Celá problematika kolem Industry life představuje špatné téma na článek. Spíše by se hodila kniha nebo něco takového, forma článku nutí autora vychrlit množství informací najednou bez možnosti je detailněji rozebrat, což samozřejmě vyvolává dojem, že jde o hotové pravdy. Dáme si jedno myšlenkové cvičení.
Rozebereme omrdoaktivitu zvanou samoprodej zmetků.
Samoprodej zmetků je nejstupidnější vohnoutí aktivita. Je to taková drzost, až člověku zůstává rozum stát. Zatímco se mnozí spravedlivě rozhněvali nad tím, že Meinl v Českých Budějovicích distribuoval shnilé salámy, v prostředí hromadné výroby se tato činnost často vyskytuje a ve vohnoutím fóru se pokládá nikoli za nechutnou, ale za správnou, prospěšnou a čtveráckou.
Situace: Vohnout obsluhuje stroj, který je schopen sám vyhodnotit kvalitu výrobku. To je dnes již naprosto nutné! Bože neponechej vohnouta, aby výrobky kvalifikoval sám. Žádná měření, zkoušky nebo kontroly neprovede a místo toho bude na svačinárně hulit a vykládat si s kamarády, jak ho zaměstnavatel odírá a kancelářský šikanujou. Stroj se vinou obsluhy nebo technické nedostatečnosti nachází ve stavu, kdy není schopen vyprodukovat všechny dobré kusy. Může to být tím, že buď sám stroj není v pořádku, nebo ta jeho kvalitativní brána není v pořádku, tzn. posuzuje dobré výrobky jako špatné.
Fáze 1: Prostý zásobník na zmetky
Vedle stroje postavíte bednu. Vohnoutovi nařídíte, aby každý vadný díl vložil do této bedny. Vohnout řekne, že ano.
Výsledek: Vohnout do bedny žádné kusy nedává. Všechny je autokvalifikuje („no tak je to vo tři desetiny menší, to je ještě dobrý“), případně díl nějakým nástrojem repasuje. Pak jej prodá dál. Kdyby zmetky přiznal, měl by než problémy, například:
– nadřízený by mu vynadal, že vyrobil zmetky
– nadřízený by mu nařídil, aby seřídil stroj, což zabere hodně času a je to rozhodně namáhavější, než zahazovat zmetky
– nadřízený by mu zkrátil plat, protože za zmetky se neplatí
Máme tedy zmetky v oběhu, třeba u zákazníka, kvalitativní problém a nevyhnutelně jednou reklamaci. Dokonce tím může být někdo dotčen na zdraví nebo životě, třeba mu upadne u auta kapota, doma mu spadne garnýž nebo bouchne papiňák. Takový scénář vohnouta však neirituje, protože se ho osobně nijak netýká, dokonce dokáže provést důkladnou analýzu a identifikovat příčiny takové nehody:
– kancelářský a kravaťáci, co hovno dělaj, vo nic se nestaraj, jen seděj u počítačů a vyřizujou papíry
– mašina, co je imrvére rozmrdaná
– blbej zákazník, co je moc cimprlich, taky by se neposral, kdyby si to převrtal
– zaměstnavatel, který nás vykořisťuje, protože německýmu dělníkoj by musel zaplatit třikrát víc a ještě by musel lézt do prdele IG Metall
Co bylo v tomto případě skutečně špatně:
– zanedbané zařízení, které produkuje zmetky
– vohnout ve výrobním procesu
– chybné řízení vadného dílu
Fáze 2: Hlídaný zmetkovník
Krabice z předchozí fáze přijde upravit. Do krabice vede skluzavka, ve skluzavce je čidlo. Jakmile stroj rozezná zmetek, zablokuje se do doby, než operátor hodí zmetek do skluzavky a ten při průletu sepne čidlo. Tím je stroj odblokován pro další výrobu. Toto zařízení by za normálních okolností poskytovalo jistotu, že všechny zmetky budou odklizeny mimo výrobní proces do definovaného místa.
Normální okolnosti ale neexistují, především ne tam, kde operuje vohnout!
Vohnoutova aktivita: Vohnout si vyrobí nějaký nástroj, například hool, a prostrčí ji do skluzavky tak daleko, aby sepnul čidlo. Pokud je čidlo umístěno tak, že na něj nelze dosáhnout běžným vohnoutím nářadím, vhodí tam něco jiného než zmetek, třeba krabičku od lehkých Peter. Zmetek prodá.
Výsledek: Prakticky tentýž. Vohnouti na dílně se dobře pobavili tím, jak to kancelářským nemyslí. Utratili jsme pár tisícovek za skluzavku, čidlo, elektroinstalaci, práci programátora a odzkoušení.
Co bylo špatně:
– zanedbané zařízení, které produkuje zmetky
– vohnout ve výrobním procesu
– o něco málo lepší řízení neshodného dílu, které vohnout beztak obešel. Máme zde malinko jinou právní situaci, tentokrát musel vohnout zařízení úmyslně obejít, zatímco v předchozím případě mohl tvrdit, že se jednalo o omyl nebo nevědomost. Můžeme tedy – sláva – udělit důtku, což těm chudákům, kteří si omrdaný výrobek koupí, prd pomůže.
Použití: Opatření uspokojí průměrného procesního auditora. Je levné, takže je metodou první volby pro případ, že nemůžete vynaložit moc peněz. Pro mnoho lidí doposud standardní řešení. Účinkuje pouze na vohnouty, kteří dovedou z hlavy vyjmenovat všechny hráče Sparty, inteligentnější exempláře se s tím vypořádají zcela podvědomě.
Fáze 3: Ještě lepší zmetkovník
Stroj z fáze 2 nyní bude zmetky počítat. Po zhotovení n-tého zmetku se zablokuje a přestane vyrábět. Případně sám uvědomí někoho, že suma problémů dosáhla nepřirozených hranic, například odešle e-mail, SMS nebo signalizuje někde někomu něco. Zablokování stroje může negovat pouze třetí osoba, například seřizovač, pomocí klíče nebo osobní karty.
Zmetkovník se rovněž změnil. Už to není bedna, ale regálek, který má přesně tolik pozic, kolik je hranice pro počet zmetků. V každé poličce je senzor, který hlídá, zda je zmetek stále na požadovaném místě. Do regálku je vidět, aby každý kolemjdoucí na první pohled poznal, znal je v něm zmetek nebo krabička od lehkých Peter. Velikost poličky regálku je taková, aby se do ní vešel právě jeden kus. Vyprázdnění zmetkovníku probíhá na základě programové procedury, kdy stroj postupně počítá, jak zmetky ze skříně mizely. Jakákoli manipulace se zmetky uvnitř regálu mimo tuto vyprazdňovací proceduru má za následek alarm a zablokování stroje.
Vohnoutova aktivita: po různých pokusech ojebat tento systém byl v koncích. Jediné východisko je najít soudružskou podporu u seřizovače a autokvalifikovat zmetky společně při resetu počítadla.
Výsledek: utratili jsme mega prachy. Nadále máme zmetky, ale vzhledem k tlaku na jejich počet jich bude o něco méně. Nechali jsme se vtáhnout do soutěže s vohnoutem o to, kdo na koho vymyslí lepší bič. Druhotný problém – odesílání zmetků dál – je vyřešen.
Zhodnocení:
– zanedbané zařízení, které produkuje zmetky. Vznikl však určitý tlak na to, aby zmetků bylo méně.
– vohnout ve výrobním procesu.
– dokonalé řízení neshodného dílu
– systém je transparentní, na první pohled je poznat, kolik kdo vyrobil zmetků.
Pokud je vohnoutem i majitel reset klíče, pak má fáze 3 hodnotu opatření popsaného ve fázi 2.
Použití: Velkosériová výroba, požadavky na kvalitu vyšší, ale ne maximální. Provozy s průměrnou koncentrací vohnoutů, nutno spojit s důsledným dozorem nad vohnoutí prací.
Phase 2 modified hack v praxi a antivirus na něj
Setkal jsem se s případem, kdy vohnouti hacknuli zmetkovník sestavený podle fáze 2 s prvky fáze 3. Zmetkovník měl kapacitu 4 kusů a jedno čidlo, které detekovalo vložení zmetku. Stroj současně zmetky počítal a při pátém zmetku se zastavil. Teoreticky to tedy bylo zabezpečené docela dobře.
Když zařízení identikovalo zmetek, vohnout vložil do zmetkovníku dobrý díl, který získal způsobem, jenž popíšu dále. Dobrý díl fungoval jako placeholder, měl jen okupovat místo, které patřilo špatnému dílu. Zmetek poslal po menší opravě upraveným šroubovákem do oběhu. Koncem směny vypnul zařízení natvrdo security stopem. Tím se smazala paměť zařízení, stroj nastavil počet zmetků na nulu, vohnout vyjmul placeholdery ze zmetkovníku a dal je do oběhu.
Na celou fintu se přišlo až tehdy, kdy na zařízení pracoval slušný člověk. Do zásobníku na zmetky vkládal skutečně zmetky. Současně z nějakého důvodu přetáhl směnu a vyklizení zásobníku přenechal na svém vohnoutím kolegovi z další směny. Ten opracoval díly ze zmetkovníku obvyklým způsobem a byla z toho reklamace jak Brno.
Klíčovým momentem v řešení tohoto případu byla otázka, kde si vohnout opatřoval placeholdery. Mezi předmětným pracovištěm a dalším na pásu byla malá polička, na kterou se vešlo několik kusů. Vohnout zaplnil tuto poličku díly a samozřejmě ji používal jako zdroj placeholderů a současně repasní pracoviště. Krátkodobým opatřením byla likvidace poličky, dlouhodobým pak instalace fáze 4.
Fáze 4: Traceability system
Každý díl na sobě nese informaci, která jej identifikuje (třeba čárový kód). Při každé operaci je id načten a stroj provede dotaz do databáze, zda byl kus na všech předchozích pracovištích OK. Pokud ne, díl není možné zpracovat. V tuto chvíli je už celkem jedno, kam ten díl přijde uložit, protože není dále zpracovatelný.
Je to pojistka pro případ, že se vohnouti spiknou a obejdou fázi 3. Se získanými informacemi o dílech lze ještě dále pracovat.
Zhodnocení:
– zařízení, které minimálně jedou vyprodukuje zmetek, o kterém v reálném čase vznikla informace. Tím pádem je možno v reálném čase hledat a zavádět opatření k tomu, aby další zmetky nevznikaly. Kde žádné zmetky nejsou, tam nedojde k jejich „prodeji“.
– vohnout zůstává ve výrobním procesu, ale moc toho nesvede.
– dokonalé řízení neshodného dílu
Použtí: standardně automobilový průmysl, jiná vozidla, letadla, zbraně, obecně kritické výrobky například pro zdravotnictví, hodnotné výrobky, u kterých je dlouhá záruka. Je to velmi drahé, kromě fixních nákladů přistupují k tomu ještě náklady na nosič dat a jeho připojení k dílu.
Jaké z toho plyne poučení?
Ve čtvrté fázi vznikl systém, který byl skoro vohnoutotěsný. Samozřejmě, i systém popsaný ve fázi 4 lze ojebat a jistě přijdete na to, jak.
Realizace první až čtvrté fáze znamenala krysí závod s vohnouty, kdy za nemalé peníze hledáme technické řešení takové, které vohnouti nedovedou ojebat. Tyto peníze bylo možné vynaložit jinak, například na lepší technologii (a zlepšení konkurenceschopnosti a tím tvorbu pracovních míst pro slušné lidi) a nebo na odměny a mzdy slušným lidem. Tento závod byl zbytečný, byl to jen patch na mnohem rozsáhlejší systémový problém. Daleko snazší a levnější by bylo
a) nevyrobit vůbec žádné zmetky
b) prohnat vohnouty dlouhým bičem po malém dvoře
Jenže jak jsem naznačil minule, ne vždy to jde. Například se můžete dostat do situace, kdy budete nuceni čelit například takovýmto argumentům:
– je zakázáno strkat do zmetkovníku hool? Kde to stojí písemně?
– úmyslná autokvalifikace zmetků není porušením pracovní kázně, protože byla motivována dobrým úmyslem, totiž ušetřit firmě peníze
– jak dokážete, že chybu způsobil právě pan Vohnout a ne pan Půllitr?
– všechno je tu na hovno, půjdu si stěžovat úplně až nahoru, jak tu odíráte lidi.
Připadá vám to hloupé? Mně taky. Ale už jsem to všechno slyšel.
Které principy nám v scrap box story chyběly?
– osobní odpovědnost
– transparentnost.
Povšimněte si toho, že náš modelový vohnout byl po celou dobu zcela nevzrušen z toho, že poškozuje zájmy zaměstnavatele i jeho zákazníků. Vohnouti si neuvědomují jednu věc. Dnešní doba je dobou unifikace, v praxi to znamená, že výrobu v podstatě čehokoli lze v krátké době realizovat na více místech. Když nějaký výrobce není s to uspokojit (mmj.) kvalitativní požadavky zákazníka, snadno převede výrobu někam jinam, kde vohnouti nemají prostor. V případě, že firma ztratí zakázky, je pozdě na populární heslo „ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy“, protože zejména to druhé není možné uskutečnit.
Majitelům malých firem, jejich zaměstnancům a vedoucím při čtení tohoto článku asi lezly oči z důlků a ptali se, proč někdo prostě vohnouta nenachytal při těch jeho levárnách a nevyhodil jej za flígr ven. Zaplatit si armádu drábů, která bude chodit a koukat lidem pod ruce, je sice možné, ale určitě ne levné. Nikdo nezaručí, že se z nich taky nevyklubou vohnouti nebo socani. Kromě toho, když někoho nachytají, tak se chyba už stala. Lepší a levnejší je vše uspořádat tak, aby vohnout nedostal šanci udělat nějakou levárnu.
Jakým tématem si v rámci cyklu Industry life přejete pokračovat?
Vohnout hardware crackz: ojebávání senzoriky, měřících systémů a programů strojů.
Vohnout tools and technology: svérazné nástroje zhotovené vohnouty k „ulehčení“ práce, omrdávání pracovních postupů a jak s tím skoncovat
Vohnout security rulezz: obcházení bezpečnostních nařízení a tvorba vlastních, mnohem více vzrušujících
Working time hack: jak si ukrátit osmihodinovou pracovní dobu.
(8x známkováno, průměr: 1,88 z 5)