Prolog:
– Dobrý večer soudruhu ministře!
– Nazdar ty debile!
– Mluvím prosím se soudruhem ministrem financí?
– Jasně, s kým si myslíš, že mluvíš ty čůráku.
– Promiňte, ale asi to trochu přeháníte, soudruhu.
– Kolik ti za to dali, ty blbečku?
– Nevím o čem mluvíte.
– Víš moc dobře o čem mluvím. Odmítl jsem ti někdy nějakou dotaci? Potřebuješ prachy? Proč seš taková svině? Proč ta prohibice?
– Já nemůžu za to, že Vám v rozpočtu chybí prachy, tady jde o zdraví lidí, ostatně i soudruh předseda vlády říkal že…
– Na lidi se vyser, pitomče, lidí je jako sraček, a předseda je stejnej kokot jako ty! Z čeho mám, kurva, uplácet tu armádu důchodců, úředníků a cikánů, když ne z daní!? A ty vyhlásíš prohibici; víš co to je peněz, idiote!?
– Hele, nechte si ty sprosťárny. Všichni se Vás bojí a na to spolíháte, nikdo si to nechce rozdat s mocným a nejlepším ministrem financí na světě.
– Zruš to, okamžitě to zruš, kurva! Potřebuju prachy, rozumíš, prachy… a taky je mi blbě, už třetí den chlastám okenu, kterou kradu uklízečce, rozbiju ti hubu…
Opusťme na chvíli oba dva soudruhy závisláky; jeden žije v přesvědčení, že zdraví poddaných/otroků má prioritu (byť zatím opravdu nezdůvodnil, jakáže to víra a k čemu ho k tomu vede), druhý potřebuje loupit (má to v popisu práce) a je mu blbě; na problém prohibice se pokusíme podívat jiným pohledem.
Spojení dvou zdánlivě nesouvisejících oblastí, tedy ekonomie a chlastu je pro většinu lidí v dnešním světe socialismu nepředstavitelné.
Nebudu zde vynášet morální a etické soudy, že alkohol je fuj, protože…, ale pokusím se o velice krátké, hodnotově neutrální zhodnocení problému.
Začněme principem vlastnictví sebe sama. Má-li být člověk skutečně svobodná bytost (a politici nás včera, dnes i zítra přesvědčují, že toto je jejich zájmem a cílem), potom musí platit pravidlo, že pouze on (člověk sám), nikoliv politik, rozhoduje, jak naloží se svým tělem, zdravím a myslí, za podmínky, že jeho rozhodnutí neohrozí život, zdraví a majetek ostatních. A tady už se oba soudruzi, navzdory svým proklamacím, dostávají do začarovaného kruhu. Prvý svým vyhlášením prohibice zakazuje lidem popíjet to, co jim zřejmě chutná (nebudeme pátrat proč tomu tak je), tedy je připravuje o požitek (užitek), jež jim popíjení zřejmě přináší. Proč by to jinak dělali, že? (Opět nebudeme pátrat po velikosti a smyslu onoho užitku; nechme to Nešporům, Uzlům, redaktorce Drtinové a dalším zbytečným existencím). Druhý jouda nic nezapírá – chce prachy; hrabání v cizích peněženkách je ostatně hobby všech socialistů; svobodně smýšlející člověk to samozřejmě považuje za útok na svůj majetek. V civilizovaném světě se tomu říká agrese.
Na chvilku se vnoříme do teorie demonstrovaných preferencí; tohle téma je zřejmě vládním a parlamentním soudruhům neznámé, možná i zapovězené, přesto nebude na škodu si je v krátkém rozboru připomenout. Ve zkratce lze tuto teorii definovat takto: Jednání každého človeka představuje volbu mezi dostupnými alternativami, přičemž ten se snaží svým jednáním uspokojit ta přání a potřeby, jichž si cení nejvíce. Tečka. Chtějí-li tedy lidé popíjet alkohol, budou tak činit bez ohledu na zákaz soudruha Zdraví a soudruha, jež na alkohol uvalí jakékoliv daně. Lidé prostě chtějí chlast ze stejných důvodů, ze kterých chtějí jakékoliv jiné statky, tedy aby uspokojili své přání a potřeby a zvýšili tak svůj užitek. Není omluvou pro oba soudruhy a mnoho dalších zlepšovatelů světa, že tuto teorii neznají.
Vzájemná směna (a hlavně dobrovolná!) alkoholu za peníze mezi poptávajícím a nabízejícím představuje dnes státem zakázanou činnost; je to neuvěřitelné, ale opravdu jsme svědky v přímém přenosu případu nejtvrdšího státního zásahu do svobodné společnosti a obchodu! České vlády šly vždy příkladem, takže docela reálná předvěst, jak to bude fungovat v Eurokoncentráku.
Častý argument ochránců „veřejného zdraví“, v tomto případě soudruha ministra prohibice lze též bez problémů zpochybnit; většina (v podstatě vše) lidských činností sebou totiž nese potenciální zdravotní rizika; ano, chlast, kouření, jízda automobilem, přecházení po přechodech, sport, sbírání hub v lese, nakupování potravin v Lidlu, diskuse s podotkem; atd., to vše je je riziko, kde jde o život! A přesto; lidé tyto rizika dnes a denně podstupují. Dobrovolně! Blbci! Tak to ne, panáčkové! MY vám prostě zakážeme chlastat, kouřit, jezdit autem, sportovat, chodit na houby a nakupovat to, co byste chtěli.
Prostě se budete mít lépe i kdybyste nechtěli (c) Škromach
Murray Rothbard:
„Každý člověk má právo na výběr. Můžeme vést jakoukoli propagandu proti kouření cigaret, ale musíme nechat občany, aby se svobodně rozhodli vést svůj život. Jinak bychom museli postavit mimo zákon všechny druhy možných příčin karcinogenu, včetne nošení těsných bot, nadměrného vystavování se slunci, stejně jako nadměrného pojídání zmrzliny nebo másla. A pokud se takovýto zákaz ukáže nevynutitelný nebo nemožný, pak by bylo v logice prohibice myslitelné uvěznit všechny neposlušné lidi do klece, kde by dostávali jen určitou míru slunečních paprsků, správnou dietu, náležitě padnoucí boty a podobně.“
V soudruhu ministru zdravotnictví převládla představa terapeutického státu, což ve své podstatě znamená, že si sám pro sebe vytvořil představu, že nejvyšší „společenskou“ hodnotou je zdraví. To nedotknutelné zdraví občanů – poddaných a otroků a plátců daní ze všeho možného i nemožného. Nezeptal se jich. Nezeptal se, zda je to opravdu jejich prioritou. Nějak na to zapomněl. Ale ve jménu zdraví lidu je pak v naprostém pořádku vlamovat se do příbytků lidí, rabovat, bít je a zavírat.
Ještě jednou
M. Rothbard:
„Jestliže človek nemá svobodu volby, je-li silou nucen dělat morální veci, pak byl pripraven o možnost být morální. Nebylo mu umožneno zvažovat obě alternativy“.
Doktor Nešpor – ředitel? (chovanec?) Bohnic tvrdí, že alkohol je návykový a je potenciálně nebezpečný; nic proti tomu; ovšem potom je návykové jídlo, pití, láska, sex, televize, počítacové hry, knihy, náboženství atd. – a jsme všichni v prdeli – kdo kurva rozhodne, co ještě můžeme? Heger, Nečas, Kalousek, parlament? Brusel? Špidla, Barroso a další pošuci? Nešpor? Dolly Buster?
Chlastání představuje určitý projev lidského chování /viz ministr financí/ a stejně jako další řada jiných lidských činností sebou nese potenciální riziko pro zbytek zúčastněných. Pokud chtějí vykonavatelé dobra ospravedlňovat zákaz užívání alkoholu z důvodu ochrany společnosti před rizikem trestné činnosti, tak se znovu dostávají do neřešitelného rozporu, proč nezakázat i všechny ostatní aktivity, které přinášejí toto možné riziko pro společnost.
Zkusme si cvičně představit situaci, že trh s alkoholem není regulován a kriminalizován (socialisté a plánovači dobra teď zcela jistě hrůzou omdlévají).
Výrobci, distřibutoři a prodejci se předhánějí v nabídce nejkvalitnějšího, cenově dostupného chlastu pro širokou škálu spotřebitelů – bezdomovce, smrtelníky, high society. Je to v jejich zájmu – a za vším je ten socialisty proklínaný zisk. Pančování, ředění a podobné ptákoviny z trhu rychle vyřadí různé dobrodruhy (ostatně proč něco šidit = náklad a výnos nejistý). Protože co? Protože svobodný trh!
Netřeba sčítání obyvatelstva a prohlášení náčelníka Statistického úřadu, aby Stát/vláda usoudil, že poddaní rádi chlastají a zřejmě jim to chutná. Kurva, tady se točí prachy! Takže DPH, spotřební daň… a chlastejte dál, MY (vláda) si taky rádi líznem.
Co naplat, alkohol podražil, ale kde se vzal, tu se vzal, nikoliv kouzelný dědeček hříbeček, ale pančovatel chlastu. Protože proč? Protože lidi chtějí i nadále chlastat, soudruhu ministře, ale nikoliv za ceny, které jim všemožnými daněmi nadiktujete. Je to složitý, co?
Konec srandy, podívejme se ve zkratce na důsledky. Vláda přikáže, nařídí, zakáže. Poddaní hledají cesty, cestičky, substituce jak z ohlávky vyklouznout a vládě tak ukazují, že její nařízení a zákazy jsou protivné a jsou jim u prdele. Vláda nespí (vždyť vládne), tudíž zvýší represi (ale hovno, překlep!), ochranu obyvatelstva. Navýší počet policistů, celních kontrololů, dozorců, dohlížitelů, inspekcí, hygieniků a bůh ví jakých dalších parazitů a darmožroutů, šmírovacích kamer atd. Jásajícím pitomcům pochopitelně taktně neprozradí, že to vše za jejich peníze, které jim uloupí.
Epilog
Na světě je krásně.
(Zatím nikdo nehlasoval)