Existuje dlouhý seznam věcí, které nikdy nepochopím a v tom seznamu hned nahoře je marketingová strategie Škody Auto. K tomuto prohlášení mě vyprovokovala reklama, kde se různí lidé ocitají v interiéru Škody Fabia III poté, co si poskočí. Do toho se ozývá různě namixovaná skladba Já na to mám.
Poměrně dlouho jsem bojoval s produktovou strategií Škody Auto. Připadalo mi to, jako když v té firmě pracují dvě party s diametrálně odlišným pohledem na to, jak má vypadat auto a jaké emoce má vyvolávat. Jedna byla toho názoru, že auto musí vypadat atraktivně a sebevědomě, aby na něj byla radost koukat, protože co dobře vypadá, většinou taky dobře jezdí a spokojený zákazník je nejlepší reklama, protože ho jiní zákazníci vidí spokojeného a taky si třeba to auto koupí. Druhá byla toho názoru, že zákazník naopak musí trpět, protože správné auto musí především sloužit rodině, musí dojet bez závady do Chorvatska a zpátky, musí mít škrabku na led schovanou pod víčkem nádrže a deštník ve výfuku. A tak se začala v produktové nabídce Škody Auto paralelně rozvíjet tepláková kultura vozidel podivných tvarů a jízdních vlastností vyzařujících frustraci.
Jak jinak si vysvětlit, že stejná firma dokázala vyprodukovat takové hrůzy jako Superb I nebo Fabia II, a současně pohledná a povedená auta jako Fabia I, Octavia III nebo Superb III. Na takovou Škodu Karoq se docela dá koukat, ale když vymýšleli Kodiaq, tepláková frakce asi zamkla tu progresívnější někde na záchodě a vymyslela auto, které mi připomíná malého a velkého chlápka, kteří nesou rakev.
Někdy se obě party poperou o jeden model. Za jednu z nejpovedenějších Škodovek pokládám Rapid. Úspěch je o to cennější, že udělat pěkné malé auto je o hodně těžší než udělat pěkné velké auto. Že jo, Renaulti, Peugeoti, Mercedesové a další. Jedním z inherentních znaků designu škodovek, tedy těch povedenějších od té první party je, že sice vypadají dobře, ale jen když stojí. Za jízdy mají takový podivný těžkopádný posaz s nadzvednutým předkem a povislým zadkem, asi jako když Mařena špulí kozy na Pepu odvedle, protože si právě přivezl takový divný nový auto vpředu s maskou, co vypadá jako hrábě. To se ale netýká Rapidu, který vypadá dobře i za pohybu. Ani jízdně mi nepřišel nijak podprůměrný. Myslím, že se celkově velmi povedl a byl by ještě lepší, kdyby mu koncernové sudičky neurčily osud levného auta. Jenže nadšení vydrží do chvíle, kdy otevřete dveře, v interiéru totiž zjevně úřadovala ta druhá parta.
Nebo taková Octavia III. Tam si obě party rozdělily teritorium podle výbavy. Automobil v základu vypadá úděsně. To si řeknete, že si asi dělají prdel, protože je to strašné. To už radši Dacii Logan. Ale v provedení RS vypadá Octavia velmi dobře. Druhé partě stačilo vyměnit nárazníky a pár doplňků, udělat tomu fake dvojité výfuky, namontovat tam větší kola a hned je z toho vozejk k pohledání, co rozhodně nikoho neurazí. Teď zase po kapkách dávkují veřejnosti nástupce Rapidu, Škoda Pixla nebo jak se to jmenuje, a vypadá to zase tak nudně, že by u toho začal zívat i psychotik s ADHD, co frčí na koksu. Ale nevylučuju, že se toho v průběhu dalšího vývoje chopí ta druhá parta a udělá z toho něco k světu.
Jenže tohle striktní dělení neplatí v případě marketingových kampaní, které dělá výhradně ta druhá parta.
Skladba „Já na to mám“ je pro dosud existující skupinu Natural je něco jako Hotel California pro Eagles, řeklo by se „skupina jediného hitu“. Pojednává o „velkým frajerovi na vysoký noze“, je „v balíku a má všude známý“ a „každej před ním hačačá“. Především ale „na to má“. Když se dostaví finanční krize, tak se ovšem zastaví za maminkou, která ho zasubvencuje. Zjednodušeně řečeno, pojednává o pozérovi z osmdesátých let, který chce vyvolat na okolí dojem, že je někým, kým vlastně není a ke všemu se musí dobrat přes známý.
Je to dost ohraná pecka, která zní éterem teprve třicet let, takže se k propagaci nových aut skvěle hodí.
Shodou okolností bývá majitelům škodovek někdy předhazováno to samé, tedy pozérství a snaha udělat ze sebe něco, co nejsou, aby ukázali, že „na to mají“. Jistě jste už mnohokrát za volantem absolvovali dýchavičný útok tříválcové fabie, jejíž řidič se vám rozhodl demonstrovat, že „na to má“ a HTP není označení pro nemoc. Případně stereotypní honičky s řidiči dieselových octavií, jejichž tradiční soutěživost je poháněna snahou dokázat že ano, já na to mám, případně jiné škodovkářské kousky, kde nám ostatním okřídleným šípem netrefeným motoristům dokazují, že na to mají.
Kdyby toho nebylo, bez osmdesátých létech s jejich atmosférou tuzexů, společenské nutnosti „mít známé“ a dalších atributů v té písni vypodobněných bych se docela i obešel. Na této vlně nostalgie se nevezu, naopak, ekluje se mi to. Já sice rozumím, že společnost směřuje zase do těchto míst, ale nemusím to dostávat takhle po lopatě.
Působí to na mně dojmem, jako by Škoda chtěla oslovit různé ty zastydlé týpky z osmdesátek, co nosí kostkovanou flanelovou košili, manšestráky a ledvinku a jejich Favorit už dojíždí.
Kromě toho reklama vyvolává dojem, že by se to auto snad ani neprodalo, kdyby nebylo výhodného financování, což taky není pravda, protože Fabia III není špatné auto a světe div se, jistě si ho hodně lidí koupí proto, že se jim prostě líbí.
Vůbec se mi to nelíbí. Divil bych se, kdyby se to někomu líbilo. Proč není prostě možné natočit reklamu o tom, že zase jednou po létech šikanování zákazníků těmi jejich „kompaktně a houževnatě“ působícími zprasenci s „mandlovýma očima“ s hlomozícími motory, které se v zatáčce nakláněly jako Moskvič, vyrobili konečně auto, které dobře vypadá, a dobře jezdí.
Já nepochybně obdivuji práci, kterou ve Škodovce odvádějí. Z provinční automobilky, která byla každému pro prdel a která ještě na začátku 90. let vyráběla auta s konceptem pohonu z dob hippies, vytvořili respektovanou automobilku s celosvětovým dosahem. Unikli soustavným koncernovým tendencím udělat si ze Škody budget brand, co horšího, v několika případech překonali koncern a dovedli nabídnout lepší auto za méně peněz a čím dál více definují dění v celém koncernu. Přežili invaze těch různých pseudomanagerů a diletantů, které tam koncern dosadil. Jedná se o fascinující success story, která pravděpodobně nemá na světě moc analogií. A proto si myslím, že by jim trochu sebevědomí neuškodilo a neměli by se shazovat tak připosraným reklamním spotem.
07.11.2018 D-FENS
(272x známkováno, průměr: 1,49 z 5)