Poslední dobou mi intenzivně vrtá hlavou kauza profesora Filozofické fakulty MU v Brně Horyny. Ten údajně několik měsíců (dle některých zdrojů až let) posílal svému kolegovi z katedry filozofie Hrochovi anonymní výhružky e-mailem.
Více např. zde.
Hroch na případ upozornil policii a ta expertízou zjistila, že e-maily odcházely právě z pc profesora Horyny v budově školy a některé z jeho vlastního pc v místě bydliště. Horyna byl postaven před soud. Jelikož v mailech je vyhrožováno fyzickou likvidací, hrozí Horynovi údajně až rok vězení. Média se postarala o veřejnou diskusi, lépe řečeno o klasický soud na stránkách serverů, kdy většina diskutujících ještě před zahájením líčení má jasno v otázkách viny a trestu, o případu je tedy dostatek informací i pro běžného občana. Tak například profesor Hroch médiím řekl úplně vše a můžete si tak přečíst úryvky z dopisů, kdesi jsem vygoogloval i kompletní přepisy.
Horyna zato s médii nekomunikuje lautr vůbec a u prvního soudního líčení zcela popřel vinu. Pro mě má ale celý případ ještě jeden rozměr.
Horynu jsem kdysi trochu osobně znal. Detaily nejsou důležité, důležité to bylo ve chvíli, kdy jsem ještě za studentských let náhodou zjistil, že tento člověk učí na MU. Sice na jiné fakultě a něco úplně jiného než jsem studoval já, nicméně zvědavost byla silná a jeden semestr jsem docházel na FF na jednu jeho dvouhodinovou přednášku, jenom tak. Téma bylo zajímavé, Horyna se totiž věnuje mj. religionistice, tj. mými slovy řečeno, mapování vlivu náboženství na bídu a utrpení v lidských dějinách. A že je co mapovat. Zjistil jsem, v univerzitním systému publikací, že Horyna během jednoho roku napíše i několik desítek článků do odborných periodik a několik knih. Odhadem třetinu z nich píše německy, pro německé čtenáře a trh. Mnohé jeho knihy mají přes pět set stran. Možná si říkáte, proč se tím zabývám, ale pro moji úvahu to bude podstatné.
Během přednášek jsem byl, nekriticky řečeno, okouzlen. Horyna se umí naprosto perfektně vyjadřovat, mluvil precizně jak formálně, tak obsahově. Hovořil v úplných souvětích bez jediných chyb, o nějakém éééé nebo koktání nemluvím vůbec. To se asi nedá popsat, leda zažít. Dále – je jasné, že pokud chcete 100 knih napsat a mají-li být o něčem, musíte jich odhadem aspoň tak dvacetinásobek přečíst (tady nejde o nějakou tvůrčí filozofii, ale o faktografii a historii). Subjektivně a v nadsázce, to snad ani není normální….!
Ne, hloupý ten člověk prostě není. Nebo jinak to řeknu, ten člověk je intelektuálně tam, kde já nikdy nebudu, tady nejde o nějaké bezduché filozofické tlachání pseudointelektuála. Tak například: přečtěte si tento rozhovor, Horyna autenticky. Není nutné souhlasit s jeho názory, ale je to velmi vypovídající. Co se týče každodenní reality, světa, politiky, sociologie a tak vůbec, ten člověk už patrně přemýšlel nad vším.
Horyna byl ve svém okolí vždy znám jako člověk přezíravý až arogantní. Uznával vždy hlavně sebe. Vždycky vám uměl vysvětlit, proč něco např. dělá on (správně) a vždycky vás ubezpečil, že vy to děláte blbě, když chtěl . Stejně tak se nikdy moc nemazal se studenty. Co jsem ale na přednášce slyšel já, nebylo nijak zvlášť arogantní, například mluvil o tom, že úroveň studia se každým rokem snižuje, „za těch třicet let co na škole učí“ nám udělal srovnání sestupného charakteru, co se týče schopností absolventů. Vlastně nám tehdy řekl, „že jsme líní a školu dnes udělá téměř každý“. Kdysi prý studenti byli studenti, dnes jsou to sběrači kreditů. Souvisí to prý asi taky s tím, že studentů bylo za jeho mládí tak pětkrát méně.
Tyhle jeho stanoviska považuji za velmi trefná.
A teď se konečně dostanu k tomu, co se mi honí hlavou. Budu psát odrážkovitě, protože se mi to líbí a je to jednodušší.
V neprospěch Horyny v kauze Hroch hovoří mnoho věcí:
– Autor mailů projevuje prý slušnou znalost Hrochovy osoby, o některých věcech prý Hroch mluvil pouze na katedře „mezi kolegy“. Ty se pak objevily v mailu (Hrochova operovaná kýla, to, že jezdí do rachoty trolejbusem).
– Můžeme si jakž takž představit, že někdo hackne Horynův pracovní počítač na psaní výhružných mailů. Přece jen je zapojen do nějaké širší sítě, kam má leckdo přístup. O trochu krkolomná je už představa hackingu jeho domácího počítače. To už, myslím, vyžaduje zručnost a cílevědomost. Zkrátka – pokud je to s počítači pravda, pak je to důkazní materiál číslo jedna.
– Horyna prý z Hrochem nikdy dobře nevycházel.
– Horyna se údajně k mailům nepostavil čelem. Osobně být v této situaci nevinen, budu to řešit už v zárodku a zvědavým novinářům bych určitě řekl, že je to velký omyl, protože přeci jen dělat mrtvého brouka v postavení učitele na škole s tisíci studenty je přece highway to hell, protože to ostatním vloží ničím nepřebité argumenty do huby. Navíc na půdě FF na něj vypukl hon.
Jsou tu ale další věci. Ty mi vrtají hlavou.
– Proč Horyna Hrochovi e-maily psal? Proč mu psal, že ho někdo zmlátí, že bude jíst hadičkou, že dostane injekci v trolejbusu? Nedává mi to žádný smysl. Horyna zjevně Hrocha inzultovat nechtěl. Chybí tady motiv. Mohl mít potěšení z toho, že někomu ubližuje? Nutno dodat s ohledem na to, co jsem psal o jeho povaze, vyloučit to nelze.
Opravdu nevím, zda se to stalo nebo ne, ale pokud ano, myslím, že po přečtení několika set filozofických svazků člověk nutně musí dojít k nihilismu. Potom asi Horynovi mrdlo. Nebyl by první ani poslední. Lidé s ultra vysokým intelektem a IQ jsou prostě někde úplně jinde. Pravděpodobně Horynovi nezáleží na svém životě, stejně jako na životě ostatních. Když čtete, chodíte na výstavy a píšete o utrpení milionů, možná se vám po pár desítkách let tohle taky stane. Dělat tuhle práci je vlastně společensky nebezpečné.
– Mohl být Horyna tak blbý? Mohl ignorovat fakt, že vytracovat nějaký mail (údajně měl schránku na seznamu.cz) asi nebude zrovna problém? Vždyť to by napadlo úplně každého, to ví dneska děti i důchodci. Nevěděl, co mu hrozí, pokud bude obviněn za vyhrožování e-mailem? Mohl to vůbec takto hrubě podcenit?
– Hroch byl (dle dalších pedagogů katedry) prý vždycky neurotik a nevycházel s ním dobře nikdo. Informace použité v mailech (kýla, trolejbus) znalo určitě nejméně několik desítek dalších osob.
– To, že Horyna o mailech nekomunikoval s veřejností, mohlo taky souviset s tím, co jsem psal výše. Patrně tím mírně řečeno opovrhnul, protože neviděl důvod se s nějakou blbou veřejností bavit. O studentech jako plevelu už taky byla řeč. Dost možná netušil, co se semele a zvolil mlčenlivost jako způsob. Často je to způsob nejmoudřejší. Je to jeho věc a jeho právo, nevysvětlovat ostatním svoje soukromé záležitosti.
– Děkan fakulty Krob vypověděl, že Hroch byl vždycky velmi útlocitný až asociální. Řekl, že kdyby dostal takové maily on, tak by je smazal. Na tom něco je.
– Rozpory v médiích. Někde píšou o měsících posílání mailů, jinde to jsou dva roky. Nelze vyloučit, že realita dalších skutečností bude na novinkách a idnesech přiohnutá. Navíc při pročítání článků zjistíte, že novináři, nemaje Horynovy fotky ani vyjádření, začali s celými štáby navštěvovat budovu FF, zjevně dle videí natvrdo čekali na konce jeho přednášek, aby ho mohli nafilmovat, jak odchází do své pracovny. Na to celé koukají studenti a neví, jak se k tomu postavit. Pokud někdo, hypoteticky, na Horynu tohle celé narafičil, pak se mu jeho osobu podařilo zdiskreditovat dokonale do konce jeho života, minimálně na akademické půdě. Já bych tedy z takového tlaku byl v prdeli dost.
A to všechno dohromady vede k tomu, že nevím, co si o tom všem myslet. Hrozně mě zajímá pravda, jak to teda bylo, ale k té se nejspíše nikdy nedostanu, spíše k výsledku soudního jednání a co je ryzí pravda, ví asi jenom Horyna sám. Zajímá mě asi právě proto, že znám Horynu i osobně. Zajímá mě to proto, že chci vědět, zda člověk tohoto kalibru si sedne k počítači a cvaká kolegovi stupidní mail o shnití zaživa a možná taky proč. Uvažuji, že si zajdu v únoru na druhý Horynův soud, v dalším přelíčení budou znalecké posudky. Ale sám nevím, co od toho čekám, asi naivně to, že mu pravdu vyčtu z očí.
Horyna si u soudu stěžoval, že vidí pouze jakési maily vytištěné na papíře a není nijak prokázaná jejich pravost. Před několika dny mi id JJ vysvětloval, jak vypadá expertíza pevného disku pro soudní účely (fotky dětského porna atd.). Pokud psal ale Horyna maily do formuláře internetového prohlížeče a odesílal je na mailserver bez jakéhokoliv otisku na disk (jasně, uložit se to může, ale taky vůbec nemusí), jak lze vůbec prokázat autorství, když vlastně všechno lze doložit pouze nějakým papírem (výpis shody ip adres)? Tedy já vím že u našich soudů padly rozsudky i na základě důkazů mnohem chatrnějších, takže je to vlastně jen řečnická otázka…
Kauza je tedy pro mě nepochopitelná, ale nutno říci, zatím to všechno hraje v Horynův neprospěch. Nepřestane mi ale vrtat hlavou, jak člověk nadprůměrně inteligentní vymyslí „odplatu“ tak neskutečně, až troufale hloupě. Stejně jako řidič Lacina: jak může vyježděný řidič chtít smést bokem svého auta jiné z dálnice, aniž by ho napadlo, že se může sám roztočit do hodin a bídně zahynout? S nějakým zkratkovitým jednáním na mě nechoďte, situace v levém pruhu a fakáč z okýnka jsme zažili každý mockrát, z obou stran barikády, není na tom nic vzrušujícího.
The Truth is out there a vždycky tam bude.
(Zatím nikdo nehlasoval)