Poblíž mého bydliště žil byl jeden lokální retard jménem Sláveček. Slávečkovi jsem dával železný odpad. Sláveček se živil železným odpadem a drobnými protislužbami. Původním povoláním byl invalidní důchodce, retard a gambler.
Průběžně se mi hromadí doma různé železné věci, nejčastěji součástky z aut nebo zbytky různých profilů a trubek. Dával jsem to v dílně na hromadu a když přišel Sláveček, tak jsem mu to dal a on to odvezl na kárce do sběrny. Někdy také Sláveček nemohl, protože byl v blázinci nebo měl depku nebo co já vím a pak jsem to odvezl do sběrného dvora firmy ASA. Raději jsem to dával Slávečkovi, protože ten si za stržené peníze nakoupil stírací losy na poště a to je pořád lepší než to dát městu. Sláveček bral všechno, zejména železo, hliník, autobaterie, někdy i papír a měl obšlápnutých víc lidí tady, určitě patnáct nebo dvacet. Sláveček fungoval v režimu scheduled scan, což bylo otravné, protože zvonil a ptal se po šrotu zpravidla v nejnevhodnější dobu, ale také on-demand. Stačilo mu někde na ulici říct, že mám železo a během hodiny přijel.
Myslím, že mě měl celkem v oblibě, protože jsem vždy něco měl. Součástky z aut, která jsem spravoval, různé zbytky, když někdo chtěl něco opravit, vyrobit nebo svařit a tak dál.
Z nějakých důvodů je však už Sláveček offline, pro šrot nepřijde a už se to tu začalo zase hromadit, tak jsem to všechno naházel španělský Fabii do kufru a vydal se do sběrného dvora. Bohužel se ukázalo, že město je zase ucpaný a než bych absolvoval cestu přes celé město, zamířil jsem k blízké sběrně, kam jezdil i Sláveček.
V kufru španělské Fabie byly dva kotouče bez vnitřního chlazení, dvojice spodních ramen z Alfy, expanzní nádoba z kotle a nějaký další bordel, dále autobaterie pochybné značky a několik menších kousků železa.
Můj původní plán byl to ve sběrně pouze odložit. Nepředpokládal jsem, že bych odpad zpeněžil. Ceny šrotu neznám, ale domníval jsem se, že jde o tak mrzký peníz, že nemá skoro ani cenu do sběrny jezdit, nehledě na to, že můj odpad byl skoro bez výjimky obtížně rozebratelnou kombinací gumy a železa, snad s výjikou kotoučů, které jsou z litiny a to je zas jen taková sračka.
Přijel jsem tedy do sběrny a oslovil přítomného recycling managera, zda bych mu tam mohl nechat nějaký železný šrot. Manager pohlédl do kufru a prohlásil, že ano.
Vzal jsem teda ten bordel a zamířil do kontejneru.
„Počkejte, pane, nejdřív na váhu.“
„Já to tam prostě hodim. To nemá žádnou velkou cenu.“
„Jo to byste se divil! Jen to dejte na váhu a budeme vidět.“
Železa bylo celkem 29 kg.
„Co s tou baterkou? Tu taky chcete vyhodit?“
„No, původně jsem jí chtěl odvézt do sběrnýho dvora…“
„Tak to byste byl pěkně blbej. Já vám jí vykoupím. Ale jen za pět kaček kilo.“
„Klidně si jí nechte zdarma, já se jí chci jen zbavit.“
„Jen jí šoupněte na váhu a budem vidět.“
Baterka vážila 15 kg.
Celkem jsem dostal 209 Kč. Tedy 200 Kč, devět korun jsem nechal recycling managerovi.
„No vidíte, pane. Vono to přece jen nějakou korunu dalo, ne?“
„Jo, docela se divím. Já to většinou dával Slávečkovi. Znáte ho?“
„No jasně že jo. To byl náš pravidelnej dodavatel. Tuhle jsme s kolegou jen tak pro prdel počítali, kolik toho prodal a vyšlo nám něco mezi sto a sto dvaceti tisícema…“
Musím říct, že mě to docela překvapilo. Nevím, kolik pro vás představuje peněz 200 korun, myslím, že to není až tak moc, ale na druhé straně je to dost za věci, které jsem už nepotřeboval a neměly pro mě žádnou cenu. Také jsem si říkal, jak obce a města soustavně skuhrají, že doplácejí na likvidaci odpadu, zvyšují poplatky, přičemž cena, kterou platí za odpad, je z pohledu občana naprosto netransparentní.
Všichni furt skuhraj, jak je stát okrádá a že je všude draho, daně, poplatky a tak, a já mám pořád před očima ten kontejner ve sběrným dvoře, jak tam občané přivážejí matroš a věnují ho městu zdarma. Dokonce mu to tam na vlastní náklady dovezou a hezky vlastní rukou roztřídí na železo a barevný kovy, a pak to město vezme a prodá úplně stejně jako Sláveček, shrábne prachy a pořídí za to něco naprosto ničemnýho, třeba cyklostezky, radary na měření rychlosti, pořídí víc městských policajtů a úředníkům vyplatí odměny, že celý rok vzorně buzerovali občany. Myslím, že z toho bude dost slušnej vejvar, protože to neprobíhá po vozíčkách, jako když jezdil Sláveček s tím jeho vozíkem, ale hezky ve velkým…
Každopádně jsem byl pořádný idiot, když jsem v městském sběrném dvoře jen tak ládoval kovový odpad do kontejneru a nechával jim ho zadarmo. Tak to už se nestane. Doporučuji vám totéž. Před časem jsem dobrovolnou metodu na sdílení osobního automobilu a současně likvidaci neefektivních a drahých městských systémů MHD, kdy by se dinosauří MHD nahradila něčím mnohem flexibilnějším. Pak jsem dostal tip na web cestik.cz, který začal provádět něco hodně podobného. Teď, v době i-podů, i-padů a dalších i-sraček mě napadá i-Sláveček. i-Sláveček se vyvolá na mobilním telefonu, zadá se do něj nabídka šrotu a termín, kdy ho chci vyvézt, dále finanční aspekt celé věci (chci peníze / nechci peníze / chci, aby moje peníze dostal…) a v zadanou dobu dorazí na zadané místo i-Sláveček a odveze to. Nula korun pro město, nula korun pro stát, peníze nikoli na prkno, ale na železo na místě bez papíru. Kdo by odolal.
(11x známkováno, průměr: 2,45 z 5)