Scéna: Roztroušené cáry mlh, směrem dolů pohled na pánev s mírně zvlněnou krajinou.
J.A.K: (prolévaje hořké slzy s hlavou v dlaních) Jak se to mohlo stát? Jak to že i v mých milovaných Čechách to jde od desíti k pěti. Kájo! Sliboval jsi, že vzdělání bude zase ceněno a dostupno všem, pedagogové budou vážení a studenti budou po vzdělání prahnout, bude je i bavit – prostě škola hrou. (zvedne oči ke K.M)
K.M. : Co se ti nelíbí Johane? Vzdělání to nejsou rohlíky, jak si myslí Adam. Ale že jsi to ty znovu ti pomohu. Dnes v noci se by se ministrovi mohl zdát sen jak navrhuje zákon o síti neziskových školských zařízení, služebním poměru učitelů se zákazem stávky a jednotných učebních osnovách, a jak ho zákonodárci přijímají jednomyslnou aklamací.
(V pozadí se pohybuje postava, naslouchá rozhovoru a potřásá hlavou.)
J.A.K.: (se zřetelnou nedůvěrou v hlase) A tím se všechno vyřeší?
K.M.: Jistě , vzdělání je ku prospěchu celé společnosti. Kdo jiný než stát ho může zajistit?
(třetí postava se připojuje k J.A.K. a K.M.)
A.S.: (směrem ke K.M.) Charlesi, nezdá se ti, že jsi už nadělal dost škody?
K.M.: (opovržlivě) Ale, koho nám to sem dostrkala neviditelná ruka?
A.S.: (obrátí se směrem k J.A.K) Ejdžeji neposlouchej ho, sám přece vidíš jak to dopadlo.
K.M.: (k J.A.K) Varuju tě, nepouštěj trh do školství, nebo se stane jen výsadou pro buržoazii.
A.S.: (posměšně na K.M.) Dovol abych se zasmál, trh ve školství samozřejmě řádí i teď. Jak myslíš, že se zachová učitel, který má stejný plat ať učí dobře nebo špatně? Snaží se ušetřit si práci a fláká to, jelikož má tak více volného času. Nebo myslíš, že platy učitelů lákají ty nejlepší mladé lidi, aby šli studovat na pedagogy?
J.A.K.: (váhavě) No to zrovna ne.
A.S.: Přesně tak, nejvyšší platy mají staří veteráni. Ale když si nespokojení studenti stěžují na neschopného pedagoga, který učil mizerně už jejich rodiče, je vyhozen a nahrazen novým?
J.A.K.: (pokrčí rameny) No ono je těžké sehnat za něj náhradu a …
K.M.: Zase ta neviditelná…
A.S.. Přesně tak, jedině když si budou studenti moci svobodně zvolit způsob vzdělávání a penězmi vyjádří svoji spokojenost, tehdy a jen tehdy bude direktor motivován k tomu aby dbal na spokojenost studentů a měl zájem a zároveň možnost získávat schopné pedagogy.
J.A.K a K.M (unisono): To ale nebudou do školy chodit všichni!
A.S.. Ale samozřejmě že budou, vždyť máte zákon o povinné školní docházce. A pokud stát něco nařizuje, asi by to měl taky zaplatit. Ať ten váš government teda rozdělí peníze, co doteď cpe školám, jednotlivým studentům a ti už si za ně pořídí vzdělání jaké budou chtít. Něco jako ty vaše socialistický dávky, ale přímo na vzdělání. Pokud si dobře pamatuju aktuální kurs, tak by to dělalo něco kolem padesáti tisíc ročně na jednoho studenta. Záleží jakou úroveň vzdělání bude chtít government garantovat.
J.A.K: V tom pak bude nějaký rozdíl?
A.S. : Velkej. Je mnohem lepší, když peníze dostane škola do které chodí studenti, než když studenti chodí do školy, která dostane peníze. Navíc si každý podle svého uvážení může připlatit. Takže pokud chce lepší vzdělání nemusí čekat čtyři roky a doufat, že vyhraje strana, která to má ve volebním programu a dokonce splní co slíbila. Naopak, pokud si bude většina připlácet, těm byrokratům z governmentu by dokonce mohlo docvaknout, že si občané skutečně přejí lepší vzdělávání a přesunout prostředky do školství.
J.A.K.: Vždyť to tak skoro je. Školy dostávají peníze na žáka. Prostřednictvím normativů!
K.M.: A nijak zvlášť tomu ten tvůj trh neprospívá.
A.S.: (směje se) Good joke! Přidělování peněz prostřednictvím normativů spíš připomíná „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Čím více žáků škola přiláká, tím méně peněz na jednoho žáka dostane, tak aby škola do které nikdo nechodí mohla učitele zaplatit, a škola do které chodí hodně studentů nemohla pedagogům dát víc než schválené minimum. Navíc to platí jen o mzdách, školu jako takovou platí cityhall a to obvykle podle kvality anální sondy direktora.
A.S.: Co je vlastně škola?
K.M.: (ironicky) To je takový dům do kterého chodí studenti a učitelé…
J.A.K.: (pohoršeně) Škola jsou samozřejmě pedagogové a studenti, které pedagogové vedou a pomáhají jim při jejich vzdělávání. (zamyšleně) Vlastně ta budova a to ostatní je trochu podružné.
A.S.: Taky si myslím. Co třeba takové domácí vzdělávání? Rodiče učí své děti, ale aby bylo zákonu učiněno zadost, jsou děti přezkušovány, zda si osvojily žádané vědomosti. Musí ten člověk učit jen své děti, nebo by mohl učit i děti souseda? A proč vlastně nedostane za svoji práci řádně zaplaceno?
(K.M. nevěřícně třeští oči)
K.M.: Ale většina studentů se vzdělává ve školách. A co malé školy, ty by neměly právo na existenci, a co školy na vesnicích? Kdyby to bylo podle tebe zůstaly by jen velkokapacitní ústavy, na kterých by se akorát napakovali rádoby podnikatelé.
J.A.K: No víš, oni ti žáci, ani jejich rodiče taky nejsou příliš nadšení když zrovna jejich dítě chodí do velké školy, do třídy kde je přes třicet dětí. Pedagog se musí věnovat spíš udržení pořádku ve třídě, než učení a na výchovu mimo vyučovací hodinu škola prakticky rezignuje.
A.S.: Přesně tak, ti co musí studovat v přeplněných třídách by logicky měli dostat kompenzaci třeba v podobě kvalitnějších pedagogů. Ale je v tom i spoustu dalšího. Tím že student za vzdělávání platí a má volný výběr může jednoznačně vyjádřit jaký způsob vzdělávání sám preferuje. Zda domácí vzdělávání, nebo malé školy s malými třídami a přátelskou atmosférou, nebo raději velké ústavy s plnými třídami, ale dalšími službami ze ušetřené peníze. Na druhou stranu slučování škol vede k tomu, že studenti musí dojíždět, nebo dokonce bydlet v místě studia. Kdo hradí tyto náklady? Zřizovatel školy, který ušetřil na sloučení, nebo zrušení školy? Nikoliv, tyto nové náklady platí student, někdy government, ale z jiné kapsy.. Bylo tedy sloučení škol skutečně efektivní? Nepřevýší náklady a ztráta času na dojíždění prostředky ušetřené sloučením škol? Kdo ví? Dá se to zjistit jedině tak, že student bude ochoten zaplatit za vzdělání, které je blíže, více než za vzdělání, které může získat ve vzdálenějším místě.
K.M.: (uraženě) Malé školy v malých obcích a vesnicích mají objektivně vyšší náklady.
A.S.: To těžko. Školy ve velkých městech mají rozhodně mnohem vyšší náklady na získání budov a lidé bydlící ve městech mají obvykle vyšší životní náklady (hlavně na bydlení), takže pochopitelně žádají vyšší platy za stejnou práci. Respektive jsou ochotní dělat stejnou práci a bydlet ve městě, jen dostanou-li vyšší plat. Navíc tu bude možnost získat více žáků třeba tím, že jim škola přispěje na dopravu, nebo zařídí dopravu do školy.
K.M.: (už zoufale): Takže zavedeme trh do školství a polovina škol okamžitě zbankrotuje.
A.S.: Ty jsi ale ekonom na baterky. Samozřejmě že nezkrachuje. Naprostá většina škol funguje v nějaké vlastní budově a platba za vzdělání musí pokrýt jak náklady na mzdy a běžné provozní náklady, které se platí průběžně, tak i náklady na postavení budovy, které už vlastně zaplacené jsou. Takže naprostá většina škol bude mít naopak více prostředků, než bude okamžitě potřebovat. Ale škola, která bude chtít fungovat i do budoucna, nebo která by měla nově vzniknout, si bude muset spočítat, zda rozdíl mezi příjmy a běžnými náklady dokáže uhradit náklady na investice. Dosud goverment prostředky na investice rozděluje dost chaoticky. Účastníci volného trhu však vzájemnou interakcí jednoznačně určí zda jsou důležitější investice do vybavení, nebo zda by bylo výhodnější věnovat prostředky raději na platy pedagogů.
K.M.: (obrací k J.A.K) Prodají rodinné stříbro, zprivatizuji Karlovu univerzitu.
A.S.: Není potřeba nic privatizovat. Vlastníků škol je spousta, jen malý počet vlastní stát, a dokonce už je pár soukromých škol. Další soukromé školy budou přirozeně samy vznikat, zejména ty o které je momentálně největší zájem a zaplní mezeru po školách, o které zájem nebude.
J.A.K.: (k A.S.) Myslíš že by to opravdu fungovalo?
A.S.: No bude potřeba překonat odpor ouřadů na ministerstvu a na krajích, kteří mají teplá místečka, takže se bez boje nevzdají. Jistě vznikne i panika mezi pohodlnými pedagogy, kteří v zájmu sebezáchovy, pardon v zájmu studentů, začnou organizovat stávky, ale je tu naděje, že studentů je víc, ti o nic nepřijdou, a naopak se jim zlepší výběr a kvalita vzdělání.
K.M.:(hystericky) Běžný student nebo rodič není odborník, a nedokáže dostatečně kvalifikovaně rozhodnout co je pro něj nejlepší!
A.S: Když se dokáže rozhodnou jakou si má koupit televizi bez vzdělání elektrotechnika, když dokáže zvolit politika bez ekonomického, právnického, sociologického vzdělání jistě dokáže i tohle.
K.M.: Liberále!
A.S.: Komunisto!
(K.M. a A.S. odcházejí a nechávají rozhodování o snech ministra na J.A.K.)
(Zatím nikdo nehlasoval)