i.quest 2015 AAR

Před letošním i.questem jsme měli skutečně veliké koule. Avizoval jsem, že soutěž vyhrajeme, což jsem neměl čím podložit, prostě jsem chtěl jen zastrašit pořadatele.

Kdo neví, i.quest je automobilová navigační soutěž, jejímž cílem je projet stanovenou trasu v co nejkratším čase. Aby to nebylo tak snadné, je třeba dopátrat se k waypointům, k čemuž je nutné splnit různé úkoly a používat indicie. Za celou akcí je třeba hledat tým kolem Radioklubu OK1KPI Písek, což soutěž samozřejmě poznamenává. Stránky soutěže najdete zde.

Pokud se týče formátu soutěže, oproti loňsku se nic významného nezměnilo. Nezměnilo se ani složení našeho teamu. Soutěž se odehrávala v jižních Čechách, což jsem přijal s povděkem, protože jsem mohl vstávat ve čtyři narozdíl od loňských třech hodin ráno. Neprováděli jsme žádné zásadní změny v plánu, pouze jsme upravili jsme pouze strategii v nábaznosti na nová multi-vehicle pravidla a používali jsme dvojici vozidel, a to sice osvědčené expediční vozidlo Dacia Logan na líh a španělskou Fabii na benzín, která tím vykonala v mém držení svou derniéru. Rozdělení rolí:

Ejčzet – řidič prvního vozu a tradičně muž na špinavou práci
Elzet – navigátor, hacker. Elzet zejména vyniká v práci s grafickými programy, což se letos dalo skvěle nevyužít.
Ostravák – vizionář, radista, Seznam.cz key user a zabíják hovad. Chtěli jsme po něm také luštit šifry.
Já – řidič druhého vozu. Měl jsem na starosti hlavně reporting a kejpíáj.

Moc nechybělo a náš team by byl nejen multivozový, ale také multikulturní, protože o účast projevila zájem moje kolegyně z Německa, ta však účast na poslední chvíli ze zdravotních důvodů odřekla. O kvalitách našich příprav svědčí to, že večer před soutěží jsem sháněl UV lampy, které následně poskytlo za pouhých 45 korun Makro. Ostravák paralelně vyrobil vlastní UV lampu z několika LEDek. Když je kupoval, sděloval mu prodavač, že dnes všichni chtějí UV LEDky.

Začátek soutěže byl nepochybně impozantní. Po krátké instruktáži se na hladině rybníka na pontonu odpálila dýmovnice, po níž následoval průlet letadla, jmenovitě ultralightu Allegro. Ten humanitárně vybombardoval rybník PET lahvemi, které obsahovaly první várku informací. Ostravák se vykoupal. Mimochodem, bombardování z Allegra muselo být celkem obtížný úkol, protože je tam asi tolik místa jako ve vagíně. Odpálení dýmovnice bylo údajně řízeno přímo z letadla, což byl milý detail, který by ocenil nejeden talibánec.

Další průběh soutěže nás zavedl do Písku. Úkol se týkal domů a jejich domovních znamení. Něco se dá najít na internetu, existuje o tom knížka (v knihkupectví měli zavřeno), ale najít je všechny znamená je najít brute force. Použili jsme také nějaký ten waterboarding domorodců, z nichž někteří se projevili jako celkem kompetentní a ukázali, že mají svoje město rádi, což se jim jistě bude hodit, až jim ho bude jejich radnice krást pod rukama v rámci fízlovacího projektu Smart Cities. Ale zatím Písek existuje, byl nesmart a ranní procházka v něm byla příjemná, až na to, že jsme všechna domovní znamení nenašli. Chyběla nám zejména domovní znamení zobrazující ženy, o kterých jsme tak dovodili, že by se mohlo jednat o nevěstince a jako takové je prudérní společnost vytěsnila na okraj města a jejich nalezení by tudíž bylo extrémně náročné, takže nemá význam si kvůli waypointu s otazníkem trhat játra. Jaký omyl.

V dalším pokračování soutěže hrál roli radiopřijímač ROB-80, který vypadal jako robertek z 80. let, což ostatně plyne z jeho názvu. Pomocí něj se dalo donavigovat na významné místo. Robertek vysílal morseovkou kód MOH, přičemž paralelně existoval ještě další radiomaják, který vysílal MOJ. Jeden z týmů se nachytal na tuto lumpárnu a sledoval ten falešný signál. V Modlešicích, kde se měl robertek aplikovat, jsme žádný signál nechytili, dojeli jsme proto do nějaké prdele, kde jsme na mírném kopci požadovaný signál zaměřili. Další průběh soutěže se odehrával tak, že Ostravák na sedadle spolujezdce s rukou s ROBem vystrčenou z okna monitoroval sílu signálu, zatímco já se snažil jet alespoň přibližně takovým směrem, aby signál sílil. Znepokojení domorodců při pohledu na to bylo maximální, naštěstí jsem nemusel použít připravené vysvětlení, že vyměřujeme místo pro chystaný uprchlický tábor. Postup byl hrubě iterativní, ale nakonec jsme dorazili do Chvaletic.

Chvatetická včelka byla pro mě pomyslým vrcholem soutěže. Tohle totiž bylo skutečně fucking crazy. Pamatujete na ten šílený stroj z Merkuru, který se objevil v teaseru? Tak ten ve finále ovládal maketu včelky. Tato včelka prováděla v maketovém úlu tzv. osmičkový tanec. To je včelí GPSka, kterou si ty mrchy sdělují, kde se nachází kytičky. No jo, vlastně až na místě mi došlo, že včely přece musejí vědět, kam mají letět. A co jiní živočichové? Jak si třeba prasata sdělují, kde jsou bukvice? Celý vynález se servomotory ovládanou včelkou byl natolik šílený, jak jen šílený mohl být, prostě pomsta ďábelského mechatronika. Řešení nebylo až tak složité, ale realizace včelí navigace mi brala dech, navíc to prý bralo v potaz i polohu Slunce. Chybělo snad už jen, aby robotická včelka srala umělý med. V tomto okamžiku jsem také pochopil, že pro organizátory neexistují žádné hranice.

S Chvaleticemi byl spojen další ojeb. Jižně od vesnice se popásalo několik desítek krav. Na jedné z nich byl umístěn kód, za který se dala získat nápověda. Ejčzet vybaven dalekohledem vyrazil za krávama a po čase kód získal. Když byl Ejčzet asi kilometr daleko a spolu s dalšími soutěžícími socializoval s krávami, dorazil majitel místní hospody a krav v jedné osobě a sdělil zbylým přítomným soutěžícím, že dosud použitá strategie nahánení krav po pastvině velké asi jako Rudé náměstí nedává smysl, protože přes nimu budou krávy pořád zdrhat a tak se tam mohou nahánět třeba celý den. Lepší by bylo, kdyby si soutěžící sedli na bobek, krávy by pak přemohla zvědavost a přišly by se samy podívat, co to tam je, a to včetně té jedné s kódem. Takový jsou to krávy. Mimochodem, kód byl „TaToNeni“ nebo tak nějak.

Dále nezbývalo než aplikovat lokační data získaná od kybernetické včelky a najít další waypoint. Tím byla včelka Mája zavěšená na stromě asi ve výšce 2m, která držela kyblíček s kódem.

Další pokračování soutěže se odehrálo v Chvaleticích v restauraci U roubené studny. Tam jsme dělali tři důležité věci. Jedli jsme, měli to na banánu a čekali, až uteče timeout. Mimochodem tam dělají výborné burgery a další věci.

Na zastávkce u kaple sv. Rozálie u Borovan poblíž Bernartic jsme obdrželi něco, co vypadalo jako záznam komunikace věže s letadlem krátce po přistání. Bohužel to bylo rusky, nicméně jsme se dopracovali k tomu, že se jedná o dosud existující neletový, ale také nikdy nehavarovaný stíhací letoun MiG s modexem 4401, který je dodnes zachován (jako statický exemplář v Brandýse n./L. jen pár set metrů od bydliště poslance Humla) a jehož pilot měl něco udělat, ale nebylo nám jasno co. Pochopili jsme, že si má zkontrolovat výškoměry a někam pojíždět. Z mapky dále vyplynulo, že se bude jednat o letiště v Bechyni, což se ukázalo platným.

Nyní pár úkolů přeskočím. Poslední a finální úkol na nás čekal ve Zbudově u památníku lokálního libertariána Kubaty. Je to ten samý Kubata, co dal hlavu za Blata, středověký Liberland, aby o 500 let později měli komouši kde postavit MAPE. Našli jsme ho víceméně intuitivně, nicméně to, co se dělo tam, se intuitivně řešit nedalo. Sice jsme byli rádi, že jsme na místo dorazili druzí, nicméně úkol, který tam na nás čekal, se nám vyluštit nepodařilo.

Gratulujeme vítěznému týmu M-R a oceňujeme odhodlání, se kterým se s Volvem vrhali do těch offroad akcí. V podstatě jsme čekali, kdy tomu vehiklu prorazí vanu a my si uděláme fotku, jak Dacia táhne Volvo.

Guláš v kempu Pražák přišel náramně vhod.

Úkoly a jejich řešení naleznete zde.

Úspěch či neúspěch v soutěži byl zcela závislý na jednom poznatku. Při jednom z úkolů na začátku soutěže soutěžící získal soubor mp3 s hlasy ptactva. Nešlo v něm přitom o hlasy ptactva jako takového, ale o to, že skřeky různých fóglů spolu dohromady dávaly slovo v morseovce. To nám samozřejmě nebránilo se zabývat přiřazováním zvuků ptáků k jejich původcům. Existují internetové stránky, kde jsou ukázky hlasů všech možných ptáků. Já se dozvěděl, že poštolka dělá jako „kvík“, zatímco káně dělá jako „uííí“. Z ptačího úkolu jsem byl skutečně zoufalý, výslech veřejnosti nepřicházel v úvahu (například dotaz „Slečno, mohla byste nám prosím pomoci s ptáky?“ by asi vzbudil docela rozruch), i stejný druh ptáka dokázal vydávat úplně odlišné skřeky a celkově to budilo dojem, že se jedná o omyl.

Ex post se jako krajně zajímavá ukázala metadata mp3 souboru:

Název skladby: Hrajeme fér – který soutěžícím napoví, že předmětem úkolu je Playfairova šifra.
Autor: Ptactvo
Album: I.Quest 2015
Žánr: Alternative Cipher Music

Povídá se, že jednou šel pořadatel Houba po lese, slyšel zpívat ptáky a napadlo ho, že to připomíná morseovku. Koho má zrovna tohle napadnout? Nehledě na to, že podobným způsobem se dá generovat mnoho zcela nevyluštitelných hádanek. Tak třeba taková malá scifi… jednou na podzim roku 2015 šel houba po lese, sbíral houby (jak jinak) a došlo mu, že když vynese pozice nalezených hřibů do mapy a spojí je, získá polynomickou křivku 14. řádu, jejíž koeficienty jsou souřadnice…

Velmi hezká provokace byla cedule „Prodej UV lamp“ u silnice mezi Týnem a Bechyní poblíž památníku Velký Depot. To je mimochodem zajímavé místo, protože se na něm nacházelo stanoviště rakouských dělostřelců mající hájit strategický most přes Vltavu (další byl až v Praze). V roce 1753 došlo při přípravě ohňostroje na návštěvu Marie Terezie k výbuchu, při kterém zahynulo 80 osob. Jiná verze praví, že se jednalo o pokus o atentát na císařovnu, která mu unikla díky tomu, že se jí rozbil kočár, nepochybně také rakouské výroby.

Další zádrhel soutěže představovala domovní znamení. Byl to waypoint s otazníčkem, tedy z našeho pohledu nikoli obligatorní záležitost, něco jako nice-to-have. Proto jsme se tak snadno přenesli přes to, že jsme některá nenalezli, i když bychom se jistě vydrželi procházet po Písku celé dopoledne. Přesto měla na konci soutěže zásadní význam pro složení výsledného QR kódu. Vyskytly se dokonce týmy, které na ně úplně hodily bobek. Vzhledem k lineárnímu pojetí soutěže se tak hned na začátku dala udělat chyba, která v podstatě činila soutěž nedokončitelnou (v tomto případě však byla chyba odčinitelná, protože ze Zbudova do Písku bylo možné v přijatelném čase dojet).

Vyskytly se týmy, které se jaly QR kód generovat brute force, což podle našich propočtů byl úkol asi na 4 dny.

Soutěž tak nikdo ve smyslu slova nevyhrál a pořadí se odvíjelo od toho, v jakém pořadí dorazily teamy na poslední waypoint.

Jak funguje dvouvozidlová strategie? Není to špatné, ale ukázalo se, že je třeba, aby v každém vozidle byly dvě osoby. Některé waypointy, resp. zařízení na nich byly totiž konstruovány jako dvoumužné tak, aby je nemohl ovládat osamělý scout. Mírně to zvyšuje produktivitu, ale zase to narušuje komunikaci mezi členy teamu, které vozidla rozdělí na menší skupiny a tím jim zkomplikuje brainstorming. Také jsme spekulovali o tom, zda dosavadní přístup ke hře, který praktikujeme, tzn. styl „na banánu“, je skutečně tím pravým, zvláště poté, když jsme sledovali jiné týmy v jejich horečnaté činnosti. Dospěli jsme k názoru, že kdybychom to neměli na banánu, tak bychom naopak měli horší výsledky.

Největší problém představovala hovada, což není žádný vzkaz voličům Andreje Babiše. Jedná se v tomto případě o hmyz. Zvláště na letišti v Bechyni byla hovada mimořádně agresivní.

Soutěž byla vynikající, tým organizátorů odvedl výbornou práci, nezaznamenal jsem žádné selhání kromě několika malých organizačních škobrtnutí, které byly navíc většinou způsobeny „vyšší mocí“. Dali si s tím spoustu práce a tak děkuji jménem našeho týmu, že jsme si mohli užít trochu soutěžení a navígování, a doufám, že se na to příští rok nevykašlou. Také myslím, že se i.quest stává známým i mimo okruh účastníků Viribus Unitis a buduje si vlastní pověst, takže může začít konkurovat mediálně známým a „zavedeným“ navigačním soutěžím. Jako tradičně oceňuji, že se trasa a wayponity nacházely na zajímavých místech, kam se můžete potom třeba vrátit v rámci nějakého výletu, protože celkem k nasrání bývají waypointy typu „kód je na klacku zaraženém uprostřed kukuřičného pole za hromadou hnoje“. Letos se také díky aktivitě sponzorů podařilo soutěžící obklopit nebývalým luxusem v podobě cateringu a místy volné wifi. Mohli jsme také ochutnat chléb, který není od Penamu a nechutná jako houba na mytí. Kromě jiného oceňuji to, že řešení soutěže bylo zveřejněno záhy po dokončení soutěže a ne až někdy za dva měsíce, kdy soutěžící pod návalem jiných starostí zapomenou, o co vlastně šlo.

23.08.2015 D-FENS

Související články: