Jak funguje (nejen) autopojištění III

Featured Image

Po delší pauze, za níž se milému čtenářstvu upřímně omlouvám a která byla způsobena obzvláštním pracovním vytížením, bych rád pokračoval v sérii článků o konstrukci sazby a fungování autopojištění a konečně bych se vrhnul na to, na co se ptáte nejčastěji, a sice na pojištění havarijní.

Zároveň s tím bych se pokusil osvětlit fungování některých připojištění (vulgo rajdrů z angl. Riders) V posledním díle (který snad přijde rychleji než tento třetí) bych se pak rád věnoval tomu, kdo je váš přítel a kdo je váš nepřítel na pojistném trhu. Nyní ale k otázce havarijního autopojištění.

Co je to “havárka”?

Havarijní autopojištění neboli havárka je pojištění motorového vozidla, proti škodám, které si buď způsobí pojistník sám, nebo viník není znám, respektive jej nelze určit. Pokud do vás zezadu nabourá stará čůza Vomáčková od vás z ulice, protože jste (na rozdíl od ní) zastavili na stopce a ona se zrovna dívala do blba, nevznikne na vašem automobilu škoda z titulu havárky. Škoda, která vám vznikla (prohnutý nárazník, rozbité páté dveře, …) se bude řešit z povinného ručení starý čůzy Vomáčkový, protože se jedná o škodu, kterou ona způsobila tím, že nedávala pozor na cestu a koukala, kde co lítá. Pokud pojedete po namrzlý silnici a nezvládnete řízení, protože náledí a vyletíte do pole, kde se otočíte na střechu, můžete za to jen vy sami (nepřizpůsobili jste rychlost stavu vozovky) a už by se jednalo o škodu havarijního pojištění. Vrátím-li se k příkladu výše – pokud do vás stará čůza Vomáčková narazí moc silně a praskne jí chladič (protože máte vzadu kouli na vozejk), její jediná šance jak „outsourcovat“ opravu svého luxusního vozu je být havarijně pojištěná. Jelikož, totiž, srážku způsobila ona, nemá jí kdo vyplatit z povinného ručení. To je, tedy, základní rozdíl mezi povinným ručením a havarijním pojištěním.

Havarijní rizika

Nemohu mluvit za všechny pojišťovny, protože dopodrobna neznám jejich produkty. V jednotlivostech se tedy nabídky mohou lišit, ale konstrukce havárky bude vždycky stejná. Tak řečená „velká“ havárka (též známá jako „all risk“ se zpravidla skládá ze tří rizik: Havárie (srážka, střet, prostě do někoho nebo do něčeho nabouráte), Vandalismus (od objetí auta klíči nebo ohnutý stěrač, přes rozbité okno a vyrvané autorádio/vykradený vnitřek či škodu způsobenou snahou se do auta dostat až po odcizení celého vozidla a zahrnuje i „vandalismus zvěře“ tedy případy, kdy se vám po kapotě projde lední medvěd nebo vám kuna či potkan překouše kabely) a Živel (kroupy, velká voda, pád stromu/větve na vozidlo, sesuv laviny, …). Jakkoliv se to možná na první pohled nezdá, tak tahle kombinace tří rizik zahrnuje skoro všechny případy škod, které se vám mohou stát. Zbytek si můžete dokoupit (nebo zakoupit samostatně, aniž byste si kupovali celou velkou havárku), ale tohle je základní balíček, který vám pojišťovák nabídne, když přijdete, že si přejete havarijní pojištění vozidla.

Co se týče těch ostatních rizik, tak vězte, že se prodává tak zvaná malá havárka což mohou být jednotlivá rizika omezená nějakým limitem (km ročně nájezdu nebo limitem plnění) nebo třeba Havárka střet – ale jen se zvěří, či odcizení – ale jenom celého auta (tedy nehradí se vandalismus na vozidle nebo škody z pokusu o vloupání do vozidla nebo z vloupání do vozidla) a podobně.

Co se riderů týče, za zmínku stojí v podstatě čtyři kusy.

1. Pojištění skel vozidla – často se prodává jako připojištění k povinnému ručení, u některých pojišťoven se dokonce dával „zadarmo“ (rozumějte „v ceně“) k nejvyšší variantě Povinného ručení. Pokud vám na dálnici vlítne kamínek do okna a udělá v něm ďubku, je tohle přesně to pojištění, po němž vaše srdce touží. Dovolím si ale upozornit, že je potřeba pečlivě číst pojistné podmínky, protože je naprosto zásadní rozdíl mezi pojištěním všech skel vozidla a pojištěním čelního skla. To první zahrnuje i boční okýnka a zadní okno (které bývá celkem drahé, protože vyhřívání) nebo třeba střešní okno a často se tak pojišťují třeba autobusy, to druhé je nejběžnějším pojištěním skel a zahrnuje pouze a výhradně čelní sklo. To je třeba si pořádně ozřejmit před podpisem pojistné smlouvy, abyste později nebyli překvapení. Stejně tak je třeba si zjistit, jak moc může pojišťovna rozhodovat o opravě. Může to být klidně tak, že vás pošle do nějakého servisu, který je pevně určen (nejbližší autorizovaný servis k místu bydliště pojistníka, například) a vy se tomu budete muset podřídit. (Takže je-li auto psáno na tetu z Moravy, abyste ušetřili…) Skla se zpravidla neřeší rozpočtem. Pojištění skel má klasický sjednaný limit pojištění, a pokud máte třeba panoramatické střešní okno, tak máte zpravidla taky smůlu (protože jak materiál, tak práce jsou značně drahé).

2. GAP – GAP, jak název napovídá, je připojištění, které pokryje rozdíl mezi účetní cenou vozidla a cenou nového vozidla. Pojišťovny nejsou hloupé a tohle připojištění nabízejí výhradně u nových vozů a jen na dva nebo tři roky (liší se to pojišťovnu od pojišťovny). Pokud jste si své nové auto pojistili s GAP, tak jediné, co Vám pojišťovna odečte při vypořádání po totálce je spoluúčast. Pokud si kupujete úplně nové auto a opravdu se bojíte, že ho rozšleháte vlastní vinou, tak asi má smysl o tomhle pojištění uvažovat. Protože způsob vypořádání pojistky (obzvláště u totálky) je v havarijním pojištění dost na prd (o tom za chviličku).

3. Náhradní vozidlo – pojišťovna dá k dispozici náhradní vozidlo ve stejné kategorii, respektive zaplatí náklady na náhradní vozidlo do výše a po dobu (počet dní) určenou limitem. Například 10 dní, 1000 Kč/den nebo 5 dní, 800 Kč/den a podobně. Tohle riziko mají některé pojišťovny již zahrnuté v asistenčních službách, které si platíte v ceně povinného ručení, takže si to někdo platí dvakrát a zbytečně.

4. Úrazové pojištění řidiče – pokud způsobíte nehodu, všem ostatním (včetně pasažérů ve vozidle, které řídíte) se hradí odškodnění z Vašeho povinného ručení, ne tak vám. Pokud jste silně riziko averzní (nebo vám to pojišťovna nabízí „zdarma k“ (rozumějte „v ceně“) povinnému ručení, může být pro vás tahle pojistka zajímavá. Je třeba ale dobře číst limity a podmínky a uvědomit si, že tam, kde bude pojišťovna krátit či regredovat cokoliv (třeba protože alkohol nebo jiné vážné zanedbání povinnosti), tam vás zkrátí i na tomto pojistném. Tohle je v podstatě způsob, jakým vám pojišťovna vnutí navíc pojistku, kterou k ničemu nepotřebujete. Český trh životního pojištění je celkem dost saturovaný a většina smluv ŽP už úrazové klauzule obsahuje. Pokud se bojíte, že po nehodě v autě zůstanete na vozíku, tak si uzavřete životní pojistku s dobrou úrazovou klauzulí. Tohle levné připojištění Vám fakt trn z paty nevytrhne.

Pojišťovny toho, samozřejmě, prodávají mnohem víc jako „lepší asistenci“ (takovou, kde vám i vymění kolo, což byste měli umět sami a máte vyšší limity všeho), pojištění zavazadel ve vozidle (pokud jste tak hloupí, že si v autě necháte notebook a někdo vám ho vybere nebo v případě, že si ho rozšleháte nárazem do stromu), pojištění dětské sedačky (když se rozbije dětská sedačka při nárazu někoho jiného, jde to z jeho PR. Když nabouráte sami, nebo vám ji někdo šlohne z auta, kdo vám koupí novou? Aha! Tento rider je naprosto k ničemu. Jedna pojišťovna snad pojišťuje prasklý pneumatiky (Píchli jste pneumatiku? Koupíme vám 4 pneumatiky), ale jak tohle pojištění funguje, aby bylo alespoň trochu rentabilní? Nevím. Možná to není rentabilní. Ve zmíněné pojišťovně jsem nepracoval, takže nemohu posloužit čísly – nemám k tomu žádné kalkulace.

Cenotvorba havárky

Povězme si něco o cenotvorbě (velké) havárky. Pokud si ještě pamatujete díl I a díl II tohoto krátkého seriálu, víte, že základní dva ukazatele, které pojišťovna sleduje a na jejichž základě vytváří cenu produktů je frekvence (kolik procent pojistek má za rok škodní událost) a severita (kolik taková škodní událost bude stát, řekněme „průměrná škoda“). Řekli jsme si také, že u povinného ručení je určujícím faktorem škodní frekvence. Zcela nepřekvapivě je to u havarijního pojištění naopak. Určujícím faktorem je u havárky severita nebo, chcete-li, odhadovaná průměrná škoda. Cena vašeho havarijního pojištění (a teď mluvím o „velké“ havárce) je primárně určena cenou vašeho vozidla. Cena vašeho vozidla je totiž zároveň limitem pojištění, tedy pro pojišťovnu stropuje riziko (severita nebude vyšší než…). Z logiky věci, tedy – čím vyšší riziko (dražší auto), tím vyšší pojistné. Cena vašeho vozidla – tedy udaná cena vozidla – je jádrem kalkulace výše ročního pojistného. Je to částka, o kterou se hraje, a kolem ní se točí všechny ostatní faktory. Dalším důležitým faktorem je spoluúčast. Čím vyšší spoluúčast, tím nižší pojistné. Spoluúčast zpravidla pojišťovna udává dvěma čísly, například 10 % min. 10 000. To znamená, že spoluúčast, kterou zaplatíte při vypořádání škodní události je 10 % z celkové škody a nejméně 10 000. Z toho plyne logický závěr, že škody pod spoluúčast nemá vůbec smysl hlásit – kazíte si bonus a zbytečně tím ztrácíte čas. Některé pojišťovny nabízí i nulovou spoluúčast – o to je, samozřejmě, Vaše pojistka dražší.

Dále jen telegraficky pár faktorů, které ovlivňují cenu pojistky: Stáří vozidla v přímé úměře (čím novější auto, tím levnější pojistka…ale zase bude patrně vyšší účetní hodnota vozidla), věk řidiče (vlastníka/držitele) v nepřímé úměře (čím jste mladší, tím platíte víc), adresa trvalého pobytu vlastníka/držitele (v Praze a velkých městech platíte víc). Pokud máte velkou havárku, nebo riziko krádež bývá sleva za zabezpečovací prvky (různé ty VINy na sklech, zámky řadicí páky, autoalarm (i když, to už mají dneska všechna auta, ne?) a co já vím, co tam všechno je. Těžko mluvit za všechny pojišťovny, samozřejmě).

Likvidace škodních událostí havarijního pojištění

Upřímně, nechci se moc plést do problematiky likvidace, protože nejsem likvidátor. V zásadě jsou ale dvě možností: Rozpočtem, nebo fakturou. Rozpočtem znamená, že si likvidátor sedne (ideálně s vámi) a řekne: Máte prasklej nárazník, ten se musí vyměnit. Cena nárazníku je X1, dělat to budou tři hodiny, to je sazba x 3 = X2. Tady máte ((x1+x2)*(1-spoluúčast v %)) a nechte si to opravit. Potom ale pojišťovna s největší pravděpodobností bude chtít vidět auto před a po opravě (aby obhlédla, jaká je škoda a aby se přesvědčila, že jste si auto doopravdy opravili). Druhá možnost je fakturou. Zajedete do servisu, necháte si opravit auto, pojišťovna akceptuje fakturu ze servisu, a buď ji sama zaplatí (třeba u smluvních servisů) nebo vám fakturu proplatí (mínus spoluúčast). To všechno vypadá samo o sobě v podstatě v pohodě. Problém je ve výpočtu výše škody.

Předně vám může pojišťovna plnění krátit, pokud jste zanedbali nějakou svojí povinnost. Třeba když jedete bez zimních gum v zimě a sklouznete autem do stromu. Určitě je to škoda havarijního pojištění, ale zanedbali jste povinnost, kterou vám ukládal zákon (neměli jste zimní gumy), takže vám bude plnění zkráceno.

Jiný – a mnohem zásadnější – problém nastává u totální škody. Totální škoda je taková škoda, kde suma škody je vyšší nebo rovna limitu pojištění. Vtip je v tom, že cena vašeho vozidla se neustále mění. Vozidlo se opotřebovává jízdou a také stárne. To, že jste ho včera koupili u dealera za čtvrt milionu, neznamená, že ho taky za čtvrt milionu dnes prodáte. Dá-li se věřit článku v Týdnu z dubna 2016, ztratí nové auto za rok cca desetinu svojí ceny! A v pojišťovnictví platí, že se neplatí nadpojištěná hodnota. Jinými slovy: Klidně si pojistěte favorit z bazáče na čtvrt milionu. Maximálně za něj dostanete jeho účetní hodnotu. Problém nastává ve způsobu určení té účetní hodnoty. Dostanete-li se do takové situace, chtějte vědět, jak byla cena Vašeho vozu určena. Může být, že se likvidátor prostě juknul na nějakej bazar na stejně starý auto stejnýho typu a zjistil, že je za 50 000, přičemž nevzal v úvahu, že vaše auto má nějakou výbavu navíc nebo najeto méně kilometrů. Nebo k němu máte servisní knížku, jste první majitel a pravidelně jezdíte na servisní prohlídky a jánevímco. Žádná dvě auta nejsou stejná a v boji s pojišťovnou vám nezbude než jít do konfrontace. Vím o případu, kdy bourala zaměstnankyně pojišťovny (v soukromém voze) a likvidátor jí nabídl naprosto směšnou výplatu. Naštěstí pro ni jí kolegové našli likvidační spis, kde viděla, že cena vozu byla určena srovnáním s naprosto neodpovídajícím vozem (stejný model a rok výroby, ale v horší kvalitě). Hádku vyhrála, ale jen díky tomu, že rozporovala cenu vozidla a pátrala po metodách, které vedly k jejímu určení.

Mějte na paměti, že cena vašeho vozidla (pro pojišťovnu) neustále klesá a chcete-li se havarijně pojistit, měli byste měnit na pojistce cenu pojištěného vozidla každý rok.

Druhý extrém je tzv. podpojištění. Jste pojištěni jen na 2/3 ceny vozidla. Pojišťovna bude proto násobit plnění 2/3, protože se předpokládá, že jste se podpojistit chtěli, takže se zajišťujete jen na toto procento. Nefér? Zcela lege artis. Vaší „povinností“ je trefit správnou cenu vozidla.

Pro člověka, který autům rozumí je nejlepší (a navrhoval to někdo v komentářích u dílu II) řešit nehodu rozpočtem – dohodnout se s likvidátorem na krocích, které se na autě udělají (poté, co zjistíte, co všechno je s autem špatně) a které pojišťovna za jakou cenu zaplatí. Pojišťovna Vám pak pošle peníze a je hotovo – vymalováno. Pokud se, tedy, bavíme, o velké havárce. Pokud bychom mluvili o ďubce na čelním skle, tam pojišťovny zpravidla nemají žádnou spoluúčast a nejjednodušší je dohodnout se s pojišťovnou, že dojedete do smluvního servisu. Tam auto odvezete, necháte (máte-li na to nárok, vezmete náhradní vozidlo) a zase si pro něj přijedete. Servis vymění/vyžehlí čelní sklo a vy si odvezete opravený vůz. Konec příběhu. S velkou havárkou to tak ale opravdu není. Bez ohledu na to, co vám říkají v reklamách.

Jak na havarijní pojistku

Nejlepší rada, kterou vám mohu dát, je: Havarijně se nepojišťujte. Smysl mají některá připojištění, pokud jste silně riziko averzní (skla, určitě byste se měli přesvědčit, že máte v asistenci nárok na náhradní vozidlo, můžete zvážit vandalismus + vandalismus zvěře), ale pokud dojde na opravdovou „velkou“ havárku (ujede vám auto na náledí a vy ho omotáte okolo stromu), budete z pojišťovny určitě zklamaní. Způsob zacházení s cenou vozidla a od toho se odvíjející likvidace je v podstatě vždy v neprospěch klienta. Nejsem si jist, že to je potměšilost likvidátorů. Myslím, spíš, že likvidátoři přemýšlejí ve svých šablonách, v nichž byli zaškoleni. Smysl má možná pojistit havarijně nové auto a přilípnout si k němu GAP (tedy příplatek, který vám doplatí srážku z kupní na účetní cenu), ale to se týká nového auta v prvním roce (až třech), ale zvažte si, jestli jste natolik riziko averzní, že se děsíte, že způsobíte nehodu, při které si rozšleháte nové auto. Jasně, každej pojišťovák zná historku, kdy někdo zrušil pojistku a druhej den toho litoval, protože vyhořel/ukradli mu auto/rozšklíbnul si auto o strom a podobně. Určitě se to někdy někomu stane. Otázka je, jestli se to stane právě vám. Zvažte si to riziko sami. Podle mě jsou havarijní pojistky dost k ničemu. Obvyklá „obchodní řeč“ je, že si někdo zrušil havárku a druhej den „ho nabourali“. Řekne – li vám tohle zástupce pojišťovny, můžete s úsměvem odvětit, že to je v pořádku, protože když vás někdo nabourá, hradí se škoda z povinného ručení viníka a vy na to havárku nepotřebujete. To se, tedy, bavíme o vašem vlastním autě. Auto na leasing bude havarijně pojištěno, ale proto, že vám to nařizuje leasingová společnost (ale také jsou tam značně přátelštější sazby).

Pokud jste se rozhodli se pojistit, opět platí, abyste se nechali pojistit od někoho, komu věříte. Dohodněte se dobře na ceně vozidla (limitu pojištění) a ubezpečte se, že tato odpovídá hodnotě vozidla nebo je mírně (mírně!) vyšší a pravidelně tuto částku měňte, aby odpovídala realitě.

To je v podstatě ze základního curiculla ohledně autopojištění všechno. Vytrvá-li zájem a milá přízeň Vás čtenářů, rád se budu příště věnovat tomu, kdo je váš přítel a kdo nepřítel na pojistném trhu. Rád bych také napsal pár řádku o pojistných podvodech. Ale jen bude-li zájem. Na dotazy se pokusím odpovědět pod článkem.


08.01.2017 Honza


Související články:


12345 (114x hodnoceno, průměr: 1,32 z 5)
9 537x přečteno
D-FENS © 2016