Marně čekám, až se na mém oblíbeném webu objeví první znechucené reakce na mediální toptéma posledních dnů. Patrně již byla daná problematika zevrubně popsána zde, zde, zde a zde a v přilehlých diskuzích, a bylo by tedy oním pověstným házením hrachu na zeď, zaobírat se jí, byť jen zběžně, znovu.
Jsem toho názoru, že zde přeci jen ještě nějaký ten úhel pohledu zbývá, a sice pohled zevnitř. Nebudu nic vysvětlovat, ničím argumentovat, je to jen můj názor nebo spíš pocit. Předpokládám, že čtenář měl dost času a prostoru, vytvořit si názor vlastní a já jej nehodlám žádným způsobem ovlivňovat.
Insider je zaměstnancem potrefené firmy zaobírající se výrobou automobilů. Neživí ho ruce, ale hlava. Není nikomu nadřízený, nemá žádnou výkonnou moc, pouze zodpovědnost za vlastní práci. Bez ohledu na to jak dobře či nedobře jemu svěřené činnosti vykonává, je svým zaměstnavatelem pravidelně odměňován mzdou, jejíž výši určují dvě smlouvy: pracovní a kolektivní. Nemaje glejt červený, případně jemu podobný, ani desítky let v pracovním procesu za sebou, je hodnocen tarifní skupinou D (jsou řazeny v sestupné výši od začátku abecedy, nepočítaje skupinu mimotarifní), a nějakým tím procentem osobního ohodnocení navíc. Po zdanění, odečtení výloh na zákonná pojištění, stravování, soukromé telefonní hovory, penzijní připojištění a služební vůz (za ten se platí i v automobilce), je každý měsíc bohatší o zhruba 17 kilokreditů čistá ruka. Na hlavu téměř pětičlenné rodiny s hypotékou na krku žádná sláva. „Až nás zase budou brát na hůl, nacpěte ho do kanónu !!!“.
Insider: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“
Ať si o těch autech myslí (odvážnější říká) kdo chce co chce, je Škodovka prosperující firmou. Je tak prosperující, že loňský hospodářský výsledek překonal všechna očekávání a stal se nejlepším v dějinách firmy. Bez kvalifikovaných zaměstnanců by toho bylo docíleno pouze stěží. Kvalifikovanou pracovní sílu je třeba zaplatit a motivovat. To znamená, že zaměstnavatel by měl ve vlastní zájmu mzdy zvyšovat úměrně inflaci, plus nějaký ten bonus navíc jako poděkování za dobře odvedenou práci. Měl by tak učinit sám a dobrovolně, zvláště v době, kdy se hlavně od dělnických profesí očekává zvýšení produktivity o nějakých těch plusmínus dvacet procent. Požadavek na zvýšení mzdových tarifů je v této situaci naprosto legitimní.
Insider: „Sedum letos, tři za rok… Dobrý, každá kačka dobrá.“
Až sem jsou Insider a Velký Jarda zajedno. Ovšem kde Insider vidí chlebodárce, Jarda tuší dojnou krávu. Velký Moudrý Jarda velkomyslně přehlíží fakt, že z upečeného koláče může uzobnout jenom kousek, a chce ho slupnout celý. Pasáček Jarda vedoucí své osmdesátiprocentní stádo ovcí neomylně za trávou zelenější, sledován závistivými pohledy bačů ze sousedních salaší. Sám „voleným“ zástupcem odborů v dozorčí radě společnosti, požívajíc výhod dobitých pozic, kouše do ruky, která ho krmí. A kdyby to náhodou nevyšlo, na dvorku u Paroubků mu vždycky nabídnou povidlovou buchtu a krajáč mléka, neb jest velkým guru socialismu. Opájí se pocitem moci, který mu dopřává bezhlavý dav za zády na revanš za velkohubé sliby.
Insider: „Z cizího krev neteče.“
Pán Ján si sem tam pustí hubu na špacír, a chytej kachnu když už je venku. Holt, svýho manažera si nevybereš. Nicméně pohrůžka odchodu za levnější pracovní silou, byť v jiné souvislosti(http://www.tyden.cz/rubriky/ekonomika/omezeni-emisi-nemci-se-bouri-skodovka-zvazuje-presun_2756.html), je nereálná pouze dočasně a je zřejmě nevyhnutelná v rámci sebezáchovy. Otázkou je jaký to bude mít dopad tady. Dneska si štrajchpudlíci pořizují lepší život na dlouhý úrok, a za pár let si vytřískají nový luxusní chrup o dlažbu na kterou je nevděčný zaměstnavatel bez nejmenšího uzardění vykopne.
Insider: „Jó, nevděk světem vládne“
Všichni koukají na západ – 3 kiloeura měsíčně, volný pátky, a vůbec. Vidí taky v jakých problémech se německé automobilky topí, případně kolik musí zaplatit zákazník navíc za „luxus“ německé značky? Deutsches Sozialesmodell v praxi je cesta do pekel. Nebo se mi to jenom zdá? Proč musím stát půlhodinový fronty v Kauflandu? Protože tady nejsou pokladní, který by to za tu „almužnu“ dělaly. V regionu, kde každý „může přinejhorším hákovat na lince“. Levná pracovní síla se sem importuje z východu a existuje hranice, pod kterou by nikdo z místních nešel. Byt tady má cenu, jako třípatrový činžák v Teplicích. Jakou bude mít cenu, až se sem nikdo nebude chtít stěhovat? Teď je Boleslav druhé nejdražší město ve státě. Bude levnější, když všichni dostanou víc peněz? A jak to bude vypadat za patnáct let? Nezbývá než povzbudit v úsilí.
Insider: „Nažerte se a uduste se. Jděte do prdele nenažranci nenažraný … a toho svýho předáka si přibalte na cestu“
Netuším jak dopadnou dnešní vyjednávání. Partie je zajímavě rozehraná a já si říkám, jak by bylo pěkné kdyby vedení společnosti hájilo její zájmy podle „amerických“ pravidel boje s terorismem. Odbory by narazily, musely by vyvolat další stávku a pak další a další… Zaměstnanec účastnící se stávky pochopitelně nemá po dobu stávky nárok na mzdu, a je otázka kdo může sázet výše. Na další mítinky by chodilo už jen pár skalních. A lopaty z Boleslavi by nadobro vyhnaly sedláky u Chlumce z českého tvarosloví. Nevyrobené vozy by bylo třeba dovyrobit třísměnným provozem na Václava a na Štěpána. Z Druida by byla politická mrtvola. A firma by ho mohla úspěšně žalovat o ušlý zisk. Ale cílem každé firmy je vytvářet zisk a minimalizovat ztráty, ideový boj do této oblasti jaksi nezapadá. Takže se asi dohodnou.
Insider: „Koza se nažere a vlk zůstane celej.“
P.S.: Asi to není úplně ten pravý pohled zevnitř. Ten „většinový“ je ale vystavován národu na odiv již po dobu několika týdnů (…až se člověk bojí otevřít konzervu…). Pokud překonám strach z inzultace, požádám některého z odborářů o příspěvek typu „jak to vidím já“.
(Zatím nikdo nehlasoval)