Islám – průkopník komunismu a jednoty

Featured Image

Starověký Islám byl vlastně průkopník komunismu. Jestlipak vůbec Karel Marx se svým “Watsonem” Bedřichem Engelsem tušili, když psali svá díla, která dodnes nesmiřitelně rozdělují svět, že počátky jejich vidění a uspořádání světa je možno spatřovat už ve velmi hluboké historii.

Mohamed byl arabský diktátor. Jeho národ byl rozdělený na sta kmenů, které se neustále mezi s sebou vzájemně potíraly. Sjednotil je tím, že jim dal společný cíl. Ve výběru svých prostředků byl samozřejmě jak jinak krutý a bezohledný. Faktem však zůstává, že bez něho by byl stihl Araby pravděpodobně osud Habeše. Navíc Arabové pod jeho vedením dokázali dobýt značnou část světa. A tak se dočkal roku 632 Mohamed své odměny a jeho dílo bylo dokonáno. Celá Arábie ho prohlašovala za jediného skutečného božího proroka. Mohamed neuměl číst ani psát, tudíž se jeho myšlenky šířily jen ústním podáním! Ovšem za vlády jeho nástupce Abu Bekra došlo k razantnímu posunu, neboť ten chytře sesbíral všechna různá rčení svého zesnulého tchána a utvořil z nich sbírku, kterou zná celý svět pod názvem Korán. Korán je vlastně kniha citátů. V té době byli úspěšně napadeni Peršané a Byzantinci. O tři roky později se Arabové dostali do Damašku a za deset let přepadli celou severní Afriku. Za šedesát let dobyl pak Tarif skály. Ta se začala nazývat po nejvyšším vojevůdci Tariqovi “Jeb el Tariq” – Gibraltar a pak vpadli do Španělska. Jeden cíl, jeden prorok, jedna víra dokážou vskutku divy. Tehdejší mohamedismus (islamismus) měl největší úspěch všech dob, co se týče víry a přesvědčení v celé dosavadní historii lidstva, jakého bylo vůbec kdy takovým “podnikem” dosaženo. Počet lidí, kteří na něj přestoupili byl naprosto obrovský. A vše díky Arabům, kteří první přenesli muslimskou víru za hranice.

Muslimská víra nebyla ve skutečnosti nic jiného, než odnož víry Izraele. A jelikož Izrael nebyl jaksi přístupný jisté shovívavosti stejně jako muslimové, přesto za několik tisíciletí svého života sotva někoho získal pro svou víru. Židé praktikovali řekněme něco jako “shovívavost výlučnosti”, jelikož to byli jistojistě K-stratégové odjakživa, prostý národ pouště Arabové jako správní r-stratégové, šli za železnou válečnou vlajkou Prorokovou a získávali duše lidí daleko jednodušeji a hladčeji. Zatímco Židé hlásali, že oni mají pravdu a všichni ostatní jsou na omylu a jejich žalmisté se někdy obraceli na “všechny národy” a na “všechny lidi”, měli ovšem na mysli opravdu pouze svůj výlučný kmen izraelský. Ostatní lidé ho nezajímali. Jinak to bylo s jejich podivnými žáky z arabské pouště, ty zajímalo jediné – kohokoliv obrátit na svou víru, neb v jednotě je obrovská síla, to je neoddiskutovatelný fakt. Když takový muezzin volal věřící k modlitbě slovy: “Slyšte muži! Bůh je veliký. Není Boha kromě Boha a Mohamed jest jediný prorok, boží prorok,” tento to říkal skutečně všem lidem v celém kraji a lidé se buď rádi připojili k modlitbě anebo ne.  Jednostrannost muslimů, toto naprosté přesvědčení, že není jiné spásy mimo jejich víru, toto si musíme vštípit, chceme-li doopravdy porozumět muslimům i jejich umění ovládnout davy. Je to tím, že mohamedismus byla totiž opravdu nejprostší víra, která kdy byla lidstvu představena. Mohamedáni neměli žádnou vrchnost-kněžskou třídu, která by se úmyslně stavěla mezi člověka a Boha. Měli jen “úředníky”, kteří recitovali a vysvětlovali svaté písmo. Nejchudší derviš v té nejopuštěnější části pouště v nejbídnějším stanu měl volný přístup k Bohu, neboť Allah byl počátek a konec všeho. Nepotřeboval tedy myslet na jiné bohy. Tito Arabové v hluboké poušti byli chudí v takovém slova smyslu, že bychom to dnes těžko pochopili. Měli několik málo věcí jako stany, koně či velbloudy a spací pytle, což nezbytně potřebovali a zbytek toho mála bylo vždy společným majetkem. Neznali jiný způsob života, takže byli se svým zařízením naprosto spokojeni. Stany měli hlavně proto, aby se chránili v poušti před denními vedry a nočním chladem, který je v určitých částech této země značný. Nepotřebovali nábytek, neboť se stěhovali z místa na místo a nějaké židle, skříně, stoly a jiný objemný nábytek by jim bylo jen na obtíž. Na písku se ovšem špatně a těžko spí, tudíž se naučili tkalcovskému řemeslu a tkali si koberce. Základem jejich uměleckého života byl tedy tkalcovský stav a stan. Prosté a účelové. Zatímco v celém Středomoří vznikalo umění v postavených městech z kamene a později jiných materiálů a sloužilo hlavně zámožným vrstvám, umění mohamedánů bylo výplodem hladové pouště a bylo tedy založeno na komunistické filosofii života. Pokud bychom hledali nějakou analogii tak ji nalezneme. Mezi Indiány tenkrát na Západě, to byli také nomádi, měli též vše společné a byli ještě ubožejší, než Mohamedáni, protože když zrušili tábor, aby našli nové loviště, stěhovali většinou své nejnutnější domácí potřeby v ranci na zádech svých žen.

Mohamedáni ze začátku jako poutníci pouště uctívali kmeny a balvany, to byli jejich bozi a z toho období se zachoval černý kámen v Nejsvětější svatyni. Mohamed jim dal víru v jediného Boha a znali ho tedy jen z jediné knihy, z knihy Korán. Teprve v tento čas, kdy se potřebovalo jakési důstojné místo na recitaci kapitol z Koránu a kde by se mohli také scházet na denní a týdenní modlitby, vznikla potřeba mešity. Nepodobala se ani egyptskému ani řeckému chrámu a ani křesťanskému kostelu. Bylo to logické, protože věřící byli zvyklí při modlitbách už v poušti sedět skrčeni na zemi, žít ve stanech a nepotřebovali žádné lavice, ani židle, ani honosný oltář ani obrazy svatých a dokonce ani ohnivého kazatele ba ani celý zástup církevních hodnostářů. tedy nebyla to žádná posvátná půda, protože tam nesídlil žádný Bůh. Tato prostá logika byla průkopníkem pro stavbu mešit a tudíž pro pohodlí celého shromáždění k modlitbám bylo potřeba jen čtyř stěn  a střecha, výklenek ve zdi  naznačující polohu Mekky a to proto, aby věřící věděli, kterým směrem si mají lehnout tváří k zemi. Pak prostá kazatelna, ze které moudrý muž vysvětloval slova Prorokova při pátečních recitacích, což byl jediný obřad, který se jaksi vzdáleně podobal bohoslužbě jaká je nám známá z vlastních kostelů. Pro muslimské mešity byla typická ještě jedna podrobnost, kterou nenajdeme v v synagogách, v katedrálách ani chrámech. Byla to fontána s tekoucí vodou. Báječná věc. U ní se věřící umývali a to svědomitě, než vstoupili do domu modlitby. Čtenář si jistě položí otázku, proč píšu “báječná věc”. Je to prosté. Jen člověk, který žije celý život v poušti, dokáže zcela přirozeně ocenit, co znamená pro Araba voda – čerstvá, lahodná, chladná, tekoucí voda. Pro nás naprosto běžná tekutina, že? Plýtváme s ní na každém kroku, je pro nás neodmyslitelná a přitom ani nevíme, kolik litrů vody je potřeba k přípravě jedné plechovky piva či k výrobě jednoho obyčejného bavlněného trička. Nezajímáme se o takové věci, vody je přeci všude dost. Tekoucí voda pro Araba znamená život v nejrealističtějším smyslu slova. Když se zmíníte o žízni člověku, který vyrostl v jiné části světa, tak Vám řekne, že poznal žízeň asi takovou, že když měl žízeň tak se prostě napil. Ovšem pro nomáda v poušti znamená žízeň něco víc než chvilkovou nepříjemnost. Znamená totiž smrt!

Když tedy Mohamed nařídil, aby si věřící omývali alespoň část těla, než se oddají pobožnosti, tak právě tím projevil hlubokou znalost lidské psychologie! Jak geniální! Omytí v čerstvé čisté vodě po náročném dusném horkém dni venku v poušti naplní totiž tělo i mysl takovým naprostým uspokojením, že duše věřícího pocítí nádherný soulad v klidu a jasu a tím umožní věřícímu odříkat modlitbu v hlubokém souladu s celým vesmírem. Proto je muslimská víra pevnější než ocel. Fontány v mešitách mají svůj poctivý účel i neodmyslitelné kouzlo. Přesto, že mohamedáni nebyli umělecky založeni i když neměli zákaz “aby si neučinili obrazu ani podoby všeho, co jest nahoře na zemi, dole po zemi anebo ve vodě pod zemí..”, oni měli však proti takovým věcem předsudek. Malovali pouze několik ornamentů, aby zpestřili jistou jednotvárnost chrámových zdí. A jelikož v jejich končinách bylo takové vedro, že dokázalo zničit vše co bylo ze dřeva, přesto dokázali arabští řezbáři vytvořit dveře a kazatelny tak umně, že odolávaly náhlým změnám teploty i po čtyři až pět století.

Arabové žijící ve stanech neměli potuchy jak se staví z kamene. Proto jejich první nejdůležitější budovy stavěli architekti z jiných zemí. Např. jedna z nejstarších mešit, postavená roku 691 a nazvaná Skalní chrám díky místu v Jeruzalémě na skále, kde dle pověsti archanděl Gabriel odnesl spícího Proroka a prolétl s ním nebem, je postavena byzantskými architekty. Zajímavostí je tedy to, že Křižáci, jejichž archeologická nevědomost byla zřejmá, si popletli Skalní chrám s původním chrámem Šalamounovým a kopírovali tento byzantský model pak po celé Evropě. V Londýně ostatně najdeme také podobný model a jistě i v jiných částech světa. Mešita Aksa v Jeruzalémě je starší než Skalní chrám (zajímavostí je to, že prý Allah odnesl Mohameda až z Mekky za jedinou noc až sem).

Když se Mamelukové usadili v Egyptě tak vznikl samostatný mohamedánský sloh. Mohamedáni nebyli v žádném směru na vyšším stupni vývoje než nějací barbaři ze Západu. Maurové středověkého Španělska byli na vyšší úrovni než tehdejší křesťané. A typický Arab? Ten byl příliš konzervativní a příliš oddán základním naukám, než aby se zajímal o nějaký pokrok a konzumní styl. Proto tedy Arábie a severní Afrika zůstávaly a v podstatě zůstávají takové jaké byly odjakživa. Snad jen na blízkém východě zůstával malý ostrůvek. Byl výjimkou tohoto pravidla. Přijal muslimskou víru a byl nejudatnější a nejnebezpečnější nepřítel křesťanských vetřelců. Byla to Persie. A právě středověká Persie byla tou, která vtiskla už v minulosti svou pečeť současné Evropě.   +


31.07.2016 -ed-


Související články:


12345 (103x hodnoceno, průměr: 1,71 z 5)
16 669x přečteno
Updatováno: 31.7.2016 — 23:10
D-FENS © 2016