo by mě proto, zda existuje nějaký zjistitelný rozdíl mezi mortalitou účastníků dopravních nehod v zemích, kde lékárnička povinná není, a v Kocourkově, kde povinná je. Já silně pochybuji, že takový rozdíl existuje.

Po zážitku s pokusem se obvázat jsem dospěl k následujícímu řešení.

– nemá cenu dělat zbytečné věci. Vyhážu z lékárniček ty sračky, co si tam experťy z ministerstva dopravy naporoučeli nandat. Zejména odstraním ty jejich fólie, šátky, náplasti, dýchací masku, nůžky a celou tuhle výbavu na pionýrský tábor. Ať si to strčí do prdele, kdo si myslí, že to je k záchraně života nezbytné, ať to nosí ve vlastní kapse.

– dále vyhážu původní obvazy

– nakoupím následující obvazy: 4x hotový obvaz + polštářky, 4x hotový obvaz s jedním polštářkem, nějakou lepící pásku v cívce a tím nahradím původní náplň. Vejde se to do stejného obalu, protože dodatečné obvazy nahradí odstraněný bloatware

– dám tam nůžky z papírnictví. Většinou stříhají. Sice je tam riziko, že s nimi někoho píchnu, ale předpokládám, že za situace, kdy je budu muset použít, už to bude jedno.

– přidám tam latexové rukavice koupené v drogerii v mé velikosti, kdybych někde potkal nějakého poblitého posraného defektního cyklistu, abych se o toho dobytka nezasvinil

– přihodím tam nějaký tool umožňující rozfláknout sklo, protože moderní káry mají i boční skla dvojvrstvá a nejde je vyfláknout, i po nehodě často zůstanou vcelku

Lékárnička se tak stane nepředpisovou, nicméně funkční. To vše umístím do původního obalu. Vytisknu si etiketu, že to bude expirovat v roce 2020, což se mi jeví dostatečné, protože dříve bude expirovat auto. V případě, že přijde policajt a bude chtít vidět lékárničku, tak mu ji ukážu. V případě, že ji bude chtít otevřít, mu řeknu, že ji otevírat nebudu, protože to neumím a obávám se znehodnocení jejího obsahu, protože by do ní hrabal a má špinavé ruce. Bude možná remcat a vyhrožovat, že je to odmítnutí součinnosti, ale já se s ní nebudu bavit a ono ho to rychle přejde.

 


31.07.2016 D-FENS

12345 (398x hodnoceno, průměr: 1,24 z 5)
28 873x přečteno
Updatováno: 31.7.2016 — 22:57
D-FENS © 2016