… a krásné časy výběru nového auta.
Chtěl bych se podělit se čtenáři tohoto webu o trojí zkušenost. Tedy – jak jsem vybíral své nynější auto, jaké zkušenosti jsem s ním udělal a jak uvažuji o dalším vozítku. Smyslem není ohromit nějakými převratnými pravdami, postupy či zjištěními nebo někomu vnucovat vlastní vkus. Účelná a poučná by v tomto ohledu mohla být následná diskuse, neb v ní se objeví řada „záblesků pravdy“, zajímavých postřehů, nových informací a zkušeností.
Dobrovolně přiznávám, že v oblasti automobilů jsem něco jako poučenější laik a motoristický fanda, i když před drahným časem jsem se hodně těsně ochomýtal kolem ladění dvoutaktů a silničních závodů. Od té doby se však časy hodně, hodně změnily :-).
Dodnes jsem vlastnil celkem sedm automobilů s proběhem 400K +, chronologicky takto: Š 110 R Coupé (tehdy úžasné brko), Š 130GL pětikvalt (pamatuju jak ho v Německu zvědavě a téměř nevěřícně okukovali, jako by chtěli říct – jak něco tak bizarního může vůbec jezdit), VAZ 2103 (v té době docela dobré, Fiatem inspirované auto s 1,5 litrovým motorem). U něho mně zůstal v paměti následující střípek: sehnali jsme kdesi bony a auto kupovali v Tuzexu. Nová auta byla uskladněná kdesi venku na nezpevněném pozemku. Bylo jaro a všude plno tajícího sněhu a bláta. Aby si prodavač nezasral boty v tom maglajzu, skákal v bagančatech z kapoty jednoho nového auta na další nové auto, hupky dupky a tak se nutnosti brodit se elegantně vyhnul. Hovado. A nakonec tři Škodovky, všechny shodně začínající na F (Favorit – tehdy koupený na pořadník, Felicia a Fabia). No, žádné velké vítězství, žádné Paříže, ale sloužily docela věrně.
Výběr auta 2003
Co bych ještě chtěl zdůraznit dopředu je fakt, že čas vybírání nového automobilu chápu jako čas potěšení, sváteční. Člověk může všelijak mudrovat, studovat prospekty, srovnávat parametry, ceny, roadtesty, navštěvovat dealery a neskonale se těšit, jak pěkného služebníka si nakonec vybere. Na druhé straně se někdy sám sobě divím, kolik energie jsem schopen tomu obskurnímu procesu obětovat. Nejostřeji si to uvědomím, když mně třeba kolegyně z práce řekne – „a já ti ani nevím, co my to teď vlastně máme za auto, jen vím, že je modré. Že by to by Peugeout? Nevím, možná je to ale Volkswagen, těžko říct :-)“. Úplně odzbrojující: tváří v tvář takové zkušenosti mám tendenci si říkat – stojí ti, vole, za to nad tou plechovou a navíc neskutečně drahou konzervou takhle mudrovat? Vše asi nějak souvisí s odlišným kulturním chápáním automobilu v Evropě a USA. Zjednodušeně – v USA jsou to daleko víc jen obyčejní služebníci, proto musí být co nejjednodušší s automatem a tak, zatímco v Evropě je to daleko více jakási extenze majitele, statusotvorný, prestižní symbol a prostředek soutěžení. S nelibostí často pozoruju, jak strašlivé emoce na webu vyvolávají diskuse o autech, jak jsou lidé odlišných názorů ochotni útočit na druhé, urážet je, spílat jim etc. etc.
Na počátku roku 2003 jsem měl našetřenou nějakou korunu (něco také káplo z prodeje Fábky) a tak jsem se rozhodl nalíznout již konečně něco málo většího než úplně malé auto. V úvahu tehdy přicházela v zásadě čtyři auta: Š Octávia, Peugeot 307, Toyota Corola a Honda Civic. Neuvažoval jsem o VW Golfu, stejně tak jako o Opelu Astra a Fordu Focus, všechny modely už totiž pomalu dobíhaly a chystaly se nové. Z jakýchsi – patrně i značně iracionálních důvodů – jsem neuvažoval ani o dalších značkách jako je Renault Megane, Fiat Stilo, Seat Cordoba, Nissan Almera, Citroen Xara a dalších. Dostmožná to jsou dobrá auta, ale z mně neznámých důvodů prostě nějak nepřitahují.
Jako první z výběru vypadla Octavia. Prozaický důvod. Byl jsem se na ni podívat, zkusil jsem si sednout dozadu a co mě značně udivovalo, byla nutnost otáčet nohu o 90 stupňů tak, abych ji „naúzko“ dostal do škvírky mezi předním a zadním sedadlem. Když jsem si sednul dozadu, připadal jsem si tam svázaný jako Kajínek. Bye, bye, vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Kvality dalších tří aut se zdály být značně vyrovnané – Peugeot 307 byl v té době nový, mrkatý, neokoukaný, auto roku, zkrátka šik. Toyota Corolla – kralovala a kraluje v žebříčcích spolehlivosti a pak Honda Civic, nekonvenční a prostorná. Zde už byla volba nadmíru těžká, protože se jedná o srovnávání ne přímo srovnatelných objektů, rozměrů, výbav, cen, tvarů a kvalit. Následovaly prospekty, ceníky, návštěvy u prodejců, internetové brouzdání. Nic však nepřinášelo nějakého jasného favorita. Na svých toulkách po síti jsem narazil na člověka, který se mně zdál orientovaný, sympaticky a poučeně psal pro nějaké motoristické časopisy a internetové servery. Poprosil jsem ho o radu, jak on by při svých zkušenostech viděl mou „svatou trojici“. K mé hloupé otázce (neb v poslední instanci je to asi otázka individuálního vkusu, potřeb a preferencí) přistoupil neobyčejně zevrubně. Sepsal mně kvalitativní i kvantifikované srovnání, ze kterého vyšel vítězně Civic (pokud by vás zajímalo, najdete ho zde). Vítězství však nebylo nijak drtivé a jisté pochybnosti zůstaly. Co mě ale dostalo, byla návštěva prodejny – nejenže jsem tam s velkým překvapením našel jednoho „vzdáleného“ známého. Ten se navíc ukázal jako pravý Bůh Obchodu, automobilový Car a Mogul. „Pane sem a pane tam“, takový ten kšeftmon, co by z jalové krávy tele, dostmožná i dvě dostal. „No já vám řeknu, pane, ten motor, pane, no to je úplnej klenot, ta čtyřventilová technika, proměnlivý časování, Ví-TEC, ten jezdí jak vítr a podívejte se na ten prostor, rozvor to má jen o centimetr menší než Passat. A cenu vám také uděláme a zkusíme, jaké doplňky bychom mohli dát jako bonus … a – a – a“. A už byl ptáček chycený. Odvezl jsem si domů nového služebníka v modré metalíze, 1,6 VTEC, 81 KW (110 k), klima, 4 airbagy. Co jsem však docela úkorně postrádal, byl palubní počítač: údaje o spotřebě a venkovní teplotě jsou docela praktické. Zde Honda vydávala nouzi za ctnost. Prý do aut tyhle krámy nedávají záměrně, protože bezpečnost především a tyhle věci odvádějí řidičovu pozornost a svádějí na scestí :-).
Zkušenost s Civikem
Kdysi užívala Minolta pro své tiskárny takový hezký reklamní slogan: tiskne a tiskne a tiskne. Volně bych si ho dovolil modifikovat a použil pro Civic – jezdí a jezdí a jezdí. Budu ho mít již tři roky, ujeto 60 tis. km. Průměrná spotřeba (při 90 – 120 / 120 – 140/150) se pohybuje kolem 6,8 ltr. Měnil jsem jen gumičky do stěračů a vrzala hydraulika spojkového pedálu, tu mně v servisu ochotně vyměnili, neb dávají tříletou záruku. Jinak OK. V zásadě se tak nějak potvrdilo to, co mně kolega sepsal. Výborný motor, který jede, když na něj šlápnete (s TDI stačí držet krok) a je hodně úsporný, když ho člověk nehoní. V Rakousku, kde hrozí teuro-pokuta, jezdí v pohodě za 6. Plochá podlaha bez středového tunelu, hodně místa vzadu na nohy, trošku extravagantní, ale přesné řazení na přístrojové desce. Abych nezapomněl – něco klepalo v přístrojové desce, to opravili jen částečně. I nyní je to slyšet, ale jen na skutečně velkých nerovnostech. Sumasumárum spokojenost. Jako negativum bych ale viděl absenci nějaké pohotovostní poruchové služby a řídkou síť servisů, ale to je spíš psychologický problém, neb zmiňovanému dealerství údajně za poslední 3 – 4 roky zůstal na silnici stát jediný Civic a to proto, že majitel tam cosi sám neodborně domontovával (jak jsem koupil, tak prodávám). Má také jen velmi malou odkládací skříňku, ani autoatlas tam pořádně nevejde, ledaže by člověk měl nějakou kolibří edici. A celý vnitřek je jednoduchý, spartánský, to se taky nemusí každému líbit. Auto by sneslo šestikvalt, motor poměrně dost točí a při vyšších rychlostech 140+ je už dost hlučný.
Výběr nového auta 2006
V únoru 06 mně končí leasing, auto prodám a zkusím něco jiného. Smyslem není vyměnit opěvované auto za jiné opěvované auto, ale spíše optimalizovat daňový základ tak, aby Zdeněk Škromach neměl příliš mnoho stupňů volnosti pro své sociální experimenty a nové nápady, jak přilepšit těm, co sedí celý den doma, lokají jeden lahváč za druhým a nadávají na poměry. Oproti 2003 se doba zase dosti změnila. Strašlivá konkurence, všude plno nabídek, akcí, vylepšení, technických novinek … doplňte dle libosti. Nutno zase vzít nějaké síto. Několikrát jsem ho potopil do tržního automobilního rybníku a zatím v něm zůstaly v Octavia II a Mazda 3. Později se k nim přidala horká novinka předvedená na zářijovém Frankfurtském veletrhu – Honda Civic 8. generace. Původně jsem o ní vůbec neuvažoval, neb její uvedení na trh nebylo vůbec jisté. Golf mně připadá takový moc „pořád stejný“ a konzervativní, to samé platí o studeném OPEL Astra. Focus, nevím, může to být dobré auto, ale mně nějak nepadá do oka. Samostatnou kapitolou je Renault Megane sedan a vůbec všechny ty nynější akce kolem něho. Na brněnském Autosalonu jsem se ptal vystavovatele, který mně hned nutil vystavovaný model za 610, že by mně ho nechal za 490, proč dávají tak ohromné slevy (80 – 120 tis.) na ta jejich auta. Prý aby podpořili prodej neprodávanějšího auta v Evropě. To mně znělo tak nějak ne úplně logicky, ale budiž. Koupil ho kámoš, co původně stálo kolem 550k dostal za 450k, 1,5 Tdiesel 100 k, co by měl jezdit za 4,5 (jezdí zatím za 4,9, ale jezdí jako připo**aný, jak jsem měl možnost při ukázce vidět), klima, airbagy a tak, všelijaké další krámy. Staví mně ho v práci na parkoviště pořád před okno, asi abych měl o čem přemýšlet. Jiný můj zasvěcený kolega shrnuje svou zkušenost s Megany takto: „Pěkně děkuju za takový auta… A pozici nejprodávanějšího auta nechápu. Mají úplně na houby řízení, zoufalý řazení a průměrný motory. Ale lidi jsou stádo…“. Také ve statistikách spolehlivosti ADAC, TÜV nebo oblíbenosti JDPower nevychází úplně nejlépe (viz [1], [2], [3]), žádný Paříže.
Mazda 3, líbí se mně, dobré jsou reference. Test, který se zdá být docela nezaujatý a objektivní (i když, samozřejmě, kdo ví), ji favorizuje – viz [1]. Má ji kámoš, spokojenost, svezl jsem se s ní, sympatická, pěkně sedí, docela živý motor, pěkná, mrkatá, hezčí jako sedan než hatch. Nějak se ale prý nemůže dostat pod 8 litrů, třeba si motor časem ještě sedne.
Octavia II. Je pravdou, že to není nějak moc exciting auto a jezdí jich hodně, na druhou stranu třeba vyhrála soutěž WhatCar (hledačům Pravd o autech si dovolím doporučit dobrý a uznávaný britský server www.whatcar.com) o nejlepší rodinný automobil; však se s tím Škoda taky všude pěkně chlubí. Hlavní vadu na kráse bych viděl zejména v motorech. Osmiventilová 1,6 asi nebude nějaký drsný trhák na takové auto, FSI mlsně pošilhává po 98-ti oktanovém benzínu a ty diesely, nevím, s těmi nemám zkušenost. Na jednu stranu přitahuje vysoký kroutící moment, na druhou stranu odpuzují známé nešvary jako je vyšší hlučnost, chvění, kouření, vyšší hmotnost auta, menší účinnost topení a tak, všichni asi znají. A dvoulitry jsou už hodně drahé, ručení k tomu.
Úplně mě dostala následující kachna, která ohlašovala spojení Hondy a VW. Už už jsem se chystal jít pro O2 s motorem VTEC od Hondy, cha chá. Ale po chvíli jsem si uvědomil, o jaké datum zveřejnění zprávy se jedná :-)) Osobně bych však nic proti takovému sňatku neměl.
No a pak je tady nový Civic. To je ale zatím velká neznámá. Designem se mně velice líbí, slibně také vypadá úplně nový motor VTEC 1,8 se 140 k a sériovým šestikvaltem. Honda také asi opustila svou asketickou podobu a doufejme, že – dříve odpíraný – styling palubní desky ala „hvězdné války“ už řidiče nebude tolik svádět na scestí. Ale prognózované ceny jsou zatím nejisté a mnohé další je ještě opředeno nejasnostmi a dohady. Rozpaky také budí vlečená zadní ramena u nápravy, jak jsem kdesi vyčetl.
No a tak si to zatím všechno pěkně užívám. Pak, až člověk nakonec přece jen něco koupí, doba radosti končí. Každý krám má své mouchy a každá návštěva benzínky, zvláště v této době, je značně traumatizující. Jan Kraus včera v televizi trefně poznamenal – byl jsem pro benzín a měl jsem dojem, že platím za všechny stojany dohromady :-)).
Tak se tady mějte všichni pěkně, taky si to všechno užívejte a třeba se ozvěte s nějakými zkušenostmi!
Pokud pominu design, který je opravdu velmi subjektivním kritériem a v němž byl posuzoval nejvýše 307, pak Civika a nakonec Corollu, nezbývá, než se vrhnout rovnou na interiér, který do jisté míry odráží styl, jakým všechny tři automobilky auta dělají.
P307 – hraje hodně na efekt designem, velkým množstvím měkkých plastů a velkou výhodou je podélně stavitelný volant. Trochu hůř s bočním vedením jsou na tom sedadla a tradičně „na houby“ je řazení, a to nejen chod, ale i dráhy. Nijak přesné není ani řízení, je znát, že auto reaguje na pohyb volantu s mírnou prodlevou. Momentálně nejsem vůbec schopný říci, zde je vzadu více místa pro hlavu a kolena než v corolle, ale to už si můžete lehce porovnat.
Corolla – Japonci si patrně myslí, že cesta k evropským peněženkám vede přes evropské tvary, takže podle mého z trojice nejohavnější krabicoidní interiér není zrovna mým favoritem, ale je zde taktéž řada měkčených dílů. Řízení je o něco málo přesnější než u 307, řazení pak o chlup lepší. Také sedačky mají lepší boční vedení. Ovšem zkuste si při jízdě na hrbolech zesílit nebo zeslabit rádio kolečkem ve výši ramen bez možnosti opření ruky…
Civic je překvapivě z celé trojice nejvýjimečnější, a to v dobrém i špatném. Honda se totiž rozhodla z modelu 5D udělat rodinný vůz, což se ale povedlo jen zčásti, protože v něm stále zůstává příliš mnoho sportovních genů, i když to karoserie neprozrazuje. Rodinným benefitem je bezesporu prostornost – prostor vzadu, to už je skoro letiště a je z trojice bezkonkurenčně největší a díky rovné podlaze vzadu nehandicapuje ani pátou osobu. Tím ovšem atributy rodinného vozu končí, vše ostatní už je v interiéru spíše sportovní – sedadla jsou podle mého nejlepší – přiměřeně tuhá a s nejvýraznějším bočním vedením v oblasti střední a horní části trupu, což je v zatáčkách nejpodstatnější. Velký rozdíl je mezi civikem a „zbytkem“ v přesnosti řízení, které je opravdu precizní téměř jako u sportovních vozů. Propastný rozdíl je pak v řazení. Předně – umístění páky na středovém tunelu je téměř geniální, bez ohledu na to, jak to vypadá. Mezi volantem a pákou je vzdálenost kratší než na nataženou dlaň, dráhy jsou velmi přesné a krátké, kulisa postrádá „kloubový“ efekt při řazení v oblasti neutrálu.
Čím ovšem Honda naprosto kašle na rodinné zaměření vozu je, jak jste sám poznamenal, naprostá absence palubního počítače (nevím, zda se situace nezměnila u MY2003, třeba Jazz už počítač má, i když jen s průměrnou spotřebou, ale to stačí) a nepotěší ani nepotažené tvrdé plasty přístrojové desky. To tedy pro mne není podstatné, čas v autě netrávím při jízdě osaháváním umělé hmoty a neznám nikoho, kdo by to dělal (kromě novinářů J), ale zmínit se to musí. Ne zrovna nejlépe vzhledově působí docela velký volant. Pokud byste se rozhodl pro civika, doporučoval bych objednat modelový rok 2003, který je ještě vylepšený – má kromě pár příjemných ptákovin jako bílé blikače a CD přehrávač ve verzi LS ještě lepší sedadla, volant s menším průměrem z verze 3D a především odkládací schránku mezi předními sedadly, která je určitě lepší, než údajně „praktický“ průchozí volný prostor.
Pokud bych měl interiéry hodnotit podle svých kritérií, zvítězil by i přes svou strohost Civic, u něhož preferuji přesnost řízení a řazení a boční vedení sedadel, které je pro mě důležitější, než palubní počítač a koženka na přístrojovce. Ze stejných důvodů by pro mě byla dvojkou Corolla a až třetí Auto roku, které navíc zcela postrádá útulnost – gigantické čelní sklo a daleko do dálky ubíhající přístrojová deska ve mně budí komplex rybičky v akváriu. Ovšem dost možná máte jiné priority.
Motor
Vzhledem k tomu, že Toyota snížila ceny na úroveň podobnou konkurenci, budu uvažovat u všech modelů s jednotkou 1,6 l, už proto že s corollou 1.4 jsem nejezdil J. Snad ještě nikdy nebyl mezi šestnáctistovkami tak malý rozdíl – všechny jdou odspoda stejně dobře bez patrných rozdílů, a to až do nějakých 4000/min. Pak se ale už projeví sportovní geny civiku a od této hranice dvojici „ví-tek“ celkem v pohodě ujíždí. Ve vysokých otáčkách mi překvapivě přišel jako druhý nejlepší peugeot, který se taktéž dobře vytáčel a teprve třetí corolla, zřejmě vlivem zpřevodování, protože jinak pochybuji, že by byl systém VVT-i horší než klasický čtyřventil Peugeotu. Ovšem dynamika není všechno – pokud jde o spotřebu, dokáže být Civic nejlepší i nejhorší – při běžné jízdě má nejnižší spotřebu, ale pokud se rozhodnete vychutnat jeho dynamiku a nádrž projedete hodně zostra, „spapá“ toho s přehledem nejvíce. Druhý nejúspornější je Peugeot, ale také druhý nejžíznivější při ostré jízdě, největší ochmelka je Corolla, ale když s ní jedete rychle není rozdíl tak velký. Opět zřejmě důsledek převodů – pokud při běžné svižné jízdě chcete udržet s civikem a 307 krok, musíte motor kvůli těžším převodům více točit, takže když pak jedete stále rychle, rozdíl není tak patrný. A ještě jeden neduh má toyota, alespoň ho měl testovací model (ale také VVT-i 1.3 v Yarisu a 1.0 v Yarisu, takže to možná nebude náhoda) – vůz na volnoběh mírně vibruje, podobně jako turbodiesely, i když výrazně méně.
Takže i zde bych měl jasno – pořadí Civic, 307, Corolla, ovšem je zde ještě hlučnost – civic je bohužel nejhlučnější, i když to jsou rozdíly v řádech jednotek decibelů, ne desítek J. Nejtišší je naopak nejhorší corolla, takže opět záleží na vašem vkusu a požadavcích.
Jízdní vlastnosti
Také zde je, stejně jako u motorů, rozdíl velmi malý, ale jsou zde diference v chování. Peugeotu jakoby se do zatáček moc nechtělo, na což může mít vliv méně přesné řízení, ale také konstrukce šasi. V mezních situacích je nedotáčivý a když už k tomu dojde, korekce není zrovna nejsnadnější, prostě robustnost konstrukce jakoby se přenášela do neohrabanosti podvozku, vše je ovšem relativní vzhledem k vyspělosti soudobé techniky J. Na druhou stranu je ale směrově nejstabilnější ve vysokých rychlostech na dálnici.
Corolla je trochu jiná – do zatáček jde ochotněji, ale i zde je cítit menší přesnost řízení, navíc se výrazněji naklání. Čas od času je cítit jakoby „lehkost“ zadku, který jako by měl tendenci k přetáčivosti, ale jde jen o pocit, daný zřejmě ne zrovna optimálním sladěním tlumičů a pružin. Jinak je totiž corolla taktéž nedotáčivá, ovšem dává více šancí na korekce. Nejvíce ale nesnáší hrboly v zatáčce, má vzadu polotuhou nápravu a mírně odskakuje, o něco lépe je na tom v tomto ohledu peugeot, nejlépe asi civic, ale na to bych nepřísahal.
A pak je tu zase ten rodinně-sportovní hybrid Civic – stejně jako corolla se v zatáčkách hodně naklání, možná i o chlup více a naladění zadní nápravy se čas od času projeví stejně jako u corolly pocitem náběhu k přetáčivosti, ovšem v tomto případě se zcela dobrovolně přiznávám – nedokážu zodpovědně říci, jak se chová v mezních situacích – pokud náhle strhnete volant, je pochopitelně nedotáčivý, ale to je Impreza WRX STi taky J. Ale co se s ním děje na běžných silnicích snad ani nelze zjistit, díky přesnému řízení totiž precizně reaguje na každý podnět a pokud si zvyknete na náklon, zjistíte, že je i v něm výborně ovladatelný a jízda s ním je opravdu radost. Zatímco projíždíte naplno zatáčku, prahem už bezmála brousíte o vozovku, pneumatiky pískají jako šílené, ale auto ne a ne namířit si to do protějšího pruhu (nebo do svodidel) a ani zádi se nechce do „hodin“ – když už na to přijde a na pneumatiky už je to moc, prostě jde do strany neutrálně – bokem. Jindy byste zase přísahal, že se chystaly hodiny. Jednou bych chtěl dostat civika na okruh, abych mohl zjistit, jak se vlastně opravdu chová. Tohle vše se ale děje v situacích, kam se rozumný člověk při jízdě nedostane J. Aby se ale síly vyrovnaly a konkurenci Civic moc neutekl, Honda se vykašlala na kdovíjaké odhlučňování a v civiku je nejvíce slyšet hluk od kol a bubnování kamínků, corolla i 307 jsou na tom asi tak stejně. Stejně tak je to s komfortem, přestože se Civic hodně naklání, tlumí rázy hůř než stejně laděná corolla, druhý nejhorší je 307, Honda je ale nejplavnější na dlouhých terénních nerovnostech. A abych nezapomněl, nejlépe se umravňuje při krizových situacích.
A na závěr něco do budoucnosti – ve spolehlivosti s přehledem vede Toyota, které na záda dýchá Honda, na zcela opačném žebříčku spolehlivosti je ovšem Peugeot a nelze předpokládat, že by se poměr sil těmito modely nějak dramaticky změnil, ovšem japonci mají nejdražší díly, nepotřebují je ovšem zdaleka tak často jako Peugeot.
Takže pokud bychom měly shrnout všechny podstatné věci, důležité pro posuzování, dopadlo by to asi takto:
Výsledek se tedy zdá být jasný, i když si nejsem jistý tou prostorností u corolly a 307. Teď je ovšem otázkou, zda pro vás některé body nemají výrazně větší váhu, než jiné. Pokud by vám vyšel Civic stejně jako mě, chtějte MY 2003, za své peníze dostanete daleko více a v jeho případě už by u mne nebylo vůbec co řešit. Ale každý má jiné představy.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)