Homeless story

Featured Image

Při brouzdání po netu narazil jsem na tyto stránky kde si lidé svěřují různé věci a tedy cítím se povinen sdělit světu a čtenářům tohoto webu pohled na život očima bývalého zločince a současného bezdomovce. Ano, jsem to já.

Odseděl jsem si v posametových kriminálech celkem přes osum let. Nebudu tady řešit za co, dá se říct, že zasloužil bych i víc. Po mém zatím posledním pobytu jsem byl propuštěn v roce 1999 a od té doby žiju na ulici jako bezdomovec. Budu trochu reagovat na věci popsané zde v jiném článku o třech v autě i s vařičem, i když nejsem zrovna ten typ jako oni. Zkrátka po base jsem se snažil zařadit do společnosti jako normální člověk, někde pracovat a normálně žít.  To ovšem nejde, pokud existuje rejsřík trestů a pokud kdejaký zmrd může chtít vidět výpis. I po nějakém měsíci jsem zakoupil ze sociálky motorové vozidlo wartburg 353 a začal jezdit po autoservisech a somrovat odpadové kovy. Tento způsob obživy jsem ve velmi krátkém čase zdokonalil tím, že jsem semtam i něco zaplatil, čímž jsem z trhu vytlačil podstatnou část cikánských uplakanců, kterym bylo zatěžko dát poskytovatelům kovů i něco na pivo, jak se říká.  Nebyl jsem živitel rodiny, ani nějak neholduji alkoholu, podařilo se mi ušetřit na lepší a mnohem větší samohybné pracoviště do 3,5 tuny. Majíce řidičák pouze na takové vozidlo, nemohl jsem jinak. Připadalo mi však moc pěkné na to abych ho zničil nějakým šrotem a rozhodl jsem se namontovat do něj postel, lednici, telku a podobné civilizační serepetičky a nebudu na ubytovně. Tímto se ze mne tedy stal bezdomovec a byl jsem velmi spokojen. I nadále jsem jezdil zejména po Praze smrdutým warťasem, měnil u něj motory u silnice, rozbíjel jiné motory a převodovky na parkovištích a podobně. Pak to začalo jít s kšeftem z kopce, suroviny nabíraly na ceně a již se vyplatilo i menším servisům vozit si to do sběru protože už nebyl metrák železa 60 korun ale 250. Já jsem vydělal za ty dva roky více než tři miliony korun a zhruba třetinu měl jsem odloženou na horší časy. Samozřejmě z této sumy neodvedl jsem žádnou daň z příjmu, jelikož za A jednalo se o nedovolené podnikání, za B jendalo se o nedovolené nakládání s nebezpečným odpadem a za C nebyl prostě důvod.  Stačilo že jsem měsíčně projezdil průměrně 20.000 v benzínu, v té době ještě z poloviny technického.

No když začal jít kšeft z kopce, recykloval jsem milého warťase, sbalil pět švestek a odjel jsem tedy do zahraničí, neboť co jinak v ČR. V podstatě dodnes žiju z těch pár tisíc eur, které jsem si odvezl tenkrát sebou. Dodnes nevidím sebemenší důvod proč bydlet v baráku a platit někomu buď a) nájem nekřesťansky vysoký nebo za b) někomu hypotéku.

Ponaučení z homeless life jsou značná.  Za prvé. Stát jako instituce je zbytečnost. Za druhé. Aby mi nikdo nemohl exekuovat majetky, je třeba všechno mít napsáno buď na rodinu nebo na mrtvé.  Za třetí. Samozřejmostí v životě jest pracovat, ovšem jest třeba tak činit v zemi, kam exekutoři nemají dosah a vykonávat práci načerno nebo pro agentury. Navíc výkup surovin funguje kromě Rakouska všude v Evropě a i z kontejnerů se toho denně dá v pohodě vyhrabat za dvacet euro průměrně. Hrnce, příbory, různé elektrospotřebiče obsahují dosti kovů a po rozebrání se plasty vrátí do tříděného odpadu, ať si někdo likviduje ekologicky co chce.

Za čtvrté. Na zimu jest třeba jezdit na jih, nejlépe do Španělska nebo jižní Itálie,  ale už jsem byl jednu zimu i v Řecku, a dokonce půl zimy v Maroku. Za páté. Nezbytnost jest jazykové vybavení, mluvím anglicky, německy a italsky, aj rusky se domluvím a to stačí. S naftou nejsou problémy, dá se koupit od tureckých řidičů za zlomek ceny. Kupuji 200 litrů za dvacet euro. Dávám jim víc než kolik stojí v turecku a oba jsme spokojení.

Za osum let co žiju venku jsem nemusel tolikrát vyndat doklady jako za týden v ČR. To jest také důvod, proč jeden můj známý čech žije 12 let v Miláně, je majitelem baru a dodnes jej nechytili, ačkoliv po něm PČR pátrá i internetem. Prostě ještě nebyl kontrolován italskou policií a kdyby i byl, oni nikam netelefonují při kontrole cizince, to je moc práce. A pokud nespáchá nějaký přestupek nemají ho právo ani na silnici zastavit, tak co. A stejný systém funguje i ve Španělsku a nebo třeba ve Francii.

V současnosti jsem již vybaven ženou, máme spolu krásné miminko a žijeme si v našem sedmimetrovém obytném autě vcelku luxusně. Po narození jsme si v ČR zařídili mateřrskou, takže nám budou chodit tři roky na účet peníze na naftu od státu. Dostali jsme i porodné, prostě pohoda.  Synek má sice české občanství ale ještě v ČR nebyl a nevěřím že někdy bude. Když jedeme něco zařídít do ČR tak nechávám rodinu i s autem v Rakousku. Mám sice  exekuce za neplacení zdravotního pojištění již na několik milionů,  ale neni to za půjčky tak to přece nebudu nikomu platit, to je jejich matematika. Jsem úředně registrovaný bezdomovec tak mi nemají papírově co vzít a moje žena nemá dluhy, ona může mít cokoliv. Tupci na úřadech nevědí že spolu žijeme a přece jim to nebudeme věšet na nos. Ostaně sehnat práci kdekoliv v Evropě není při počtu agentur nic složitého.  Neživíme banky tím, že bychom měli nějaké účty kromě jednoho v ČR aby měla kam chodit dávka na dítě. Neplatíme daně, protože naše příjmy papírově nedosahují až na výjimky nezdanitelné minimum a pokud už něco zaplatíme tak stačí vyplnit v dané zemi další rok daňové přiznání a jsou nám vráceny. Péči o dítě nezanedbáváme, má všechna očkování která jsou potřebná platíme vždy cash.  Nepovažuji tedy za nutné platit zdravotní pojištění. Na druhou stranu mne stojí dost peněz péče o obydlí.  Výměny olejů, servisní kontroly aby všechno fungovalo a tak. Taky máme skútr na přemistování po městech, protože se sedmimetrovým autem se to nedá. většinu roku stojíme na parkovištích, kde není třeba platit, na okrajích měst a podobně.  Hadry nekupujeme, lidé je vyhazují před kontejnery většinou i vyprané. Takže máme grátis kvalitu secondhandu. Když není měsic-dva práce, nic se neděje, nikdo nás nevyhodí z bytu.  Jsme tedy klasičtí paraziti, jezdíme si po Evropě a je nám fajn. Koneckonců nejsme jediní, potkáváme stovky rodin, které žijí podobně a nejsou to jen cikáni z Rumunska nebo Francie.

Ještě v dobách dávnějších prodával jsem coby homeless original různé pouliční noviny a časopisy, něco jako Nový prostor v Praze. Ovšem to není tak špatný byznys. Nejlepší to bylo v Bratislavě, kde se dalo denně vyšlapat i dva tisíce slovakokorun. Běžně tak litr, tedy tisíc. Ale ani Graz nebo Linz nebyl zlý, Miláno taky ušlo a ještě stojí za zmínku Dijon ve Francii. To jsou všechno města, kde se bez problémů zapojite do kšeftu, v pohodě vyděláte alespoň 30 eur denně čistého a ještě máte nějaký servis k tomu. Například sprchy zdarma nebo poukázky na jídlo jako bonus za dobrý prodej.

Pro úplnost doplním. Mám obytné auto 7 metrů dlouhé,stálo mne 21 tisíc eur,bez půjček jsem na něj ušetřil za dva a pul roku. Mám zde standardní výbavu jako sprchový kout,wc,satelitní telku a internet,normální audiovideosestavu a elektrocentrálu. Původně šestimístné auto jsem upravil na dvě postele a prostorný obýváček. Máme plynovou kuchyňku, topeni a i klimu, používanou velmi málo. Letos jsem na vlastní oči viděl po sedmi letech sníh.

Nezařadil jsem se do společnosti podle očekávání. Ovšem po těch letech už to ode mne nemůže ani nikdo čekat a my jako rodina jsme spokojeni. Je mi fuk co si o mne kdo mysli, když mne vidí se hrabat v kontejnerech, je mi fuk co bych měl dělat podle někoho. Žiju tak jak mi to vyhovuje a nedělám si stres tam kde  nemusím.

Z toho také plyne poučení že ne každý kdo žije na ulici takhle dopadl čistě svým přičiněním, ovšem také znám stovky lidí kteří si ani na té ulici nezaslouží žít. Jedinec, který propil byt a teď pláče jak je chudák, na ulici nemá u mne sebemenší slitování, protože nikdo ho nenutil upřednostnit chlast před nájmem. Totéž různí feťáci. Opovrhuji českou a slovenskou policií pro kterou je nebydlení v bytě téměř zločinem. Není můj problém, jestli se venku před autem mydlí dva černoši nebo jestli někde někdo přepadl banku. Mám úplně na háku zákony které chrání práva menšin nebo jakékoliv skupiny. Hlídám si abych někde něco neposral a nezavřeli mne zase do basy a dodržuju silniční pravidla té dané země ve které momentálně jsem.

Jiné zákony mne naprosto nezajímají.  Za svůj život dělal jsem v různých továrnách jako železárny, hlinikárny, těstovinárny, obchoďáky, kurýrní služby, uklidové služby, stavební práce, renovace historických budov a tak. . . .
 


09.02.2010 cestovatel1106

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
450x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!