I banky mají povinnosti

Většina z nás se s procesem poskytování půjček setkala. Pracovník banky vyplnil s naší pomocí formulář, který se jmenoval třeba „Žádost o úvěr“, seznámil nás s důsledky, které nám hrozí, pokud jsme nemluvili o svých příjmech a výdajích pravdu a nechal nás formulář podepsat. Pokud to byla naše „domovská“ banka, nebylo třeba ani moc dalších dokladů, banka viděla naše příjmy a výdaje, takže nebyl problém odcházet s penězi v následujích desítkách minut. Strach z § 211 zákona 40/2009 Sb. je natolik velký, že se drtivá většina žadatelů o úvěr nepokusí zkreslovat nebo zamlčovat požadované údaje.

Přesto se stávají případy, kdy vás banka přeúvěruje a vy jste v tom relativně nevinně. V roce 2017 jsem měl účty ve třech bankách – Moneta, ČSOB, KB. Do Monety mně chodila výplata, platil jsem z ní inkaso a jiné běžné výdaje. Účty v ČSOB a KB jsem si musel sjednat jako podmínku při poskytnutí hypotéky a používal jsem je převážně na zaplacení pravidelných splátek hypotečních úvěrů nebo jsem tam posílal částky, které jsem potřeboval při platbách kartou apod.. Měl jsem dva hypoteční úvěry u Hypoteční banky (ČSOB) a jeden u KB. K tomu spotřebitelský úvěr u Monety. Nemovitosti pořízené z uvedených hypoték jsem částečně využíval komerčně, takže se mně dařilo splácet. V zaměstnání jsem měl nadprůměrný příjem, ale v roce 2015 jsem o práci přišel a začal se v tom všem „plácat“. Vzhledem k příjmům z nemovitostí jsem podával daňové přiznání. Při odchodu ze zaměstnání jsem dostal slušné odstupné, které jsem částečně využil k podnikání (sjednávání hypoték), které se z počátku dařilo. Pak jsem dostal do úschovy „velké“ peníze od příbuzných. Všechny tyto částky jsem různě protáčel přes svoje účty, ale postupně jsem přicházel o pravidelné příjmy. Zkoušel jsem neúspěšně sázet, ale to je téma na jiný příspěvek. Systém ČSOB reagoval na zvýšený pohyb větších částek nabídkou úvěru ve výši 100 000,- Kč. Kdo má účet u této banky ví, že tato nabídka „vyskakuje“ v internetovém bankovnictví a její schválení je v podstatě formalita. Banka nebrala v úvahu rizikovost původu částek, které se objevovaly na účtu. Psal se duben 2017. V květnu téhož roku mně telefonicky kontaktovalo oddělení, které se zabývá nabídkou úvěrů a schválili mně 300 000,- Kč. Smlouvu vzápětí přivezl kurýr a peníze přišly na účet následující den.

Měl jsem obavy z nesplácení hypoték. Ceny nemovitostí rostly, takže jsem se rozhodl jednu nemovitost prodat. Navíc se rýsovala možnost koupě jiné zajímavé nemovitosti, která by si na sebe vydělala bez problémů. Prodej i následná koupě se podařila, doplatil jsem hypotéku u KB a šel zrušit účet na pobočku. Místo zrušeného účtu jsem si však odnášel úvěr ve výši 300 000,- Kč. To bylo v červnu 2017 a já jsem se řítil do problémů. V srpnu a říjnu 2017 se systém ČSOB úplně zbláznil a nabídl mně 300 000.- Kč a 112 000,- Kč. Reagoval na přesun peněz z prodeje nemovitosti a také jsem přes něj prohnal úvěr od KB. Hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere…

Proč jsem to vzal je na další článek (viz poznámka výše), takže bych to nyní neřešil. Zdejší inteligentní a pozorní čtenáři pochopí, která činnost se stávala naprosto fatální. Šest spotřebních úvěrů, dva hypoteční, to už byl docela průšvih, který jsem dokázal „kočírovat“ do září 2019. Nad vodou mě ještě podržely prodeje zbývajích dvou nemovitostí, byť s pokutou za předčasné splacení.

Rok 2019 už byl ve znamení hašení jednotlivých požárů. Zbavil jsem se sice všech hypoték, ale 8 spotřebitelských úvěrů bylo nad síly v podstatě nezaměstnaného člověka. Splátky se dostaly na celkovou hranici 30 000,- Kč/měsíc. Neúplné splátky, opožděné splátky, vynechané splátky. Neustálé volání firem, které převzaly od bank vymáhání dluhů. K tomu se přidaly dva krátkodobé úvěry od Zaplo a Provident, které měly „něco vyřešit“. První společnosti jsem dlužil pouhých 20 000,- Kč, ale jejich tlak byl absolutně největší. Vyvrcholilo to návštěvou pracovníka vymahací společnosti, kterého jsem musel slušně vyhodit. Přišel v 18:30, představil se jako pracovník právního oddělení a informoval mě o tom, že je úvěr zesplatněn. Poděkoval jsem mu za informaci a požádal ho, aby opustil můj pozemek. Manželka šla do mdlob a mně nebylo taky úplně dobře. Ale věděl jsem, že tenhle šmudla je v podstatě neškodný.

Následovalo zesplatnění tří úvěrů od ČSOB a oprávněný strach celé rodiny z návštěvy exekutora a ztráty majetku. Snažil jsem se s věřiteli jednat, ale v podstatě jim šlo jen o další a další splátky. Domluvil jsem si s telefonistou splátku, zaplatil a následoval okamžitě další telefonát, kdy pošlu další peníze. Na mou otázku, kolikrát měsíčně dostávají výplatu, že momentálně nemám a nemohu tedy poslat za týden další, přicházely většinou odpovědi, že je to nezajímá a mám dodržovat smlouvy. Dostal jsem se do stádia, kdy bych v podstatě přivítal exekční výměr, proti kterému bych se odvolal a všechno řešil přes soud. Přišlo mně nespravedlivé, že odpovědnost nesu jen já. Volal jsem na různé odlužovací společnosti, ale ty radily jen osobní bankrot, který nepřipadal v úvahu. Byl jsem opravdu zoufalý a marně dával do vyhledávačů výrazy jako „odpovědnost bank za úvěry“ a podobné obraty. Pak jsem narazil na institut Finančního arbitra (dále jen „FA“), pročetl si zveřejněné rozsudky a objevilo se světýlko na konci tunelu!

Bylo potřeba požádat instituce, aby mně sdělily, jak prověřily moji úvěruschopnost podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 86 a v případě, že tak neučinily, reklamovat poskytnutí úvěrů. Toto jsem uskutečnil v prosinci 2019 a přišly mně očekávané odpovědi institucí – všechno jsme řádně prověřily, postupujeme individuálně, všechno je pod kontrolou ČNB a dávej si, dlužníku, bacha na to, abychom tě ještě nepopotahovaly za možný úvěrový podvod. Nicméně žádné konkrétní informace o tom, jak byla litera zákona naplněna, neposlaly. Předal jsem věškeré podklady FA a nechal ho (v tomto případě ji) konat. Jak šel čas, začal jsem se více a více orientovat v zákonech a začal víc a víc chápat, jak fungují bankovní i nebankovní instituce. Pročítal jsem si znovu s velkou pečlivostí své smlouvy o úvěrech a divil se, že jsem něco takového mohl vůbec podepsat. Jenže banky mně půjčují svoje peníze a tak určují pravidla. Spíše diktují pravidla. V momentě, kdy jsem si šel pro půjčky, jsem byl rád, že je to jednoduchý a rychlý proces. Ale když jsem byl úplně na dně, tak jsem proklínal jak sebe, tak možnost bezproblémového půjčování peněz.

Po čase jsem požádal FA o zaslání kopie spisu, abych viděl, s jakými kartami hraje protistrana. Instituce neměly v ruce NIC! Jediné kritérium byly obraty na účtech. Z jiných rozsudků zveřejněných na stránkách FA jsem už věděl, že tohle u případného soudu neobstojí a že instituce musí úvěruschopnost prověřovat s odbornou péčí, brát do úvahy celkové příjmy a výdaje a v podstatě předvídat budoucnost. Já jsem dostal půjčky bez zajištění, byl jsem v tom roce veden velmi krátce jako podnikatel a pak dokonce na úřadě práce. Jak jsem již zmínil, část příjmů a výdajů pocházela z poměrně velmi rizikové oblasti a část příjmů byly úvěry, částky za prodej nemovitostí, které se na účtech neohřály, ale putovaly na splátky hypotéky. Ano, vypadalo určitě dobře, že se na účtu objevil milion a půl, ale vzápětí odešel a zůstalo např. 200 000,- Kč.

Trestem za pochybení je pro instituce splácení pouze jistiny úvěru po dobu a ve výši, jaká vyhovuje dlužníkovi. Během řízení mně všechny instituce nabídly smír ve formě tohoto ujednání. Nejdříve jsem všechny odmítl. Chtěl jsem navíc uplatnit nemajetkovou újmu a na to jsem potřeboval rozsudek FA o vině institucí. V této fázi už mně pomáhala i rodina. Splatili jsme „nebankovky“ a snažili jsme se posílat na ostatní úvěry aspoň něco. Jako první se k celé věci čelem postavil Provident. Nabídl se, že vrátí veškeré úroky. Souhlasil jsem. Ostatní jsem v tom chtěl „vykoupat“, ale stala se zvláštní věc. FA začal pracovat pro banky! Velmi šalamounsky vše vyřešilo Zaplo. Napsalo, že zásadně nesouhlasí s ničím, co jsem reklamoval, všechno je ok, ale když už to řešíme a dohadujeme se, tak mně poslali úroky na účet a ani nečekali na rozhodnutí FA. Prostě poslali peníze a tím tak nějak nemělo smysl něco řešit, takže jsem přijal smír. Pokud totiž přijmete smír, tak se řízení ruší, nikde se nezveřejní a instituce jsou v klidu. Nic je to nestojí. Že mně v době „špičky“ volalo denně 6 vymahačů a když jsem nebral telefon, tak jsem měl 40 nepřijatých hovorů, nikoho nezajímá.

U vymáhání ještě krátce zůstanu. S institucemi jsem od začátku komunikoval, informoval je o situaci, domlouval termíny aspoň částečných splátek. Přesto po krátkém čase předaly vymáhání „vymahačské mafii“. Neprodaly jim pohledávky, pouze jim udělily plnou moc na vymáhání. Z hlediska zákona je to úplně zbytečný mezičlánek, protože vymahači nemají absolutně žádná práva. Jen obtěžují. Po čase jsem to řešil tak, že jsem se odmítal identifikovat. Proč bych měl cizímu člověku říkat, jméno, RČ, adresu apod.? Jak vím, že to není tipér zlodějské party, která mě přijde vykrást? Požadoval jsem striktně písemnou poštovní komunikaci. Vtipné byly i plné moci. Dva šmudlové z banky a z vymahačské firmy se domluvili a dali si vydělat. Je s podivem, jak ochotně spolupracovaly velké banky z Prahy s pofiderními společnostmi převážně z Jesenicka a Bruntálska.

Vrátím se k jednání FA. Na webu FA jsou zveřejňovány ukončené kauzy. Jen minimum je tam v neprospěch velkých bankovních společností. Z toho jsem měl obavu, která se po čase ukázala být oprávněnou. Během řízení se staly zajímavé věci. Např. lhůta na vyjádření byla ve všech případech 15 dnů. ČSOB v jednom případě reagovala po 17 dnech a to žádostí o prodloužení lhůty. V jiném případě FA vúbec nepožádal instituci o podklady, které by dokazovaly, že prověřil moji úvěruschopnost! Po celou dobu řízení mě tlačil do smíru. Až když jsem to 3 měsíce odmítal, tak teprve požadoval od banky zaslání podkladů, aby mohl vlastně rozhodnout! V dalším případě jsem poslal návrh smíru a FA nečekal až uplyne 15 dnů, které má instituce na vyjádření a poslal mě vlastní návrh parametrů smíru! V podstatě pracoval za banku. Telefonistka z kanceláře FA mně vyhrožovala, že pokud nepřijmu smír, tak o něm rozhodnou i bez mého souhlasu. Poslal jsem stížnost na Ministerstvo financí a v kopii na FA. MF odepsalo, že sice Kancelář FA ze svého rozpočtu platí, ale jinak pod něj nepatří a FA na stížnost nereagoval.

Dostal jsem strach. Po poradě s právníkem jsme usoudili, že jsme získali maximum možného. Volala mně samotná FA a přesvědčovala mě, že jsem získal opravdu hodně, že oni posílají hlášení do ČNB a tam budou taková pochybení řešit. Nevěřil jsem jí, ale nemělo cenu dál bojovat v podstatě vyhrané bitvě. Malinko jsem ještě váhal po zjištění, že moje kopie „Žádosti o úvěr“ se liší od vyhotovení, které má KB. To už bylo hodně na hraně, ale neměl jsem co vybojovat. Navíc kdo měl pořád studovat 15 stránkové elaboráty právních oddělení bank. Horda právníků, kteří měli za jmény anglické pojmenování jejich funkcí, jako např. paní XY Hard Collection Group Retall Collection Risk Management, s úkolem zastrašit mě a donutit přijmout smír. Vytahovali na mě různá ustanovení Smlouvy o úvěru, točili se na maličkostech a já jsem už neměl sílu dál pokračovat. Např. ustanovení, že mám nahlásit každou změnu, která by mohla mít vliv na mé řádné splácení. Protože jsem jim nenahlásil, že jdu na „pracák“, tak jsem porušil smlouvu. Až jsem se vyvztekal, zanadával a v klidu si vše pročetl, tak jsem přišel na to, že jsem měl hlásit změny, které by měly vliv… No, a tyhle zrovna vliv neměly. Do problémů jsem se dostal až později a to už jsem vše řádně nahlásil. Navíc jsem pořád splácel původní částky a kdykoliv jsem se opozdil, tak na mě paralelně zaklekávalo vymahačské oddělení bank. Byla to v podstatě trochu schizofrenní situace – já je držel pod krkem a oni do mě zezadu kopali.

Výsledkem mého asi 4 – 5 měsíčního snažení a v podstatě boje o holý život bylo převedení všech pokut, sankcí a úroků do splátek jistin. Z doplacených půjček u nebankovních společností jsem dostal zpět úroky. U KB se snížila splátka z 4500,- Kč na 2000,- Kč a délka splácení se protáhla na 8 let. U ČSOB je splátka 5000,- Kč pro všechny úvěry (z původní 13 500,- Kč) a doba splácení 10 let. Navíc bonus 40 000,- Kč, když doplatím úvěr do 1 roku.

Poučení? Neber si půjčky, neber si půjčky, zblázníš se z toho. Další poučení – bohatým a mocným straní i státní úřady, ale někdy i David porazí Goliáše. Je třeba být stále ve střehu a počítat, že dostanete pecku, kterou fakt nečekáte.

26.07.2020 richie

Související články: