h@vn@

Není možné nevšimnout si, že velké množství čtenářů trvale poukazuje na autory, že se názorově vyvyšují, a mnohdy dokonce tak, že čtenář získá dojem osobního útoku na své hodnoty. To je naprosto skandální. Padly i otázky na tělo jako např. „kdo jsou ti, co čtou D-F ?“ Taková otázka minoritní část čtenářů pracujících i zde pro dotčené orgány státní správy rozhodně nezaskočí, ale co mají dělat ti, jejichž životu dává morální imperativ především jejich schopnost pohybovat se po www.google.com ? I oni chtějí vědět, kdo si to dovoluje dupat po jejich falešném pocitu jistoty, kdo má drzost poukazovat na úchylnost jejich mezilidských vztahů držících pohromadě jen silou citového vydírání nebo kdo se má co navážet do jejich známých, kteří s dotyčnými sdílejí ekonomické zájmy, a proto zovou se vzájemně hezkým archaismem „kamarádi“ a jako správní hlupci z rozumu předstírají vášně starých časů. A to nemluvím o takových surovostech jako když nějaký autor odsoudí cyklomaniaky, Škoda fan’s nebo dokonce oblíbený globalizovaný obchod.

Nenormálnímu čtenáři je u zadku pátrat po identitě ostatních, stačí že se k nicku váže určitý názorový profil. Nenormální člověk si uvědomí, že vzhledem k počtu přístupů se názorové schema nemilosrdně rozvine ve tvaru Gaussovy křivky a ti normální lidé okolo tvořící anonymní dav se do oné ladné křivky prakticky bez odporu a vědomého přičinění hezky narovnají.

Sečteno, podtrženo, publikovat výše uvedená témata je vrcholně nečestné a nesportovní, protože to uráží a ponižuje všechny čtenáře, kteří se náhodou nacházejí mimo úzký úhel záběru daného článku, kterým se chce většinou potměšilý nebo alespoň podivínský autor zviditelnit. Naštěstí ale existuje jedno téma, které přináší do napjatého duševního stavu čtenářova kýžené uvolnění. Stačí si projít diskusi pod jakýmkoliv článkem a uvidíte sami, že krom několika blbců, co je zajímá téma článku, jde všem ostatním jen o to, aby mohli mlít o hovnu nebo o svém velevýznamném egu, což je subjektivním přáním dotyčného stát se také hovnem, kterému se ti ostatní musí aspoň vyhnout.

Proč tedy plýtvat drahocenným časem a mučit se přemýšlením nebo dokonce (bože chraň) vytvářením si vlastního názoru na něco, co již dostatečně do hloubky uchopila nějaká reklamní kampaň nebo oblíbená masmédia ?? Navíc, jak jsme se dočetli ve většině článků, ženský jsou na hovno, chlapi jsou na hovno, auta stojej za hovno, všechno to směřuje do sraček, a tak jediným skutečným důvodem, proč publikovat článek, je dát volný průchod myšlenkám, jejichž poselství musí vždy inklinovat k jakékoli podobě hovna.

Vzpomeňte při této příležitosti i na pragmatický postoj učitele národů pana Klobouka, kterak se didakticky vyjádřil k prosbě malého žáka v jednom díle South Park, když ho 7letý chlapeček slušně požádal, zda by ho mohl uvolnit z vyučování, aby mohl jít zachránit malého brášku, kterého unesli mimozemšťani. Tehdy pan Gärison pozdvihnuvše pana Klobouka moudře pravil „Ne, protože ty jsi hovno a já jsem pan Klobouk“.