Individuální nedoprava pomocí jízdního kola se definitivně dostala do zaměřovače byrokratů. Není úniku.
Registraci motorových vozidel, a to včetně mopedů, chápe většina veřejnosti jako přirozenou věc. Už se ani občan neptá, proč vůbec si stát osobuje právo registrovat jeho vozidla, dokonce mnozí tento zásah do majetkových práv obhajují, neb v něm vidí nezbytný prvek pro zajištění pořádku a bezpečí. Registraci podléhají i vozidla, se kterými nepřipadá v úvahu spáchat zločin, tedy třeba mopedy a přívěsy. Skutečný účel registrace vozidel je třeba hledat někde jinde – cílem registrace motorových vozidel je učinit pohyb takových vozidel a jejich posádek sledovatelným a dohledatelným. Reakce státu na chybějící nebo rozporné označení vozidla je vždy zcela hysterická a i v případě, že takto označeným vozidlem není pácháno nic, co by byť jen vzdáleně mohlo být přestupkem, hrozí jeho řidiči likvidační trest. Facit: stát má na označování vozidel enormní zájem.
Nyní dojde na pumpičkáře.
Dočkali jsme se mediální hry, kdy do médií jakoby „unikl“ záměr na vytvoření centrálního registru jízdních kol. Vzápětí se od toho státní orgány jakoby distancovaly, a to včetně premiéra Nečase, kterého ta myšlenka „nenadchla“, což přeloženo do češtiny znamená „dělejte na tom dál, ale lidem to ukážeme až po volbách“. Je to prezentováno jako roztomilý vrtoch nějakých byrokratů, dokonce se ani neví, odkud ti byrokrati jsou, snad z ministerstva dopravy, snad z ministerstva vnitra, což je podle mně od jisté doby jedno a totéž ministerstvo sídlící ve dvou barákách.
Pumpičkáři, je zle, připravte se, bude se kácet ve vašem lese.
Návrh měl prý „rozpoutat debatu“, ale protože v ČR nikdy nic jako debata neexistovalo, znamená to pouze, že je to signál směrovaný veřejnosti o tom, že se bude muset připravit na další utažení šroubu. Prý to navíc pomůže policii, což je samozřejmě důvodem, aby se to zavedlo bez ohledu na cokoli.
Zkusme to domyslet do konce.
Nikde není stanoveno, co je to jízdní kolo, takže předmětem registrace budou nepochybně i kola dětská. Dovedu si představit, že prodej odrážedla mimo okres bude docela slušné drama.
Kolo nemá unikátní identifikátor, jakým je VIN u motorových vozidel a přívěsů, protože pro generování VIN existuje norma, zatímco čísla kol si může každý výrobce stanovit sám, případně je vůbec nečíslovat. Mohou tak existovat různá kola různých výrobců, která mají stejné číslo. Identifikátor kola také není identifikačním údajem ze zákona, pokud si vyrazím na kolo číslo 88-188818, je to zcela v pořádku a nikdo mi nic nemůže, zatímco u auta to má následky. Pokud by měl registr fungovat, bylo by nutné jednomu každému kolu přiřadit nějaký unikátní řetězec a ten s ním fyzicky pevně spojit. To by určitě nenechalo žádného byrokrata klidným, protože tento identifikátor by se dal realizovat tak, aby byl zvenčí čitelný – něco jako registrační značky pro kola. Samozřejmě by muselo existovat osvědčení o této registraci, které by musel mít řidič u sebe. Bicykl by také musel mít v okamžiku prodeje „techničák“, který by propojil výrobní a registrační číslo. A tak dále, v podstatě stejně, jako v případě automobilů. Samozřejmě, osvědčení by musel mít pumpičkář během jízdy u sebe, aby jej mohli předložit při kontrole, což by bylo těžko přijatelné u těch extrémních exemplářů, kteří si před letošní sezónou nechali odstranit předkožku, aby snížili aerodynamický odpor.
Úvahy o registračních značkách pro kola v Rakousku
Úvahy o registračních značkách pro kola v Německu
Úvahy o registračních značkách pro kola v Tokiu
Jinými slovy, jízdní kolo je poslední prostředek, kterým se můžete dopravovat anonymně, je použitelné jen šest měsíců v roce (letos čtyři) a nedojede příliš daleko, ale stát přesto v rámci procesu utahování šroubu pocítil potřebu vykonávat nad tou komickou věcí dohled.
Zajímavé je porovnat paralelně probíhající zahraniční úvahy o registraci kol se zahraničními. V Rakousku se argumentuje nebezpečností cyklistů vůči ostatním, přičemž se používají pojmy jako „Kampfradler“ (něco jako „bojový cyklista“). V Německu se naopak argumentuje bezpečností cyklistů samých, tedy například vymahatelností povinnosti používat helmu. V Japonsku nesprávným parkováním jízdních kol, což se nám zdá poněkud komické, ale kdo tam byl, ví o co jde. Bez ohledu na storyline, závěr je vždy stejný. V ČR nepřipadá argumentace bezpečností v úvahu, protože nám bylo až dosud kolo vylíčeno jako bezpečný dopravní sluníčkový prostředek pravdy a lásky, ve srovnání s nebezpečnými auty plnými arogance, která je proto třeba omezovat. Tak bylo nutné vymyslet něco jiného, v tomto případě krádeže kol. To je naprosto směsná argumentace, protože jiné dopravní prostředky, které registraci podléhají, se kradou zrovna tak. Dokonce existují lokální registry jízdnich kol, a ani tam neexistuje žádný rozbor, který by potvrdil, že se registrovaná kola kradou méně. Ostatně by bylo naivní očekávat, že se nějaký městský policista bude honit za zlodějem kol, když může celý den zabukařit a nasazovat botičky.
Úředníci také uvedli, že se ročně ukradne asi 7.000 kol za 100 miliónů Kč. To musí nutně vyvolávat úsměv, neb průměrná hodnota jednoho ukradeného kola tak vychází asi na 14.200 Kč. To je z titanu? Vypadá to, že pumpičkáři, kteří přijdou o kolo, pardon, o bajk, vůbec nešetří, anebo spíš stát údaje o škodách nafukuje, aby veřejnost pocítila potřebu.
Jak jste asi postřehli, těžko se mi daří potlačovat uspokojení nad tímto buzeračním programem, protože to potvrzuje moji teorii, že byrokratický systém nezná přátele ani nepřátele, ale pouze svoje zájmy. Ještě nedávno platilo, že aktivní cyklista byl nejen impotent a nezdravě vypadající člověk, ale také miláček nanny state. Chůvička stát hledal, jak udělat tomuto kreténu udělat dobře, výměnou za trochu jeho loajality. Nyní se doba mění, skončila perioda cukru a začíná perioda biče. Pumpičkáři, budete muset asi redefinovat svoji roli v prostředí občanské společnosti a vymezit se nějak proti českému dopravnímu fašismu, jinak vás ta bestie taky sežere a kdejaký retard a Huml se bude na vás ukájet jako na nás řidičích.
Závěrem bych rád oslovil toho pitomce, co mi ukradl to fialové kolo. Dodatečně děkuji za to, že nebudu muset zhruba v roce 2016 vykonat registrační akt toho křápu a také mu přeju úspěšný průběh registrace jeho kradeného kola.
Jinak jsem pro. Jak řekl Kadel, když Kocourkov, tak pořádnej.
(Zatím nikdo nehlasoval)