Hra kouře a zrcadel - zpět na článek

To JM:
Ano, o tomto jevu jsem už slyšel i četl. Přijmou jednoho-dva fakt schopné lidi, třeba se čtvrtstoletím praxe přímo v daném oboru. Potom si zavolají na „neformální schůzku“ všechny ty čerstvé absolventy a normálně natvrdo jim nařídí, aby „vysávali“.
Pokud není člověk úplně neschopný v komunikaci, tak to lze, často i za pomoci dobrých duší firmy, dobře rozpoznat. Třeba podle toho, že do příchodu těch machrů měli mladí všecko fpiči – a naráz začnou být náramně zvědaví, co-proč-jak-čím atd. A prý je dobrý si to hlídat..
To velmi ostře koresponduje s mou dlouholetou zkušeností z RTVS. My jsme sice byli už ze školy drezírovaní k úplnému pochopení funkce, logickým úvahám, chování součástek a tím i úplně samostatné práci. Téměř kdokoli z nás, si proto mohl hned po škole sednout „za ponk“ ve kterékoli RTVS, protože třeťák probíhal: týden odborné výuky-teorie obvodů, součástek atd. a týden praxe na dílnách, kde si každý mohl ověřit v praxi, že s nabitým elytem 200uF/350V moc srandy není :D a jak co pracuje, případně nepracuje a jak to přinutit, aby pracovalo, jak chci já.
Takto to šlo i celý čtvrťák s tím, že poměr teorie + běžný předměty vs. praxe se změnil na týden teoretické výuky a 2 týdny praxe na školních dílnách s tím, že MOV, fakt machři, nám chystali ty nejbizarnější chytáky a „špeky“, co nás v praxi pak mohou potkat.
Extra sekce byly RP flaškové i polovodičové, domácí/zahraniční/sovětské TV všeho druhu, extra byly R/TV vysílače a zpracování signálů, extra elektroakustika, extra záznamová technika a úplně extra měřicí technika. Najdeš/spravíš akorát hovno, když neumíš změřit to, co potřebuješ..
Bylo to všechno zaměřený čistokrevně na servisní a instalační praxi a oproti jiným slaboproudým oborům jsme tenkrát asi nedocenili, že nás moc nezatěžovali klasickými předměty /ale běda, jak to u matury nebudete umět!/ ve prospěch odbornosti. Prostě super, mít kluka a ta škola ještě existovat, tak ho jinam nepošlu.
Ale poctivě přiznávám, že mě samotného a pár spolužáků to hrozně bavilo, už od nějakých 8-9 let. Školu tohoto typu jsem měl /vedle rožnovské vakuovky/ vysněnou a splnilo se mi to – a tak jsem nasával jak houba a stačilo to, co řekl MOV, co nám ukázal, nebo co jsme si sami na sobě vyzkoušeli.
Všechny troje prázdniny, jsme měli oba měsíce povinný praxe na budoucím pracovišti, tam už za tarif D6, ale nikdo s náma nediskutoval. Tady máš od přijímací techničky aparát, základ potíží je popsanej na opravence. Víš, co máš dělat a ne, že do toho budeš čumět půl dne a „oklepkávat“.
Budoucí zaměstnavatel /smlouva, hradil vše spojené se školou, s dojížděním..sakumprdum, později i řidičáky/ – tu naši prázdninovou praxi dost vítal. Tak logicky – stálí zaměstnanci /12/ si o našich prázdninách vybírali dovolený a skoro neměl kdo dělat.
To jsem ale zbytečně odbočil.
Když jsem nastoupil do práce, přišly špeky. Říká se tak zákeřným, nepravidelně se projevujícím závadám některého obvodu, jejich nalezení je zdlouhavé a kouří se Vám z palice, protože jste proměřili už úplně všecko a dělá to furt. Tehdy nebyly chladicí spreje a speciální měřáky, kterými bylo možno měřit i přechoďáky řádu desetin ohmu, nebo dokonce funkci zapájených součástek. Ty všelijaký přípravky jsme si pak vyráběli k usnadnění práce sami.

Chtěl jsem tím textem výše naznačit hlavně to, jak jsme byli do velké míry samostatní, že nebylo třeba nás vodit za ručičku a vysvětlovat funkci mazacího oscilátoru v B4.
Co bylo tím hlavním a tehdy běžným, co už dávno neexistuje – a kdo by s tím dnes začal, je sebevrah:
KDOKOLI z nás, tří „mladých“ šušňů přišel za „starým“ se slušnou prosbou, že si neví rady s atypickým špekem, nebo chováním – tak „starý“ bez keců vysypal, co za ty roky věděl a často šel i pomoct, když to byla třeba v rusáku fakt úporná věc, způsobená VŽDYCKY nějakou pičovinou za pár kaček, co obnášela po nalezení pár minut na uvedení do řádného stavu.
NIKDO ze „starých“ nás sice za ručičku nevodil /nebylo to třeba/, ale když jsme se topili ve špeku, bez keců a nějakýho utajování „fíglů“ vysypali, co věděli a často ještě hodně navíc.
To už by dneska nebylo možný. Nebo jen v typicky rodinný firmě, kde otec/brácha radí mladšímu, protože rodina.
Tohle všecko šlo komplet do píči a mě to hrozně mrzí.
Rád bych dnešním mladým vrátil všechno to, co pro mě, jako pro „mladého“ tenkrát udělali „moji staří“. Oni často vypadali, že s nima nehne ani jaderný výbuch, ale stačilo přijít, slušně poprosit a dostali jste takovou nálož informací, že to někdy nešlo pobírat. Nestalo se, že by Vás některý poslal do řiti, že to máš umět, že když si to najdeš sám tak se nejvíc naučíš apod.
Jenže tady šlo o vyslovený špeky, což je typ závady, nad kterou vlasy vstávají hrůzou, protože jste udělali už všecko a nic se nezměnilo, nebo je to dokonce ještě horší.

Tak tohle se prý už dneska nenosí a kdo to třebas i udělá, je dement a sám proti sobě.