Já jsem technik, kdo je víc

Featured Image

Musím přiznat, že se celkem dobře bavím probíhající polemikou na téma preference technických a humanitních oborů, přičemž většinou skončím u toho, že lidé moc neví, která tady mlátí. Někdy je to až groteskní.

Sem tam vedu nějaké pohovory s uchazeči o práci, kteří jsou absolventy nebo krátce po absolvování školy. Z minulý rok jich bylo asi patnáct, možná dvacet, nevím, nepočítám to. Jsou různého charakteru, interní, externí, formální, méně formální, a pokaždé se projeví jedna věc.

Skoro vůbec nesejde na tom, co má kdo za školu. Neznamená to nic kromě nějakých virtuálních fíčur jako je položka v C.V.

Představte si puberťáka, co někdy kolem 17. roku svého života začne řešit, co má jít studovat. Představte si sebe na jeho místě, pokud jste starší 17 let. Pochybuju, že někdo z nás byl v té době schopen udělat nějaké kvalifikované rozhodnutí týkající se jeho budoucí profesní orientace. Takže se v praxi uplatnila různá jiná rozhodovací kritéria. Co řekli rodiče. Kde bylo právě volné místo. Kde jsou jednoduché přijímačky. Kde budu mít protekci. Kde na to finančně dosáhnu. V oboru, kde nejsnáze seženu zaměstnání. Kde nejsnáze seženu dobře placené zaměstnání. Kde seženu zaměstnání, kde nebudu muset nic dělat. Výsledek je mnohdy značně kompromisní. V důsledku toho existuje celá řada vystudovaných techniků, kteří o technice nemají ani páru, a pak celá řada vystudovaných netechniků, kteří by k smrti rádi něco takového dělali.

I když někdo vystuduje techniku a má zájem to dělat, tak to zase neznamená, že by to dělal dobře. Na území ČR například existuje technická univerzita, kde ustrnuli v čase, zhruba v době, kdy se točil seriál Inženýrská odyssea. Sami sebe nazývají prestižní univerzitou, asi proto, že polovina studentů nosí Prestige. Už čtyřicet let se tam kreslí převodovka a ještě tam nepochopili, že existují i jiné strojařské obory než konstrukce a technologie. O tom, že existuje něco jako řízení kvality, vývoj výrobků, vývoj procesů tam ještě asi neslyšeli, nehledě na disciplíny na pomezí techniky a jiných oborů, jako třeba technický nákup, technický marketing nebo technický prodej, což je v tom prostředí skoro sprosté slovo. Někdy bych mlátil hlavou o zeď, co tam dokáží vyprodukovat za fachidioty. Někteří obvzlášt zaslepení pedagogové tam dokonce v každodenní praxi přikrmují řevnivost mezi technickými a netechnickými obory podle vzorce „já jsem technik, beze mě by nešlo nic vyrobit, ani to záchodový prkýnko, na kterým ekonomové sedí, když serou“. To je obrovská blbost a kdo něčemu takovému věří, tak je debil a vymstí se mu to. Třeba se divím tomu, proč se tam ti lidé neučí, jak řešit a komunikovat technické problémy. Skoro žádný technik po škole se neumí vyžvejknout. Také neví jak pracovat v projektovém týmu. Neumějí jazyky a nechápou, proč by je měli umět. Ten seznam nedostatků, které vzdělávací systém technických škol produkuje, je velmi velmi dlouhý.

Výhoda, kterou ti lidé mají skrze studium samotné je minimální a snadno se rozhodnete upřednostnit absolventa netechnika s přirozeným zájmem o věc než nějakou přemotivovanou leklou rybu z prestižní technické fakulty. Už jsem to udělal mnohokrát a jen ojediněle jsem šlápnul vedle. Rád upřednostním uchazeče, který je osobnostně v pořádku a má přirozenou motivaci, ale nemá úplně vyhovující vzdělání. Popravdě řečeno, u některých svých lidí ani nevím, co vlastně vystudovali.

Osobně si myslím, že celé toto nahánění humanitních povalečů do výroby není nic jiného než populismus, snaha politiků zalíbit se určitým společenským vrstvám a vyšplhat se k vyšší popularitě po zádech určitých skupin mladých lidí, které nevzbuzují příliš důvěry ani respektu. Dál taky zlovolnost. Některým lidem prostě dělá dobře si sáhnout na životní plány jiných lidí, třeba toho sousedovic spratka, který studuje nějaké divné věci, jejichž název neumím ani vyslovit, místo aby šel makat do fabriky na směny jako já. Jsou tu také zájmy velkých tuzemských firem, kterým se zatím vyplatí lobbingová kampaň více než přímá mzdová konkurence, jinak řečeno, potřebují sice pro svoje operace nějaký druh odborníků, kteří momentálně na trhu nejsou, ale také nejsou ochotny pořádně pustit chlup a zaplatit si je nebo investovat do rozvoje těch pracovníků, kteří potřebné vzdělání nemají. Lobbing přijde levněji,  stačí zaplatit nějakému pisálkovi oběd za pětikilo a poslat mu již zpracovaný článek o tom, jak hrozivá situace na pracovním trhu vládne a že nemá kdo roztočit soustruhy, na což část veřejnosti bezpochyby skvěle slyší.

Je velmi hloupé tohle podporovat.

Lidi tyhle sračky nepochopitelně žerou, nepřemýšlí o nich a mají potřebu se různě vymezovat proti absolventům humanitních škol nebo proti těm školám samotným, což je směšné, kontraproduktivní a hlavně se jich to vůbec netýká. Kdyby této inherence do vzdělávání jiných osob nebylo a každý se staral především o svojí prdel, život by byl veselejší. Je to zhruba stejná situace jako v roce 1989, kdy se veřejnost nechala fascinovat barevnými saky ekonomických vizionářů Klausova typu a všichni studovali ekonomku, aby za pár let zjistili, že je jich prostě moc a navíc ještě špatných, protože ekonomické prostředí a legislativa se vyvíjela podstatně rychleji než školní osnovy. Stejná situace zavládne za nějakých 15 – 20 let na trhu s technickými profesemi. Ale i kdyby ne – je to přece každého věc, jaký průzkum trhu před investicí do svého vzdělání provede a jak uváží svoje šance na trhu práce. Když někdo dospěje k závěru, že je dobrý natolik, že se uživí sociální antropologií, tak směle vpřed. Jak vidíme denně, i ty neprofláknutější a nejzbytečnější profese, jako třeba policajt, úředník, cyklokoordinátor, data protection officer a podobně dobře uživí různé budižkničemy a o chléb vezdejší se v pokročilém socialismu nikdo bát nemusí.

Obecně pokládám celý ten systém za perverzní. Shodou okolností, opět na základě vlastní zkušenosti. Vysokou školu jsem studoval v letech 1992-1997 a pak podruhé v letech 2006-2009, kdy už jsem byl skoro deset let aktivní v oboru. Ten druhý průběh jsem využil ve svůj prospěch daleko lépe, protože jsem už věděl, co chci a potřebuji. Studium samo bylo často něco jako výměna názorů, já měl nějaký odborný názor, pedagog měl nějaký odborný názor, podiskutovali jsme si, já si rád poslechl jeho, on si rád poslechl mně, každý z nás odešel o něco bohatší já dostal za jedna. Navíc jsem poznal skvělé lidi, kteří na mě udělali obrovský dojem, například docenta Františka Ježka. Nebyl jsem líný ujet autem 260 km za odpoledne, abych si poslechl jeho přednášku, to bych během „standardního“ studia nikdy neudělal, protože jsem to neuměl ocenit. Tehdy, více než deset let po ukončení plánované školní docházky mi došlo, že mi to dalo daleko víc. Tehdy mi došlo, že je to něco jako začarovaný kruh v zajebané socialistické zemi. Musíte mít nějakou vysokou, aby vás někde zaměstnali. Tak studujete něco, ale vůbec nevíte, k čemu vám to je, jak to použijete a zda vůbec někdy, a když vás v práci vezmou, tak zjistíte, že to, co jste studovali, je vám dohromady naprd. Jestli by nebylo přirozenější to dogma „musí mít vejšku“ prostě zrušit, protože to stejně hrozivým způsobem degradovalo, a nechat ty lidi nabírat napřed nějaké životní zkušenosti.

Zajímalo by mě, kam se to vyvine dál, protože celá společenská debata toto téma obsahuje čím dál více agresivity a nesnášenlivosti. Česká společnost tradičně směřuje k takovému vnímání, viz například hon na „silniční piráty“ a z toho rezultující drakonická legislativa dopadající především na slušné lidi, nebo daňový fašismus, který reprezentuje politické hnutí ANO, jinak odpad této země. V minulosti hon na kulaky, máničky a další jednotlivce, které se většině nedařilo formovat podle svých představ. Abychom se samou radostí nedopracovali k nějaké novodobé formě umístěnek, nutných k plnění národohospodářského plánu novodobého evropského RVHP. To je zřejmě něco, co části populace šmakuje zhruba stejně jako drakonické zákony, tedy hodně to chtějí, dokud se to jich samotných nebo jejich dětí nezačne týkat. Upozorňuji na toto riziko, protože toto opatření by bylo skvěle slučitelné se socialistickou podstatou EU samotné a jeho riziko je víc než hypotetické.

 


27.05.2018 D-FENS

12345 (312x hodnoceno, průměr: 1,45 z 5)
21 480x přečteno
Updatováno: 27.5.2018 — 21:59
D-FENS © 2017