Horký letní den

Featured Image

Obraz první: Obtloustlý čerstvý čtyřicátník Jan Podrazník, pracovník oddělení správního řízení Odboru dopravních přestupků Magistrátu hl. m. Prahy, se po obědě protáhl ve svém křesle.

Znuděně si prohlédl další spis a v duchu se naštval: „zase není vůbec k rozeznání obličej…jak po mně sakra můžou chtít nějakou výtěžnost pokut, když mi cpou takovýhle materiály“.  Navíc už od rána musel „zamést pod stůl“ 10 přestupků různých VIP person chráněných „těma nahoře“ a to mu pěkně zhoršilo průměr.

Chlapík, co na vyzvání vstoupil, mu byl nesympatický již od pohledu. Podrazník před něj přistrčil tiskopis „poučení o podání vysvětlení“ a rozehrál svoji starou osvědčenou hru na hodného a zlého policajta. Upřeně si prohlížel fotku z automatického radaru s rozmazaným obličejem a očima neustále přeskakoval mezi fotkou a obličejem údajného „provinilce“, pak se vítězoslavně usmál a pravil: „než začneme oficiálně, chtěl bych vám říci, že nic nesnáším více než lež a vykrucování“.

Na tuhle fintu mu většina jeho „klientů“ skočila a i když by jim nebylo možné podle fotografie nic dokázat, v následném správním řízení se přiznali a podepsali, že dne XX v YY hodin řídili vozidlo VVV a dopustili se přestupku. Tenhle chlapík však byl zřejmě z jiného těsta. Pravil, že nejprve požaduje ústní poučení o podání vysvětlení a pak že požaduje nahlédnout do všech materiálů včetně fotodokumentace. To Podrazníka rozčililo o to víc, že věděl, že dotyčný na to má právo. Rozčilením se mu udělalo silně nevolno a urputná bolest pod pravým žebrem neklamně zvěstovala vzpouru těžce zkoušeného žlučníku. Viditelně zbělel a prakticky bezvládně se sesunul ve svém křesle. Dál už si jen pamatoval, že ho nakládají do sanitky a poslední slova lékaře: „rychle, leje nám to asi dovnitř….“

Obraz druhý: Čerstvý padesátník Karel,  správce počítačů a sítí na vlastní noze, se svým Berlingem právě přesouval od jednoho zákazníka k druhému. Jel v klidu, vědom si toho, že po Praze se těžko něco uspěchá. Navíc si byl vědom fatálních důsledků případné ztráty řidičského oprávnění vybodováním na jeho podnikání. Jezdil tachometrických 55km/hod a před semaforem raději gumoval, než by projel na červenou. Přestože měl na svém řidičském kontě jistě přes milión kilometrů bez nehody, byl navíc nedobrovolným majitelem 4 bodů nedávno „získaných“ v řetězové havárii na dálnici. Sice byl přesvědčen, že kdyby nedostal tu ránu od dodávky zezadu, že by byl býval do auta před sebou nenarazil, ale dokazujte to dvěma nasraným nestíhajícím policistům, když máte nabouraný předek i zadek.
Karel odbočoval na světelné křižovatce vlevo a pomalu pokračoval. Nerozjížděl se rychle, protože dané místo znal, a věděl, že po cca 150 metrech přijde křižovatka se semaforem, kde vždy stačí skočit červená. Již mnohokrát Karla napadlo, proč tam ten semafor vlastně kdosi postavil. Vlastně si vůbec nepamatoval, že by někdy někoho viděl ve volném směru projet nebo přejít, a to tudy jezdil několikrát týdně. Částečnou odpověď mu dávala kamera umístěná na prvním sloupu veřejného osvětlení za křižovatkou. Najednou tóny radia Beat linoucí se z reproduktoru přehlušilo houkání sanitky. Karel zkontroloval okolí a zjistil, že za ním jede vysoké Ducato a za něj se do pasti dostala houkající sanitka. Vlevo byl určitě přes 35 cm vyvýšený tramvajový pás a vpravo chodník se zábradlím. Karel nezaváhal ani vteřinu, zpomalil, několikrát se rozhlédl a vjel do křižovatky na červenou, zařadil se co nejvíce doprava a dopředu, aby se za něj vešlo Ducato. Přátelské pobroukání sirénou a palec nahoru vysunutý z okénka spolujezdce v sanitce dodal Karlovi pocit dobře vykonané práce. Sanitka s Janem Podrazníkem mohla dorazit do nemocnice včas….

Obraz třetí (o necelých 6 měsíců později): Mírně pohublý Jan Podrazník, pracovník oddělení správního řízení Odboru dopravních přestupků Magistrátu hl. m. Prahy, se po obědě protáhl ve svém křesle. Naštvaně si prohlédl další spis a v duchu se nabudil: „zase kvůli mé nemoci málem zůstal v ulicích silniční pirát“.  Nedávno byl totiž na operaci se žlučníkem. Marodil více než měsíc. Sanitka ho odvezla rovnou z práce a doktoři říkali, že to stihli opravdu v poslední chvíli a že mohl při převozu klidně i zemřít. Doháněl tedy svoji agendu a bylo mu proti srsti, že by někdo měl „proklouznout“ jenom kvůli včas nezahájenému správnímu řízení. Navíc byl shora neustále zásobovaný VIP jmény pro „zametení přestupku“ pod koberec ale zároveň musel plnit procenta „usvědčených“ hříšníků a hlavně kvótu vybraných pokut.
Chlapík co na vyzvání vstoupil, mu byl nesympatický již od pohledu. Podrazník před něj přistrčil tiskopis „poučení o podání vysvětlení“ a ani nemusel rozehrávat svoji starou osvědčenou hru na hodného a zlého policajta. Na fotografii z jeho oblíbeného semaforu na něj zcela jasně vzhlížel vstoupivší hříšník. Vítězoslavně se usmál a pravil: „než začneme oficiálně, chtěl bych vám říci, že nic nesnáším více než lež a vykrucování“.

Chudák Karel mu ovšem nebyl schopen vysvětlit, že za tím Ducatem, jehož SPZ byla na všech fotkách bezpečně zakrytá Karlovým Berlingem, je schovaná houkající sanitka a že tím pádem není silničním pirátem jezdícím na červenou … a protože to byl v tomto roce jeho již druhý vážný dopravní přestupek (za 4 body a více) byl Karlovi zcela v souladu se zákonem odňat řidičský průkaz na 12 měsíců.

Jak dopadlo Karlovo podnikání a jaké důsledky to na něho v jeho věku mělo, není třeba dodávat. Důležité je ovšem to, že nás bodový systém v kombinaci s automatickými kamerami od takhle nebezpečných silničních pirátů ochrání žeáááno.


16.08.2009 Luděk

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
101x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017