I.Quest 2019 AAR doublepack

Featured Image

Se značným zpožděním, nicméně přece přinášíme after action report z automobilové šifrovací hry I.Quest. S ohledem na okolnosti popsané v obou reportech je AAR tvořen dvěma reporty. Letošní ročník se uskuteční v sobotu 11. 7. 2020.

AAR I.Quest 2019: Tým D-F

D-F jel bez D-Fense, ale D-Fens se přesto zúčastnil. Tímto zmatkem začínala naše účast na sedmém ročníku automobilové šifrovací soutěže IQuest. Soustavný personální problém s nedostatkem členů týmu se zvrhnul v přesný opak – bylo nás moc. Proto musel být původní D-F tým rozdělen na dvě „poloviny“. Každý tým od této chvíle hrál jen za sebe a během hlavního soutěžního dne si nijak nevypomáhal. Komunikace se omezila pouze na výroky typu „Jak jste na tom?“ „Jo, my jsme taky v prdeli“ „Jakej kurva rybník?“.

Jeli jsme tedy ve třech, což se nakonec neukázalo nijak omezující. Jednalo se také o soutěžní derniéru Dacia Logan MCV v lihu, jelikož ji na příští ročník nahradí nějaký modernější a nejspíše méně odolný samohyb. Tento ročník však pro toto vozidlo byl jako stvořený. Po rozvážném (rozumějte naprosto posraném) startu do kostnice a ještě horšího postupu ke klášteru, se začalo opravdu dařit.

Od kláštera nabrala soutěž nebývalé tempo, což naše tříčlenná posádka velmi ocenila. Upalovali jsme tryskem lihových koníků ke kapličce vyobrazené na historické mapě. Tento waypoint (pardon – úkol) nás poslal k již výše zmíněnému rybníku prostřednictvím šifry s hodinovými ručičkami. Tu rozluštil náš čtvrtý člen „na telefonu“, který zápasil s nemocí. Po dlouhé době se nám tak opravdu pomohl externí člen posádky. U rybníka se lámal chleba. Po vylootění bedny na pozemku jedné z chat, se Elzet vysvléknul a vydal se vstříc zelenohnědé vodní ploše. Zbytek týmu ho navigoval pomocí dřevěných kolíků zaražených do předpřipravených a označených držáků na břehu rybníka. Dvě různoběžky se protínaly v bodě, kde se pod hladinou nacházel kód. Ten měl tvar: I.Q: stavidlo. Hezké :)

V takto rychlém tempu probíhal téměř celý soutěžní den. Vzhledem k tomu, že jsme měli pouze jedno vozidlo a soutěž byla nelineární, jsme poprvé nestíhali objíždět vyluštěné úkoly. Zde bych vypíchnul úkol se Stádleckým řetězovým mostem, který není vůbec žádný Stádlecký, nýbrž přestěhovaný most Podolský. Díky důkladné předstartovní přípravě v podobě seriálu „Hledání ztraceného času – Vltava dnes a kdysi“ jsme se nenechali zmást a jeli jsme na jistotu. V kombinaci s rychlou prohlídkou panny, jak radil úryvek z Cimrmanů, jsme byli katapultováni na vrchol rozhledny Jarník na průběžném 2. místě. A pak se to posralo.

Semafory z Pratchetta jsem poznali, horší bylo jejich sekvenci zaznamenat a přeložit. Ve studeném větru jsme navíc museli čuchat smrady, jako smažky s absťákem. To už bylo trochu moc a tempo se pomalu vytrácelo. Než jsme se dopracovali k výsledku, čas nemilosrdně ubíhal a tak jsme se raději vydali na paralelní větev – tam kde měl Křižík továrnu na elektřinu. V bývalé elektrárně je dnes muzeum. Do muzea musíte mít vstupenku, samozřejmě tu se správným kódem. No nic, po běžecké vložce jsme se jali řešit otevírání. Elzet mezitím pokračoval v autě se semafory. Na ostrůvku za hlavní budovou byla bedna, která k otevření potřebovala čtyřmístný kód. Ten nám prozradily až výtisky se zabudovanými magnety. Nutno podotknout, že jsme zde museli zainvestovat nemalou částku IQcoinů. Kód se nakonec podařilo rozluštit s pomoci smradlavé vodní hladiny ve staré vaně. Plni nadšení, že snad dojde opět k rozjetí na počáteční tempo, jsme k nelibosti zjistili, že musíme na Jarník znovu. Dojet, vyběhnout, napočítat schody odspodu, vyfotit kód, seběhnout k autu, zpotit se jak dementní cyklista, dát si svačinu a potom se snažit pokračovat dál. I takový může být I.Quest.

Tímto se otevřela pomyslná závěrečná etapa soutěžního dne. Kombinací úkolů v zadní části sídla radioklubu Písek a QR kódu na domu U Koulí (neplést s varlaty) jsme se konečně přiblížili ke konci. Poslední kód byl sebrán pod známým železničně-silničním mostem v Bechyni. Zároveň byla v mezičase dokončena šifra se žluto-fialovou rýží a my měli v ruce výkres podivné kostky – posledního questu.

Začalo se pomalu stmívat a u Žluého Racka (McDonald) v Písku jsme našli příjemné zázemí v podobě občerstvení a relativního klidu na luštění posledního úkolu. Náhodou jsme narazili na tým EVT2 zhruba ve stejném rozpoložení a postupu v soutěži. Smířeni s tím, že to letos zase nevyhrajeme, marně vystřihujeme překreslenou kostičku. Až zpráva pořadatelů o existenci nápovědy v podobě kostky 3D tištěné nám dala nový impuls. Dojíždíme pod most u Kestřan. Obdržíme již zmíněnou kostku a luštíme. Vyluštíme leda hovno a s úderem deváté večerní je hotovo. Ač byl poslední quest vcelku jednoduchý, v posledním tažení jsme ho nevyluštili.

Přesto byl ročník 2019 skvělý, nápaditý, dynamický a hlavně zábavný. Určitě jsme zase minuli bambilion vychytávek, sidequestů a vtípků, které museli dát hromadu práce. Za to vše moc díky pořadatelům. Tým D-F (byť s jistými obměnami ve složení) je skutečným veteránem na IQuestu a rádi se tam vracíme. Zatím tento tým nevynechal jediný ročník a již teď dychtivě hltá každý úkol, který pořadatelé vypustí před letošním již 8. ročníkem.

Během večerního posezení jsme s prakticky neznámým týmem EVT2 diskutovali o multivehicle strategy a zda to mělo v tomto ročníku nějaký vliv. Z našeho pohledu se asi podařilo opravdu vyvážit soutěž tak, že v některých místech byly týmy s více vozidly rychlejší (Jarník a Elektrárna) a jinde zase naopak. Vyvstala však otázka, k čemu je povoleno více vozidel, když pak pořadatel vmýšlí způsoby, jak tuto „výhodu“ omezit v podobě dvou klíčů, nebo dvou vstupenek. Za mě je lepší jet pohromadě. Ano, pět lidí v jednom autě je docela masakr, hlavně pokud je venku kolem 30 Gretiných stupňů. Pohromadě si však tým užije více zábavy a může lépe brainstormovat.

Úplně na závěr bych rád vyzval všechny, kteří se dosud nepřihlásili a zatím váhají – PŘIHLAŠTE SE! Ročník 2020 bude určitě neméně zábavný a volných míst je habaděj. Startovní pole může hostit až 30 týmů a byla by škoda takový potenciál nevyužít! Člověk si pak nepřipadá tak hustě, když skončí sedmý z jednadvaceti, navíc za „úplným nováčkem“ v podobě týmu EVT2.


24.02.2020; za tým D-F bez D-FENSe sepsal Ejčzet

 


AAR I.Quest 2019: Tým EVT2

 

V tomto AAR se vrátíme do dob těžce předkoronavirových, totiž do července 2019, kdy jsme v navigační hře I.Quest dojeli šestí, přičemž jsme soutěž nedokončili. Ale nechybělo nám zase tak moc, tedy chyběl poslední quest.

Ještě před soutěží samotnou jsme se snažili nahnat nějaké body pomocí úkolů před soutěží. Podívali jsme se tak na místa, kam bychom se za běžných okolností nepodívali. Tomu dominovala písecká věž s hovorným kostelníkem, kterého jsme vytěžili výměnou za malý sponzorský dar na údržbu zvonů (jak se později ukázalo, cena jeho informací procházela inflací, jiný soutěžní tým ho informačně podojil výměnou za bonboniéru). Zajímavá byla i vyhlídka Májovka, ke které jsme se dostali asi po hodině prodírání terénem a vypadalo to jako výprava k vraku letadla admirála Yamamota. Také jsme se dozvěděli, kde se v Písku nachází historický elektrický sloup (skutečně spektakulární stavba, o které dosud věděl pravděpodobně toliko Houba, protože ani rozsáhlé výslechy domorodců dlouhou dobu nevedly k jeho nalezení) a Otakar byl poctěn možností opakovaně šplhat na lezeckou stěnu v areálu bývalého Jitexu. Pravděpodobně nejvíce kontroverzní nositel předsoutěžního úkolu byl zatopený most na vypuštěném Orlíku, protože štítek sice hodně lidí nahmatalo či vidělo, ale údajně nikdo nepřečetl, protože byl pod hladinou a to příliš hluboko.

Během předsoutěžních questů, jmenovitě při hledání předsezónních kódů, se nám povedla jedna věc, o které pravděpodobně každý soutěžící marně sní, totiž přistihnout organizační tým I.Questu během příprav. Měli jsme za sebou návštěvu hřbitova v Chřešťovicích, kde byla natočena scéna filmu Stříbrný vítr s Eduardem Cupákem v hlavní roli. Kód byl nalezen, i když ho posral pták, což jsme na místě napravili pomocí okeny, kterou vozím v autě. A jak jedeme z Chřešťovic zpátky na Budějovice, když jsme potkali Houbův tříválcový interceptor, který hrál v traileru a který se postupem času stal legendární (zejména díky questu z roku 2014 u hotelu S.E.N.). To se nedalo přehlédnout. Tak jsme přišli zdarma k minci z traileru, která byla k dostání u kapličky u Chřešťovic. Zajímavé bylo, že mezi natočením traileru a nalezením kapličky ji někdo přetřel, takže ve skutečnosti vypadala jinak než v traileru. Pokoušeli jsme se výpravě organizátorů a jejímu vozidlu věnovat více pozornosti, zaujali jsme strategickou pozici (zacouvali jsme v Chřešťovících do stodoly, která měla otevřená vrata a vypadala opuštěně) a čekali, až se team objeví, abychom se na něj přilepili, protože by nás nepochybně přivedli ještě na další zajímavá místa. Nicméně po Houbově fabii se slehla zem. Asi má Houba na palubě nějaké zařízení z dílen Radioklubu, které způsobuje neviditelnost, což je nakonec i na Fabii napsáno (TSI = Transparent Stealth Invisible) a setkáme se s ním v nějakém dalším ročníku i-questu poté, co se podaří eliminovat jeho některé chybky, jako třeba teleportování osob do středověku.

Na letošek jsem nachystal nový kus hardware, totiž powerbanku o kapacitě 45 Ah. Příčinou byla skutečnost, že jsem nepoužil jako bojové vozidlo španělskou Fabii (kvůli jejímu nedobrému stavu) a místo toho zvolil SEAT Leon, který měl ale nešťastnou fíčuru rekuperace energie. Tato fíčura má za následek, že v žádném okamžiku nevíte, zda je baterie vašeho auta vybitá nebo nabitá, a pokud se rozhodnete k ní připojovat spotřebiče, snadno se vám stane, že už neodjedete. To zavdalo důvod k výrobě hillbilly powerbanky z použité autobaterie. Jednalo se o prémiovou autobaterii z Globusu, na které byl vyobrazen tygr. Chtěl jsem na tom mít nějaký velký přehledný červený displej jako mají bomby z Hollywoodu, ale nakonec jsem sehnal jen nějaký budík zobrazující napětí.

Letošní ročník byl „obestavěn“ kolem osobnosti českého vynálezce a podnikatele Františka Křižíka, který je pohřbený na Vyšehradě. Tam také vedl jeden z předsoutěžních questů. Štítek byl umístěn poblíž místa posledního Křižíkova odpočinku, ale na druhé straně zdi. Dlouho se mi nedařilo ho nalézt, přestože jsem měl na telefonu zbytek teamu poskytující mi různé rady. Hledání trvalo skoro dvě hodiny a už jsem měl oba telefony vybité. Poslední z instrukcí zněla, že mám zkontrolovat lavičky v přilehlém parku, a to i zespodu. Problém byl, že na jedné z laviček posedávaly asijské turistky. Navíc se neměly k odchodu. Asi po půl hodině čekání mi docházela s nimi trpělivost, vypadalo to, že tam budou bivakovat až do slunka západu. Začít zespoda kontrolovat lavičku, na které někdo sedí, mi připadalo vskutku impertinentní. Tak jsem se rozhodl dámy vyhnat. Vysvětlil jsem dámám, že jsem úředník z pražské radnice a provádím bezpečnostní kontrolu veřejného mobiliáře. Disciplinovanost asijského lidu mě fascinovala, vysmahly bez dalších otázek a nyní někde nad omáčkou z netopýrů popisují, jak se pražská radnice pod vedením zmr. pir. kkt. Hřiba posílá úředníky pravidelně kontrolovat lavičky v parcích. Nicméně štítek tam nebyl.

Nakonec i viděno optikou letošního ročníku popularita předsoutěžních úkolů roste a es kommt der Tag, kdy předsoutěžní úkoly budou větší trhák než soutěž samotná. Viz letošní předsoutěžní úkoly, z nichž jeden vyžaduje udělat na jedno specifické místo e-e.

Před soutěží samotnou jsme řešili neobvyklý problém, totiž nadbytek členů týmu. Pravidelně řešíme opak, totiž že máme málo lidí. Loni se odehrál opak, najednou jsme měli lidí na dva týmy. Například Lumír se do soutěže kvalifikoval poté, co splnil mimosoutěžní office quest. Narychlo jsme tak museli tým rozdělit na dva. V tomto ohledu jsme ocenili flexibilitu pořadatelů, kteří nám vyšli vstříc doslova v poslední minutě. Já jsem tak nebyl v týmu D-F, jak mnozí očekávali, ale v týmu EVT2. Oba týmy však dopadly velmi podobně, protože jsme namíchali nové a zkušené soutěžící tak, aby skill level obou týmů byl v průměru stejný.

Manažerem letošního ročníku byl Houba. Houba je něco jako jihočeský Jamie Hyneman, autor celé řady velmi spektakulárních přístrojů, jako například centrálního mozku lidstva z ročníku 2018. Naučil jsem se postupně vnímat drobné rozdíly ve scénáři soutěže závislé od toho, kdo je manažerem soutěže. Houbovy ročníky často zahrnují bizarní technická zařízení a šifry, zatímco u RIKa se dají očekávat reference k věcem, co létají ve vzduchu a to včetně „emzáren“. I-questy páně Kozlíka pak většinou obsahují šílenosti propojené s jeho adrenalinovým založením, třeba opuštěné bunkry po pohraničnících.

Loni se Houba velmi zásadním způsobem hecnul a vydal se na pole neprobádané. Do hry zapojil lidský smysl, který dosud v i-questu využíván nebyl. Použití zraku a sluchu je předvídatelné, díky občasným úkolům v Braillově písmu se také používal hmat (Elzetova hláška „Nejsem přece slepej!“ z ročníku 2013 při luštění questu s Braillovým písmem uvnitř v trubce, kterou bylo třeba vyprstit), ale čich měl mít v roce 2019 premiéru.

Soutěž začala hromadným runem na hřbitov v Putimi. Vsadím se, že malá jihočeská obec na to dosud nezapomněla, protože není úplně obvyklé, aby se v šest ráno shromáždilo na hřbitově několik desítek nevyspalých osob s různými mobilními zařízeními. Vypadalo to jako nějaká zombie LAN party. Výběr lokalit byl vůbec velmi dobrý. Soutěžící tak mohli zavítat do prostor vodní elektrárny v Písku, kde byl připraven quest s mincemi fungujícími jako kompasy, který jsem také shledal dost nápaditým. Další atraktivní lokalitou, do které nám i-q team zprostředkoval přístup, byl bejvák Fráni Šrámka v Písku u jezu. Muzeli jsme konstatovat, že Šrámek nevyřešil problém s prolínáním vlhkosti do zdí (někdo to tam komentoval větou, že Śrámek preferoval pořádně vlhkou díru). Osobně jsem myslel, že se ve Šrámkově kumbálu bude nacházet člen organizačního teamu, který bude předstírat Šrámka, citovat lyrické verše a my s ním provedeme waterboarding a další nepěkné věci, ale ve vlhké díře se nacházela toliko obřadně naaranžovaná kniha, ve které chyběla jedna stránka, a teď si, soutěžící, poraď.

Další lokací, kam člověk za běžných okolností nezavítá, bylo samo H-Q Radioklubu v Písku na souřadnicích ///chladná.naopak.vložit. Budova evokující černobylskou elektrárnu by nás pravděpodobně vydržela zaměstnávat řadu hodin, protože tam bylo mnoho užitečných věcí. V podstatě by se to dalo popsat tak, že v tom baráku se někde dají najít součástky na úplně všechno. Po návštěvě HQ se v podstatě vyjasnilo, kde se berou všechny ty obskurní stroje jako kybernetická včelka, centrální mozek lidstva nebo bedna s tlačítkem „nemačkat“, na které každý máčknul. V Pripjati se kromě všech těch zajímavých věcí a sady pro chemický pokus (další houbovina, poněkud náročná na správný postup ze strany soutěžícího) se nacházela také kniha identická s knihou ve Šrámkově kumbálu.

Jinou interesantní lokaci představoval dvůr zámečku ve Stádleci, kde Křižíkovi definitivně dohořela elektroda. Běžně se tam také nedá dostat, nicméně tým i-questu dojednal vstup na dvůr s jeho holandskými majiteli. Zde se projevuje další skrytá a postupně rozvíjená marketingová fíčura i-questu, totiž že během něho se lze dostat na místa, kam se za jiných okolností dostává těžko nebo se tam alespoň nedá dostat obvyklým způsobem.

Nicméně na každém místě číhaly zkumavky označené písmeny, které bylo třeba pachově ztotožnit se zkumavkami, které soutěžící dostali a které vlastně fungovaly jako klíč, díky kterému se sestavil požadovaný kód. Ve zkumavkách byly různé pachově výrazné i méně výrazné látky. U některých to bylo snadné, jako třeba čpavek nebo benzín, protože ty smrdí nezaměnitelně, tedy alespoň nám petrolheadům, ale jiné materiály spadající do oblasti čistících prostředků a kosmetiky nám dávaly zabrat. Zde se ukázalo, že ženy mají lepší čich a proto by se v týmech měly zavést nějaké ty kvóty. Zamítl jsem návrh mojí ženy, abych ji přivedl během soutěže do jiného stavu, protože v období těhotenství se prý čich ještě zlepšuje, takže jsme si museli vystačit s imperfektním výsledkem. Naštěstí se kód (I.Q:2019PUCH nebo nějak tak) dal domyslet.

Překvapilo mě, jak je čich jako smysl zákeřný, protože nefunguje sám o sobě. Vždy s ním asociujeme nějakou minulou zkušenost, a tak se za chvíli začala objevovat pojmenování jako „okena“, „leštěnka na lino“, „tutti frutti“ a podobně. Problém je, že to, co používal na leštění lina Ota, nepoužíval na leštění lina Petr, zatímco Honza neleštil lino vůbec nikdy. Ke kalibraci obličejové čichové sondy sloužil předmět z povinné výbavy, který jsem odignoroval, totiž čerstvě mletá káva. Na konci už nám ty smrady lezly pořádně na nervy. Houba si oproti tomu pochvaloval, jak se mu to hezky povedlo a že se mu podařilo výhodně sehnat velké množství zkumavek. To tehdy ještě nevěděl, že je objednal ze spermabanky a že očekávají jejich vrácení v naplněném stavu.

Soutěž měla celkem rychlý rozjezd, protože počáteční questy nebyly příliš složité a postupně gradovaly, takže si udržela spád až do posledních hodin a těch 15 hodin neuvěřitelně rychle uteklo. Pokud je o scénář jako takový, loňský ročník byl asi nejlepší, pokud pomineme příliš komplikované herní schéma. Mám rád nelineární soutěže, ale ne až tak moc nelineární.

Nesnáším čtyři druhy questů. Jsou to questy s hracími kartami, questy navázané na Pratchettovy knihy, questy se šiframi, ve kterých se vyskytují pětipísmenné shluky písmen a questy zahrnující rybníky a plávání v nich. Všechny tyto kategorie se podařilo organizátorům do soutěže vměstnat.

Finální quest, zahrnující výkresy jakýchsi destiček v programu FreeCAD, které jsme dostávali v průběhu celé soutěže, jsme sice dokázali fyzicky realizovat, ale nikoli vyřešit. Jednalo se o prostorovou interpretaci Booleovy logiky. Podle všeho nám chybělo jen pár desítek minut.

Jako backoffice jsme tradičně používali písecký McDonald. Doba dvouhodinových obědů definitivně skončila. Do týmu jsme implementovali novou funkci, a to sice krizové řízení. To zastával Lumír, protože jeho způsob řízení auta, to byla fakt krize. Popřel i moje výsadní postavení v roli největšího prasiče. Ale dokázal dojet z Písku do Chřešťovic a zpátky za patnáct minut, což jsme při řešení finálního tasku ocenili.

Soutěž měla jeden výrazný problém, a to sice zmatené chování webového rozhraní, které mělo za následek, že se někdy připisovaly achievementy úplně jinému teamu. Údajně to postihovalo zejména teamy používající data od T-mobile. Letos by to údajně mělo být vyřešeno, tak uvidíme.

Jsem zvědavý, jak to bude letos. Předsezónní úkoly už běží na plné pecky, ale je nejasné, do jaké míry do soutěže zasáhnou opatření kvůli koronaviru. Je také přihlášeno celkem málo teamů, takže se rozhodně nepřihlašujte, protože nemáme rádi konkurenci. Vypadá to, že se soutěž bude ohrávat v jižních Čechách, což je pro nás dobře, takže sem nikdo nejezděte a nechte nás to vyhrát, abychom se mohli po zbytek roku na ostatní vysírat a dělat z nich pitomce. Vypadá to, že dokonce někdo vyluštil „bombu“, tedy kód odvysílaný během Houbova rozhlasového vystoupení, což naznačuje, že konkurence rozhodně nespí.

Kompletní přehled úkolů a řešení z roku 2019

Registrace pro ročník 2020

 


01.05.2020 D-FENS

12345 (46x hodnoceno, průměr: 1,35 z 5)
6 906x přečteno
Updatováno: 2.5.2020 — 0:04

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!