Vláda dne 30. září 2020 na mimořádném zasedání rozhodla o vyhlášení nouzového stavu. Od pondělí 5. října 2020 začal platit na území České republiky nouzový stav. Důvodem k jeho vyhlášení je zhoršení epidemické situace v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2.
Pozoruhodné nepochybně bylo, že vláda vůbec neuvedla, k čemu tento nouzový stav vlastně potřebuje. V minulém dílu vyhlásili nouzový stav proto, aby mohli v zjednodušeném režimu nakupovat nekvalitní zdravotnické pomůcky z Číny a nechat své východní přátele vydělat. Pravděpodobně se nyní chtěli vyhnout „právním problémům“, které v minulém dílu seriálu o boji s virem utrpělo ministerstvo zdravotnictví při svém pokusu znásilnit Českou republiku. Jinak řečeno, vyhlásili si nouzový stav, aby mohli řídit naše životy a nařizovat nám věci, které by jinak legislativním procesem neprošly buď vůbec, nebo za cenu rozsáhlé medializace a bitvy mezi vládou a opozicí. Většina z těchto nařízení se dotýká základních práv, jakými jsou právo shromažďovací, právo přijímat informace či svoboda pohybu. Jedna z verzí je, že nouzový stav potřebovali k tomu, aby mohli medikům nařídit pracovat v nemocnicích.
Celé to prošlo, aniž by to někdo rozsáhle komentoval. Média vůbec nereagovala na skutečnost, že vláda vyhlásila nouzový stav, aniž by udala konkrétní účel, na to ho potřebuje. Jediné jejich vysvětlení bylo zančně vágní, totiž že je to kvůli boji s virem a pan Prymula řekl, že by to bez toho nešlo. Pamatujme si to.
Premiér Babiš zcela selhal v roli politika a prohlásil, že se ve věci vyhlášení nouzového stavu bude řídit doporučením epidemiologů, což byl další pozoruhodný moment, který si musíme pamatovat. V podstatě se jednalo o předání vlády do mimopolitické sféry za podmínek nouzového stavu. To je ta poukázka na převrat.
Většina mainstreamových médií vládě s vyhlášením nouzového stavu pomohla, nikdo nic nerozporoval a nikdo se na nic neptal. Chovali se naprosto disciplinovaně, vytvořili koronavirovou národní frontu a postavili se na stranu vlády.
Tak snadné to bylo.
Byl to významný moment. V ten okamžik vznikl univerzálně použitelný manuál. Pomocí něho je možné během pár týdnů, bez velkého problému přinejmenším na čas provést převrat. Nehrozí přitom problémy s policií, protože ta bude (muset) stát na straně pučistů. Nehrozí ani problém s tradičním nepřítelem pučistů všeho druhu, totiž soudy (Hitler by mohl vyprávět). S největší pravděpodobností nebudou hrozit ani problémy s armádou. Většinu financování převratu převezme stát. Určitá počáteční investice je nutná, ale nebude přemrštěná.
Je to 100% legální, jako koupit si lízátko.
Zejména klimatické fašisty a levicové extrémisty by to mělo zajímat. Jedná se o univerzálně aplikovatelné know how.
Uvažujme následující scénář. Jeho předpokladem je, že se na vládě podílí někdo, kdo má zájem vytřít si prdel se zbylými našimi inherentními právy, protože má nějakou naléhavou agendu, co vyžaduje okamžitou akci. Třeba klimatická levice. Něco takového vzhledem k rostoucím preferencím Pirátské strany není v dohledné době vůbec nereálné.
Další ingrediencí je krize. Může to být třeba sucho. Nebo přízemní ozón. Nebo neplnění cílů CO2. Nebo něco, co vůbec neexistuje. Pamatujete ještě vyhlášení stavu klimatické nouze v Praze 6, které provedli politici ze STAN a TOP09, tedy progresívní zelená levice? Tak něco takového. Vytvořit krizi není problém.
Jedna věc je dát krizi jméno, druhá je jí transportovat do myslí lidí. Od toho máme média. Potřebujeme tedy plán, jak ve společnosti tématizovat krizi. Nic nemožného. Dobré řešení je to, které se použilo v případě koronaviru. Stačí sehnat dost ovlivnitelných „novinářů“, co zrovna dokončili školu a nechat je dělat, co (ne)umějí. Od těchto lidí nelze očekávat, že by nějak kriticky zkoumali to, co se jim předkládá, prostě se přidají k hlavnímu proudu, protože nebudou chtít riskovat kariéru. Sami od sebe budou proaktivně nacházet pozitivní příklady v okolních zemích, zamlčovat negativní příklady zase v jiných zemích, zveličovat, dramatizovat a šířit strach. Kdo tohle neumí, ten může psát články o celebritách, kterým vyschla studna a jak velké psychické trauma to pro ně bylo a podobně. Také je možné pořádat mediální hony na plýtvače s vodou, popírače sucha a další nepřátele. Také proveditelné v podstatě na bázi současných existujících procesů. Do stroje bude stačit vložit nové téma, případně ho popostrčit rozpracováním několika základních narativů.
Také je třeba bojovat s dezinformacemi, takže věta „bude pršet“ může být poukázkou na docela velké problémy.
Dále je do hrnce třeba hodit slabého premiéra, který se zřekne odpovědnosti a „dá na rady expertů“. Jako prezident Hácha dal na rady experta přes bombardování Göringa. Mít slabého předsedu vlády taky nevypadá jako problém. Představme si například pana Fialu.
Od určitého momentu nezbude politikům než se podvolit pravidlům hry, a to i těm seriózním, a to i přes nesouhlas. V opačném případě by se totiž museli obhajovat proti nařčením, že ignorují názory expertů a přehlížejí symptomy krize, jinak řečeno, že nic nedělají, zatímco v sousedním Německu mají lidé už čtrnáct dnů zakázáno se sprchovat.
Nyní jsme v polovině časového období, na které může vláda vyhlásit nouzový stav bez souhlasu sněmovny, a je vidět, že vládě nouzový stav zachutnal a bude si ho chtít užívat podstatně déle. Hovoří se o několika měsících. Nedá se předpokládat, že by ve sněmovně byla tendence vládní apetit po nouzovém vládnutí přibrzdit.
Postupem času si na nouzové stavy zvykneme natolik, že vláda usoudí, že nemá význam je vždy znovu vyhlašovat a rušit, a tak nabídnou, že nám to zjednoduší a vyhlásí ho nafurt.
19.10.2020 D-FENS
(509x známkováno, průměr: 1,30 z 5)