Trošku mě zase jímá hrůza (jako vždy při náhodném pozorování zpráva TV Nova) a to při shlédnutí reportáže o nepokojích v Paříži.
Tisíce hořících aut, řádící tlupy mladíků tmavé pleti, bezmocná policie, terorizovaní občané a neexistující viník celého stavu. Pak jsem si oddechl – ještě že je to tak daleko a že se nás to vůbec netýká. Pak jsem si ale vzpomněl na nedávný článek MF Dnes, jak v Brně tlupy cikánských dětí okrádají a terorizují bílé děti v okolí některých základních škol a říkám si – ještě je to dobré, ještě máme pár let čas, než si troufnou na dospělé. Třetí podnět k tomuto zamyšlení byl uveřejněn včera opět v MF Dnes – ODS navrhuje omezit a snížit dávky v nezaměstnanosti a podporovat spíše ty, kteří pracují byť za mizernou mzdu. Docela mě zmrazila reakce poradce pro romské otázky, který ostře protestoval a pravil, že by se to nejvíce dotklo romského obyvatelstva, které přece nepracuje (jak jste na to vy blbci mohli zapomenout!) a chudáci romské děti by měli ještě větší bídu než teď.
Myslím si, že tyto tři zprávy spolu velmi úzce souvisí. Problém vychází z postulátu, který si dovolím neuměle naformulovat – „není možno, aby jedna etnická skupina obyvatelstva dlouhodobě programově parazitovala na druhé z důvodů nepřliš relevantních“.
Naše společnost je postavena na tom, že každý práceschopný jedinec pracuje, část vytvořených hodnot spotřebuje pro sebe a další část poskytne společnosti pro zabezpečení jejího fungování (sakra, je to tak půl na půl, taky se mi to nelíbí, ale co dělat?). Aby mohl pracovat, musí se v dětství a mládí na práci připravit, vzdělávat se, studovat a učit. Když se nepřipravuje, potom nepracuje, protože to neumí a nikdo o jeho nekvalifikovanou pracovní sílu nemá zájem. Kdo nepracuje i když může, neměl by být financován těmi, kteří mohou pracovat a pracují. Toto si myslím že jsou nevyvratitelná moudra, která musí respektovat i nadšení a slepí obhájci lidských práv.
Jak to souvisí s Paříží? Problém je dosti totožný. V Paříži i u nás se utvořilo uzavřené etnikum, vyspělou společností celkem velkoryse dotované. Společnost potom doufá, že to jsou odpustky, za které toto etnikum dá pokoj a nebude obtěžovat. Tato představa je stejně naivní jako představa našich prvorepublikových spojenců, kteří si mysleli, že Hitlerovi předhodí Československo a on dá pokoj. Každé etnikum se začlení do společnosti jenom tehdy, když se s ní ztotožní, převezme její normy a bude žít jako ona, holt, nedá se nic dělat. Po večerech, když přijde s práce a napíše s dětmi úkoly, si může pěstovat svoji svébytnou a jedinečnou kulturu jak chce. Kdyby k nám emigrovali lidožrouti z Papuy, taky by jim společnost nedovolila vařit v kotli na Václaváku náhodné kolemjdoucí, i když je to součást jejich tradic a kultury.
Toto jsou všechno takzvané hraběcí rady, ale jak na to? Zatím se všichni tváří, že takový problém neexistuje, případně že je to všechno vina nás, většinové společnosti, která neumožňuje cikánským dětem chodit do škol a odmítá zaměstnávat nekvalifikované cikánské pracovníky s vysokou kriminalitou a nízkou pracovní morálkou. Přitom cesta ven je jen jedna a je jednoduchá, i když bolestivá. ODS ve svém návrhu udělala nepochybně krok správným směrem. Parazitujícímu etniku je třeba sebrat tučné sociální dávky, stavěné podle zásady „čím víc dětí, tím víc peněz“ a zabezpečit pouze, aby nezemřelo hlady. Tresty za jejich kriminalitu a to i dětskou musí být drastické. Musí jim kručet v žaludku. Musí být tímto kručením donuceni si práci hledat – v tom jim můžeme pomoci. Ta práce tady je, kdyby nebyla, nejezdily by k nám desetitisíce ukrajinských a slovenských pracovníků. Kdo si práci najde a bude pracovat bez problémů, může pobírat od státu jistou finanční pomoc, protože práce bude nekvalifikovaná a nepříliš honorovaná. Jejich děti musí stokrát denně slyšet, že pracovat se musí a vyplácí, že kdo nepracuje, tomu kručí v žaludku, že tatínek kope výkopy za sedm hrubého, protože nemá školu, ale oni mají šanci si školu dodělat a sedět v kanceláři za sedmnáct nebo dvacetsedm hrubého. Parazitujícímu etniku se toto opatření musí správně a pravdivě vysvětlit. Po dvou generacích se stav pronikavě zlepší a bude po problémech. V opačném případě, pokud se budeme tvářit, že je naší povinností je živit a tolerovat, je to cesta do pekel, přesněji řečeno na pařížská předměstí.
(Zatím nikdo nehlasoval)