„Lékař byl odpradávna sužován úřednickou mašinérií.
Psací stroj byl jeho největší kamarád a leckterý sekundární lékař si prožil malou osobní tragédii, když zjistil, že díky své nepozornosti založil do propouštěcí zprávy o jeden kopírák míň nebo že ho nedejbože založil obráceně. Mladí lékaři při špitálních odděleních datlovali do pozdních nočních hodin a kvalita zdravotnické dokumentace, její úprava, překlepy a pravopisné chyby byly leckde hlavním měřítkem jejich profesionálního růstu. Pacienti slepě tápali. Bez internetového informačního systému byli úplně out a zmírali po tisících. Ano, děti, tak to skutečně bylo. Ale pak se tři chytré hlavy daly dohromady…a nebyla to náhoda, děti, že ty chytré hlavy se daly dohromady v České kocourkovské republice, v demokratickém Česku! To znamená, že jsme zase o krok před NIMI!“ (major Šebek ve výslužbě, 2002)
Tak tahle obměněná scéna z „Pelíšků“ se mi vybaví vždy, když slyším, jak mnozí zasvěceně mluví o projektu IZIP. V souvislosti s personálním zemětřesením na nejmenovaných ministerstvech a pojišťovnách vyplouvá na povrch různá špína. A padají různá obvinění a protiobvinění, protože nejlepší obrana je odjakživa útok. Člověk bez orientace ve zdravotnictví neví, co si o celé situaci má myslet, a tak se většinou přikloní ke straně sporu podle svého přesvědčení. Pravicový fanklub, ačkoli má jindy plná ústa mravnosti, potírání rozkrádání a chce omezit zbytečné plýtvání, nyní křičí cosi o šikaně nejlepšího informačního systému na světě, levicoví fans zase křičí o rozkrádání, ačkoli jindy jim evidentně kriminální jednání a majetkové machinace nevadí: například machinace s pozemky pod taktovkou soudruha Zgarby na pozemkovém fondu. Tak se tedy na ten projekt IZIP podívejme.
Projekt IZIP odstartovali tři chytré hlavy: dva jsou europoslanci ODS z nichž jeden je zároveň člen dozorčí rady VZP, soudruzi Cabrnoch a Ouzký a třetím je otolaryngolog MUDr. Pavel Hronek. Hlavním sponzorem celého projektu se stala VZP, která tento projekt financuje již asi 3 roky. V projektu je zaregistrováno k 11.11.2005 758.046 uživatelů, z čehož je asi 7 000 zdravotníků (v ČR pracuje asi 35 000 lékařů, z oznámení se nedá dovodit, zda zdravotnický pracovník = lékař). V celém systému IZIP je asi 2 miliony záznamů.
O čem je systém IZIP? Jde o internetový projekt zdravotních knížek. K systému se mohou hlásit jak pacienti tak lékaři. Pacient je de iure „majitelem“ záznamů v internetové zdravotní knížce, lékař je přitom ten, kdo onen záznam tvoří. Záznam obsahuje informace o provedených vyšetřeních, o předepsaných lécích a očkování. Pacient může záznam zpřístupnit kterémukoli lékaři, když se v jeho ordinaci do systému IZIP na jeho počítači přihlásí (za předpokladu, že lékař má zavedenu internetovou přípojku), ale jen registrovaný lékař může v systému vytvářet záznamy. Zvláštní postavení mají lékaři RZP, kteří mají (pokud jsou v systému registrováni) přístup k informacím pacienta i bez jeho souhlasu, jelikož se předpokládá, že je budou potřebovat, až budou zachraňovat onoho pacienta v bezvědomí.
Co podle propagátorů IZIPu bude registrace v systému znamenat pro jednotlivé subjekty na poli zdravotní péče?
Pro pacienty to znamená, že si kdykoli budou moci přečíst na internetu, co o nich lékaři při tom kterém vyšetření napsali. Nebudou si muset pamatovat veškeré údaje, po kterých se pídí každý lékař při první návštěvě, ale prostě odkážou lékaře na příslušný záznam o anamnestických údajích.
Pro lékaře to znamená že si po autorizaci pacientem budou moci přečíst, co o pacientovi zaznamenal jiný lékař, aniž by s sebou pacient musel přinést příslušný zdravotnický záznam. Ale především to bude znamenat spoustu práce navíc, jelikož systém IZIP rozhodně nesupluje nutnost vést zdravotnickou dokumentaci v papírové podobě a mít příslušný systém evidence pacientů ve svém počítači. Část databázových programů pro lékaře už systém IZIP obslouží automaticky, takže lékař zmáčkne jen příslušné tlačítko pro export dávkového souboru pro IZIP.
Pro pojišťovnu to bude údajně znamenat, že se vzájemnou komunikací ušetří za duplicitní vyšetření a systém tak prý bude šetřit velké peníze.
Nyní si proberme, co skutečně znamená systém IZIP a jeho implementace v českém zdravotnictví. Autorům se především nepodařilo zcela vyřešit problém další zbytečné administrativy pro lékaře, kteří alespoň v části případů budou muset cestou „copy & paste“ příslušná data do systému překopírovat, v případě inkompatibility znakových sad používaných databázovým systémem evidence pacientů dokonce ručně přepsat. Je to sice k nevíře, ale lékaři dosud ve vysokém procentu používají k vedení evidence a dokumentace DOSovské aplikace používající CP 850 (Kameničtí), kterážto je se současným systémem znakových sad nekompatibilní. Systém jim obstojně funguje řadu let, a tak necítí potřebu jakékoli aktualizace. Přistoupení k IZIPu by tedy znamenalo jednak zakoupení nového software (spojeným ve většině případů též s novým hardware), což je ta nejmenší investice, protože další problém je s exportem dat do nového systému. Cena těch dat totiž několikanásobně převyšuje cenu nového hardwarového a softwarového vybavení. Podle mého názoru brání části lékařů kromě další administrativní zátěže, technickým bariérám a finační zátěži účast v IZIPu také fakt, že zdravotnická dokumentace jejich pacientů není pod jejich kontrolou, takže v případě jakéhokoli průšvihu jsou snadněji napadnutelní. Jsou lékaři, kteří totiž kopii lékařské zprávy nedávají pacientovi do ruky (ač se jedná o jejich povinnost). Pokud by mělo dojít k celoplošnému rozšíření systému, pak není jiné cesty, než aby to ti lékaři dostali příkazem – například pod hrozbou dalšího neprodloužení smluvního vztahu. Ekonomická a administrativní zátěž však pochopitelně bude na jejich vrub, což dále zvýší už tak masivní radikalizaci. Sami lékaři ze zapojení do systému přitom nemají žádný profit. Systém je udělán pouze jako velmi hrubá a orientační informace a jeho datová struktura je velmi chudá. Lékaři se z IZIPu nedozvědí, jaká je statistika výkazů ostatních lékařů v oboru, zda již u svých pacientů přešvihli limit za léky a další léky tak budou muset pacientům platit ze svého. Také se z IZIPu nedozvědí nic o vykázaných výkonech a jejich časových a množstevních limitech, to si musí ohlídat „ručně“. Vůbec nejpikantnějším faktem je účast zdravotní pojišťovny v systému. Po prostudování materiálů jsem zjistil, že do datové struktury armády úředníků pojišťovny nijak nepřispívají a že účast VZP se omezuje pouze na nalití příslušné peněžní částky na konta příslušné firmy, která IZIP provozuje. Lékař se tak z IZIPu nedoví ani změnu pojišťovny, což pak vede k chybám ve výkaznictví, které jsou tak šťavnatě prezentovány úředníky z pojišťoven ve sdělovacích prostředcích.
Další otázkou je, zda by lékaři měli v budoucnu přejít na full-support systém. Může se stát, že systém IZIP bude do budoucna splňovat všechny standardy kladené na zdravotnický informační systém a že lékař bude moci zbavit svého systému evidence a vše nechat na odbornících. Takovou blbost by mohl udělat jenom největší pitomec. V momentě, kdy systém spolkne většinu informací, stanou se lékaři na systému závislí a snadno vydíratelní. Nyní platí systém VZP. Když budou veškeré informace na vzdáleném serveru a ne u lékaře v ordinaci a když pak VZP odmítne systém financovat, kdo bude potom krmit soudruhy Cabrnocha a Ouzkého nejen daty, ale i financemi? Pochopitelně lékaři. Bude záležet na systému péče, zda bude tržní nebo současný, jestli se náklady na tento projekt promítnou do peněženky pacienta nebo jestli bude vše platit zdravotnické zařízení ze svého hrubého zisku. Lékař si totiž nebude moci dovolit cenná data o pacientech ztratit. Celkově lze tedy říct, že lékaři přistoupivší k IZIPu má ze systému jen zcela minimální profit a že ta chvilka, kterou stráví při sporadické registraci nového pacienta mu pravděpodobně nevyváží tu onanii, kterou „by měl“ každodenně provést, aby aktualizoval Velkého bratra.
Pro pacienta znamená IZIP zdánlivě vyšší komfort. Zdánlivě, jelikož prezentace citlivých dat na internetu znamená bohužel vždy možnost zneužití. Provozovatelé IZIPu se sice dušují, jak mají všechno řádně zabezpečeno, ale bohužel nezveřejnili standard zabezpečení nebo i takovou věc jako to, zda jsou data během přenosu kryptograficky zabezpečena, nebo se přenáší bez kódování, a zabezpečují se až po uložení do cílové destinace. Prý by toho mohli zneužít hackeři – což přímo prokazuje, že znatelné díry v zabezpečení rozhodně existovat budou, zvláště pokud provozovatel IZIPu tvrdí, že systém zabezpečení se kontinuálně zlepšuje. Pokud se systém kontinuálně zlepšuje a pracuje se na kódu webovské aplikace, je velmi pravděpodobné, že rovněž nepovolané osoby coby administrátoři – nezdravotníci mají přístup k citlivým datům. To potvrzuje i informace o (doživotní?) povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců uveřejněná v provozním řádu IZIPu (viz. bod 6.3. Provozního řádu IZIP), která je v ostrém kontrastu s informacemi pro pacienty, kde se tvrdí, že IT zaměstnanci a programátoři nemají k citlivým datům přístup (!! LOL). Navíc, největším problémem není samotné zabezpečení serverů, nýbrž zabezpečení klientských počítačů. Jsem sice jen počítačový analfabet, který programuje pouze ve Visual Basicu, ale myslím si, že by pro mě neměl být problém zjistit si údaje kohokoli, kdo je v IZIPu registrován. Jak to udělat? Existují příslušné VB knihovny operující se samotným IE, kam se může podstrčit nějaké to „okno“, kde se nicnetušící lékař „vyzve“ aby pro větší bezpečnost zadal heslo ještě jednou, existují aplikace scanující jednotlivá přerušení (například klávesnice) a tyto aplikace jsou po menší úpravě schopny poslat komukoli příslušné kódy zajišťující přístupová práva. Pak stačí jeden e-mailík s nějakou menší srandovní aplikací tvořící mimikry trójskému koníkovi (což není totéž jako koník mořský) příslušnému pacientovi nebo lékaři a je to. Standardní antivirové programy by pravděpodobně neměly o mojí malé aplikaci ani ánung. Jistě někteří namítnou, že takové nebezpečí je reálně vždy, včetně internetového bankovnictví. Jenže u internetového bankovnictví si každý individuálně zabezpečuje počítač, ze kterého provádí operace a může tak 100% ovlivnit úroveň zabezpečení takových operací. U IZIPu tohle neplatí, jelikož pacientova data jsou sdílena minimálně s lékaři, kteří data na síti vytvářejí. O úrovni počítačové gramotnosti lékařů a úrovni zabezpečení jejich počítačů bych si nedělal velké iluze. Nejlepším standardem, který je myslitelný v boji proti zneužití dat pacienta je tudíž oddělení počítače, kde jsou data o pacientech vedena, od sítě sítí a počítač používat pouze k jednomu účelu.
Dalším důvodem pro pacienty proč nepřistupovat k IZIPu je pauperizace vlastního kontaktu lékař – pacient. Lékař nepracující se systémem IZIP s Vámi bude komunikovat, zeptá se Vás na obtíže, součástí pohovoru může být i nezbytná psychoterapie, lékař zavedený v IZIPu bude vejrat do monitoru počítače. IZIP nepochybně podporuje onen průmyslový náhled na lékařskou péči, kdy se pacient stává nikoli subjektem, ale pouhým objektem, kusem masa, které zrovna přišlo do ordinace.
Dalším argumentem, který se často uvádí na podporu IZIPu je to, že IZIP prý zachraňuje životy. Tak to Vás musím zklamat. IZIP životy nezachraňuje, protože jakákoli informace z webu, byť by byla záruka její 100% pravdivosti (což beztak není), nemůže být sama o sobě klíčem k diagnóze. Tím může být pouze pečlivé vyšetření pacienta erudovaným lékařem. Výrokem, který kandiduje na blábol roku, se v této souvislosti stává výrok jistého ředitele záchranné služby:„Zatím nejčastěji a také nejvýznamněji nám informace z IZIP pomohly při výjezdech k diabetikům a alergikům. Na operační středisko přichází tísňová výzva, že dotyčný je například v bezvědomí, a díky IZIP víme, že vyjíždíme k diabetikovi, který se nachází v hypoglykemickém kómatu“. Pokud je mi známo, diagnózu hypoglykemického kómatu nelze provést tím, že někdo zavolá 112 a já se podívám do IZIPu a zjistím, že pacient má diabetes. Stav bezvědomí může být zrovna tak MAS paroxysmus při zhoubné srdeční arytmii nebo například cévní mozková příhoda, kterou jsou diabetici postižení častěji než normální populace. Pan ředitel si to představuje jako Hurvínek válku. Podobné postupy diagnózy „od stolu“ mohou naopak lékaře zmást, a tak o život pacienta připravit!! Informace z IZIPu mohou být použity jako velmi pomocné a velmi orientační hledisko a vůbec nemají z hlediska záchrany lidského života rozhodující význam. Abych pravdu řekl, guidelines, které jsou v oboru akutní medicíny v civilizovaných státech vypracovány (narozdíl od státu našeho, kde sice doporučené postupy existují, ale nejsou systemizovány a jejich obsah není aktualizován a nemá právní dopad), s podobnou pre-informací vůbec nepočítají a lékař je povinen udělat standardní řadu úkonů právě proto, že není nikde napsáno, že každý akutní stav má spojitost s předchozími diagnózami pacienta. To ví snad každý jedinec, kdo se v medicínské branži trochu pohybuje, pokud není mdlého rozumu. Tedy každý ne…pokud to od pana ředitele nebyl jen politický blábol, kterým uspokojí své stranické soudruhy, a myslel to skutečně vážně, pak je vskutku dobře, že je „jen“ ředitelem a nejezdí do terénu zachraňovat pacienty.
Vůbec největší kontroverze se objeví, když se podíváme na právní pozadí celého systému IZIP. Provozovatel s hrdostí tvrdí, že systém IZIP je v souladu se zákonem č. 101/2000 „o ochraně osobních údajů“. Dokonce to slavnostně stvrdil i Úřad na ochranu osobních údajů,který systém IZIP zaregistroval. To je asi v drtivé většině případů pravda, ovšem je s podivem, že to soukromá společnost podnikající v česku nepovažuje za naprostou samozřejmost a uvádí tento fakt do reklamních materiálů (jako kdyby jiné databázové systémy narozdíl od IZIPu v souladu se zákonem nebyly). To svým způsobem svědčí způsobu uvažování majitelů IZIPu, Slušný člověk by považoval za samozřejmost, že jeho veškeré počínání je v souladu se zákonem a neprezentoval by to jako přednost. Pravda, k takovému standardu jsme se v Čechách dosud nepropracovali a není to pouze chyba majitelů firmy IZIP s.r.o.
Přesto jisté pochybnosti, že za všech okolností je provoz IZIP v souladu se zákonem 101/2000 Sb., existují. Legalita provozu IZIP je zajištěna tím, že veškeré subjekty, o nichž je dokumentace vedena, k tomu písemně dávají souhlas. Problém je v tom, že zdravotnická dokumentace není vedena pouze o samotných pacientech, ale i o osobách, jejichž zdravotnické údaje mohou mít vztah k onemocnění pacienta. Uveďme si typický příklad. Mařka Vomáčková souložila s Frantou Vokurkou a Mařka si z tohoto vášnivého vztahu kromě neopakovatelných erotických zážitků odnesla i kapavku. To je údaj odpovídající právní definici citlivého údaje podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona. Subjekty údajů jsou podle dikce zákona Franta Vokurka a Mařka Vomáčková. Mařka Vomáčková navštíví s typickými potížemi svého ošetřujícího gynekologa, ten údaje zaznamená do své osobní databáze a pošle dále do systému IZIP. Pokud je tento údaj ve zdravotnické dokumentaci, je to v pořádku (viz. § 9 odst. 1 písm. c), jelikož na zdravotnickou dokumentaci se písemný a dosti přesně specifikovaný souhlas nevztahuje. IZIP ale nemá charakter zdravotnické dokumentace (viz. citovaný § 9 a bod 3.4. Provozního řádu IZIP), a proto je nutné, aby pacient dal souhlas se zapojením do IZIPu. Tento souhlas ale dala pouze Mařka Vomáčková a ne Franta Vokurka – tedy souhlas nedaly veškeré osoby, o kterých je dokumentace vedena. Standardní zdravotní dokumentace je přitom těchto údajů o druhých plná, a proto také může nastat situace, kdy se o komkoli můžou shromažďovat informace i v systému IZIP, aniž by ten konkrétní občan k tomu dal souhlas. Jestliže alespoň část lékařů poskytují informace pomocí dávkového souboru automaticky a systém IZIP požaduje 100% shodu se zdrojovou lékařskou dokumentací, pak považuji za prokázané, že informace o druhých osobách není z dávky do IZIPu vyňata a tudíž IZIP poškozuje práva jednotlivých občanů. To je prokazatelně proti zákonu. IZIP má tak pouze jednu šanci, jak vše zlegalizovat – a to je schválení zvláštního zákona, protože jedině takovou alternativu zákon 101/2000 Sb. připouští ve svém § 9 odst. 1 písm d). A tak se ptám: kde udělali soudruzi z Úřadu na ochranu osobních údajů chybu?
Á propos, pojďme se podívat, jak jsou straničtí soudruzi pana Cabrnocha a Ouzkého konzistentní. Asi před 2 lety se schvalovaly zákony o zdravotnických registrech. Jedním z registrů je například registr onkologický, registr transplantologický a některé další. Soudruzi z ODS byli tehdy kategoricky proti a měli plná ústa silných slov o porušování lidských práv. Soudruzi poslanci trvali na tom, aby se údaje shromažďovaly pouze anonymně bez personálního identifikátoru. Tak například u Národního onkologického registru jedno pracoviště provede diagnózu, druhé pracoviště pacienta léčí, třetí sleduje čtvrté pochová. Jak by asi pan Ouzký zachoval integritu celé databáze, když by ke konkrétnímu pacientovi chyběl identifikační údaj? K čemu by taková data byla? Je zajímavé, jaký stupeň ignorance projevuje pan Ouzký jako vlastník IZIPu v otázkách konstrukce a integrity databázových systémů. IZIP ale ODS nevadí. Dokonce tvrdí, jak prý zachraňuje životy. Spřízněné novinářské žumpy potom bez jakékoli znalosti problematiky tyto intelektuální perly pouštějí do světa, přičemž ovlivňují celé armády voličů lživými fakty. Na to, zda mají existovat zdravotnické registry a jaká data mají shromažďovat, mohou být pochopitelně různé názory. Pravdou je, že jejich současný stav není úplně ideální. Ale chceme-li poskytnout informace o kvalitě léčby v různých zdravotnických zařízeních, jsou tyto registry naprosto ideálním nástrojem, jak to udělat rychle a několik let zpětně. A věřte mi, že s množstvím údajů, které jsou k dispozici, se dají dělat velmi zajímavé analýzy, které mohou dost vážným způsobem nabourat některá ustálená klišé o tom, jak se kde léčí a jak například přechod některých nemocnic pod správu krajů měl vliv na přežití pacientů s kolorektálním karcinomem nebo karcinomem prsu. Jsou to data velmi zajímavá a statisticky signifikantní. Že údaje v IZIPu nemají po právní stránce charakter zdravotnické dokumentace a nesupluje ji, je základním důvodem právní vachrlatosti celého projektu. Jestliže totiž IZIP není zdravotnická dokumentace, neplatí pro něj ustanovení zákona č. 20/1966 „o péči o zdraví lidu“ a tudíž má obsah informací v IZIPu nulovou právní relevanci a soulad s realitou zdravotního stavu pacienta nelze efektivně vynutit. Právní nároky jednotlivců, týkající se porušování povinností při zdravotní péči, bude na základě informací z IZIPu rovněž velmi obtížné dovodit. Představme si například lékaře RZP, který se spolehne na údaj o alergiích, které pacientovi do IZIPu zavedl jeho praktický lékař. Bohužel, údaje nebudou v pořádku a na základě těchto údajů lékař RZP aplikuje pacientu v bezvědomí lék, na něhož je pacient alergický. Pacient při vší smůle zemře na komplikaci z anafylaktické reakce. Kdyby údaje v IZIPu byly zdravotnickou dokumentací, pak by se dala vyvodit odpovědnost obvodního lékaře. V případě současném nebude pravděpodobně právně odpovědný nikdo, resp. se bude zkoumat zejména odpovědnost lékaře RZP. Lékaři praktickému pak bude maximálně hrozit vyloučení ze systému IZIP, což pro něj bude skutečná rána osudu. Jelikož do systému IZIP lékař přispívá bez nároku na adekvátní odměnu, bude i případná občanskoprávní žaloba na lékaře společností IZIP na náhradu škody a poškození dobré pověsti dost problematická. On ten lékař totiž je sice zavázán smlouvou, že bude do IZIPu uvádět relevantní informace, ale sankce za případné porušení jsou předem dány. Takže si tam beze strachu může psát v podstatě co chce. Systém IZIP tedy nemůže kromě velmi zevrubných informací pro pacienta (které mnohdy stejně potřebuje vysvětlit v laické řeči) v podstatě plnit žádnou funkci bez opory v zákoně.
Dá se tedy na systém IZIP spolehnout? Kromě právních aspektů celé kauzy je odpověď na tuto otázku paradoxně především na www stránkách samotné firmy IZIP. Na cca 750 000 pacientů zavedených do systému připadá cca 2 000 000 databázových záznamů. Pokud se podíváme na strukturu systému IZIP (ošetření + léky a některé další záznamy), pak z toho lze dovodit, že jedna návštěva lékaře = zhruba v 70% dva záznamy do IZIPu – o ošetření a o předepsané medikaci. Ve 30% je tento záznam jeden. Tedy jedné návštěvě lékaře odpovídá zhruba 1,7 záznamu. Srovnejme si tento údaj s průměrným počtem návštěv u lékaře v české populaci. Tento počet je 15 návštěv ročně. Nyní si představme, jak vlastně dochází k naverbování dušičky pacienta do systému IZIP. K tomuto podpisu smlouvy dochází zpravidla u lékaře, z čehož vyplývá, že pacient, chodící častěji k lékaři se do IZIPu dostane mnohem pravděpodobněji, než pacient, který chodí k lékaři podprůměrně. To znamená, že by počet záznamů vzhledem k počtu pacientů a jejich roční nárůst měl být v celkovém přehledu zhruba identický s průměrným počtem návštěv pacienta u lékaře. U systému IZIP připadá za celou dobu jeho působnosti 2,6 záznamu. V ČR se uskuteční průměrně 15 návštěv lékaře ročně. Průměrný počet záznamů na pacienta za 1 rok by měl být tedy 15 x 1,7 = 25,5. Je jasné, že ne všechny záznamy pacientů v IZIP nejsou v systému IZIP, jelikož ne všichni lékaři jsou v IZIP registrováni. V systému IZIP je registrováno cca 20% lékařů. Z toho vyplývá, že lze očekávat roční nárůst záznamů v objemu cca 25,5 x 0,2 = 5,1 záznamu na pacienta. Za rok by tedy měl být nárůst záznamů o 3 825 000. To ovšem nekoresponduje s číslem 2 000 000, které uvádí sám provozovatel nikoli za rok, nýbrž za celou dobu existence systému. Rozdíl je významný na hladině významnosti p<0,00001, říká-li někomu něco statistika, a to už při počtu pacientů o 2 řády nižším. Z této jednoduché početní úvahy tedy vyplývá, že množství záznamů je zcela nedostatečné, což naprosto přesně logicky odpovídá kolchoznickému uspořádání celého projektu. Lékaři byli zpočátku zblblí a nechali se naverbovat. Postupně však zjistili, že jim osobně systém IZIP nic nepřináší, a tedy začali houfně na celý systém zvysoka kašlat. Administrátoři systému by si sice mohli ověřit na základě studia variability počtu záznamů u jednotlivého lékaře, ale to by ho museli vyškrtnout, což by znamenalo poněkud menší nárůst využití systému a tudíž menší množství argumentů při vyjednávání o finanční podpoře. Sponzorem je totiž státní instituce (pochybuji, že by si IZIP platili lékaři nebo nedejbože pacienti), a proto aspoň papírově musí být takové indicie, aby příslušné smlouvy obstály před případnou kontrolou.
Co si tedy myslet o celém systému? Funkce, které proklamuje samotná firma v provozním řádu, nejsou naplněny ani náhodou. Celému systému je nicméně poskytována veškerá P.R. a finanční podpora ze strany VZP a médií. Je možné argumentovat tím, že jde o systém, který se teprve zabíhá a že výsledky budou v budoucnu lepší. Na to bych ale příliš nespoléhal, vzhledem k nulovému profitu registrovaných lékařů, kteří jsou hlavními tvůrci toho systému (data jsou v databázi vždy cennější než datová struktura a kód). Data mají informační charakter, mohou být ukládána v rozporu se zákonem, není na ně spoleh, nelze na jejich základě vyvozovat právní odpovědnost a konečně zde existuje slušná šance na zneužití – rozhodně větší než u zdravotnických registrů. Mě osobně to vede k rozhodnutí v žádném případě na podobných leštěných prdech neparticipovat ani jako lékař, ani jako pacient. V této souvislosti však překvapí, jakou podporu dává tomuto projektu VZP navíc v rozporu se zákonem a bez výběrového řízení. V dnešním a budoucím roce je to 150 000 000 Kč, celkem tento systém spolkl něco přes 300 000 000 – to jest asi 400 Kč na pacienta, 200 Kč/pac. ročně. Platili by si je ti pacienti, kdyby podpora od VZP nebyla? Těžko. Jako vůbec největší bomba působí, když soudružka Musílková prohlásí, že systém IZIP šetří pojišťovně ročně 3 mld. Kč. Pokud šetří 3 mld ročně, pak šetří asi 4 000 Kč/pacienta za rok. Kdyby tedy všech 6,5 milionu lidí registrovaných u VZP bylo registrováno v systému IZIP, dá se předpokládat, že množství ušetřených financí by bylo 26 miliard, což je asi 24% ročního rozpočtu pojišťovny. To je velmi zajímavé. Buď pojišťovna vydá tolik miliard na jinou podporu administrativní činnosti než IZIP nebo její smluvní partneři značně plýtvají a okrádají VZP o prostředky a VZP o tom ví. Ovšem tím soudružka Musílková dost výrazně potvrzuje slova svého hlavního oponenta Ratha o bezbřehém plýtvání ve VZP a argumentuje ve prospěch svého odvolání. Zároveň potvrzuje správnost programu soudružky Emmerové (LOL), která zdravotní knížky v levnější papírové podobě vždy propagovala. Je zajímavé v této souvislosti slyšet soudruha Bendla, středočeského hejtmana, bojovníka za práva středočeských pacientů a známého bijce celé bílé mafie, že „Musílkovou musíme udržet za každou cenu“, což je obzvláště pikantní v souvislosti s trestnou činností soudružky Musílkové. Ta prodala akcie soukromé společnosti Preciosa a.s. z majetku VZP zpět oné společnosti pod cenou, a to v době, kdy vládla pojišťovně a byla zároveň v dozorčí radě oné společnosti,což jsou praktiky dost podobné vytunelovaným investičním fondům za Klausova klondiku. Tím vznikla jedním škrtem pera VZP škoda ve výši mnoha milionů korun. A tak se podle vyšetřovatele soudružka Musílková dopustila trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, jenže v době vyšetřování byl již trestný čin promlčen. Podporu systému IZIP lze zařadit do stejné kategorie ekonomických počinů. Nedivím se, že soudruh Bendl tak soudružku Musílkovou ochraňuje. Soudružka Musílková byla dosazena na post ředitelky v roce 1999, což bylo na přání ODS na základě opoziční smlouvy a dodnes hájí zájmy a praktikuje metody této strany. Vrcholní představitelé pojišťovny jsou zároveň vrcholní poradci soudruha Julínka a spolutvůrci návrhu reformy systému zdravotnictví z pera této strany. A tak chraň nás od nich pánbůh.
Ale jak říkají členové ODS s oblibou, je to vina systému. Ano, je to vina systému, který staví zmrdy na piedestal a vedoucí posty, místo aby je nakopal do prdele, jak se patří. A když se podívám, kdo se mandátu a postavení paní Musílkové drží jako veš košile, mám v otázkách viny jasno i v rovině personální.
K prostudování doporučuji:
– informace pro klienty systému IZIP (www.izip.cz)
– provozní řád systému IZIP (v RTF formátu k dispozici na stejné adrese).
– zákon č. 101/2000 o ochraně osobních údajů
21.11.2005 Challenger
(29x známkováno, průměr: 2,86 z 5)