Před dvěmi lety jsem sepsal lehkou analýzu dění v Sýrii, která se s odstupem z 90% potvrdila ačkoli ji tehdy „alternativní” i progresivní komentátoři vztekle trhali na kusy. Přesně totéž se v poslední době stalo s Trumpovými ne-údery na íránské cíle: „alternativní média” jako Svobodný vysílač měla naprosto jasno, že Trumpovi jde o vyvolání války s Íránem. Levičáci měli naprosto jasno, že Válečný Štváč Zločinec Trump se snaží zajistit si znovuzvolení. Obě skupiny však viděly jen to, co toužily vidět – a mýlily se. Pravdu měli opět realisté.
Trump nereagoval „překvapivě” ani nebyl „zastrašen od rozpoutání štvavé války”. Jednal naprosto v souladu se svým dosavadním programem, ale efektivně reagoval na chování Íránu, protože netrpí politickou korektností a tudíž správně vyhodnotil psychologii ajjatoláhů.
Írán se totiž – právě pod vedením Solejmáního – specializoval na to, čemu se rádo říká „hybridní válka”, jako by se jednalo o něco nového: prastaré vedení konfliktů na zapřenou, se zapojením místních milic a 5.kolon, s významnou PR/PSYOPS… A co je klíčové, s pocitem nezranitelnosti vyplývajícím z toho, že „jim nic nemůžou dokázat” – tj. tzv. „popiratelností”. To by samo o sobě nebylo problém: takové „nekonvenční válčení” samozřejmě vedou všechny velmoci, globální i regionální, ať tomu říkají „aktivnyje meroprijatija” nebo „covert operations”.
Problém byl v tom, že Íránu jeho popiratelnost stoupla do hlavy. A to natolik, že si troufal veřejně ponižovat USA s nejprve skrytou, ale nakonec přímo Trumpovi do tváře výsloveně vmetenou premisou, že Írán si může dovolit naprosto všechno, zatímco doslova a veřejně „USA/Trump nemohou dělat nic”.
A zde je naprosto klíčová sociologická kulturní odbočka, kterou většina komentátorů a analytiků ignoruje: jistá „zastaralá” protože politicky nekorektní sociologická teorie dělila lidská společenství na „kultury cti” (neplést s asijskou „kulturou úcty“) versus „kultury důstojnosti”. Ty jsou ovšemnavzájem absolutně nekompatibilní a jejich setkání vždy vypůsobí konflikt.
Kultura cti vs. Kultura důstojnosti: arabská mentalita vs. euroatlantická kultura
V kultuře cti je ze všeho nejdůležitější „respekt!”: mít image drsňáka, který si nic nenechá líbit a je to nejostřejší hoch v ulici. Jakoukoli urážku je nutné pomstít pěstí; jakéhokoli vyzyvatele je nutné zcela zadupat do země; jakékoli příkoří je nutné pomstít v duchu „oko-za-oko” i na příbuzných či kamarádech provinilce. Hlavně nevypadat jako „slaboch” – protože na slabocha by si ostatní dovolovali stále více a více, až by jej nakonec zneuctili, zprznili a zabili. Jakemile je přitom někdo vyhodnocen jako slaboch, už se nesmí bránit, protože to by byla „drzost” a byl by rozdrcen.
To je dodnes kultura pouličních „ganxtas”, velké části subsaharské Afriky… A celého arabského světa, kde islám zakonzervoval arabskou kulturu cti napořád. Včetně některých zcela absurdních důsledků: islámské právo šaría např. požaduje trest smrti pro homosexuály – ale v řadě verzí šaríi pouze pro pasivního partnera, protože to je slaboch. Aktivní partner může vyváznout se zmrskáním nebo dokonce beztrestně – fakticky protože je to drsňák, který má navrch a neztratil „respekt!”. Proto např. v islámských armádách a společnostech bujelo homosexuální znásilňování mladíků, které je dodnes např. v Afghanistánu známé pod názvem „Bača bazi” a které paradoxně zreguloval Taliban, po jehož odchodu vypukla anarchie gangů se samolepkou „místní policejní velitel” a Bača bazi opět řádí v plné síle… Ale to jen tak na okraj.
Oproti tomu v Evropě se vyvíjel právní stát, který si nárokoval nutnost řešit spory nikoli osobně, nýbrž prostřednictvím etablovaných, hierarchických institucí a kodifikovaných pravidel. Navíc panovníkům z pochopitelných důvodů vadily vnitřní konflikty a nekonečný řetěz vendetty, která byla v kultuře cti schopná vyhladit celé sicilské vesnice (=plátce berní). Proto postupně vznikl ideál gentlemana a společně s ním postoj, že ten, kdo má navrch, nejenže nemusí, ale ani nesmí bouřlivě reagovat na jakoukoli urážku – protože to je pod jeho úroveň (odtud rčení jako „orel much nelapá” apod.)
Ideál se tedy v Evropě radikálně změnil z cholerika, připraveného „vystartovat na první drcnutí”, na stoika, který chladnokrevně zachovává svou úroveň a nenechá se nikým a ničím rozhodit či vyvést z konceptu. Samozřejmě i gentleman se musel bránit, ale za přesně stanovených podmínek: se sobě rovnými řešil konflikty skrze kodifikovaná pravidla a arbitry u soudu či v pánském klubu, kdežto podřadné smrady ignoroval pokud jej vysloveně neohrožovali – v takovém případě je elegantně a v rámci kodifikovaných pravidel rozdrtil.
(v Rusku, Francii a Prusku existoval dlouho zajímavý hybrid kultur cti a důstojnosti s nelegálními souboji podle přísně kodifikovaných pravidel, ale to je výjimka potvrzující pravidlo.)
Blízkovýchodní a islámští obyvatelé i politici ale dodnes operují na kultuře cti, zatímco Západ na kultuře důstojnosti. Což v praxi nevyhnutelně znamená, že stoické ignorování urážek a ataků „podřadných drbanů” ze strany Západu si arabové vyloží nikoli jako morální sílu a sebedisciplínu, nýbrž jako slabost – a budou si dovolovat stále více až do bodu, v němž pohár přeteče a „gentleman” jim vrátí úder. Na což ovšem zareagují nikoli klidem zbraní, nýbrž šíleným vztekem a pogromy či nepokoji – protože bezectný slaboch, který doposud pořád ustupoval, se nemůže opovažovat najednou bránit. „Povstání slabocha” je chápáno jako drzé plivnutí do tváře siláka a zpochybnění jeho „respekt!”-u.
Přesně tento kulturní střet se odehrává v každé multikulturní společnosti míchající kultury cti a důstojnosti: od Egypta, kde se arabové mohou zbřídit a pořádají pogromy, když normálně donekonečna ustupující křesťanští koptové na pokus o znásilnění projednou „drze” reagují obranou, až po metropole Evropy a USA, kde arabům a ganxtas normálně všechno prochází kvůli P.C. ale najednou policie nějakého smrada „drze” zastřelí. A přesně to samé jsme mohli dozdrojovaně sledovat v americko-íránské mezinárodní politice.
Trumpova politika: nepochopené priority vs. Írán
20. června 2019 sestřelil Írán americký bezpilotní průzkumný prostředek BAMS-D (prototyp MQ-4C Tritonu) nad mezinárodními vodami (jak to vím? Jednoduše jsem jako mnozí jiní porovnal verzi trasy letu udávanou íránem a udávanou USA. Obě verze prezentovaly stejnou trasu „osmiček” a přeletů, které BAMS-D neustále opakoval – a potom v americké verzi BAMS-D nasadil na další z mnoha opakování, kdežto v íránské se najednou bezdůvodně odchýlil a odletěl narušit íránský vzdušný prostor a být sestřelen. Dále už je to Occamova břitva, zejména vzhledem k následnému empirickému vývoji.)
I tehdy si byli konspirátoři zcela jisti, že se jedná o „americkou provokaci” s cílem vyvolat válku s Íránem, a že Trump je válečný štváč. Koneckonců konspirátoři s neochvějnou jistotou předvídají zlolajný americký útok na chudinku Írán každým dnem už nejméně 10 let – pamatuji v diskusích na D-F nejméně tucet takových „zítra USA napadnou Írán”. Jenže „primitiv” a „válečný štváč” Trump všechny překvapil. Ačkoli nejprve schválil odvetný úder na pozice prostředků PVO, které BAMS-D sestřelily, vše odvolal když zjistil, že by výsledkem bylo ca. 150 mrtvých Íránců:
„Na vteřinku jsem se nad tím zamyslel a pak říkám, ‚Víte co? Sestřelili bezpilotní prostředek, letadlo, říkejte tomu jak chcete. A my bychom skončili se 150 mrtvými lidmi nejspíše během půlhodinky poté, co bych schválil [úder]. A to se mi nelíbilo”.
Tehdy to nikomu – ani analytikům, ani mně – nedošlo, ale Trump tím neoficiálně nastavil „červenou linii“: dokud Írán nezabije Američany, Amerika nebude zabíjet Íránce bez ohledu na jejich útoky a ničení amerického majetku vč. vojenského.
Neudělal to nikoli proto, že by byl takový lidumil nebo gentleman. Nýbrž proto, že válka s Íránem není a nikdy nebyla jeho zájem, ba přesně naopak. Trump totiž kandidoval a uspěl v prezidentských volbách s programem:
(1) vyvázat USA z „nekonečných válek” na Blízkém východě, a
(2) podpořit domácí ekonomiku, to vše
(3) skrze strategii „trhoveckého rozumu” – „dealů” výhodných pro všechny.
Co všechny pozorovatele mate je, že zároveň je:
(4) kategoricky odhodlán nedopustit ohrožení USA – a konečně
(5) je ovlivňován stratégy z Pentagonu a pleticháři z „Foggy Bottoms” („Mhlavé hlubiny” je polooficiální přezdívka pro ministerstvo zahraničí USA).
Proto byl Trump razantně odhodlán zlikvidovat ISIS – protože ty představovaly hrozbu pro USA (zájem 4). Ovšem zároveň nehodlal nasadit zástupy vojáků USA (zájem 1), a proto se pokusil uzavřít „deal” s Kurdy (zájem 3) zhruba v linii „vy tak jako tak potřebujete ubránit své domovy proti ISIS, a my potřebujeme zničit ISIS, takže my vám dodáme zbraně a leteckou podporu a vy za nás odvedete většinu ztrát. Oboustranně výhodná dohoda.” – jak zřetelně dokázal jeho twitter o „Kurdech co nebyli v Normandii”, který přesně tuto logiku vykresluje a nad kterým se jak konspirátoři, tak levičáci morálně rozhořčili, aniž by pochopili jeho gró:
„Abychom so rozuměli, Kurdové bojují o svou zemi. Nepomohli nám ve Druhé Světové, například při vylodění v Normandii… Ale jsou tu aby nám pomáhali [dobýt] svou zemi. A to je rozdíl. Navíc jsme utratili ohromné množství peněz na pomoc Kurdům, v podobě munice, zbraní, peněz, platů. Bez ohledu na to všechno máme rádi Kurdy”.
A proto se snažil po porážce ISIS úplně vyvázat a stáhnout USA ze Sýrie (zájem 1 – přesně jak jsem předvídal před dvěma lety), ale Pentagon a Foggy Bottoms jej opakovaně (2018) pořád znovu (2019) donutily už po vyhlášení stažení sil „přehodnotit časový plán” a něco v Sýrii nechat, nebo dokonce na pár týdný posílit mechanizovanými jednotkami. Trump nakonec ponechal v Sýrii trošku sil na ochranu Kurdů, kteří hlídají ropná pole zabraná Assadovi – podotýkám že peníze z této ropy nemají peníze USA, nýbrž Kurdové (zájem 2), protože požadavkem Foggy Bottoms vydupaným na Trumpovi (zájem 5) je zabránit aby z této ropy měl peníze Assad nebo islamistické milice (zájem 4) – nikoli dělat z USA blbce a zločince nelegální těžbou ropy za pár drobných na cizím území, která by navíc vadila domácím americkým těžařům.
Úplně o totéž se Trump snaží s Íránem: renegociovat „nevýhodný deal” JCPOA tak, aby byl „výhodný pro všechny” (zájem 3) a zároveň ani nepřipustil ohrožení USA či Izraele (zájem 4), ale zároveň nezatáhl USA do nová války na BV (zájem 1). Jeho preferovaným nástrojem jsou proto ekonomické sankce, kvůli kterým se pohádal se svým poradcem Boltonem a nakonec jej vyrazil. Írán totiž čelí téměř 50% inflaci, obrovským zemědělským katastrofám se škodami v řádu miliard USD (záplavy a kobylky), mnohaletým obrovským protestům studentů a občanů znechucených bídou, korupcí a svévolí „privilegované elity” Revolučních Gard, pro které neplatí žádné zákony ani omezení, a Trump si věří, že ekonomické sankce odhalí zkorumpovanost režimu a poštvou proti němu takovou masu normálních občanů, že už je Revoluční Gardy nebudou schopny donutit k poslušnosti a klidu represí.
Trumpův pro levičáky a konspirátory totálně překvapivý středeční projev po íránském úderu balistickými raketami na leteckou základnu s americkou vojenskou přítomností, ve kterém antitrumpovci a antiUSA očekávali vyhlášení nespravedlivé války a místo toho se dočkali deeskalace a výzvě k jednání, je toho důkazem. Ale popořadě.
Íránská eskalace: klíčové „detaily”, které všichni ignorují
Když se Trump v červnu 2019 zachoval podle „kultury důstojnosti” a jako chladná hlava a nepomstil sestřelený BAMS-D exemplární likvidací íránských protivzdušných jednotek, Írán i levicová opozice z Democratic Party na to zareagovali vykřikováním, že je Trump zbabělec a slaboch. Vždy je dobré jít k primárním zdrojům, protože ostetní překrucují a lžou. A v případě Íránu jsou takovým zdrojem mj. oficiální propagandistické účty špiček režimu – jako Nejvyššího Ajjatoláha Kameneího na Twitteru „Khamenei_ir” -, nebo sdělení státních médií.
(Pro-)Íránské milice jako Kata’ib Hizbu’lláh ostřelovaly celé roky americké základny v Iráku a okolí raketami (jen v posledních dvou měsících před eskalací 27. prosince 2019 se jednalo o 11 raketometných/minometných přepadů). A eskalovali stále více: 27. prosince odpálili baráž celých 30 raket proti irácké základně K1 – to je ekvivalent sovětské Katuše. Jenže při tomto posledním dělostřeleckém přepadu se jim povedlo zabít amerického vojáka – a to překročilo „červenou linii”, kterou Trump implicitně narýsoval při sestřelu BAMS-D, ale nikdy ji explicitně nevyhlásil. Americké základny jsou hlídané prostředky „persistent surveillance” – plošného vzdušného dohledu. Pentagon tedy věděl, odkud přišel úder, a americké letectvo záhy provedlo odvetný úder na přesně ten tábor Kata’ib, ze kterého vyjeli raketometčíci. To je ovšem v kultuře cti nehoráznost – šikanovaný slaboch se nesmí bránit, je nutné jej srovnat do latě.
Takže Kata’ib Hezbu’lláh a spřízněné proíránské milice dva dny „demonstroval” před americkou ambasádou v Baghdádu, což v praxi znamená, že násilný dav militantů vtrhl do její části a vypálil ji, a na stěnu přepadené, poničené ambasády nasprejovali „Solejmání je náš vůdce” jako výhrůžný vzkaz. A zde je klíčová další kulturní vložka.
V arabské a islámské kultuře jsou nesmírně silné symboly. Jejich kultura je posedlá symbolismem – víte třeba, proč měli příslušníci ISIS plnovousy a černé hadry? Protože ujížděli na „proroctví”, že „Z Chórasánu vyjdou muži v černém, podobni velbloudům, s dlouhými vousy”, a srazí na kolena „římskou říši” = americké „křižáky” a ovládnou Blízký východ. A oba nejvyšší vůdci ISIS se jmenovali „al-Bagdádí” proto, že jiné proroctví hovořilo o „Mužích, kteří si budou říkat přízvískem místa, odkud pochází”.
Jména, vlajky, výročí, slogany, manifestace „opakující historii” – to vše jsou v islámské kultuře naprosto klíčové „vzkazy”, které mají obrovskou moc mobilizovat masy, legitimizovat náboženské a politické vůdce, a někdy vysloveně řídí a určují politické i vojenské události (ISIS byl např. vyhlášen coby „dawla”, státní struktura, předčasně navzdory varování bin Ládina jen proto, že podle „čísla 2” vedení ISIS měl napřesrok přijít islámský mesiáš Mahdí – a předtím již podle proroctví islámský stát musel existovat a ovládat Irák, inš-alláh).
Pro Írán je jedním z takových mobilizačních symbolů vše, co má souvislost s dobytím a zajetím americké ambasády a diplomatů v roce 1971 poté, co davy skandovaly „Smrt Americe” (proto se výrok spojený s pálením vlajek USA styl íránským národním symbolem, který se opakuje na každém antiamerickém prvomájovém průvodu spontánní demonstraci v Teheránu). Poté, co Íránem financované a Solejmáním řízené milice zaútočily na americkou ambasádu v Bagdádu – symbolicky v připomínce íránského dobytí americké ambasády v Teheránu all inclusive včetně skandování íránské mantry „Smrt americe!” v předepsaném stylu s pálením vlajek -, a irácké bezpečnostní síly je dva dny nechaly dělat, co se jim zlíbí – prozměnu v symbolické připomínce vypálení a dobytí americké ambasády v Islamábádu islamistickými studenty také roku 1979, kdy Pákistánské bezpečnostní síly také „stály opodál” -, na svém Twitteru vzkázal duchovní vůdce Íránu Kameneí Trumpovi doslova toto:
„Ten chlápek tweetoval, že vnímá Írán jako odpovědný za události v Bagdádu a odpoví Íránu.
Zaprvé: nemůžeš nic dělat.
Zadruhé: kdybys byl logický – což nejsi – tak bys viděl, že vaše zločiny v Iráku, Afghanistánu… způsobily, že vás národy nenávidí.
Trump tomuto symbolu velmi dobře rozuměl. Je z generace Američanů, která sama zažila bezmoc a ponížení, když islamisté vtrhli na její ambasádu, svázali mariňáky a unesli diplomaty. Je to pro něj citlivý bod. A přesně to Kameneí i Solejmání věděli a na tuto stranu hráli. Vzkazovali tím: „jestli nezapadneš do latě a nestáhneš se z Iráku, americký šajtáne, rok 1979 se snadno může zopakovat i v Zelené Zóně Baghdádu, a ty s tím nemůžeš udělat vůbec nic a budeš přesně stejně bezmocný, jako tehdy Jimmy Carter”.
Vytrvale útočit na supervelmoc, schovávajíc se za „popiratelnost”, je jedna věc.
Ale zaútočit cíleně a symbolicky přímo na osobní trauma supervelmoci, a pak ji veřejně ponížit prohlášením hlavy útočícího státu k hlavě napadeného státu, že „nemůže nic dělat“? To je typický „souboj o respekt” v kultuře cti.
Nejde o „morální” či „kvalitativní” rozdíl – CIA či GRU nejedná o nic méně v rukavičkách. Jde však o „kvantitativní” rozdíl: představte si, že by USA najaly žoldáky, kteří by nepokrytě stříleli rakety na ruské vojenské základny v Abcházii, americký křižník by v mezinárodním prostoru nad Baltem by sestřelil ruský průzkumný dron a Trump by vyhrožoval, že tamtéž sestřelí i Tu-142 VMF s posádkou; že by americké Zelené Barety napadly ruskou ambasádu v Kyjevě, prorazily dovnitř, kus vypálily, spálily ruskou vlajku a na zeď napsaly „pozdrav od generálporučíka Howella z JSOC”; a navrch toho všeho by Trump veřejně vzkázal Putinovi, že „s tím vším nemůže vůbec nic dělat”. Co by se asi stalo?
Vypukla by Třetí světová, protože takové nehoráznosti jsou prostě proti jakékoli velmoci za hranou. Jenže přesně toto udělal Írán, a všem to paradoxně přišlo úplně normální a beztrestné… A to byla chyba.
Pár hodin po Kameneího tweetu nechal Trump vyhodit do vzduchu oba velitele útoku na americkou ambasádu: Solejmáního i Muhandise, na které měly USA pifku již od 80. let, kdy zosnovali velkolepé bombové teroristické útoky na americká kasárna v Saúdské arábii, resp. Kuvajtu. Kameneí, který si už zvykl jako na samozřejmost na trend, že Írán může „popiratelně” vést válku s USA, střílet na jejich vojáky a základny atd. a Trump na takové íránské útoky nereaguje, byl v šoku. Protože Trump mu v reakci na jeho vlastní zpupný tweet názorně ukázal, že tedy „může něco dělat”. Třeba zabít špičku Íránských Revolučních Gard. A možná i Kameneího samotného, když bude Írán dál zabíjet na Američany – kdo ví? Íránu je tolerováno ničení amerického majetku na blízkém východě, ale za zabití amerických životů zaplatí krví. Bez ohledu na přiměřenost či umírněnost, na které Írán hřešil.
Trump samozřejmě předvídal, že „protože Kultura cti”, Írán se bude potřebovat pomstít. Takže rovnou vzkázal, že má vyhlédnutých 52 cílů v Íránu včetně posvátných míst, a pokud Írán přežene pomstu, zlikviduje je. To je hrozba symetrickou totální válkou, kde navíc jedna strana má jaderné zbraně a druhá nikoli. Cílený útok na posvátná a kulturní místa by samozřejmě byl válečný zločin dle mezinárodního humanitárního práva, a Pentagon se záhy nechal slyšet, že by takový rozkaz neuposlechl. Ale hrozba byla přesto na stole, a po „nehorázném” a „šokujícím” zabití Solejmáního na iráckém území si už nikdo nemohl být jist tím, co Trump nařídí nebo nenařídí, a zda by takové útoky ochotně nevykonala např. „Divize zvláštních aktivit” CIA, která se odpovídá přímo a pouze prezidentovi a představuje zhruba ekvivalent sovětských SpecNaz GRU.
Takto extrémní reakce byla nutná proto, že jedině tak jde ukončit konflikt mezi „kulturou cti” a „kulturou důstojnosti“: jakmile si „kultura cti” někoho zškatulkuje jako ustupujícího zbabělce, který musí být exemplárně potrestán za jakýkoli náznak odporu, jediné, co může takové zaškatulkování „zlomit”, je extrémně agresivní reakce kterou „získáte nazpět tvář”. Typicky například zabít vězeňského kápa, zabít několik vysoce postavených členů gangu… Nebo sejmout někoho z velení islamistické milice, které jste předtím ustupovali. A to ve všech případech bez zaváhání, se sebevražednou rozhodností a naprosto bez ohledu na následky a nevyhnutelnou odvedu „poškozených”. V kultuře cti je totiž paradoxně lepší být „nepřítel se ctí”, kterému se chtějí „jen” pomstít za jeho „eskalaci” protiútoku, než „slaboch beze cti”, kterého chtějí ponižovat a opovrhují jím.
Íránská reakce: USA získaly nazpět svou čest
To reflektovala i íránská reakce: Teherán najednou začal kalkulovat s tím, že USA jsou stejně divoké, nebezpečné a žárlivě se mstící, jako arab či peršan. A navíc se jedná o supervelmoc, která může na vendettu zareagovat ještě silnější vendettou. A má jaderné zbraně. To už skončila veškerá legrace.
Jenže pamatujete? V kultuře cti není možné nechat urážku či útok kohokoli bez reakce, protože tím byste sami přišli o respekt a ostatní by si na vás začali dovolovat. Třeba ostatní-Saúdská Arábie. Není možné přejít ani urážku USA. A tak vypuklo zábavné dilema: Trump nechtěl válku, o tom jsem byl přesvědčen. Teherán také nechtěl válku – v to jsem věřil tak na 70% (protože omezená válka s USA by Teheránu zajistila podporu demonstrujících obyvatel pod vlajkou „sjednocení národa proti vnějšímu nepříteli“) -, ale „musel” se pomstít USA. Trump musel už před útokem na Solejmáního počítat s tím, že se Írán pomstí: ať už instinktivně kvůli svému charakteru a psychice, nebo racionálně skrze své poradce chápal logiku a mentalitu „kultury cti”.
Logicky jsem tedy čekal (a doufal), že Írán odpoví omezeným, symbolickým úderem, kterým si „zachová tvář” ale nezabije žádného Američana – a Trump v reakci prohlásí, že protože Írán nezabil žádného Američana, USA nemají zapotřebí reagovat na takový bezvýznamný útok a vše se uklidní, akorát s novou stabilitou a nově obnoveným respektem Íránu vůči USA.
Potvrzení první části hypotézy jsem dostal záhy: Írán vypálil balistické rakety na 2 základny s americkou přítomností (leteckou v Iráku a jednu v Kurdistánu), ale rakety vysoce přesně zasáhly hlavně hangáry a techniku a zjevně nebyly mířeny na ztráty na životech. Trumpova prvni reakce mne utvrdila v naději, že zareaguje tak jak jsem vydedukoval:
„Všechno v pořádku! Írán odpálil rakety na dvě vojenské základny v Iráku. Vyhodnocení škod probíhá. Zatím dobré!”
V mezičase ovšem proběhlo pár výroků Trumpa & spol., které naznačovaly i možnost útoku na Írán – což by vendettu skutečně roztočilo a způsobilo plnohodnotnou válku USA-Írán. „Alternativní” média si tím byla úplně jistá. Trump ohlásil konferenci, na které vyhlásí reakci USA na íránský raketový úder. Takže jsem se jen modlil ať válka nevypukne a napjatě očekával živý přenos z tiskové konference, která měla proběhnout v podvečer našeho času. Trump měl několik desítek minut zpoždění a má nervozita proto každým okamžikem rostla – protože kdyby Trump vyhlásil válku Íránu, učinil by to souběžně s dopadem bomb, a zpoždění bombardérů na cestě k jejich cílům byla tedy očividně pravděpodobná příčina tak velkého zpoždění projevu. Zpoždění bylo nakonec asi 40 minut…
Nakonec Trump přišel a konferenci otevřel další temnou zvěstí: „Dokud budu prezidentem, Írán nikdy nezíská jaderné zbraně”. Oj oj oj, tak že by přeci jen válka?
Projev však pokračoval, a když se Trump prohlásil že se žádnému Američanu nic nestalo a „Írán se drží při zemi”, a pak se v projevu dostal k sankcím, ohromně se mi ulevilo: má analýza se nakonec ukázala jako správná a protože se Íránu povedlo nezabít žádného Američana, Trump nebude opětovat útok. Naopak udělal vše přesně v souladu se svou politikou: zvýšil ekonomický tlak na IIRG aby se režim hroutil a obyčejní íránci ještě více protestovali, snaží se Írán donutit skoncovat s proxy-válkami al-Kuds, a při tom všem se ovšem snaží nenechat zatáhnout do další války na Blízkém východě a stahovat americké vojáky z BV nazpět do USA.
Solejmání byl prolhaná svině a řezník
Každý je teď expert na Solejmáního, a levice s alternativci se jej snaží vykreslit jako hrdinu, mučedníka a oběť.
Dovolte mi říct k tomu pár slov. Narozdíl od většiny komentátorů, pro které byl Solejmání novinkou roku 2019, jsem jej okrajově registroval již v roce 2008 při čtení o dění v Libanonu, a naplno se s ním seznámil v roce 2014, kdy jsem jej začal osobně nesnášet. Tehdy totiž probíhala zoufalá „Bitva o Kobání“: Kurdové zoufale bojovali o holé přežití proti Islámskému Státu, který se na ně tlačil z jedné strany, zatímco ze strany druhé jim Turci drželi zavřené hranice (skrze které ovšem pouštěli protikurdské islamistické bojovníky, protože Erdogan je kolaborant s ISIS). Osamocení Kurdové umírali, prohrávali a zjevně neměli šanci: neustále ztráceli v Kobání území.
Aby měli Kurdové šanci přežít, USA jim zahájily program přímé letecké podpory a dodávek zbraní. Zaměřovacími kontejnery vybavené bombardéry B-1B Lancer shodily na ISIS v Kobani 600 bomb tak „Danger close”, že pumy zasahovaly bojovníky ISIS na konci té samé ulice, ve které na ně stříleli Kurdové. Ti vyráželi na zteč pozic ISIS bezprostředně po dopadu amerických bomb, a příslušníci ISIS sami prohlásili, že je „z Kobaní vyhnaly americké nálety”. To pro představu, jak těsná byla frontová linie.
„Alternativci” a „konspirátoři” ovšem v té samé době, kdy Kurdové z Pešmergy nahrávali na Youtube videa jak jim pomáhá americká CAS, vytrvale lhali, že „Američané nepomáhají Kurdům ale ISIS”, ačkoli svá tvrzení nemohli nijak dokázat. Ale pak se to stalo.
20. října 2014, tedy v době nejprudších bojů a nejtěsnější a nejpohyblivější a nejtěsnější fronty, shodily tři nákladní letouny Hercules amerického letectva celkem 28 palet s americkými zbraněmi do Kobani pro obležené Kurdy. 1 z těchto 28 palet ale vítr zafoukl nad pozice ISIS. Ačkoli ISISák, který se v bedně hrabal, veřejně prohlásil že byla zamýšlena pro Kurdy a ISIS ji „zajal jako kořist”, tehdy nastoupil na scénu generál Solejmání. Jako brilantní PR „spin doctor” vzal kus pravdy (1 paletu zajatou ISIS), zbytek zamlčel (27 palet vyzbrojujících Kurdy) a začal nesmírně hlasitě křičet, že má „důkaz”, že „USA vytvořily ISIS a zásobují jej zbraněmi”. To z íránských islamistických zdrojů záhadně přejala ruská a z těch samozřejmě i veškerá česká „alternativní média” v čele se Spencerovou. Jak to bylo v reálu již ale nikoho nezajímalo. Celosvětová a rapidní úspěšnost tohoto Solejmáního PR dílka a fakt, že je islámský fanatik dokázal záhadně protlačit do ruských „antiislámských” médií mne tak zaujaly, že jsem jej začal podrobněji studovat.
(Toto kouzelné spojenectví „národovců” a islamistů/džihadistů, kteří se navenek nenávidí, ale v praxi vydatně kolaborují protože mají společného arcinepřítele – amerického šajtána -, mne nikdy nepřestane fascinovat. Ale není to nic nového: ve Výmarské republice se také náckové a bolševici spojili, aby svrhli překážející „kapitalistickou loutkovou” vládu.)
Horší ovšem je, že Al-Kuds založily a dodnes řídí libanonský Hizbu’lláh a nedávno se pochlubily, že právě al-Kuds spáchaly obrovský bombový útok v Bejrůtu 1983, díky kterému palestinci a islamisti vyhráli občanskou válku proti libanonským křesťanům a umírněným a Írán se Sýrií ovládly a islamizovaly zemi.
Ovšem pod Solejmáního vedením nabyla aktivita Hizbu’lláhu ještě obludnějších rysů. Pod Solejmáním velením např. vykopali tunely pod hranicemi, kterým měli islamisté ve večer židovských oslav vylézt u izraelské vesnice, vtrhnout do ní a podřezat všechny civilisty včetně dětí u slavnostní večere, aby tím Hezbu’lláh vyprovokoval Izrael ke zbrklé odvetě a mohl ji utopit v krvi stejně, jako když Solejmání vyprovokoval operaci IDF „Lité Olovo” únosy izraelských vojáků. (Důkaz o osobním vedení Solejmáního je oficiální vzkaz, který poslal americkému velení v Iráku: „Doufám, že jste si užívali klid a mír v Bagdádu. Byl jsem zaneprázdněn v Bejrútu.”)
Mimo to Solejmání doma v Íránu osobně úkoloval pořádkové síly Islámských Revolučních Gard, které fungovaly jako náš pohotovostní pluk SNB křížený s Lidovými Milicemi, a nechal postřílet určitě přes tisícovku demonstrantů – kteří se přitom nesnažili o žádnou „redžím čejndž”, nýbrž se jednalo o „hladové demonstrace” asi jako události v Polsku v Trojměstí do Czarnego czwartku 1970.
Takže houby „hrdina”, „oběť” nebo „obdivovaný všemi íránci”: Solejmání byl odporný mix Bin Ládina, Stanisława Kociołka a Heydricha. Jenže…
Solejmání vyjednáváčem míru? Tak určitě…
Když byla empirií zcela vyvrácena a zesměšněna teorie „alternativců” a levičáků, že zločinný Trump chce vyvolat válku s Íránem, našli si záhy a flexibilně jiné vysvětlení: Solejmání byl údajně na cestě vyjednat mír se Saúdskou arábií ohledně Jemenu, a válečný štváč USA jej zabily aby mír zhatily. Jako bych četl Rudé Právo ze 70. let. Pořád stejné kraviny ve stejném tónu a dokonce i se stejnými protagonisty.
Zdrojem, kterým si alternativci podložili toto tvrzení, byl irácký premiér v demisi Adel Abdul-Mahdi. Proti vládě Abdula Mahdiho byly v iráku dlouhodobé protesty, které se nejprve zaměřovaly na šílenou korupci a klientelismus parlamentu a nesplnění reforem, které Mahdi slíbil, ale postupně se zaměřily i proti „íránskému vlivu”, který demonstrující – zdaleka nejen sunnité, ale zejména mladí nezaměstnaní šíité – považovali za postatnou součást korupce.
V Íránu totiž funguje brutálně korupční systém, kdy Revoluční Gardy fungují jako stát ve státě, neplatí pro ně žádné zákony a kořistní na úkor běžných občanů… A do Iráku se tyto manýry přenáší přes místní ekvivalent a proxy-sílu Revolučních Gard, totiž irácké Lidové Milice jako jsou mj. Kata’ib Hizbu’llah. Ty se prakticky vůbec neliší od zkušenosti, jakou Československo učinilo s Rabovacími Gardami v roce 1945 – takže nepřekvapí, že v dubnu 2019 zasáhly irácké úřady v rámci protikorupční kampaně proti stovce milic PMF, které fungovaly jako kriminální gangy dopouštějící se loupeží a vražd pod zášťitou dokumentů „jsem vládní vojsko a navíc za mnou stojí Írán”.
Mezi těmito zločineckými gangy operujícími s beztrestností íránských milic byly i jednotky Kata’ib Hizbu’lah, které ovšem íránské vedení Kata’ib posléze prohlásilo za „fake” a distancovalo se od nich (nejmocnější milice v zemi bezmocně tolerovala, že její jméno zneužívají kriminální gangy? No tak určitě, Muhandisi). Iráčtí demonstranti dál protestovali proti korupci a korupčnímu vlivu Revolučních Gard, PMF a íránského vlivu i před íránskou ambasádou… Přičemž Mahdiho síly do nich tak dlouho střílely ostrými, až celkem 40 demonstrantů zavraždily. To už bylo příliš i na kleriky, kteří pak Mahdího donutili nabídnout demisi.
Vztah Mahdiho k íránským proxy-silám nejlépe demonstruje fakt, že vyhlásil třídenní státní smutek za nebohé raketometčíky Kata’ib Hizbu’llahu, kteří stříleli na základu s Američany a poté, co jednoho zabili, byli odvetným útokem USAF sami zabiti. Tento odvetný úder prohlásil Mahdi za „hříšný skutek který bude potrestán”. Což Írán, Mahdího spojenec, vzápětí skutečně realizoval útokem na americkou ambasádu, který osobně vedl Muhandis. Viz výše.
Je tedy očividné, že Abdul Mahdí je důvěryhodný zdroj, který vůbec neměl vazby na (pro-)íránské milice, vůbec nenadbíhal Íránu a Solejmánímu až tak, že proti němu demonstrovali jeho vlastní občané i za cenu rizika smrti, a vůbec nepodporoval útoky íránských milic proti silám USA v Iráku, takže logicky neměl motivaci o úloze Solejmáního lhát ve prospěch Íránu, no ne? (Musí se mu ale nechat, že i útok na americkou ambasádu v Bagdádu posléze prohlásil za „hříšný skutek který bude mít závažné následky”.)
To bychom měli zdroj informace a jeho všemi „alternativci” totálně ignorovaný kontext a agendu – protože každý zdroj každé informace má nějakou agendu, ke které je nutné přihlížet. (Mou agendou je asi přebujelé ego, které se potřebuje pochlubit svými znalostmi o BV. Přitom nevím nic, co by nemohl a neměl vědět úplně každý, kdo umí zajít do knihovny – jenže lidi nečtou knihy a to mne rozčiluje.)
Ale co víme o účastnících údajného vyjednávání? Jistě, Solejmání řídil své proxy-síly v Jemenu a tedy hypoteticky skutečně mohl „zařídit” příměří, o jaké Saúdská arábie stojí. Jenže protějškem Íránu v jakýchkoli diplomatických jednáních je saúdský ministr zahraničí, Adel al-Jubeir. A ten měl být v roce 2011 obětí zmařeného atentátu organizovaného al-Kuds pod velením Solejmáního:
„[Al-Kuds] chtějí toho chlapa [velvyslance al-Jubeira] mrtvýho. Jestli přitom zařve stovka dalších, do hajzlu s nimi.”
Shrnutí
Alternativci, konspirátoři a Levicový „Liberální” mainstream tedy nejprve všem věšeli bulíky na nos, že Trump se 3 roky cílevědomně snaží vyvolat válku s Íránem.
Když to prokazatelně nevyšlo a Trump naopak válce s Íránem vždy zabránil, i za cenu ztráty tváře a vyhození Jestřábů, věší alternativci všem bulíky na nos, že když byste v roli ministra zahraničí chtěli domluvit příměří, vyjednávali byste přesně s tím důvěryhodným protějškem, který nařídil vaši vlastní vraždu. A že je to pravda, protože vykreslit Solejmáního jako mírotvůrce se snaží pro-íránský politik, který nechal postřílet 40 demonstrantů proti íránskému vlivu, což je důkaz jeho nestrannosti a že nemá důvod si vymýšlet.
Pořád znova a znova prokazují, že jim vůbec nejde o hledání pravdy nebo nezávislé vyhodnocování informací, nýbrž že maji jednou svůj světonázor kdo je Dobro a kdo Světové Zlo, a všechny informace se snaží upravit a natlačit tak, aby jim do jejich fanaticky Moralistního pojetí světa zapadaly – bez ohledu na to, jak extrémně je musí překrucovat, upravovat a ignorovat všechno nehodící se.
Takže mí drazí „alternativci”, mám pro vás tradiční otázku, která mne vždy dokope k sepsání článků: „myslíte si, že jsou všichni vaši posluchači úplně dementní, aby vám tohle sežrali?“
Trump se prostě roky snažil deeskalovat a vyvázat USA z vojenského soupeření s Íránem, protože jeho preferovanou zbraní jsou ekonomické sankce a ekonomické incentivy „lepšího dealu” a mentalitou je to byznismen-cynik, který zvysoka kašle na „šíření dobra”. Když pochopil, že Írán funguje podle modelu „Kultury cti” a nereagování USA z „Kultury důstojnosti” na vojenské útoky Íránu si vyložil coby „ustupování slabocha”, na něhož je pak možné si všechno dovolit, dokázal vyvážit brutální pomstu, skrze kterou USA „vydobyl nazpět tvář” a přitom se o fous nenechal zatáhnout do války s Íránem.
Ve výsledku mají USA obnovený respekt Peršanů a Arabů a relativní klid (zájem 1+3), řezník Solejmání a terorista Muhandis jsou pod drnem (zájem 3), žádná válka s Íránem se nekoná a kdo ví? Třeba Trumpovi vyhovuje i perspektiva odchodu z Iráku (zájem 1), ve kterém by mu jinak bránily Pentagon s Foggy Bottoms (zájem 4). Jakkoli podle své „trhovecké” mentality by Trump nejspíš požadoval proplacení základny (zájmy 2 a 3), kterou USA Iráku postavily.
„Buran” a „trhovec” Trump, který se „snížil na úroveň” Íránců, prostě svým „politicky nekorektním” a „nezodpovědným” taktizováním a „Twitterovou diplomacií” vyhrál.
A progresivní „elity” i „alternativní” majitelé gnóze byli ve svých prognózách dokonale mimo.
Tak nám všem přeji, ať i zbytek roku 2020 nejsou žádné „zajímavé časy”, nýbrž „nudná pohoda kafíčko”.
23.02.2020 Jan Mrcasik
(395x známkováno, průměr: 1,38 z 5)