Když něco chci, tak za to zaplatím, a zaplatím za to celkem rád, páč to chci a jsem ochotný za to zaplatit. A úsměv nečekám, nepotřebuji. Vystačím si se seriózním a trošku (odborným?) přístupem. Jenže? Here we go …
I.
Dnes jsem zažil opět naprosto běžnou situaci, … erste klasse, souprava za 700 mega, přijde suverenní průvodčí s arogantním tónem “jízdenku prosím!” … výchozí jednání jak s bezdomovcem. I když musím přiznat, že v nejdražších soupravách se přístup trošku zlepšuje, v klasických rychlících jde kvalita přístupu pomalu ale jistě směrem dolů … bavím se stále čistě o přístupu zaměstnanců.
Celkem často chodím do různých kaváren a všiml jsem si, že pokud nejsem stálý host = defaultní jednání je spíše v negativním smyslu (alespoň pro mě). Pokud začnu chodit často, většinou si na obsluhu nemůžu stěžovat, zaujmou osobnější přístup (což je výborné, God bless America) a já nemám nejmenší problém za to zaplatit. Myšleno samozřejmě obsluze, nad útratu. Vcelku často i 50% navíc, pokud se jedná o pár káv.
Nicméně jsem si naprosto jistej, že když půjdu jinam než tam, kde mě “znají”, bude obsluha přistupovat nevlídně, rutinně a s jasně naučenou přetvářkou … a to vše kvůli vám a neochotě si zaplatit za kvalitní obsluhu … těch kaváren jsem prošel stovky …
Začal jsem se setkávat v okolí spíše s tím, že kvalita = “drahá záležitost”, tzn. že defaultně žádáme hovna. Ať už se jedná o elektrospotřebiče, jídlo, nábytek, jakékoliv služby. Prostě nechceme nic nad nutnou nižší (základní?) úroveň, páč to stojí peníze. Zákazníci (bavím se o 95% lidech – ikdyž D-F čtenáři mají tendenci spadat do těch 5%) taknějak přestali být schopni (ochotni?) rozlišovat kvalitu. Lidé mají strach se na kvalitu jenom podívat, natož o ní uvažovat, resp. provést minimální průzkum trhu. Důsledek? Nekvalitní věci mají s kvalitními často jen rozdílnou marži (a to říkám jako prodavač). Občas si stačí sáhnout na materiál a kvalita je jasná. Bohužel rozhoduje cena a funkce. Čím více funkcí a čím menší cena = criple win! Resp. pokud je cena stejná, rozhodující je počet funkcí, nikoliv kvalita.
Paní: Dobrý den.
Prodavač: Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?
Paní: Potřebuji nějakou pračku do 10.000 CZK.
Prodavač: Máme tu toto Beko za 9.999, nicméně bych Vám doporučil ten Bosch vedle, který je kvalitou podstatně jinde za 10.299.
Paní: Vezmu si to Beko.
Prodavač: Ten Bosch je opravdu kvalitnější a jsou to jen 300 navíc, jste si jistá s tím Bekem?
Paní: Ano jsem, vezmu si tu Beko.
Prodavač: Dobře, připravím Vám ji.
ehm: (Paní si na pokladně vzala k pračce pětiletou záruku za 4000CZK.)
II.
Nedávno tu byl článek o tom, jak taxikář ve Vídni dostal pokutu za to, že měl na sobě mikinu nějakého konkrétního fotbalového teamu. Ehm, ve Vídni jsou prostě dál. Ne protože by dávali pokuty za nesmysly. Využívám taxi coby MHD, denně, a jakákoliv názorová věc do taxi prostě nepatří. A pokud jsou už v Rakousku tak daleko, že to zavedli i legislativně, rozhodně to stojí za zamyšlení. Tady jde o zákazníky (potažmo dojem zákazníků, turistů), nikoliv o “kuriozní” vysírání od Rakouské policie. To je také třeba rozlišovat, ikdyž samozřejmě záleží na úhlu pohledu.
Zkuste si představit že jedete někam, na taxametru se Vám načítá útrata a řidič je hip-hopový mág s ultrakšiltem, tupým výrazem, svítivou mikinou a koktá Vám celou cestu jak díky “systému” zdražuje nafta. Vážně nejste pro regulaci tohoto šílenství? V sektoru, kde cizinci využijí službu 1x v životě si myslím že to regulovat smysl má. Viz pražští taxikáři v očích veřejnosti, zejména té zahraniční.
Teď si představte, že jdete do bordelu a jakmile vejdete, stoupne si ke dveřím UK “ochranka” s výrazem “zaplať a až pak můžeš odejít”. Holka smrdí potem (pravděpodobně né jejím) a furt se divně klepe. To jako vážně? S holkou si pokecáte a odcházíte, za dva drinky necháváte dobrovolně 2 litry. Naprosto chápu, že cizinky se cítí podobně, když sednou do taxi.
III.
Klagenfurt am Wörthersee je město situované na jihu Rakouska, které čítá okolo 93 tisíc obyvatel. Což samozřejmě nikoho nezajímá. Nicméně město je zajímavé především tím, že název obsahuje 10 písmen a žádné se neopakuje. Pokud nakupujete elektro, jakože nakupujete, možná se Vám toto město začne líbit. Udělám z něj totiž počátek Vaší cesty ke kvalitnějším věcem, a to ve stejné cenové relaci. Zde je klíč proti zmrdskému jednání jedné company, co se tváří jako Einstein (tedy alespoň mediálně).
KLAGENFURT = 1234567890; K=1, F=7, FK=71, …
Čísla jsou body, které přibližně definují marži na produktu ve smyslu 1 bod = 1CZK margin. Čísla jsou napsána přímo na cenovce, viz obrázek. Ano, víceméně všechny ty mrdky od LG stojí 5000CZK v nákupu, zbytek je marže. A je jedno jestli je prodejní cena 20 litrů nebo 7. Je to shit … nebo vaše modla. Your choice.
IV.
Storytelling funguje taknějak pro vytvoření představy a motivace k nějakému jednání (z 90% ke koupi), ať uděláte co chcete, na ovečky funguje. Už se přestaňte divit, že na Láďu Hrušku se stojí fronty, že lidé cálují pokuty a ještě mají pocit zadostiučinění, že splátkové společnosti mají největší zisky z Vánoc. Napadlo mě, že by mohla existovat taková hyper-story, co podnítí tyto lidi přemýšlet, něco ve smyslu, co si ovce přečte a přestane chtít být ovcí. Bod po bodu, manuál jak se bránit vlkům samostatně, bez neefektivní pomoci stáda.
Našel jsem zatím jen pár obecných bodů, kde by se dalo začít. Tady je třeba jeden … když jdu do obchodu, měl bych vědět přesně co chci a proč to chci. Pokud se tam jdu podívat jen tak z nudy, začínám si připadat jak rožněné jehněčí. Do obchodu se nechodíme dívat, od toho jsou tu zoo, botanické zahrady, městské galerie, kina a divadla, motýlí farmy, tuning srazy, muzea, hrady a zámky, fotografie, noční města, architektura, příroda a spoustu dalšího …
(7x známkováno, průměr: 3,29 z 5)