Pojďme se podívat, na jedno nepříliš rozšířené a vcelku zajímavé auto. Bylo pořízeno jako tréningový a city combat kchár pro mojí ženu, která za jeho volantem získává své první řidičské dovednosti. Z důvodu očekávaných ztrát na hardware bylo pro začátek zvoleno ojeté auto, což mi po letech poskytlo možnost účastnit se adventury Lov ojetiny.
Postupně odpadala různá, původně uvažovaná auta. Yaris nebyl nebyl za rozumný peníz v rozumném stavu a věku ku sehnání. Panda při bližším kontaktu byla ještě větší holobyt, než se dalo čekat a najít vybavenou verzi Pandy (u nás tvoří asi 0.0271% prodeje) v dobrém stavu byl neřešitelný problém. Micra je nám se ženou přišla tuze ohavná, Mazda 2 předchozí generace příliš důchodcovská a aktuální zase drahá (byť designově a technicky přitažlivá) na to, aby sloužila jako boxovací pytel. C3 – mě se líbí velké Citroeny, malé ale ne. Clio nepřesvědčilo pověstí. Fabia by nákladově a prostorově sice ušla, ale tak nějak mi přišla jako rezignace na cokoliv. Navíc cenám ojetých Fabií ani trochu nerozumím. Zkusili jsme i kolínská trojčata, která byla silně ve hře pro předpokládánou slušnou technickou úroveň a očekávané malé náklady, ale seznámení s realitou v podobě prolezení si bazarového P107 a následná jízda v Aygu, nás vyléčilo. Nakonec mě zaujal třídvéřový Colt s tříválcem z Krkonoš, od soukromníka. Pro zajímavost jsem byl i v Áčkách v Praze a v AutoESA tamtéž. Áčka mě celkem pozitivně překvapila, s trochou štěstí a paranoii se tam dá něco najít. Navíc se mě „ujal“ prodejce, který mě sice otravoval a nešlo se ho zbavit, ale jinak se zmrdsky nechoval. Celkem vypadal, že o tom něco ví (asi jsem nevypadal jako úplný koloušek) a dokonce mě u jednoho auta upozornil na vyměněný blatník, který mi při prohlídce unikl. Oproti tomu v AutoESA mě nezaujalo ŽÁDNÉ auto, personál si mě sice po několika maniakálně agresivních pohledech přestal všímat, ale z útržků keců, kterými krmili chudé rodiny, chystající se na pět let zadlužit koupí střepu mi bylo na grcnutí.
Raději jsem se sebral, vyrazil do hor a jel se podívat na Coltíka. Coltík sloužil jako auto na učení se dceři a synovi majitele a na drobné pojížďky, což nedávalo moc šanci na to, být spokojen. Ale líbilo se mi, že si majitel na nic nehrál, auto mělo nějaké škrábance, ani se nesnažil ho nějak naleštit a navonět, zato mělo málo najeto, ověřenou servisku a tak nějak mi přišlo, že by mohlo fungovat. Serviska, 38kkm, 2007 výroba, krycí jméno Myšák.
Takže Mitsubishi Colt šesté generace je v Holandsku vyráběný sesterský model Smartu Forfour. Třídvéřových Coltů je v průměrné české ulici asi jako účastníků Sjezdu rómských neurochirurgů. Na parkovišti tedy nehrozí, že budete obíhat stejná auta a zkoušet, které je vaše. Auto je celkem zvláštní tím, že je dosti krátké, vysoké a hlavně překvapivě široké. Vyniká to hlavně při pohledu z okna ve vyšších patrech, kde Coltík stojící v lajně s o třídu většími auty rozhodně nepůsobí jako úzký v ramenou. Auto nemá ani čumák, ani zadek, je to vlastně jenom pojízdná kabina ve tvaru kapky. U řady aut se říká, že mají kola v rozích karoserie. Colt šel ještě dál, protože zadní kola jsou narvaná tak dozadu, že to působí, že je tahá až za karoserií. Zvláštní je i půdorys vozu. Colt je nejširší v oblasti předních kol a sloupku a dozadu se zužuje s výjimkou blatníků zadních kola, která jsou z auta trochu vystrčena ven. Boční dveře jsou velmi dlouhé, takže se velice pěkně odírají. Vzhledem k délce dveří a výšce podvozku není problém dveře při nasedání zespodu promáčknout o vysoký obrubník (s úspěchem ověřeno). Na druhou stranu díky značné výšce interiéru a rozměrům dveří je přístup na zadní sedačky naprosto bez problémů.
Když už jsme u interiéru – jako v celém autě se lze i tady setkat se zajímavým přístupem: věci jsou tu buďto úplně výborné, nebo úplně naprd. Na nějakou umírněnou střední cestu, či kompromisy si Mitsu nepotrpí. Uvnitř najdeme hned dvě závažná porušení časoprostorového kontinua. Auto je uvnitř skutečně, ale skutečně mnohem větší, než zvenku. A co horší – kastlík u spolujezdce ve své pravé části obsahuje dlouhou, předluhou dutinu, směřující pod čelní sklo, která PROKAZATELNĚ končí 46 cm PŘED autem, aniž by to bylo vidět. Patrně je určena k uložení střel Javelin či Spike, kteréžto jsou vhodným doplňkem k plynulé jízdě v kolonách (musím se podívat, zda to má Mitsu v příslušenství).
Palubní deska je opakem před nedávnem popisované Alteii. Přestože je vyrobena s hojným použitím notně měkčeného plastu, působí velmi lacině. Altea a Colt jsou jasnými antipodními důkazy toho, že mantra našich motonovinářů: měkký plast = hodnotný interiér, neplatí. Uspořádání a designu nelze (až na jednu drobnost) nic vytknout. Tři samostatné tubusy ukrývají přístroje. Tříramenný volant vypadá velice hezky, má správné rozměry a dokud ho člověk nevezme do ruky, může si za ním připadat, jako v Lanceru Evo. Potom ale zjistí, že je vyroben z plastu tvrdosti zhruba na úrovni korundu a kluzkého jako člen Strany zelených, když má vysvětlit, v čem je ekologický či ekonomický přínos fotovoltaických elektráren. Ehm, kdybyste to náhodou nevěděli, tak z obou úhlů pohledu jsou totálně na hovno :-) Uprostřed, pod čelním sklem je display palubního počítače a rádia, dva kruhové výdechy klimatizace (motiv kruhu je v interiéru Coltu častý), rádio s řadou kruhových regulátorů a tlačítek a pod ním tři kruhové ovladače klimatizace s kruhovými tlačítku uvnitř těch kruhů, která ovládají klimatizaci, ofuk skla a vnitřní o-kruh. Tím končí středová konzole a dolů pokračuje jakýsi sloupek z šedomodrého fujtablu. Fujtajbl se po nastartování rozsvítí. Naštěstí to v zorném poli řidiče není a dětem se to líbí. Uprostřed toho sloupku je zásuvka (kruhového tvaru) a po stranách jakési kapsičky či kastlíčky, ze kterých všechno padá. Šatrpáka (s kruhovou hlavicí) vyrůstá z několika soustředných kruhů z gumového hnusu v barvě svítícího fujtajblu. Celé se to ale velmi jednoduše a intuitivně ovládá a kromě obráceně ovládaných stěračů je návod k autu čirou zbytečností. Na to, že jde o základní model městského vozítka vyrobeného v roce 2007 je výbava překvapivě solidní. Klimatizace, el. okna, centrál s DO, 4 x airbag, ABS, palubní počítač a rádio s MP3. Překvapí použití trojbliku na blinkrech a impuslního stahování el. okna. Zvuk rádia je podprůměrný, ale použitelný. To celkem rychle pochopily i děti, takže v Myšákovi se pouští Uhlíř – Svěrák, v Altei se dožadují Rammsteinů (momentálně vede Haifish a Weidsmann Heil), Manic Street Preachers (Tsunami) a System of A Down (Radio Video). Na dvou a sedmileté děti to ujde, co budou poslouchat až jim bude patnáct netuším…
Zpátky k autu. Jedna z hlavních slabin auta je spojena se sedačkou řidiče. Bohužel se po sklopení nevrací zpět do polohy, do jaké byla nastavena a navíc postrádá výškovou regulaci. To je u třídvéřového auta, určeného převážně pro ženy do města, dost silný handicap. Sedačky samy o sobě jsou na městské vozítko velmi slušné. Vypadají na pohled sice o dost sportovněji, než jaká je realita, ale v rámci kategorie jsou nadstandardní a i výlet nad 100km v nich lze ve zdraví přežít. Zadní sedačky jsou posuvné a při jejich zadní poloze je prostor vzadu až neuvěřitelný. Kecy o natažených nohách nejsou přehnané. Rozměry kufru nejsou nijak marnotratné a závisí hlavně na poloze zadních sedaček. Na nákupy stačí, nejsme typy, co při slevě na výběrový výčepní mok Klasik musí koupit šest bas. Jinak je interér celkem tmavý, plný plastů, které pro zavrzání nejdou daleko, ale přesto to auto působí velmi dospěle. Neumím to přesně a racionálně popsat, ale když v tom jedu, vůbec si nepřipadám, jako v levné nákupní tašce, kterou Colt pochopitelně je.
Pod krátkou kapotou, která kryje čumák, co tam vlastně ani není, je prázdno a dole asfalt. Halt, ne, pod předním sklem se krčí něco malého – pohon stěračů? A ne, je to motor. Poctivé tři válce a kousek nad jeden litr objemu. A že není vidět? Za to je slyšet! A umí tahat! 55kW s lehkým Myšákem umí překvapivě cvičit. Jako většina tříválců jde do otáček, ale přitom jede v takřka celém spektru. Pod dva tisíce otáček se nijak nevzpouzí a v pohodě z nich i na vyšší kvalty vyrazí výš. Nenaložené auto je schopno celkem s přehledem předjíždět tak do 100 km/h počáteční rychlosti. To není tak zlé. Dojem umocňuje zlověstný rykot a hřmění, deroucí se z pod kapoty. Ano, je to tříválec, na tlumící materiály zapomeňte (má je snad závodní Evo?) a výfukové svody jsou vedeny na straně ke kabině. Motor je opravdu hlučný (na druhou stranu celkem konstatně – řve prostě kdykoliv), ale má celkem příjemný, chraplavý zvuk, bez typického HTP „uiííí“ při přeřazování. Řve víc než HTP, ale dospěleji, ne jako sekačka, a nekvičí. Kdybych věděl, že to nemůže být pravda, tak bych řekl, že řve jako Roomster 1,6 16V, což je nejuřvanější auto ve vesmíru. Ever. Zato u pumpy je hej. Mimo město není zásadní problém jezdit kousek pod pět (není třeba se zvlášť snažit), podle Mitsu fora se dají spotřeby dostat i pod čtyři. To už ale nikoho ze zůčastněných nemůže bavit. Na druhou stranu více než šest litrů si Myšák mimo město nevezme, ani kdybyste mu říkali „za maminku, za tatínka…“. Ve městě, při krátkých pojížďkách se studeným autem, v kopcovitém terénu je to kolem sedmi litrů, bez snažení se. Když se budete jó snažit a pojížďky po městě budou trošku delší, spotřeba rychle poběží na šest litrů, ba i méně. Extrémista a eco-runner by s tím mohl jezdit tak kolem 4,0 l/100 km, ve městě kolem 5,5l /100 km. To už ale vyžaduje skills a nervy na uzdě a blíží se to tomu, jak jezdím s TSI Alteou, abych měl spotřebu 6,5 mimo město a 9 ve městě.
Řízení je (podle mě) schopné, přímé a rychlé. Navzdory malému motorku a vysoké stavbě se auto protáhne i malým kruhákem na trojku jako nic. Podvozek se ale nechá rozhodit příčnými nerovnostmi. Na hladkém asfaltě sedí Myšák (nejen s přihlédnutím k výšce) velice, velice srdnatě. Opravdu se s tím dají řezat zatáčky stylem, který by většinu aut srovnatelné kategorie uvedl do takových rozpaků, že by se šli raději schovat do křoví za krajnicí. Auto se sice celkem citelně nakloní, ale pokud je povrch slušný, tak není důvod něco řešit. Při rychlém střídání se má tendenci trochu zavlnit (asi krátký rozvor) ale je to spíš pocitové. Jen ty nerovnosti…
Brzdy brzdí. Ani dobré, ani špatné. Nástup měkký, postupně gradují. Při razantním sešlápnutí se umí překvapivě kousnout, bohužel to nezvládají mizerné gumy BF-Goodrich, které jsem na něj zakoupil. Prostě je to auto do města a žena ani na dálnici by s tím nejela rychleji, než 80 km/h :-) Řazení je sice přesné, ale tuhé, až běda. Možná je to stavem konkrétního auta, na kterém přeci jenom probíhá výcvik třetího nováčka za volantem. To ovšem Mitsu nese statečně s odevzdaností samuraje. Po ročním soužití se problémy neprojevily, při garančce nebyly v servisu shledány žádné problémy ani nic, co by se mělo v dohledné době rozloučit. Obecně je Colt považován dle servisů za jedno z nejspolehlivějších aut. Tak uvidíme.
Shrnu-li Colta, tak je dost specifický tím, že ač je to zdánlivě jen městské auto pro ženy, má úplně jiný charakter, než je obvyklé. Chová se neurvale a srdečně. Barbíně by klidně sklepal šminky cestou do butiku a ještě by si přitom zvesel pořvával. Ač přesně nevím proč, to auto mě prostě baví a je s ním více zábavy, než s dřívějším Hyu i30. Ten ačkoliv byl podstatně silnější, dynamičtější a zatáčkou uměl projet rychleji, dával celou dobu najevo takový nějaký nezájem o věc. Colt je opravdu „tak trochu jiné auto do města“.
Odpusťte extrémně infantilní konec „testu“, ale kdyby naše poslední auta uměla mluvit, tak by jejich zhodnocení ostřejší jízdy v zatáčkách znělo asi takto:
Hyu: „Jo, já ty zatáčky umím, ani sis nevšiml, jak jsem to projel rychle, ale mě to fakt nebaví! Vždyť je to trapný, puberťácký. Pust radši nějakou muziku.“
Mitsu: „Já vím, že musím dávat bacha, aby tam nebyly boule na asfaltu. A nemusíš mi připomínat, že navzdory pocitu, že jsme to valili 120 a byla to prča, tam nebylo ani osmdesát, ale mě to bavííí! Dáme si to prosím, ještě jednou? Co jsi říkal? Neslyším.“
Altea: “ Tý jo, dobře jsme to prolítli co? Gumy ani nekvikly. Co osmdesát? Přes sto dvacet tam bylo! Tak jsi měl vypnout rádio, možná bys zaslechl motor. Hele, dáme si to ještě jednou a vypráskáme někomu kožich, ju? Ale nejdřív se na to musím trochu napít.“
(11x známkováno, průměr: 2,45 z 5)