Houska a kyseley ksicht…

Featured Image

Tak jsem si dnes šel koupit pečivo. Nakupuju po ránu v pekárně, protože mají za prvé otevřeno celkem brzy a za druhý to většinou opravdu chutná jako housky, chleba atd.

Těšíc se na koblih, nebo třeba mazancovou housku, vlezl jsem do obchůdku na metru –C– opatov. Pro nepražáky – metro je vlak, kterej jezdí skoro pořád tunelem a není to motoráček ;-)

Přišel jsem tedy k tomu obchůdku. Vida velkou frontu, zůstal jsem v časném raním čase stát před pekárnou a v chladu čekal, až se uvolní místo a já budu moct zalézt do té místnosti, vonící všemi druhy pečiva. Fronta nějak nepostupovala a tak jsem se rozhlížel. Bohužel pro čtenáře, jsem nic zajímavého neviděl. Asi jsem měl trošku víc otevřít oči. Přece jenom jsem ještě trošku spal…

Konečně se symetrická paní (asi metr na výšku, asi metr na šířku) vyhrabala s taškou od pultu a fronta se pohnula. Paní měla tašky napěchované tak, že jsem se nejprv ulekl, zda na mě ještě zůstalo nějaké to jídlo. Paní to na mě asi poznala a hodila po mé osobě pohled, který kdyby mohl, vraždil by… ale já si z toho moc nedělal. To proto, že jsem fakt ještě nebyl probuzený.

Konečně jsem uvnitř (to jste se načekali, co?) a začínám bystřit. Za prvé se mi sbíhaj sliny a za druhé je tu směska zajímavých lidiček. Je tu jedna slečna, která asi zrovna vypadla ze Superškvár bravo – omlouvám se, netuším zda ještě vychází, potom tu máme dělníka, který se baví se svým parťákem a oba jsou nejspíš UK – nemyslím tím anglány. A co nás v tuhle chvíli zajímá nejvíc, tak je prodavačka.

Prodavačka by měla být osoba, která zprostředkuje prodej zboží přes pult, řekne vám kolik jí dáte a když jí dáte víc, tak vám vrátí. To vše by z obou stran mělo být provázeno nějakým pozdravem, poděkováním, popřípadě úsměvem a rozloučením. Nevím co se dělo do té doby, než jsem přišel na řadu – v úhlu mého zájmu byla slečna, ač navlečená do zvláštního hábitu, celkem pohledná.

Jsem na řadě a říkám jako klasicky Dobrý den. V odpověď mi přijde prodavaččino „Tak co?“ sdělil jsem jí tedy co bych si přál a začalo představení s názvem: Jak co nejotráveněji nabrat trochu pečiva a dělat u toho různé kyselé ksichty.

Na prodavačce bylo upřímně vidět, jak jí ta práce nebaví a neuspokojuje. Tvářila se na mě jako: Vyliž si blbe, ty stejně vypadneš a já tu budu nandavat housky celej den, nebaví mě to a nikdy mě to bavit nebude. V tom případě mám pro paní/slečnu/kyselýho ksichta nápad. Milá dámo, dejte výpověď. Když vás člověk pozdraví, měla by být slušnost mu to přinejmenším oplatit nějakým Dobrý den, nebo něco podobného a ne otázkou „tak co?“. Já vám nedávám službu tím, že jsem si k vám přišel utratit svoje peníze a nešel jsem do toho obchodu naproti. Kdybych já na své pozici v práci vypadal jako vy, tak jsem letěl už dávno. Žádného z mých klientů nezajímá, že jsem měl blbej den, týden, život… I když jdu do Hypernovy – ano i tam chodím nakupovat – tak si vyberu pokladnu, kde sedí brigádnice. Za prvé je to slečna a za druhé je to většinou brigádnice a ještě se na člověka usměje, pozdraví a je zkrátka příjemná. Ne jako zaměstnanci, kteří tam sedí už 3 roky a dávaj na sobě jenom znát, jak je ten zákazník otravuje…

Lidi, přece zákazník tu není pro vás, ale vy pro zákazníka. Jediné, kde to snad i platí je vlezdoprdelící McDonald, ale to už je možná až moc podlejzací podnik…

PS: Vím že tam ta paní pracuje již déle, jenom jsem se tam vydal po delší přestávce a nevěděl, že tam ješte pracuje. Na lidi se tváří takhle pořád, jako by jí uletěly vosy k sršňům…


19.09.2004 Eiffel
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
70x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!