Oni to zkouší znova. Tentokrát ale trochu jinak. Nejdou po nepohodlných informacích, jdou přímo po lidech, jejich chování a zvycích.
„Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za bezpečnost, si nezaslouží ani jedno a ztratí oboje.“ – Benjamin Franklin
INDECT je sledovací systém, který umožní propojit informace z kamerových systémů s informacemi z internetu. Kamerové systémy jsou dnes již téměř všude. To znamená, že v případě zavedení tohoto systému by onen vzal účet člověka na facebooku a podle jeho obličejů, který horliví přátelé označí na každé druhé fotce z hospody, ho našel třeba v záznamech z kamer pražského metra a spolu s informacemi z Opencard (nebo i z občanky s čipem, viz níže) ho jednoznačně ztotožnil. Pak by prohledal zbytek internetu a třeba podle růžového kopacího míče, který daný člověk používá jako avatar na všech fórech, na svém blogu i třeba na zbožňovaném i nenáviděném facebooku vytvořil celý profil tohoto člověka, jeho chování, názory, zájmy a hlavně zvyky, kam a kdy chodí, s jakou pravidelností, s kým tam chodí, jak se tam dopravuje, co tam dělá apod. A pak by tento profil uložil do složky „Podezřelí,“ protože by třeba zjistil, že daný člověk nesouhlasí s globálním oteplováním, myslí si, že hromadná doprava je k ničemu, nemá rád cyklisty…
Autoři tohoto projektu ho na oficiálním webu hájí tím, že má pomoci proti terorismu a šíření dětské pornografie. Mám tak trochu pocit, že cokoliv se v dnešní době chystá sys zavést k omezení svobody svých nevolníků, zamaskuje buď za zvýšení bezpečnosti na silnicích, nebo za snahu ke zničení terorismu a dětské pornografie. Vím, že většina lidí je úplně blbých, ale přesto ne zcela chápu, jak jim to můžou žrát – třeba jeden z největších „pirátů“ na silnicích, co jsem kdy potkal, byl zacyklený zmrd, který, ač byla vedle cyklostezka, jel po silnici a nerespektoval červené světlo na semaforu u přechodu pro chodce a mezi lidmi směle projel. (Podpora cyklistiky for the win.)
Nejsem zločinec (i když za pár let, pokud to bude pokračovat tímto tempem, budou mé názory pravděpodobně nelegální – systém má umět rozpoznávat jednotlivce v davu a sledovat je pomocí UAV, např. tedy názorové odpůrce; samozřejmostí je ztotožňování autora s textem), ale kdybych byl, určitě bych se na veřejnosti choval tak, abych byl co nejméně nápadný, abych co nejlépe splynul s davem, abych byl „co nejnormálnější.“ Aby mě systém detekující abnormality v chování hůře nebo alespoň později našel.
Na oficiálním webu rovněž najdeme, že projekt INDECT je zaměřen na zvyšování bezpečnosti občanů. Představme si situaci, kdy vás i přes spoustu kamer přepadne maskovaný lupič s nožem, pistolí nebo třeba ocelovou trubkou. Vy nemáte nic, čím byste se mohli bránit, protože víte, že systém o tomto ví a postará se o vás. Pokud se tento incident neodehraje přímo před policejní stanicí (a lupič by byl úplný debil, kdyby si vybral právě takovéto místo), policajti přijedou k vám už bez lupiče, v lepším případě pouze okradenému, v horším zbitému či mrtvému. Je vám takováto víra v systém k něčemu? Budete mu věřit i příště, nebo si koupíte byť i jen pepřový sprej? A je vám k něčemu to, že bude lupič polapen, když budete ležet na prkně?
Na stejném místě se dozvíme, že projekt INDECT je zaměřen i na ochranu osobních dat, ochranu identity člověka na videu apod. Možná ano, ale až poté, co tato data sám získá. Jinak by totiž nebylo tak snadné dostihnout pachatele trestné činnosti, zaznamenaného na videu. Opět se ale bavíme o dostižení zločince až po spáchání trestného činu, nikoliv o prevenci – prevence by byla umožnit všem lidem se účinněji bránit, beze strachu z pozdějších problémů.
Zajímavé rovněž je, co je „abnormální chování.“ Je snadné pochopit, proč je na tomto seznamu střelba, exploze či krádež auta. Zarážející a alarmující je ale přítomnost i běžných věcí, které děláme denně všichni, např. časté schůzky s jinými lidmi (protože izolace maximalizuje výrobu), běh nebo i jen rychlá chůze (protože každý, kdo běží, nesportuje, nýbrž zdrhá), postávání nebo i sezení na určitém místě déle než předem definovaný časový úsek (protože se slečna na rande nikdy neopozdí) nebo chůze „nesprávným“ směrem (ať to znamená, co chce). Tak nějak jsem doposud viděl spojitost s románem George Orwella 1984 (který se teď se sklenicí skotské v křesle směje se slovy „já jsem vám to říkal, já jsem vás varoval“) pouze okrajově, ale tahle chůze a stání je přesně to, o čem psal. INDECT je totiž nebezpečný právě proto, že je ztělesněním myšlenky, že k vytvoření bezpečného prostředí je potřeba drastického zásahu do soukromí všech. To je jedna z hlavních myšlenek tohoto dystopického románu. (Pro zájemce o četbu doporučuji i 451° Fahrenheita od Raye Bradburyho nebo Orwellovu Farmu zvířat.)
Mělo by dojít k testování tohoto systému na LOH v Londýně. Mělo k němu dojít i na Euru v Polsku a na Ukrajině, ale prý nedošlo, tak uvidíme, jak na tom bude Londýn. S lístky na paralympiádu mi přišlo i upozornění, že při vstupu do areálu her budu nucen se podrobit prohlídce jako na letišti a že s sebou nesmím mít nože, zbraně, pepřové spreje pro vlastní obranu (sic – nanny state at its best), ale ani jídlo a pití, protože na místě bude dostatek (předraženého – pozn. aut.) občerstvení. A že nesmím mít zakrytý obličej.
Skrze celý INDECT smrdí presumpce viny, což odporuje základním principům naší společnosti. Pomocí tohoto projektu má být možno ze všech dostupných zdrojů sbírat, shromažďovat a analyzovat informace o každém občanovi. To umožní identifikovat „potenciálně nebezpečné“ chování a upozornit příslušné orgány. Dáme-li to dohromady s předchozími odstavci o scházení se s určitými lidmi a zdržování se na určitých místech déle, než je norma, musíme vyvodit, že demonstrace jakéhokoliv druhu leží systému v žaludku – chce jim pro příště zabránit.
„INDECT je diktátorství pomocí technologie. Změní naši společnost více, než jakýkoliv jiný současný způsob kontroly a definuje, co je ‚normální‘.“ – Volker Münch, koordinátor Task Force INDECT
Sledování je kombinací jak informací z internetu a „bezpečnostních“ kamer, tak vytahováním údajů z biometrických pasů a podobných elektronických průkazů totožnosti. Tady je tedy důvod, proč občanské průkazy už nemají formu zalaminovaného papíru, ale karty s čipem uvnitř.
Co mě velmi zaráží a silně mi vadí, je, že se na tomto šmírovacím projektu podílejí i univerzity, místa, kde se koncentruje vzdělání a inteligence už od středověku. Nemůžu pochopit, jak by mohl vzdělaný člověk sám napomáhat tomu, aby ho někdo šmíroval při téměř všem, co během dne dělá. (Předpokládám zde, že ani studenti, ani kantoři, ani vedení univerzity nejsou vohnouti, kteří uvěří kecům typu „i kdyby to mělo zachránit jediný život,“ „toto je pro účinnější prevenci trestné činnosti“ apod.)
Link: INDECT na VŠB
Internetové zdroje hovoří o tom, že pokusy omezit šíření nepohodlných informací pod krycími jmény SOPA a ACTA byly zastaveny demonstracemi v evropských městech. Tomu ne zcela věřím, stejně jako ne zcela věřím tomu, že v listopadu 1989 něco moc zmohlo cinkání klíčů (víme, že „zabitý student“ byl agent StB Zifčák, který dodnes žije v Jeseníkách a že až do roku 1991 byly u našich hranic tanky SSSR a spol. připravené převzít moc zpátky silou). Rozhodně ale tyto demonstrace nebyly na škodu, proto 28. července 2012 proběhl v Praze (ale i v jiných evropských městech) protest proti tomuto projektu. Nebyl zcela jistě poslední.
Všechno, co zlu stačí, aby převládlo, je, aby dobří lidé seděli na prdeli a nedělali nic. Každého z nás, jak sedíme ve svých křeslech u svých počítačů, se to týká. Proto věřím, že každý člověk na demonstraci, každý plakátek za zadním sklem auta, každý leták vylepený někde ve městě, každý e-mail zvolenému zastupiteli či členovi vlády či parlamentu má význam. Protože je to tak: když odváděli židy, mlčel jsem. Když odváděli gaye, mlčel jsem. Když odváděli křesťany, mlčel jsem. Když odváděli mě, nezbyl nikdo, kdo by se mě zastal.
Čas se starat o svou svobodu a o svá práva je právě teď a tady a nikdo jiný to za nás neudělá.
(Tento článek je jak mým osobním vhledem do tematiky, tak sesbíráním informací z různých zdrojů. Jejich seznam je dostupný zde.
(Zatím nikdo nehlasoval)