Integrace naruby

Featured Image

V souvislosti s imigrační vlnou, které se do Evropy valí zejména z Afriky a dalších oblastí světa se často vedou diskuze o tzv. „integraci“ nebo přizpůsobení se příchozích stávajícím podmínkám panujícím v cílové destinaci a zejména mentalitě a kultuře místního obyvatelstva. Panují rozličné názory na tuto problematiku. Někteří tvrdí, že by se imigranti měli přizpůsobit bezpodmínečně a zcela, jiní říkají ať si dělají co chtějí, pokud tím nebudou narušovat současný stav věcí, jiní se dožadují tolerance k nim a někdo dokonce říká, že jsme to my kdo se bude muset přizpůsobit.

Podívejme se na integraci z jiného úhlu a představme si hypotetickou situaci v imaginárním světě, kdy Vy sami byste se rozhodli opustit tuto zemi a rozhodli byste se, že svoji pouť ukončíte v některé z vyspělých muslimských zemích. Bylo by po Vás vyžadováno, abyste se maximálně přizpůsobili místnímu životu a i Vy sami máte nejlepší vůli se integrovat. Jak by to asi vypadalo?

Předně – musíte začít věřit na muže na obláčku, který všemu vládne. Je nezbytné zakoupit si modlitební kobereček, abyste si neušmudlali kaftan. A taky potřebujete Korán. Bez toho se tady neobejdete. Na tuhle knihu musím dávat velký pozor. Pokud by Vám upadla na zem, pokud byste na ni šlápli nebo si na ní sedli, případně pokud byste si v knize chtěli udělat poznámky, jednalo by se o kacířství. Kdyby na to někdo přišel, čekal by Vás těžký trest. Pokud byste vyvázli se sto ranami holí, mohli byste si gratulovat.

Je nezbytné se pětkrát denně modlit správným směrem. Musíte také dodržovat ramadán. To znamená jednou za rok 30 dnů od rána do večera nejíst a nepít. Přijímat stravu a tekutiny můžete až po západu slunce a nebo před jeho východem. Přes den nesmíte ani kouřit ani provozovat sex. Pokud to porušíte, hrozí Vám smrt. To platí i v největším letním parnu a horku. Zapomeňte na delší jízdu autem, zapomeňte na fyzicky náročnější zaměstnání a zapomeňte také na sport. Pokud nejste fakt tvrďák, tohle všechno si budete muset na měsíc odepřít. Jestli jste vážně nemocní a nebo starci s podlomeným zdravím, tak máte opravdu smůlu a pravděpodobnost, že v tyto dny zemřete je mnohonásobně vyšší.

Musíte pravidelně navštěvovat mešitu. Nikdy nesmíte kritizovat Islám, Alláha nebo Mohameda. Za to by Vás čekala smrt. Pokud si říkáte, že byste s tímhle systémem nějak dokázali vyjebat a v rámci přežití uplatníte herecké sklony a lásku k Alláhovi budete předstírat, pak vězte, že pokud se podřeknete a nebo se jakkoliv přijde na to, že jste ateista a nebo věříte v jiného boha, čeká Vás opět smrt.

Budete si muset vybrat jestli se stanete sunnitou nebo šítem. Nezapomeňte, že tyto skupiny se mezi sebou pravidelně s velkou vášní vyvražďují, takže na tomto rozhodnutí doslova závisí Vaše budoucí existence. Přeji šťastnou ruku při výběru.

Nevěřící a příslušníky jiných náboženství jste povinni upřímně nenávidět. Nemůžete se jich zastávat, musíte se dívat jak je každý den pronásledují a vraždí a musíte denně v mešitě poslouchat, že jsou to opice a prasata, který se neschovají za strom ani za kámen. V mešitě se vůbec dozvíte spoustu zajímavých věcí, který jste před tím nevěděli. Třeba, že celý svět patří muslimům a že nevěřící jim musí sloužit. Takže nějaký výhody to členství přece jenom má. Minule se imám rozpovídal i o dělohách evropských žen. Zejtra prej bude přednáška jak správně mlátit ženskou, aby to bylo v souladu s knihou knih.

Nemanželský pohlavní styk se ženou Vás může stát život. Tu ženu samozřejmě taky. A to i když jste oba svobodní. Vaše vlastní žena si na sebe musí navlíknout černý hadrový pytel, nejlépe od hlavy až k patě. I když je venku čtyřicet stupňů ve stínu a nebo se jde koupat.

Vaše žena, sestra nebo dcera nesmí sama nikdy vyjít z domu. Jedině když s ní jdete Vy, váš brácha a nebo její manžel. Vaše žena a Vaše dcera nesmí řídit auto, nesmí chodit do školy a většinou ani do práce. Pokud to poruší, trest bude tvrdý.

Jednoho dne Vaši ženu někdo znásilní. Tady se to stává poměrně často, ale nesmí se o tom moc mluvit. Pokud by s tím šla k soudu, borcovi se pravděpodobně vůbec nic nestane a jí potrestají za mimomanželský pohlavní styk. Kdyby se to náhodou přece jenom k tomu soudu dostalo, tak borec prohlásí, že zakopnul o koberec a jak měl erekci a šulín mu koukal z kalhot, tak na Vaši starou upadnul a náhodou ji penetroval. A soudce ho osvobodí.

Ještě se ani nevzpamatujete a druhý den přijde manželka opět celá ubrečená s dcerou domů. Mají pokousaný ruce a krvavý šrámy na zádech jako kráva, takže týden budou spát jenom na břiše a měsíc se z toho budou léčit. Ale to je normální. Porušily totiž zákon. Neměly dostatečně zakrytý ruce a chytila je hlídka náboženský policie. Ty ženský s obuškama si nasadily kovový zuby, kterýma je pokousali na rukách a potom každá dostala padesát ran klackem přes záda. Ale to je tady naprosto normální, nejde si na to stěžovat. Ono ani není na co – je to podle zákona, takže je to v pořádku.

Vašeho bráchu nedávno obvinili, že v práci něco ukradl. On se sice nepřiznal a tvrdí že o ničem neví, ale u soudu ho uznali vinným. V Čechách by dostal dva roky, po roce by ho propustili za dobrý chování. Tady je to trochu jinak. Zítra mu na náměstí uříznou veřejně ruku. Ale není to nic barbarskýho, jak by se mohlo zdát. Nedělaj to špinavou rezavou kudlou jako v nějakým zapadákově. Mají na to normální cirkulárku a asistuje u toho doktor, kterej mu hned zastaví krvácení, takže šance, že by to dopadlo nějak blbě je fakt malá. Asi i proto je Saudská Arábie v čele Rady pro lidská práva v OSN.

Jdete odpoledne z práce a ve Vaší ulici je obrovskej dav lidí. Nedá se projít. Jak se prodíráte mezi nimi, pokoušíte se zjistit o co jde. Prej chytili nějakou nevěrnici. S vytřeštěnýma očima koukáte na sousedovic dvacetiletou dceru, jak se svíjí na zemi v krvi a křičí bolestí. Poprvé v životě ji spatříte bez hadru na hlavě. Docela pěkná holka to bejvala, než šutry zdeformovaly její obličej navždy. Někdo Vás ponoukne, abyste se přidali ke kamenování. Jako v transu sbíráte ze země kámen a napřahujete se k hodu. Když v tom Vás za ruku chytí imám, který stál zrovna vedle, kámen Vám vytrhne, hodí ho na zem a začne Vás kárat. Copak nevíte, že ke kamenování se užívají jenom kameny malé velikosti, maximálně o rozměrech pěsti? Vždyť takhle by to bylo příliš rychlý. Co by to bylo za trest, kurva, ne?

Konečně jste doma a všechno to tak nějak vstřebáváte. Sedíte na gauči, pivo si dát nemůžete i když se Vám jazyk lepí na patro jak sviňa. Pít alkohol je tady trestný. Ani Birell neprojde, i v tom je 0,49%. Dal byste si knedlo vepřo zelo, přece jenom už jste nějak pátek ze své vlasti, tak abyste si ji kapánek připomněli. Ale pak si uvědomíte, že už si ho do smrti nedáte. A prasata už uvidíte jenom na National Geographic.

Tak se rozhodnete, že vyrazíte do krámu a koupíte si satelit, abyste měl v televizi na co koukat. Naladíte nějakej sportovní program, abyste si pustili třeba fotbal. Jenže pak ve Vás hrkne. Za tyhle západní vymoženosti jsou tady hóódně tvrdý tresty. Sporty jak je znáte tady nelze ani provozovat ani sledovat. Tak co kdybyste se začali věnovat alespoň umění? No jo, ale kreslit lidi a živý bytosti je zakázaný. Zbejvaj jenom geometrický obrazce a mozaiky, což je dost nudný. Tančit a zpívat se tu taky nesmí, do háje. Už Vám z toho fakt hrabe. Tak si aspoň něco přečtu, říkáte si a vyrazíte do knihovny. Tam Vám ale řeknou, že všechno je už napsaný v Koránu a co tam není, tak je nepravda, takže to číst ani nemá smysl. Půjčíte si alespoň nějaký Hadísy, abyste ten Korán pochopili, protože sám o sobě je dost nesrozumitelnej. Na jedný stránce se píše něco, na druhý zase pravej opak. Ale hlavně si to nemumlejte nahlas, nebo je po Vás.

Stejně ale bude problém si to přečíst. Arabština mi moc nejde. Gramatika, slovní zásoba, nejhorší je to písmo. Po dvou týdnech snažení jsem to vzdal. Na jazyky nejsem a většina místních jsou stejně analfabeti jako já.

Pospíchám rychle domů. Musím vyzvednout kluka ze školy, už je totiž večer. Jak to, že končí až večer? No, to je tím, že dopoledne chodí do normální školy. Skončí kolem druhý hodiny odpolední a pak jdou všichni ještě do náboženský školy. Končí se v osm večer. Tak co jste dneska probírali ve škole – chci se zeptat. Pak si ale uvědomíte, že tam nedělají nic jinýho, jenom odříkávají hlasitě Korán nazpaměť. V arabštině. Šest hodin pořád dokola, každej den po celý dětství. To musí zanechat na lidech a jejich mozku nějaký následky, ne? Z toho by se jeden snad i zradikalizoval. Je to dost drsný samo o sobě a tak už radši nic neříkáte.

Po návratu domů sednete na chvíli na počítač. Mrknu na facebook. V neděli je veřejná poprava na náměstí, přišla mi pozvánka na účast. Někoho střelej do hlavy. Nejdřív kliknete na „Mám zájem“, pak si to ale rozmyslíte a pro jistotu odkliknete „Zúčastním se“. To proto abyste neupadli v podezření. Otevíráte internetový bankovnictví. Je po výplatě a jako správný muslim musíte deset procent svých příjmů věnovat na džihád. Je pozdě, už jdete spát.

Rád byste si ještě před spaním užil s manželkou, ale nesmíte. Má totiž svoje dny, takže se jí nemůžete vůbec dotknout. U nás se sice občas „jezdí na červenou“ a to hlavně díky moderním hygienickým vymoženostem, v týhle části světa se to ale prostě nesmí. Jak tak ležíte sám, vybavila se Vám ta krásná muslimka v burce, kterou jste potkali dnes na ulici. Ta měla ale obočí! Škoda, že zbytek byl ukrytej v tom černým pytli. Ale masturbace je taky zakázaná, takže na to radši ani nemyslete, Vy čuně!

Ráno zvoní budík. Nejdřív musím na záchod. Ježíš, jak já bych si k tomu sednul. A co bych dal za kus toaleťáku. Hlavně se nikoho nedotknout levou rukou, protože jsem si s ní právě utřel prdel. Rychle se co nejvíc najíst a napít, protože celej den nesmím zase nic pozřít. Po cestě si rychle opakuju jména Mohamedových manželek. Co kdyby mě náhodou zastavil někdo z Islámskýho státu nebo tak něco a chtěli by to po mě. Jestli se zakoktám, na místě mě odpraví.

Jak se blížím do práce, vidím v dálce dav. Ve vzduchu je cítit kouř a zápach spálenýho masa. Lidi odnášejí kusy krvavý hmoty, podle všeho jde o zbytky lidí. Ptám se co se stalo. Prej se tu někdo odpálil. Sedmnáct mrtvejch, z toho čtyři děti. A přitom tu byl takovej klid. Od posledního výbuchu ve městě uplynul už minimálně týden.

Cestou mě napadá, že nesmím zapomenout šéfa požádat o volno na příští pátek. Vyrazíme s chlapama do Mekky, budeme tam kamenovat Satana. Pokud nás tam neumačkaj nebo neušlapou, tak to bude docela zajímavej vejlet. Když v tom – žuch. Už jsem skoro před vchodem do budovy, když těsně vedle mě dopadlo něco těžkýho. V tom zvýřeným prachu na to pořádně nevidím. Fuj! To je lidský tělo. Hlava mu praskla jako meloun, na chodník vytéká mozek. Chvíli na to koukám než si všimnu, že má ruce svázaný za zády. Jo, aha, už mi to došlo. To zase shodili z baráku nějakýho teplouše. Jó, když se zamiluje chlap do chlapa, tak tady to nikdy nemůže dopadnout dobře. Všichni se dívají mým směrem. Radši na něj rychle plivnu, abych nebyl podezřelý. Náboženská policie má oči úplně všude.

V práci to nejde moc dobře. Celý den se jenom modlíme, nebo více méně postáváme a klábosíme o blbostech. Ahmed dneska přitáhl nějakej hašiš. Prej se přistěhoval z Afgoše. Jeho rodina to tam pěstuje a vyváží do celýho světa. Prej je to jeho strategie, jak zničit všechny nevěřící. Měl bych se víc snažit, ať vydělám nějaký prachy. Chtěl bych si zajet na ten lyžařskej svah v Rijádu a nebo na umělý ostrovy. To muselo ale stát peněz. Napadá mě, proč místo toho třeba radši nezúrodněj poušť nebo tak něco, místo aby utráceli za takový blbosti. Ale to už mě zase hlas meluzíny vytrhává z pracovní činnosti a já rychle spěchám na modlitbu.

Tak co, kdo z Vás by se dokázal integrovat? A můžeme to vůbec chtít po nich? A nebo je to tak, že tyhle dvě kultury jsou prostě neslučitelný???


28.09.2017 A.N.


Související články:


12345 (251x hodnoceno, průměr: 1,50 z 5)
9 713x přečteno
D-FENS © 2016