Přestože si spousta občanů českého státu stále myslí, že sami musí pro peníze chtě nechtě pracovat, dostalo se již i jim informací o menším či velkém množství případů, kdy tento úmorný, staromódní mezičlánek mezi vlastní potřebou peněz a penězi samotnými kdosi jednoduše vynechal.
Jenže většina pracujících stále ještě věří, že toto mohou „ti jiní“, a většinou míní, že toto štěstí potká jen dvě skupiny lidí, z nichž s ani jednou oni nemají nic společného. Koláče bez práce podle nich mají buď zloději a podvodníci, anebo ti, kteří kdysi pracovali s velkou efektivitou, a díky tomu se dnes mohou vézt na sladké vlně pravidla „money makes money“. Lidé, kteří věří, že třetí cesta k pečeným holubům s režimem autopilota již není, ještě nepotkali Hrnečka.
Pan Hrneček práci nemá rád. Bolí z ní záda, dělá mozoly, a hlavně je časově náročná. Navíc se vždy najde nějaký škarohlíd, který, dříve než za ni zaplatí, se ptá po kvalitě odvedeného díla, a požadovavkami na zodpovědnost za své výsledky bere pracujícím iluze o světě plném her a radovánek. Pan Hrneček by tedy raději kradl, jenže i v tomto oboru je pro peněžní zisk nutno vynaložit nějaké úsilí. Být zlodějem, a nesedět přitom v kriminále, se prostě musí umět, a v očích pana Hrnečka to opět smrdí jakousi „prací“.
Třetí způsob získání dostatku peněz pro pohodlný život je ale tak jednoduchý, že celému národu Čechů, kromě pana Hrnečka, ani nepřišel na mysl. Pan Hrneček prostě Čechy, kterých je něco kolem deseti miliónů, zinkasuje. Jezdit ale od domu k domu a žádat je o peníze nechce, to by byla opět práce, se kterou už nechce nikdy nic mít. Kdo by taky pro peníze chodil, v době internetu. Pan Hrneček založil pro inkasování Čechů webovou stránku, pro kterou vymyslel zcela jednoduchý název – Česká Inkasní. Na stránku napsal větu: „Milí Čechové, vy, kdož jste v minulosti už prokázali, že jste dost blbí na to, aby vás někdo okradl, a tedy u něj máte nedobytnou pohledávku, přijďte prosím ke mě do kanceláře, a dejte mi sumu ve výši pouhých 3% toho, co už jste jednou dokázali obětovat. Za vaši laskavost vám bude patřit mé poděkování, které nabízím v propracované verzi well done, v kostýmu podnikatele s kravatou, s plně širokým úsměvem, pevným stiskem ruky a povzbudivým poplácáním po ramenou, jehož srdečnou hřejivost budete cítit ještě při nastupování do auta a část cesty domů. Váš Martin Hrneček.“
Dva dny vydržel Pan Hrneček sedět v kanceláři, do které z deseti milionů Čechů nevstoupila ani noha. Jeho trpělivost už přetekla. Ač nerad, musel si pan Hrneček přiznat, že nějakou práci jednoduše odvést musí. Ale kterou? Vždyť nic neumí. Co takhle vyprávět pohádky, to mi přece vždycky šlo? řekl si, a pustil se do vymýšlení příběhu. Odpoledne byl příběh hotov. Smazal ze stránky svou upřímnou žádost, nahradil ji textem pohádek, a vytiskl si dva štosy papíru, které položil na stůl vedle sebe. Na jednom měl smlouvu o odkupu pohledávky za cenu ve výši 85% z uplatňovaného nároku, a na druhém papíru zase dodatek, že smlouva o odkupu se hned zase ruší, a že Česká inkasní postoupení pohledávky pouze zprostředkuje potencionálním investorům, když tady věřitel nechá v hotovosti panu Hrnečkovi sumu ve výši 3% pohledávky. No a je to. Teď jen dobře vyprávět inkasovaným Čechům dobře připravenou pohádku.
Za hodinu telefonuje první Čech, který viděl nově upravenou webovou stránku, a chce se panem Hrnečkem nechat zinkasovat. Není důvod ztrácet čas, pan Hrneček si jej zve na jednání za hodinu. Nestihnete? A co za dvě hodiny? Dobrá, přijeďte, pohádka čeká. Čech je uveden do Hrnečkových kanceláří, usazen na židli. Na kafe ještě není dostatečný kapitál, pohádka mu bude odvyprávěna na sucho, ale i tak je moc hezká. Pan Hrneček začíná:
Bylo nebylo… ble, ble, bla… se zabýváme již od roku bla bla blué éé… na trhu s pohledávkami působí subjekty bubu bu blé… hodníme dobytnost blebleblé… kecy kecy nepřerušujte mě, k tomu se dostaneme, bla bla… a tady z mého pohledu se mi jeví jakožto nejideálnější varianta nabídnout vaši pohledávku k přímému odkupu za cenu řekněme 85% nárokované částky, 15% by byla moje provize. V případě že se tak dohodneme, budeme inkasovat hotovostně částku ve výši 3% a sepíšeme spolu dvě smlouvy, jedna by byla oficiální ve znění, že Česká inkasní od vás pohledávku koupila, druhá by byla jen mezi námi, víceméně tajná, o tom, že vy nadále zůstanete majitelem pohledávky, což vám ponechává plné právo s pohledávkou nadále disponovat a na dlužníka vyvíjet případný další váš tlak. První smlouva o odkupu by sloužila jako efektivní nástroj vůči dlužníkovi, který většinou aktivně řeší dluh vymáhaný na něm specializovanou právně vybavenou organizací, a můžeme na něj tak účinně působit. Druhá smlouva – tedy dodatek k té první, vás zavazuje jen k úhradě právního servisu 3% z pohledávky České inkasní, a podle ní pak nárokujete po české inkasní 85% z každé vymožené splátky, až do výše pohledávky. Jak se vám pohádka líbila?
Čech sedí, zírá, nic nechápe, ale je okouzlen. Říkáte teda že to odkoupíte? Pan Hrneček odpoví: Odkup nebo zastoupení jsou dvě možnosti, nechám pohledávku prolustrovat mými právníky, nejpopzději zítra vám zavolám a dohodneme se, ano? Ano, ano! křičí Čech, zatím nezinkasovaný. Plný nadějí odchází domů, nemůže usnout, těší se na druhou kapitolu Hrnečkovy pohádky. Ten ho nenechá dlouho čekat. Volá mu již v 8 ráno a pokračuje ve vyprávění: Vašeho dlužníka jsme si tak trochu proklepli, mám dobrou zprávu, dobytnost bych, kdybysme byli ve škole, oznámkoval tak na trojku, což není v této branži málo. Pak Čechovi přečte z monitoru nějaké údaje, které vyhodí živnostenský rejsřík když údaje dlužníka naklikal… Hrnečkovi je jasné, že musí něco přidat, aby Čech viděl jak dlouhé prsty Česká inkasní má. A tak přidává: Z údajů finančního úřadu je vidět nějaký pohyb, což je dobré, protože dlužník stále generuje nějakou činnost a na to investoři slyší. A pak je tady ještě nějaká informace, to o tom dlužníkovi určitě nevíte, on to pro nás není tak úplně neznámý dlužník a je na něj jistá páka, ale to není na telefon, to bych vám rád řekl až osobně. Pro vás je z toho důležité hlavně to, že jsme ochotni tu pohledávku ihned, ještě dnes odkoupit, za těch 85%, pokud souhlasíte? Peníze bych odeslal příkazem zítra, do tří dnů by ste je měl mít na účtě.
No jakpak by Čech nesouhlasil. Chci! Souhlasím! Co mám udělat, honem, řekněte, udělám cokoliv! Můžu přijet klidně teď! Hrneček nadšení schvaluje: No to je nutné, protože investor už zítra odjíždí, rádi bysme to vyřešili dokud si to nerozmyslí. Tak dobrá, mám tady volné okénko v 11:30, zvládnete to? Ano!! pojedu přes obrubníky, semafory, a stihnu to! Dobrá tedy, vemte sebou jen těch xx tisíc, to jsou ty tři procenta za právní servis, které musí proběhnout v hotovosti, sepíšeme ty smlouvy jak jsem vám říkal a vy pak (někdy, kdykoliv…) dodáte podklady k té pohledávce. Fajn. Čech veme bankomat útokem, vysaje ho pomocí svých karet, nebo kartou z Homecreditu když svých peněz nemá (vždyť je to jen na 3 dny, ne? :-)) a upaluje za Hrnečkem nechat se počesku zinkasovat. Je mile přivítán, rozhlíží se kam má peníze položit, kde to má podepsat. Pan Hrneček ho nijak nebrzdí, peníze sem, děkuji, doklad o zaplacení máte tady, prosím. Teď ty smlouvy, jak jsme říkali, nate. Čech zpomalí – tohle podepíšeme a vy mi zítra odešlete tu platbu, ano? Těch 85%, že? Ano ano, tady to máte všechno napsáno, ukazuje pan Hrneček a prochází s Čechem bod po bodu smlouvu. Je tam opravdu všechno, jako v té nejhezčí pohádce. Prodávající – onen Čech. Kupující – Česká inkasní. Vytoužená suma, číslo Čechova konta, splatnost ještě tento týden. Žádné nejasné, nepřesné věty, žádné odkazy na paragrafy nebo všeobecné neznámé podmínky. Jen kdo, komu, co, a hlavně za kolik. Čech bere propisku a s obrovským vděkem podepisuje. V jeho srdci se rozhostí klid, jelikož právě ukončil trápení, které ho sužuje již tolik měsíců či snad let. Jak se jen tomu hodnému Hrnečkovi odvděčit? O tom přemýšlet nemusí, pan Hrneček ví co by rád: Tady je ještě ten dodatek, jak jsme spolu o něm mluvili včera. Víte, že? Ale ano, včera se mluvilo o nějaké mazané fintě, která dlužníka sevře, vyždíme a nechává mě pánem nad jeho osudem. jasňačka, sem s tím! Čech bere opět propisku, a třicet vteřin poté, co se své tíživé situace zbavil, dalším podpisem ruší svůj sen o odprodeji pohledávky. Netuší co právě udělal. Te´d už je tlačen ze dveří. Pan Hrneček ví, že se Čech za chvíli může probudit z narkózy, a rád by mu dopřál užít si blaženosti ještě alespoň pár kilometrů v autě. Nenechá ho chudáka opouštět toto místo zázraků s pocitem, že ze sebe udělal naprostého trotla. Tak nashle, a spánembohem, loučí se Hrneček, který ví, že se už spolu nikdy neuslyší.
Čech doma oznámí radostnou novinu manželce. Opravdu? Ptá se opatrná žena? Ukaž cos podepsal. No jó, odkup pohledávky, černý na bílém. A co je tohle? Ále, taková páka na dlužníka, Hrneček mi to nějak vysvětloval, mě to moc nezajímalo, pro mě je hlavní že ve čtvrtek mám prachy, ať si to dělá jak chce. Zapaluje si doutník vítězství. Manželka utře ruce do zástěry, aby posvátnou fintu neumáčela. Můžu? Hm. Hele, já tady čtu, že postupník a postupitel se dohodli, že tamto v tý smlouvě je pasé, a že místo toho mu dáš tyhle desetitisíce a on to zkusí někde nabídnout. Tos mu vážně dal? A z čeho? Nóó, musel jsem do kontokorentu, ve čtvrtek to zas srovnám, až prachy dorazí, víš? Doutník se v prstech začíná klepat. Manželka zírá dost nasupeně. On ti je pošle? Když jsi tu smlouvu hned dalším podpisem zrušil? No jasně, říkal mi to. Nestraš, budeme čekat. Čekají, čekají, dny se vlečou, konečně je tu čtvrtek, otevřou internetové bankovnictví, hledají výši zůstatku, je podezřele stále stejná. Tak kde ty prachy sou? Ptá se Češka. No, já nevim, asi mu zavolám jestli se to někde nezdrželo… špitne Čech. Tak volej, jsem zvědavá.
Dobrý den pane Hrneček, tady jeden Čech, můžu vyrušit?
Dobrý den, jste již zinkasovaný a pro mě zbytečný, nebo voláte jako někdo nový, kdo mi ještě nic nedal, a mám nasadit přátelský tón?
Jsem už zinkasovaný, dával jsem vám prachy v pondělí.
Aha. No tak to mě dost zdržujete, co chcete?
Říct vám, že pohádka je zatím bez konce, já tam ty prachy nemám.
Jaká pohádka? Připomeňte se mi trochu, je vás v téhle republice 10 milionů a nemůžu si pamatovat každého oholeného.
No postup pohledávky vůči panu xx, ve výši yy,- Kč, České inkasní. Dneska měla přijít platba na účet a nepřišla.
Hm, já už asi vím, moment, kouknu se do papíru. Chvíli štrachá. Jo, tady to mám, ano, ano, tady vidím odkup pohledávky. Jo. Ale počkejte, tady je k tomu ještě něco. My sme k tomu dělali nějaký dodatek?
Čech zmrzne, chvíli neodpovídá, v zádech má zabnuty oči své milované Češky. No ano, taková ta hypermazaná finta, kterou lumpa zmáčkneme ze dvou stran, pamatujete? Sám ste ji přece vymyslel, že?
Hmmm.. já se kouknu do PC, ale myslím že tahle pohledávka je z naší strany řešena jen v komisi, nabízíme ji k odkupu, právě na základě tohoto dodatku. Ano, vidím to tu, je to tak.
No moment, co to znamená? Jak jí nabízíte?
No prostě mám na stránkách E-shop s pohledávkama. Jmenuje se burza pohledávek, když by jí tam náhodou někdo našel, kliknul „do košíku“, tak je jeho. Když se tohle náááhodou někdy stane, tak já vám podle toho dodatku pak pošlu 85% toho co zaplatil, chápete?
No to chápu, ale já ji prodal vám!
To asi jo, ale pak tu vidím ten dodatek a jasně z něho čtu, že to rušíme, a že vás jen za cenu 3% zastupujeme. To už ste mi zaplatil, tak se nechte zastoupit a už mi nevolejte, právě tady někoho holím a vyrušil jste mě v půlce pohádky.
No tak mi aspoň řekněte jak to z něj vymáháte!!! Začne křičet Čech, kterému teď došlo že je zinkasován.
Nevymáháme, ale tak já mu teda pošlu upomínku, abyste neřek že nepracuju, rozmrzí se pan Hrneček, zaklapne telefon, a pak opravdu jeden dopis dlužníkovi napíše. Že ho ten a ten Čech žádá ať solí, sic jeho žal nikdy nezkončí. Podpis, razítko, a je to. Obálku odnese na poštu slečna sekretářka, až pana Hrnečka dokouří, polkne a půjde domů.
Přecejen po mě pořád chtějí nějakou práci, durdí se pan Hrneček, zapíná zip u kalhot a zvedá telefon. Na druhém konci slyší uplakaný hlas dalšího Čecha, kterého ještě nezinkasoval, a tak jej, jako mnoho předchozích krajanů, pozve do své České Inkasní (http://www.dkp.cz). I on zítra vysolí peníze, a za dva dny, až se probudí, bude v Internetové diskuzi na měšci.cz nadávat a skuhrat nad morálkou a podivnými praktikami pana Hrnečka.
(12x známkováno, průměr: 3,33 z 5)